PRO VŠECHNY, CO SE POTŘEBUJÍ VYZPOVÍDAT! :o))

Diky za radu asi zkusim jit k te doktorce a potom k nejakemu tomu psychologovi..myslim,ze uz je na case,protoze uz je toho na me moc..Pritel se mi snazi pomahat a zlepsit naladu,ale jak uz jsem psala neumim mu to momentalne vratit svou laskou..

Meliso, to mě moc mrzí. Kamarádku by sis třeba mohla najít na internetu, co ty na to? Co se týče tvých depresí, vzhledem k operaci, která tě čeká, je to pochopitelné. Ale vzhledem k tomu, kolik ti je věřím, že to určitě dobře dopadne... Co kdyby ses s depresemi svěřila své doktorce? Myslím, že by nebylo od věci, kdyby tě poslala k psychologovi, který by ti předepsal, nějaké prášky. Nemusíš se jich bát, dokáží hodně pomoci. Určitě by se pak i zlepšil tvůj vztah k příteli - mimochodem věřím, že on tě také velmi podporuje, nebo ne?Tvé prarodiče sice neznám, ale ber to tak, že už mají asi svůj věk, a mají rádi klid - to ale neznamená, že nemaji rádi tebe...

sex milovala,ale ted na to mam chut jen malokdy..jsem tak na dne,ze uz ho proste neumim pohladit a rict,ze ho miluju..nekdy mam pocit,ze uz k nemu nic necitim,ale myslim ze to je tema depresema,protoze bez nej si to taky neumim predstavit..ted jak uz jsem psala ten neustaly pocit strachu hlavne vecer..porad je mi do breku,nebo jsem na kazdeho hnusna..navic je mi 20 a ceka me operace prsu..

Proste me stve,ze nemam ani zadnou kamaradku se kterou bych mohla pokecat,nekam zajit a tak.Take doma to neni lehke.Ziju u prarodicu a to je taky na houby..navic deda je uplne sileny jakmile nekde necim clovek nechtit bouchne nebo tak,tak se zacne vztekat a clovek aby chodil doma po spickach..dokaze jenom urazet a to taky na psychyce moc neprida..pak pritel porad jen otravuje se sexem.ja kdysy

Meliso, zkus více rozepsat, co tě trápí - tvůj přítel to asi není? Máš pravdu, že nejdříve si musíš udělat jasno v sobě, ale pokud nenapíšeš kontrétněji, o co jde, těžko ti bude někdo radit.. Je ale dobré o tom napsat aspoň tady na doktorce, třeba si to pak sama v sobě lépe ujasníš...

a snad verim i na duchy,slysim ruzne zvuky,proste zacinam asi blaznit!co mam delat?jak z toho ven?

Jsem psychycky na dne..je mi 20 a nemam zadnou radost ze zivota.Mam pritele ktery me miluje,ale nemuzu byt stastna s nim pokud nejsem stastna sama..ziju v male vesnicce kde bydli par lidi takze nemam ani zadne pratele s kym si popovidat a tak.jsem porad sama,teda pokud nemam pritel zrovna volno..a uz tak silim,ze mam uplne stihy..jakoze mam strach,ze vseho,porad se mi vybavuje dej z ruznych hororu

To je super, že se dá s jeho bývalou rozumně promluvit. Je pravda, že "donutit" komunikovat lze některé muže jen velmi těžko, ale věřím, že on sám to prožívá velmi silně. Jen je škoda, že problém se synem trochu zhazuje. Na druhou stranu má ale možná pravdu v tom, že syn asi zkouší, co by se dalo. Bylo mu dobře, když byli rodiče spolu a teď je v nové situaci - otec věnuje pozornost práci, jemu, tobě atd. a logicky se o jeho pozornost musí dělit. Myslím, že když se k tomu všichni postavíte rozumně - nebudete to ani přecházet a ani přehnaně zveličovat, tak to syna za nějakou dobu přejde. Kdyby to byla dcera, tak bych třeba čekala, že kolem puberty bude zkoušet, jak silný je vzah otce k ní versus k tobě, ale u syna nevím... P.S. Děkuji za tůj názor v "mé" rubrice, ráda bych se tě ještě na něco zeptala - dotaz píši tam...

