Zamilovanost - taky droga?

Láska jako opium není poslem který přináší štěstí ale zkázu (Konfucius)Já s tím mám své zkušenosti, láska jak trám,žízeň po objetí, přehlížení jakej je ten druhej skot a jak tě vnímá jako parazita, nebo slouhu na zavolání, člověk blbne a provolá 8 českých na mobilu měsíčně a procestuje další tři tisíce, tím se dostane do dluhů a tím taky úplně otráví partnera, kterj jenom čekal jak to skončit a "neměl odvahu" říct, že je mu to vlastně fuk.Smutný? Nechcete zažít? No byla to chvílema docela jízda:) Lítost? Asi to bylo potřeba, jinej by to třeba prochlastal nebo progemblil:) Ale kdo používá mozek, tak si ušetří něco co si může proplakat i u Romantiky a hlavně konto:)

ano zamilovanost je droga clovek sa tazko dokaze kontrolovat hlavne ked ma zavezok voci rodine ale ked sa zena vie ovladat tak to neprerastie do skandalu aj ja som sa zamilovala po 20 rokoch ale som to zvladla bola som ako vo sne ale ta laska by mi nepriniesla stastie ale ten stav zamilovanosti ma prekvapil bola som hotova asi to nepotrebujem

JO, kdyby někdo nechtěl psát sem, ráda si kdykoliv popovídám na mailu:na.ceste"centrum.czKnihu jsem nikdy nečetla...ale je to podle J.Kerouaca: Na cestě:-)

Psala jsem sem před dvěma rokama...je tu ještě někdo, kdo sem chodil? Jsem na tom pořád stejně...ach jo. Čtu znova příspěvky, jsou velmi zajímavé a podnětné a trochu se mi ulevilo, že nejsem takový mimozemšťan. Trápím se pocity viny a teď se navíc zhoršily o to,že se mám pocit, že bych nevěru dokázala realizovat... :-(( Nenemám příležitosti, navenek jsem tichá nesmělá, žádná kráska a chlapi o mě moc nestojí, říkám si "naštěstí" !! :-)) Jinak bych si asi podělala kvalitní vztah...Co se stalo? Vše to za poslední roky bylo jen na úrovni představ, jenže před pár měsící o mě projevil na firemním večírku zájem kolega (kterého jsem odmítla, protože to byl šok a šlo víceméně o přímou nabídku...) Vlastně bych se měla urazit, ale protože mě přitahuje, dva měsíce potom mi třeštila hlava...Vím, že to bylo chvilkové, prostě to zkusil, nemá ani moc dobrou povahu, ale stejně mě to pobláznilo. Léčit se to nedá...je to asi nějaká deviace... :_))))

prave mi pritel sdelil, ze do me neni zamilovany ale ma me moc rad a jsem skvela a bla bla bla. Je mi z toho na maslu a nevim co delat.

Ahoj,ctu si prispevky a zjistuji,ze nejsem sama!Take se stale zamilovavam,poprve jsem se zamilovala ve druhe tride zakladni skoly a pokracuje to dodnes!Jenze uz jsem ctyri roky vdana.Manzel me ma rad,mame spolu hezky vztah,ktery se snazime budovat.Ale pak potkam muze,ktery me pritahne,jak magnet...Momentalne jsem zamilovana do sveho kolegy v praci.Sedime skoro vedle sebe.Kazdy den,kdyz odjizdim z prace,mam pocit,jako by mi nekdo urval kus srdce a nemohu se dockat,az ho zase uvidim.Jsem na nem zavisla.Nedavno jsem slozila jednu pisnicku,ktera presne odpovida mym pocitum (neberu drogy,ani nekourim, jen vim,jaka je to zavislost)Jsi pro mne jako droga,kterou nemuzu si vzit.Jsi jako cigareta,co nemohu si zapalit.Kazda Tvoje nepritomnost,to je abstak sileny.Ja nemuzu, ja nemuzu Te mit.hmm ...Tvuj pohled, Tvoje slova,to je davka do tela.Tvuj usmev, Tvoje blizkost,vzdycky svoje udela.Kazda Tvoje nepritomnost,to je abstak sileny,ja nemuzu, ja nemuzu Te mit.hmm .....Styska, se mi styska, co s tim,kdyz dalka, neni blizka, ja vim.Pocitam minuty, pocitam sekundy,ktere me deli, od Tebe deli, od Tebe deli ...Jedina ma nadeje je v odchodu na materskou, na kterou se chystam a tesim, ale bojim se toho, kdy se v mem zivote vyskytne dalsi muz, do ktereho se zblaznim, a jak se uz za tech 30 let znam, tak to vubec neni nerealne :-(((Zivot je boj ... Vivere militare est.

Danaé.Držím ti palce. To, co je správné sebou přináší i Boží požehnání. Zamilovanost je pěkná ale pomine. Láska je vědomé rozhodnutí vybudovat vztah. Měj se !

