DETATKO!!!

* * JASNENKA * * Souhlasím s Tebou. V téhle zemi to víceméně vždy stálo za h... a kdybychom měli čekat na lepší dobu,tak vymřeme do jednoho. Vykašleme se na blábolení politiků. Pokud rodina drží pohromadě,tak se vše dá zvládnout. Zdravím také Kateřinu, Kačenku a další, které tu napsaly rozumné příspěvky.

Mohl by mi někdo poradit, jak mám svému příteli říci, že bych někdy chtěla děťátko? Už jednou jsem se o tom s ním chtěla bavit, ale nebylo to vhodné a byla to těžká doba, chápu že měl své důvody, proč se o tom se mnou nechtěl bavit. Ale nedávno už několikrát prohodil, že má děti rád a já bych si s ním o tom chtěla povídat, ale bojím se, že to skončí jako minule. Poradí mi někdo, jak to začít? Nechci aby si myslel, že ho chci do něčeho nutit nebo vtáhnout!

Je to nadherne! Me je 34 a mam uz 3 deti. Nezazila jsem krasnejsi dobu, nez je tehotenstvi a potom kdyz detatko prijde na svet. Prvni bylo neplanovane, doplatila jsem na nepouzivani antikoncepce a ty ostatni prisly jaksi samozrejmne. Vetsina co pisete, ze do dnesni sveta nechcete privadet deti, co je spatneho na dnesnim svete? Vzdycky byla nejaka doba, na ktere bylo neco "spatneho" a rodily se deti. V dobe normalizace nejvic a nikdo nerekl, ze do tehle doby nechce privadet deti.. Samozrejmne je to kazdeho vec a neodsuzuju nikoho at ma, ci nema.

Tato diskuze se sice vyvinula jiným směrem, ale snad mi ještě někdo odpoví. Jsem ještě docela mladá a ještě nedávno jsem děti nesnášela a vlastní jsem nikdy mít nechtěla. Ale teď to na mě nějak dopadlo a jediné na co teď myslím je jaké to je mít děťátko a všechno kolem něj. Jen bych chtěla vědět váš názor na těhotenství a starost o dítě, na to jaké to je a v jakém věku je to nejlepší. Vím že na to mám asi ještě dost času, ale chtěla bych vědět co nejvíce, musí to být nádherné.

Ja som zatial slobodna a bez deticiek(mam 25 rokov).. ale neviem si predstavit, ze by som ich raz nemala... NEVERIM tomu, ze nejaka normalna zena po detoch netuzi, ak ich nema, ze aspon raz za cas jej to nie je luto, ked vidi deti.. vravte co chcete, neverim...

Já mám děti také rád. S bramborovou kaší bych je mohl mít k večeři denně!

jarka- já mám dvě děti,ale žiju taky svůj život...to jsem teda nepochopila.

My vás kritizovat nesmíme? Vy se laskavě podívějte kam jste zavedli debatu, kterou založili dva šťastný lidi který se chtěli o to svoje štěstí s někým podělit.

Jarko, napsalas to správně mě je přes čtyřicet a vztahy v rodině i názor mé matky je podobný jako u Tebe. Taky jsem šťastná (vdaná) a neodsuzuju nikoho, ať si má dětí jedno nebo deset, rozvádí se či žije krásně to všechno je každého volba, každý má stejnou možnost výběru jak si uspořádá život.

HEL, díky za přání, musí být úžasné vychovávat děti a všem co mají jiný názor přát aby zdechli v osamění. Zkus se podívat do domova důchodců, 90% lidí tam děti mají a přesto budou umírat sami. Dětem bude chybět tak maximálně jejich důchod. Ze svých názorů už asi nevyrostu, je mi přes 30. A moje mamina by mi dala za pravdu. I když je moc šťastná, že nás s bratrem má, tak říká, že dnes by děti neměla. Vím, že jsem to napsala v předchozím příspěvku dost tvrdě, ale jsem šťastná, že žiju svůj život a ne život mých dětí. A v naší rodině jsou vztahy OK, amatérský psychologu.

