Schizoid

Víte co by mě ,ze všeho nejvíce zajímalo.Podle čeho usoudí psychiatr,že máte blud?Podle čeho usoudí,že máte halucinace? Kdo máte zkušenost ?

No,jestli Ti je dobře v...Proč z nějakého důvodu? Psychoanalýza má jasno. Schizoidům byla v ranném dětství odňato, nepřiznáno "právo na život". Jejich existence byla velmi ohrožena. Přeneseně necítí se být pozemšťany, co tady vlastně pohledávají... Na tomto základě se vyvinul jejich charakter a kompenzační mechanismy. Nikoho nepotřebuju, vystačím si sám, emoce jsou zbytečné, respektive ohrožující...

Holky, omlouvam se, ale jeste jednou - existuje nejaky pristup, ktery vam neni neprijenmy? Nejaky zpusob, jak s vami lidi muzou jednat, aby jste jim nevracely ty (z jejich strany nepochopitelne) neprijemne reakce? Kdyz uz na ty schizoidy narazim, tak at si zase nepalim prsty. Diky!

Diky Petro. Ja jsem to...Ahoj tak to máš podobný příbeh jako já...můj bývalý schizoid má taky 3 děti se spolužačkou a náš interinvazivní vztah zkončil absolutním koncem..myslím, že se už nikdy nebudeme schopni ani pozdravit ...a můj nový schizoid ...ten se mnou zůstane asi na vždy.......trochu se laicky zabývám psychologií..taky jsem zjistila, že mám asi Aspergerův syndrom což se může podobat schizoidní poruše osobnosti... a vůbec vždy se na mě lepili stejné typy chlapů...nedivím se...otec můj zdrhá ze všech situací, kde by musel projevovat emoce...celý život se chci změnit...ale prostě když chci něco změnit nastane deprese..ono se to lehko řekne že osobnost se dá změnit...chci být jiná a žít jinak, chci ...ale vůli mám jakoby oslabenou...nakonec si připadám, že se přetvařuju sama před sebou a na nějaké změny se vykašlu, protože vím, že to nikam nevede...Petry článek jsem četla do konce část jako bych psala já...:-)

Jo Petro - jeste dotaz, promin - existuje nejaky pristup, ktery ti neni neprijenmy? Nejaky zpusob, jak s tebou lidi muzou jednat, aby ti nebylo spatne a nevracela jsi jim ty (z jejich strany nepochopitelne) neprijemne reakce? Diky!

Diky Petro. Ja jsem to docetla, i kdyz je to dlouhe. To je dobre, ze to v sobe vidis a mas dostatecny odstup na to, abys to popsala. Ja jsem pred lety mela pritele - no spis milence - co mel strach z emocniho zavazku. Myslim si, ze byl mozna trochu schizoidni, ale ne tak jako ty. Tam pomohlo to, ze my jsme si fyzicky hodne vyhovovali - a asi po trech mesicich velmi intenzivniho vztahu se mnou on pomalu zacal mluvit o tom, co se v nem deje. Ja jsem hodne racionalni osoba a myslim si, ze i myslenkove hodne liberalni - a s nim jsem se dokazala domluvit na tom, ze kdyz se mnou nebude chtit byt, tak mi to slusne rekne, a ja si to nebudu brat osobne, protoze vim, ze on je nekde, kam ja za nim nemuzu. Ja jsem samozrejme tehdy mela pocit, ze jsme spolu neco prolomili, strasne jsem ho milovala a chtela jsem s nim byt - a on me jako stalou partnerku nechtel. On si pak vzal spoluzacku ze skoly a ma s ni sice tri deti, ale takovy chladnejsi vztah, kdy zije spis vedle ni nez s ni. Pro me to bylo hrozne bolestive, mozna tri roky jsem se s nim o to ruzne pretahovala a dohadovali jsme se - a pak jsem mu jednou rekla, ze me boli, jak me nema rad a spatne se mnou zachazi - a on se na me tak vytrestene dival a rikal mi "ja te ale preci mam rad, jenom s tebou nedokazu zit ...." ... no a pak jsme si popovidali a dneska uz jsme 10 let kamaradi - a ja si toho vazim, protoze si myslim, ze ac s nim nejsem, mam to srovnany, jsem spokojene vdana za nekoho jineho, tak jsem presne jedna z tech velmi malo lidi, komu on duveruje a obcas se mi i s necim sveri ;-) Tady s tou kolegyni me to fakt mrzi a myslim, ze i proto, ze jsem podobnou situaci prosla tady s tim kamaradem (coz ona samozrejme nevi) a pochopila bych, kdyby mi treba aspon rekla promin, tezko se mi to vysvetluje, ale ja se na to necitim - nebo neco podobne racionalniho. No ale ono to asi neni takhle jednoduchy. Kazdopadne dik za vysetleni.