Ahojky všichni zamilovaní, psala jsem na tuto diskusi asi před 2 roky a teď na ni znovu narazila. Podařilo se mi drogu přemoct! Po mnoha letech jsem našla sílu svůj zcela neperspektivní, nikam nevedoucí a destruktivní vztah, či spíše závislost, překonat. Brzy potom, co jsem sem psala, jsem to prostě ukončila a ulevilo se mi. Droga přestala působit, dostavila se taková pohoda, kterou jsem už spoustu let nepoznala. A díky jí asi po pár měsících přišel nový vztah - když jsem zrovna žádný nehledala. A zdá se, že je to ono, jsme spolu dva roky v naprosté pohodě. Když si vzpomenu, jak mi bylo předtím, s tím bývalým - stálé napětí, strach z jeho nevypočitatelných reakcí a nálad, nikdy jsem nebyla v klidu. Možná to bylo tím, že jsem ho chtěla tím víc, čím hnusnější ke mě byl. Nepochopitelné. Po našem rozchodu mi ten minulý přiznal, že mu na mě vlastně ani moc nezáleželo, ale "bavilo" ho si se mnou pohrávat a bavil se i mou závislostí na něm. Když ho naštvala manželka, měl mě. Jde to překonat, ale musíte si přiznat, že vás to ničí a chtít to změnit.

Pred cca tremi a 1/2 roky me neznami telepati zacali pronasledovat a kopat do mne proudem ve snaze dohnat me k infarktu a celkovemu vysílení telesné schranky. Zásah do srdecni krajiny se jim jiz podaril nadvakráte-skoro primo druhá chlopen- a prozil jsem mnoho dnu v oddeleni intenzivni pece ale diky dohledu zrzavych sester zdravotnich s velkymi knofliky k paralyzaci nedoslo.(Za coz jim DEKUJI!!!) Chirurgove me moc neporezali v oblasti za levym uchem o rozloze 18.7 cm2 a pisi z instituce kde neni hácku a cárek na klávesnici, snad pochopite. Zastancu mam hodne coz mi dodava silu v letu i kdyz me ruzne servery neustale odpojuji. Sousedé z Karafiatovy ulice v okruzich Komenského 9 a Kosmonautu 29 me stále udávají ale jiz nadarmo!! nebot jsem se zbavil zvonku, prokopnute schranky i bytu se zbytecnym balkonem a diky vlivnym známostem z ministerstva (4. patro) jsem se prevedl do mesta Prahy v casti 8 rozlehlá oblast Bohnice panelove sidliste s luxusnimy byty kde na me nemohou!!! Jiz neomdlevám, ale zbavily me chaty na Morave, kterou znicili castym vykrádánim a ke konci pak i konskym hnojem, ktery ani nebyl reden v pomeru 1:9 jak je uvedeno v navodu. Ze by nemeli prostredky redici bezne k dostani jako v Rakousku odmitám verit. Vietnamskocinske restaurace v Praze jsou v kvalite dobre avsak casto mi podstrkuji zvlaste krehke hulky lámajici se a do nudli schválne zapletaji chobotnicky navzdory mym castym stiznostem. Posledne mnou privolana policie zase stala na jejich strane a chtela mne odvleci ale pak videla ty chobotnicky (v restauraci na rohu ne v te v pasazi s oranzovymi okny s drakem a mecem) a byl jsem propusten i kdyz krvaceni z rany neustalo a ztratil jsem (nebo mi nekdo ukradl!) levy sandal. Omluvily se a dostal jsem poukazku do obchodniho domu vice v centru, ale hnojivo doslo a prinutily me zakoupit zmrzlinove lzicky navzdory protestum na ministerstvo (4. patro)! Nejsou to dobré sluzby ale metro jezdi sem tam a nechteji, abych se ohrival na kolejich i kdyz k tomu mam povoleni. Teplousu je tu hodne ale uz se mi neposmivaji jen me nekolikrát napadli neznámi chlapci v cernych bundach a holohlavi a zkopali me. Mysleli si , ze vyhrali, ale hlasy neprestaly a cukani v oku uz neni, jen v levem koutku ust, takze stíznosti nebylo treba i kdyz postrádam pytlík se salatem. Novy byt je mirumilovny a prosluneny ze zapadu, ale uniku neni ani tady ve tretim patre! Neznámí telepaté mi zlikvidovali mlynek na kavu(starozitny) a neustale kopou do me kocky, ktera uz davno ma podkozni nádorky a ted casto vyplivuje plice! Byty jsou ale lepsi a olovenou mrizi jsem znemoznil pristup skodne k siti, mimo nejmensich mravencu. Praha mi dela dobre vyjma dlouhe fronty v samoobsluze na kosík 29.8.2004 ktery nevrátil zlatou minci, ohodnocenou na 256 Kc . Take nemám rad kopulujici krysy v regalech, kdyz sahám pro okurky i kdyz maji benatské masky a vesele tancují a pritom jsem znepokojen, ze krysar neni v dohledu. Moje sestra uz je v porádku, udelali pitvu, coz netrvalo dlouho a hned jsme sli jen mela sipku v oku to ale nepálilo jako napr. pepr. Casto si kupuji sardinky Saira kvuli horciku misto tablet a spim pod stolem, jen se preventivne polevám nekolikrát za noc olivovym olejem EXTRA VIRGIN proti utoku chobotnicek z orientalnich polévek. Je mi dobre i kdyz se mi nelibi koleje na Vaclavskem námesti od Muzea kde je velryba smerem dolu ale casto je lestim a ted oslnuji zahranicní turisty, na coz jsou stíznosti ale budu se bránit! P. S.: Prosím všechny, kterí se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu šírily sítí!!!