Teda Hel, jestli lidé jako ty, tak milí a přející, jsou ti, kdo přivádějí na svět děti a VYCHOVÁVAJÍ JE k takovéhle toleranci, to teda potěš...

Jarko, ty jsi ale pěkně omezená. Tak si tu zdechni sama na tom světě.

Taky souhlasím s Jarkou a dodávám - do dnešní společnosti bych dítě přivést vůbec ani nechtěla. Vždyť když si člověk jen čte témata na doktorce všude to dopadne tak, že se lidi vlastně hádají. Někdo něco napíše a když druzí nesouhlasí, tak se dočká jen odsouzení (viz. nemáš děti, tak sem nechoď). A reálný život? Boj. Aby se dítě nedostalo k drogám, aby rodič měl dost peněz a tedy nepřišel o práci, aby mohl splnit nároky dítěte. Ano teď můžete napsat, že záleží na tom, jak ho vychovám, ale není to pravda, protože společnost je hnusná a slabšího vždycky vyhmátne a ten kdo nezapadá pyká. Viz šikana. A jak teda vychovávat - buď tvrdý, nedej se a per se - to není vůbec můj styl. A nebo se dívat na to jak trpí a trpět s ním? Nikdy. To jsem napsala jen ve zkratce, těch problémů je daleko víc. Takže také říkám - děkuju nechci.

jarka-třeba to není o tom,že nemáš ráda děti,ale že nemáš ráda ani lidi.Dítě je živý tvor a jako takový má své potřeby.Kdybys ty byla bezbranná a nemohoucí opatřit se jako to malé dítě,taky bys byla zesraná a smradlavá,k tomu ještě hnusná a protivná,jak tak čtu.Když tak vehementně odsuzuješ děti,odsuzuješ i sebe.Podle tebe byla tvá maminka taky bláhová,že si tě vůbec pořizovala?Možná kdyby četla tvé řádky,nebylo by jí veselo.Ale já věřím,že z toho jednou vyrosteš.Bez dětí by nebylo života.

Anna- máš právo rozhodnout se být bezdětná i kdybys neměla zdravotní překážky.Je to každého věc.Myslím,že člověk se nehodnotí podle počtu dětí,ale podle jiných kritérií.

Díky Iveto, už mi šel z těch sobců (možná bych je nazvala i jinak, ale možná jsou to jen neštastný holky) mráz po zádech. Já netvrdím, že každá holka musí od mládí toužit po dítěti, ale takové názory jako jsem tu četla, to je síla, asi tam nejsou moc dobré vztahy v rodině.

Tohle je vážně to nejhezčí téma,co jsem kdy četla.Věřím,že do posledního puntíku to tak je a ráda bych s tím už konečně taky něco udělala.Bohužel dala jsem si předsevzetí,že budu studovat dokud to jde a dokud je možnost.Maximálně ještě 2 roky nástavby a pak se na to vrhnu.S klukem chodím už 6 let a ten se na miminko krůček po krůčku taky moc těší...

Tak Jarka tomu nasadila korunu .-)). Ja dokonce nekde slysela nazor , ze tehotenstvi je pouze jedna z podob pohlavni choroby , ale ten už mi příjde moc tvrdý :-)Já dítě mít nemohu ,nicméně i kdybych mohla , tak asi nebudu chtít ....možná že se rouhám , nevím ...

Já souhlasím s Jarkou.

já v tom nevidím nic moc pozitivního.naprosto mne nebací děti mých znžmých, i když jsem taktní a oni jsou přesvědčení, že jsem nic roztomilejšího neviděla. nevidím nic pěknýho na dítěti, který se co pár hodin zesere a smrdí, řve a nenechá nikoho vyspat. je to pro mbne jen element, který omezuje můj život, ať se budu snažit jak chci, jednou mu budu na obtíž a ať mne bude milovat či ne, moje smrt pro ně bude úlevou. Ne, díky.