Je to strasne dlouhe, ani jsem to nedocetla.

Ahojrada bych se zeptala...Ahoj Martino,chtěla bych reagovat na Tvůj popis stavů, co zažíváš.Před rokem jsem navázala vztah vzath s mužem. Tento vztah je vyjímnečný z mnoha důvodů, ale také proto, že až tento člověk mě přivedl na myšlenku, že jsem s nejvyšší pravděpodobností schizoidní typ osobnosti. Mám za sebou 3 5 leté vztahy a všechny dopadli stejně, přestože jsem partnery milovala a věřila, že vztah dopadne dobře, po nějaké době, cca po 2 letech jsem začala ze vrtahů unikat do svého světa, do bubliny, v níž žiji samam pro sebe.Nikdy jsem si to neuvědomila až nyní, když jsem začala zkoumat, co to znamená být schizoidní.Můj stávající partner mi hned od začítku přiznal, co na mne vypozoroval a jelikož psychologie je jeho koníčkem, dovedl mě ke knize od Riemanna: Základní formy strachu, jež rozděluje typy osobností do 4 kategorií podle typu strachu. Jedna z nich jsou lidé, jež se nejvíce bojí ztráty své identity a vlastní vnitřní svobodu si střeží tak bedlivě, že v krajním případě se stnou schizoidními osobnostmi.Schizoidní osobnosti mají různé formy a stupně.Pokud budu hovořit za sebe, tak jsem člověk s bohatým vnitřním životem a fantaziíí, ale nedovedu se o něj podělit s okolím. To mi ovšem nečiní žádný problém, jelikož mi o okolí nejde. Már ráda svou rodinu a svých pár přátel, ale ani těm nejsem 100% otevřená, domnívám se ,a le že to mnozí ani nikdy nepoznají.jsem samam pro sebe vlastním zdrojem energie.Své okolí přitahuji, ovšem jelikož je zájem lidí pro mne obíží a nestojím o něj, chovám se rezervovaně, abych ty "vosy" odpudila, což ovšem neznamená, že nejsem společenská, to ano, ale málokoho pustím do hlubší roviny. Situaci s kolegyní z práce, co jsi popslala znám velmi dobře, s někým si rozumíš, ale jakmile zájem o Tvou osobu překročí mez, jež by Ti byla příjemná, žačneš se automaticky chovat tak, aby ses této osoby zbavila, přestože pro to není logické zdůvodnění.U mne to někdy dashuje takových rozměrů, že je mi fyzicky špatně z toho, že má o mne někdo zájem, jelokož mi to narušuje jakýsi můj prostor a klid. Nejde zde o to, že byh měla starch, že ty, co se o mě zajímají zklamu, to je mi zcela jedno,spíš se jedná o nepříjemný pocit, že druhá osoba jeví větší zájem než já o ni a tudíž je mi to nepříjemné. Zmínila jsem, že mám jen málo přátel a dokonec jít i s nima někam ven, mě stoji velké přemáhání. pro své přátele bych ale udělala vše, jsem tu pro ně, když je jim zle, soucítím s nimi a prožívám jejích emoce, jsem vrba, ale nečekám od nikoho z nich, že někdy pochopí můj emoční svět. Ani nemůžou, jelikož o něm nemají žádnou představu a já tím nestrádám, považuji to za normální.Přestože jsem všechny své partnery hluboce milovala, někdy v průběhu vztahu jsem se jim ztratila, oni to nezpozorovali, ale já ano, pak jsem již žili už jen vedle sebe.Je to, jakoby člověk il 2 paralelní životy, jeden vnitřní a druhý jako ve filmu, ten vnější.Jsou tady chvíle kdy se ty 2 světy prolnou a člověk žažívá naplnění v harmonii s druhými, ale pořád ví, že se musí i po příjemném zážitku uzavřít do své bubliny a čerpat z ní energii pro další dny. Ve vztazích je to jako velký výbuch emocí co prýští z hlubin vymrší