A bude hůř! Také jsem se vdala z "rozumu" a upřímně řečeno dlouho se to vydržet nedá. Teď už jsem dva roky rozvedená a šťastná. V situaci, kterou dobře znám, se člověk musí naučit býti sobcem a nakonec to vyřešit ku své spokojenosti. Koneckonců nikdo nás nenutil, vdát se za člověka, kterého nemilujeme. Držím palce.

Droga rozhodně ne, protože křivka závislosti jde exponenciálně dolů u zamilovanosti v mnoha případech. V těch vyjímečných stagnuje :)) ...

Jsem rada,ze jsem se dostala na tuto stranku,protoze jsem si myslela,ze jsem nejaka divna.Jsem vdana,vzala jsem si muze,se kterym si rozumim,ale nikdy se mi vzhledove moc nelibil.Problem je v tom,ze se neustale zamilovavam do muzu,kteri me fascinuji krasou sve tvare.Ted je to zrovna muj kolega na pracovisti.Jsem z toho nestastna,protoze bych chtela byt takhle zamilovana do sveho muze a ne do nej.Nevim,jak dal.Staci jeden dlouhy pohled do oci a mam telo v jednom ohni.On mi to ztezuje jeste tim,ze je ke mne mily a pri kazdem setkani se mi diva dlouze do oci s takovym zvlastnim usmevem - kteryzto pohled jsem jeste u nikoho nezazila.Takze tak.Chci byt svemu muzi verna,ale vim,ze citove jsem neverna, protoze na ... myslim 24 hodin denne.Treba to prejde,ale jen si rikam, kdo bude dalsi.....

K puvodnimu dotazu...je to droga.Stejne priznaky,aspon z vlastni zkusenosti,jak s drogama tak s laskou.Jedno leci druhe...

A co tak laska po smrti objektu?Milujem cloveka, ktory uz je 3 roky po smrti. Da sa s toho nejak vyliecit?Alebo aspon dat to do podoby, kedy sa daju v pohode zit aj ine vstahy? Kazdeho s nim porovnavam. Nechcem nanho zabudnut. Na pekne sa nezabuda, ale ako mat vstah a zit ho nezavisle na tom predchadzajucom vstahu. Zamotala som sa. On by ma takto zit nechcel videt. Po tolkych rokoch to uz nepokladam za zamilovanost. To uz je citova naviazanost. Ale je mnoho ludi, ktori su zavisli vyslovene na pocite zamilovanosti. Ta euforia, opilost..... Obycajne sa rozidu po kratkom case a hladaju novy objekt. Potom zase preziju euforiu a idu dalej....To povazujem za zavislost na zamilovanosti. Dlhodoba laska, to povazujem za silne puto. Je to podla mna v pohode. Leda ze nie. Teda pokial sa nestane, ze je zrazu jedna osoba zavisla na druhej a vydrzi hocijake tyranie a ponizovanie a nevie vstah ukoncit.

Holky, muzeme znovu otevrit tuto diskusi ? Trapi takovy veci i pany ?

Vero, to je krásné a chápu.Se zamilováváním - obzvlášť platonickým mám kdysi hojnou zkušenost, že by tak člověk hledal ten ideál? Nevím - snad. Jen mockrát mne napadlo, že z těch, do nichž jsem se kdy alespoň na čas zamilovala - že mi z nich zbývá něco v srdci či spíš že tam mám pro každého takového kousíček místa (možná na ně myslím jak na děti)... proč se s nimi člověk nemůže alespoň přátelit - to ty hloupé konvence asi ... :-) přitom - možná by to byla dohromady milá společnost :-). A není to vlastně škoda ... že v těžkých chvílích myslíme na někoho a on to ani neví. Mojí příbuzné se stalo toto: Začala mít divné sny - o muži, jenž byl kdysi jejím přítelem - jakoby mu šlo o život ... po čase se dozvěděla ... že v těch dnech v jeho rodině došlo k tragedii - utrpěl bolestnou ztrátu. A já jí řekla, to jsi mu asi měla třeba zavolat ... asi mu bylo moc zle a asi na Tě myslel. Samozřejmě že se mu neozvala, je vdaná, on ženat, dávno se neviděli ... ale lidsky mi to připadá nějak škoda - máme-li takhle silné vazby na dálku a na roky ... bylo by možná lepší překračovat konvence než je ctít. Snad.