Mayo,děkuji.Za podporu.Víš,ještě včera jsem to řešila,jak s jeho bývalou,tak s ním.Víš co?Ona je přístupnější k řešení problémů víc než on.....On mi říká,že to bude dobrý a že se mi jen něco zdá.Protože sním tolik času netráví.Ale poznala jsem,že mu to jedno není.Musel nad tím přemýšlet.Poznám to na něm.Jen se prostě s tím,co ho trápí nechce svěřovat.Jeho bývalá partnerka tomu nemohla uvěřit,ale neurazila se,ba naopak,shodli jsme se i na způsobu řešení.Dnes jsem ještě neměla čas tu příliš broudat,tak si určitě přečtu.Vím,že je důležitá komunikace,jenže jak donutit chlapa o problémech mluvit,když nechce.Jinak moc děkuji.

Ahoj Tyno - přemýšlím nad tvým osudem. Myslím, že nejlepší by bylo, aby ses s tím, co ti říkal syn svěřila partnerovi - a ten by si měl se synem promluvit o jeho vztahu k němu, k tobě, k bývalé manželce. Nejlepší by bylo, kdyby si se synem takto promluvila i jeho matka - pokud je rozumná, tak to udělá, ale musí se jí to říci. Mám jen podezdření, aby náhodou matka neočkovala syna proti tobě - stává se to docela často - s tím se pak těžko bojuje... Ty se akorát můžeš snažit být synovi dobrou kamarádkou, a vychovávat jen velmi opatrně, větší práci musí udělat rodiče. S pěnězi to je problém, ale věřím, že pokud vyřešíte vztah se synem, tak že se na finanční situaci třeba budeš dívat trochu růžověji - důležité je, aby tě podpořil partner, jinak to nejde. Věřím, že tvého partnera vaše finanční situace také trápí, ale snaží se být silný, ale možná, že to občas přežene. Svěř se mu, jak ti je, co cítíš, a že bys potřebovala z jeho strany také trochu podpory - jestli tě má rád, tak ti ji neodmítne. Věřím, že to dopadne dobře. Jinak - jsem ta Maya, co psala dnes příspěvěk do diskuse Mladá holka a starý chlap, tak vidíš, že zažívám podobné dilema.

tak si to udelej sama......

Opět jsem nadržená,poraďte!

ahoj,potřebovala bych slyšet(přečíst si) něčí názor.6iji přes rok s partnerem o 12 let starším.Náš vztah byl do té doby než jsme spolu začali žít nádherný.Bohužel,po tom co jsme se nastěhovali začali problémy a to nejen mezi námi,ale finanční a spousta jiných.Můj přítel byl ženatý,po rozvodu měl partnerku se kterou byl 7 let.S obou těchto vstahů má děti(z každého vztahu jednoho kluka).Prvního syna nevídáme.Proč,to vlastně pořádně nevím,vázla mezi dospělými komunikace.Nechce o tom mluvit,protože ho to prý velmi trápí.Tak se moc neptám. S mladším synem se vídáme poměrně často,dokonce vycházíme i s bývalou partnerkou mého přítel velmi dobře.Poslední půl rok však nastala změna.Nedokážu pochopit proč.Jenže malej k nám nechce chodit,je mu 5 a je dost živej.Mýváme ho o víkendy,to je táta večer v práci, přes den spí min do 12hodin.Pak je snámi a kolem 19 hodiny zase odchází do práce a já jsme s malým doma sama.Začal dělat naschvály,zlobí,lže...Nebiju ho,ale zvýším hlas.Bohužel ho mám dosti pronikavý.Malej nedávno vyjádřil přání,aby jeho rodiče byly spolu.Řekl to mne,když jsem ho vykoupala a ukládala do postele.Tátovi to nepřizná a mámě také ne.Je mi z toho úzko.Navíc bych chtěla svoje dítě a nevím co mám čekat.Bohužel další věc je ta,že můj partner měl problémy s automatama.Dnes už nějakou dobu nehraje,ale nadělal ještě v době,než jsme se dali dohromady,spoustu dluhů,které mu pomáhám splácet.Jenže,živý se autem,není nové a máme sním sstarosti,už jsem si brala půjčku na opravu auta,a pak druhou na byt a občas mám spíš dojem,že dluhy víc narůstají,než se splácí a že nechává veškerou zodpovědnost na mne.Někdy mám chuť všechno zabalit a jít pryč,protže ať se snažím sebe víc,vždy je něco špatně.Jsem na nervy psychycky v nepohodě a za poslední rok jsem schodila 7 kg.Není to moc,ale nikdy jsem nebyla příliš udělaná.Nepřesáhla jsem 60kg a dnes když mne potkají spolužačky,říkají mi,co se sebou dělám,že vypadám jak v 15-ti letech.Ona je to na jednu stranu lichotka,ale když víte z čeho to je,do smíchu vám moc není.Miluji ho,nedokážu si představit,jak bych měla žít bez něj,navíc nejsem zrovna ta,o které by se dalo říct,že oplývá sebevědomím a sebedůvěrou,v tomto směru nejsem zrovna pevná v kranflecích.Nechci ublížit jeho synovi,mám ho hrozně ráda,jenže mne považuje za někoho,kdo mu vzal tátu.Jenže to tak docela není pravda.Jeho rodiče spolu nebyly už 3 roky,když jsem se s jeho tátou dala dohromady.Co mám dělat?Ještě před půl rokem mě měl malej rád a vůbec mu nepřišlo divný,že jsem s tatínkem já a najednou je vše vháji a domaa slyšímjen,že nejsou peníze a že s tím musíme něoc dělat,ale ´dělám vlastně jen já,on jen mluví...Děkuji s omlouvám se,pokud jsem přeskakovala...T.