vztah do výšin, aby v zápětí ve fázi bubliny nastala chaldá praktičnost a chíle společného naplnění jsou zamknuty pod povrchem. O své chování ve vztahu jsem se začala zajíma až nyní, kdy mám poprvé možnost vidět, jak můj schizoidní přístup likviduje partnera, jehož miluju. Kdyby mi nenastavoval zrcadlo a nepoukazoval na to, v jakém vzorci chování se pohybuji a co to snámi děla, považovala bych to za zcela normální. Jistě, normální pro mne, cesta k tomu, jak se druhému navždy ztratit v bublině. Přestože jsem oba dospělí lidé, kteří opreoblematice schizoidu ví, žasnu, jak je těžké situace zv návalu schizoidní nálady zvládat. Nedaří se mi to. tak permanentně zažíváne kolísání, kdy jeden týden jsme spolu, zažívámé krásné chvíle naplnění a již s odtupem jednoho dne já se dostanu do svého světa a nejsem schopná ho ani pustit do bytu, když se objeví před domem.Schizoidní člověk většinou nemá sebe rád, má malé sebevědomí, ale zároveň se obdivuje. Tato zvláštní směs vede k tomu, že svým okolím ve snaze zachovat si vnitřní rovnováhu manipuluje. Nechci se takto k partnerovi chovat, ale prozatím návaly nutného pocitu být sama nedovedu zvládat. Situace jsou někdy jak z hororové parodie- např. po krásné schůzce na cestě domů v autě, mě náhla přepadne pocit, že musím být okamžitě same, přítomnost partnera mi začně vadit, partner ale o ničem neví, zastaví auto a chce mne obejmout.Já jsem ale ne omdlení z toho, že ho vnímám jako vetřelce v mém prostoru, jelikož toužím po samotě a on nejen, že mi ji neumožňuje, ale dokonce zaujímá fyzickou převahu tím, že mne objímá. Zpozoruje, že jsem již ve fázi vstupu do "bubliny" a snaží se mi zabránit uniknout mu tím, že zstavuje na lesní cetě uprostřed ničeho a záměrně prodlužuje cestu domů. Pokus o obejmutí vdal, hovoříme spolu otevřeně o mém stavu, já ho žádám, ať okamžitě nastartuje auto a doeze mne domů, on se snaží čelit mé potřebě samoty tím, že chce, ať vydržíme tento nával spolu a po jeho přejití, můžeme pokračovat v pěkném večeru. Já ale neovládám své emoce, na partnera se dívám jako n "znásilňovatele mé potřeby být sama", je to nepřítel. Své žádosti o odvoz domů stupňuju s razantností, nebojím se, ale jsem plná agresivity, člověk vedle mne je můj nepřítel, měním se mu před očima mám záchvaty vzteky vrcholící tím, že jej fyzicky napadnu.Zjištuje, že můj stav je víc, než dokáže zvládnout a odveze mne domů, já z auta utíkám...Takovéto situace mohou znít vtipně, hlavně, když odmítám se s ním vidět několik dní a on v poslední snaze mne vidět na mne číhá u branky a doslova mne odchytne jako zvěř, abychom se viděli.Vtipné to ale není, v situaci, v níž jset se cítíte hrozně.Je to paradox, jset s milovaným člověkěm o víkendu, máte krásný vztah, ale při návalu potřeby být sami na vás sáhne a vy skočite za křeslo :) je to doslova tak.Snad jsem Tě svým popisem nejen pobavila, ale dala Ti možnost nahlédnout do něčeho, v čem možná žiješ i ty, byť v jiných konturách. Já jsem rozhodnuta s tím bojovat, ale je mi jasné, že odstanit to nepůjde nikdy, schizoid je součást mne samotné, mé podstaty a dává mi dost na to, abych ho měla "ráda". Potřebuji ho ale zmírnit tím, že sobě více porozumím, chci dát šanci vztahu, ve kterém jsem.