Víte ono se lehce řekne, to přejde. Já se zamilovala v 15 letech, platonicky. Nevím on o tom asi neměl ani tušení.Je mi přes padesát a já nezapoměla. Strašně moc chci vědět jak žije co je s ním. Jsem vdaná a on ženatý alespoŇ myslím. Má dva syny a je dědečkem. Nikdy jsem nezapoměla a ani už to nebudu zkoušet zapomenout. Prostě to nejde nezapomenu. Tu lásku k němu si nesu celým životem. A ponesu dál. Jsou, v životě někdy těžké chvíle a já se upínám k němu. On to neví a nikdy vědět nebude. Je pravda že jsme se třikrát setkali a já z těch setkání čerpám sílu do dalších let bez něho a budu doufat že se opět setkáme. Držte mi palce. posím

Někdo tady píšete o ideálu. Já jsem svůj ideál našla. Má vlastnosti, kterých si moc vážím, chová se, jak jsem u většiny chlapů nezažila, je neuvěřitelně inteligentní. Každá ženská by mně ho mohla závidět. Jsem prý jeho dokonalým protějškem, což mě těší. Ale jedno mu schází, nezamilovává se jako já na každým rohu. Nikdo to neví, mám svoje lásky jen ve své hlavě a je to platonický.

No, zní to pěkně :-)) a rozumně, taky jsem si to léta myslela, jenže když on si člověk opravdu někdy neporučí. A pro Mandy - jsem holka a taky patřím do klubu :-)

Taky se hlásím do klubu. Jsem s přítelem již sedm let. Za tu dobu se on jednou zamiloval, ale ta dívka to neopětovala, takže jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo. Jenže letos nevím proč, se na mě začali lepit chlapi. Vždycky jsem byla tak poblouzená max. 10 dní než mi došlo, je to všechno blbost a že to jde zvládnout vlastní vůlí. Prostě jde si poručit. Dala jsem si dohromady jedna a jedna. Nač kazit pohodový dlouholetý vztah nějakým úletem? Minulý týden jsem si však šla nechat zarámovat obraz. Pánovi, který pro mě obraz rámoval, jsem dalal tel. číslo pro smsku, až bude práce hotová. Za dva dny mi přišla od něj sms, že se mi moc omlouvá, ale že mi musí napsat, že mám nádherné oči. Je fakt, že i já při tom setkání cítila, že mezi námi proběhla výměna energií. Takže mě to dost šokovalo, že si toho byl vědomý i on a že to bylo oboustranné. Docela mě to pohltilo, nedokázala jsem se to mu první dny vůbec bránit (psal nádherný sms). Pak jsem opět vzala rozum do hrsti a řekla si, že to fakt nemá cenu, že všechna zamilovanost nakonec vyprchá, jako jsem to už mockrát zažila. Pánovi jsem napsala, že opravdu nemám snahu narušit svůj dosavadní vztah a že to prostě nejde, nehledě na to, že je o 20 let starší a že máme on i já společné přátele, kteří by to jistě nepřekousli... Přestal mi psát. Vzal to. Jenže mi ty jeho smsky začaly chybět. Příteli jsem to radši všechno řekla, chtěla jsem se sama před sebou pojistit, že neudělám nějakou blbost. Neustále si říkám, že to vyprchá jako pokaždé a že za pár dní si na něj ani nevzpomenu. Že on i já jsme se zamilovali do svých ideálů, ne do skutečnosti. Přesně jak to tu někdo psal. Musím říct, že to fakt začíná fungovat, že jsem už klidnější a že mě to opouští. Vyhrála jsem nad sebou! A jde jen o to si poručit v samém začátku, nenechat to rozbujet. Ale s tímhle jsem já nikdy problém neměla. Musím být zodpovědná, když zodpovědnost požaduji i po druhých. Nejde ubližovat lidem. A tomu pánovi, sobě i příteli bych nejvíc ublížila, kdybych to rozvíjela dál a dál... Prostě jsem se jednou rozhodla pro vztah se svým přítelem a podle toho tak musím jednat. Taky nejedu cestou na Brno, když chci jet na Prahu, žejo. Nemůžu mít v životě prostě všechno, po čem bych toužila. A je lepší klidná, možná už okoukaná láska než nestálá a značně nejistá zamilovanost.