Jsem idiotka,konečně spokojená,přitom,díky tomu,jak na trní.

Sandro, schizofrenici se vyznačují někdy vysokou inteligencí, takže vysoká škola není nic neobvyklého. Ovšem posoudit, zda to je nebo není může jen psychiatr.Pro tebe: snad zkusit poradnu pro manželské vzrtahy?

uz jsem dnes psala dotaz do rubriky schizofrenie ohledne pritele, ktery tvrdi, ze ma schizofranii, ja si to nemyslim, protoze pracuje, vystudoval. Jen ma vykyvy v chovani, zmeny nalad, je dusevne agresivni, ponizuje a urazi. V urcitych obdobich je vztah s nim strasne tezky. Jindy je zase krasny. - Ted mam dotaz za sebe. Jsem na svem priteli zavisla, jsem starsi nez on, pomerne o dost, trpim strachem, ze me opusti. Ten strach a zavislost na nem je trvaleho charakteru a tudiz jsem v trvalem stresu a napeti. Mnohokrat jsem ho uz chtela opustit pro jeho povahu, ale zjistuji, ze to nedokazu, ze bez nej nejsem schopna zit, tudiz rozchod neunesu. Potrebuji poradit co delat.

Jak muze "stejny u mne" vedet ze "proste na..." je ze zahranici?

Jsem na tom stejne, tak jako bych to napsala ja! Stejy vek, jedno dite, jenom do skoly se teprv pripravuju. Nemam nic a manzel si mysli ze si me tim pojisti, ale chci pryc, ted behem par mesicu, at jsem chuda jak kostelni mys, je mi to jedno. Akorat jsem na to vsechno dost sama, rodina ani pratele mi nejsou nablizku. Vidim u tebe ze jsi taky ze zahranici, odkud? Nechces si dopisovat, ja sama moc potrebuji nekoho v podobne situaci, treba si pomuzeme navzajem, dostat se z toho vseho...

Ahoj,nevím proč ale jsou 2 ráno a jsem sama. Přítel se v 1 oblékl a šel pryč, prý si připadá jak v zaběhnutém manželství- jsme spolu 3 roky. Je nám 25 a studujeme. Jen je prostě rozdíl, že já nepotřebuji v pátek večer někam nutně chodit, zatímco on to považuje snad za existenční problém. Moc mě to mrzí, protože tohle je snad jediný problém co řešíme. On nadmíru aktivní, a já zase miluji lenošení. Nevím co tím sleduje,...Navíc pořád říká jak málo se snažím, jsem neohleduplná, ale on mě vzbudil v 1 ráno a prostě šel někam...Díky za vyslechnutí

Ahoj Marketo, ja jsem na tom stejne s tim rozdilem, je mi 35, mam jedno dite a v manzelstvi jenom prezivam. Manzel mi sice vzdy rikal ze me miluje, ale vzdy jsem mela pocit, ze jako maminku, kamaradku , spolubydlici, nikdy mi moc nedokazal dat najevo ze jsem pro nej zenska, on sice vydelal penize, cehoz si vazim, ale ja se starala o vse ostatni a tak jsem se stala tahoun vztahu, zacala resit vse sama a nakonec jsem zjistila, ze ho k nicemu nepotrebuji a prestala jsem si ho vazit. Chtela jsem aby se se mnou hezky pomiloval, udelal neco jenom pro me, nakonec jsem ho zacala odmitat ja a doslo to do stadia totalniho chladu a je to v haji a z me strany je konec, presto s nim zustavam a opet kvuli penezum, jak smutne. Nekdy je mi z toho nanic, ale ted chodim do skoly a jak ji dodelam odchazim. Diky za vyslechnuti.