Dekuju. Mne se to ted teda stalo na te prijimaci strane - pozvala jsem kolegyni z kancelare, se kterou jsem si myslela, ze dobre vychazim, k nam domu na takovou oslavu (kam neprisla) a pak jsem ji navrhla, ze bychom mohly treba nekam na kafe, kdyz ji ta oslava nevysla - a ona je ted na me protivna a vyhyba se mi. Na druhou stranu ja jsem taky casto na lidi bezduvodne protivna, tak jsem si rikala, jestli jsem ji neco treba neudelala.

Ja nevim, jsem rada sama a ten strach je neoduvodneny. Lide mne dokazi docela dost vycerpat. Na druhe strane, kdyz se premuzu a jdu s nekym nekam, tak jsem rada.

Dekuju! Vite proc to delate? Resp. dokazala jste se nekdy rozebrat a pochopit z ceho vlastne ten strach mate?

Tak to mam taky, i kdyz nejsem schizoid, lidem se po seznameni vyhybam, i kdyz se mi libi, protoze mam strach. Jsem zena.

Ahojrada bych se zeptala nekoho, kdo mel diagnostikovanu schizoidni poruchu - nemivate nekdy uzkosti? A nestava se vam, ze se treba s nekym seznamite, ten clovek vam pripada sympaticky (neni nutne opacneho pohlavi), povidate si s nim - on vas pak treba pozve na obed nebo na kafe a vy se mu od te chvile zacnete vyhybat, pripadne se ho zacnete iracionalne bat, objevuje se vam v predstavach atd. ?Postihuje tato porucha i zeny? DekujiMartina

víš PETŘEdruhý já se od...Pouze cituji Vladimira Lvoviče Leviho. Ty se, schizáku, od společnosti nemusíš učit brát drogy, kouřit ani pít alkohol, to se po Tobě nechce. Jestli se straníš společnosti, je jen Tvoje věc. Nikdo Ti nemusí dokazovat, co je zdravější či jinak Ti skládat účty. Nepovyšuj se nad ostatní lidi. To, že Ti moc nevoní, je jen Tvůj problém.

sczhizofrenii trpí i ženy v OPAVĚ I V JINÝCH MĚSECH PL je jich dost a pozná se to jednoduše-většinou na PL dostávaji elektroléčbu -šoky..ale stát se to může každému-dostat se tam může každý-a elektroléčba je svinstvo

víš PETŘEdruhý já se od kolektivu vždy trochu distancoval ale...?+!..co bych se dobrého v kolerktivu naučil?..pít alkohol tančit?kouřit či brát drogy?co?a nějaké rozlišováni na cykloida atd..je prostě blbost-řek bych to jinak celé společnosti..jste zdraví tak dokažte-je to o ovládáni že jsem celoživotní zásadový apstinent nekuřák bez skušenosti s drogama vydržte tak alespoň 20let žít a pak si to řekneme ?-jste normálni?co je normálního na pití či kouření atd..???

V prvním příspěvku reaguji jen a jen na "Pindu" z 6.1.2010, ne na příspěvek pod ním. Jenom jsem zmáčkl špatný obdélníček, když jsem chtěl reagovat.

Četl jsem předl lety dvě knihy od Vladimira Lvoviče Leviho. Ten psal o čtyřech stupních vztahu jedince k okolí.1.cykloid2.cyklothym3.schizothym4.schizoidCyklothym je přátelský, vstřícný a družný člověk, cykloid zase člověk, který má natolik zesílené všechny charakteristické vlastnosti cyklothyma, že je až příšerně vlezlý. Schizothym má trochu problémy v komunikaci, příliš nevyhledává přátelské družení, ale ještě není nenormální. Schizoid se komunikaci s lidmi vyhýbá, má etrémní odpor ke družení a k družným lidem.Tak jsem to od V.L.Leviho pochopil já.

Asi si děláte legraci....6.1. 2010 01:31 PindaKdyby to tak bylo, ani bys o tom sem nepsal. Neohlupuj nás, mládenče:))).

Dobry den,mam takovy...No co taklhe sociální fobie ? Schizoid nechce vztahy, ale sociofob je chce, ale jen se stydí. Schizoidní porucha je doménou mužů u žen je vyjmečná. Sociální fobije je dobře léčitelná....