červenání

F.: Teda, to všechno jsi zvládnul? Všechna čest. Mluvit před lidma 40 minut a ještě před nima zpívat...To si vůbec neumím představit...Já a zpěv:-D jsem rudá i když si občas falešně zazpívám společně s rádiem, a to mě nikdo neslyší:-D Říkal jsi, že se tam chodí dopoledne, nojo, ale když já musím chodit dopoledne do školy, takže se to zrealizovat zrovna moc nedá.

ahoj všem,
začetla jsem se do této diskuze a jak moc se poznávám ve vašich reakcích, zážitcích... Pitomá sociofobie, fakticky! ...takové ty myšlenky u kasy v obchodě (at už tu kartu rychle ta pokladní protáhne, at se nestane nic neočekávaného nedej bože naproti někdo nečumí..) Mě i vadí jak mám velký nákup a ti za mnou čekají a čumí! Zjistila jsem, že víc reaguju na chlapy. Jakože když za mnou třeba stojí staří lidé, nebo mladí, nebo ženský...tak to mi tolik neva, jako chlapi. Je to určitě daný sebevědomím, to jsem měla vždycky nízký. Navzdory tomu jsem vystudovala při práci i vysokou školu a to jsem si taky pěkně užila stresu, když se blížila hodina s nějakým přednesem! Tam lidi na vyšších pozicích parádně přednesli své seminární práce a já jsem se naštěstí z mého ulila, jinak bych tam asi umřela rudá od studu.. I tak - zvládla jsem státnice - asi tím stresem jsem nestihla zčervenat anebo o tom spíš nevím. O tom, že mi div nebouchlo srdce při promoci, ty stresy než na mě došla řada a já si šla přede všema pro diplom! Říkala jsem si - hlavně nezakopnout, hlavně at není trapas, at nejsem rudá....Naštěstí jsem přežila, uf!
Pamatuju si přesně okamžik, kdy to přišlo - to moje červenání - bylo to na základní škole v hodině angličtiny v 8. třídě. Měli jsme učitelku - nebyla nijak extra (no taky po revoluci najít slušnýho pedagoga na AJ místo ruštiny..), ale najednou mi z ničeho nic začalo vadit, že MĚ NĚKDO VYVOLAL, ŘEKL MOJE JMÉNO, a od té doby se to se mnou táhne. Když potkám někoho známého, tak mě najednou horzně bodne u srdce a to vím, že přijde rudnoucí vlna. Manžel (no jo, vdala jsem se a přežila bez rudnutí svatbu - asi tím stresem) se mi někdy směje, když jdeme a najednou koukne a já jsem rudá, tak řekne: Koho jsi zase kde viděla??! Myslí většinou chlapa... Je to ponižující, to souhlasím.:-( Komplikuje to život ve škole i v práci. Zejména pokud se něco nepovedlo, tak jsem už automaticky vnitřně hledala chyby u sebe..
Všechny moc zdravím!

Jsem trošku zklamanej, že kromě stresoňa nikdo nechtěl vědět víc o tom stacionáři. Napsat tu někdo v minulosti, že šest týdnů stačí na zbavení se problému, kterej mám 10 let a ničí mi život, tak to běžim okamžitě zkusit.

Ale doufám, že ti co o tom začali uvažovat, sem příspěvky nepíšou, ale rovnou to začali řešit :)

Pokud by se chtěl někdo na cokoli zeptat, napište mi na mail: [email protected]
Rád pomůžu!

Myslím si, že se nic nemůže změnit, dokud se nezmění myšlení. Lidé obykle věří, že je něco špatného s jejich osobou. Což samozřejmě není pravda. -- James Hillman (známý americký psycholog)

ahoj,ja jsem ruda porad jek rajce hrozne me to brani delat praci jakou bych chtela,je to sileny,nejhorsi je ze zrudnu klidne i doma proste pri jakekoli situaci,kdyby tak nekdo vedel co s tim,

Já nesnášim svojí povahu,...jsem uplne presne takova jako ty v tom ze "chvili mi trva nez se s nekym citim prirozene"..ale to je spis povahovou vlastnosti, ze ne lehce nekomu duverujeme a tim padem nemuzeme byt hned sami sebou. coz by ani nebylo to nejhorsi, to cervenani mi pripada jako vetsi problem, tobe? a jak ty s tim bojujes? mas nejake tipy triky? :)

Ahoj, mám stejný problém jako vy. Když na mě někde přijde pozornost tak celý zčervenám a nevím jak se tomu ubránit. A když zčervenám tak nejen že je na mě pozornost ale také se mi začnou smát. Hrozně mi to vadí a nevím co s tým dělat. nebo jenom když si ze mě někdo dělá legraci tak zase zčervenám a připadám si trapně ještě víc. Nevíte někdo co mám dělat aby to přestalo? Třeba nějak se uklidnit nebo neco podobného??...

Já nesnášim svojí povahu, nejsem moc upovídaná, chvíli mi trvá než se s někym cítím přirozeně..=/..a to, že každou chvíli zčervenám mi to dělá ještě horší..nerada jezdim sama autobusem, nerada stojim před třídou, nesnášim ten pocit, když si s někym povídám a vím, že mě slyší někdo další, co je za mnou nebo tak..=/

Stresoň, ten stacionář neni pobytovej, přijdeš ráno a odpoledne jdeš zas domů.
A prášky ti stejně problémy nevyřešej, musíš ty pracovat na svym problému. Prášky jen zmenšej úzkost, nic víc. A problém budeš mít napořád, ne jen tenhle rok, jestli ho nebudeš řešit :)

A třeba mluvení před lidma jsem tam taky trénoval. Ze začátku jsem byl hotovej, když jsem musel něco říkat. No a na konci stacionáře mě vyhnali do jiný skupiny mezi cizí lidi, abych jim tam něco deset minut vyprávěl, protože v tý mojí skupině už mi vůbec nedělalo problém mluvit :D

Jedna z věci, co jsem tam dělal. Šlo to postupně: čtení v sedě - čtení ve stoje - čtení a převypřávění ve stoje - vyprávění - vyprávění o nepříjemnym tématu - vyprávění před cizí skupinou - zpívání český písničky - zpívání kanadský písničky. No a na konci jsem tam ještě mluvil asi 40 minut o svym problému (což nebylo teda cvičení, to dělali úplně všichni) a absolutně mi to nevadilo :) A nemusim říkat, že když jsem dřív ve škole měl mít referát, tak jsem radši ani nešel do školy...

ahoj,mam take stejny problem...ahoj richarde, mam stejny problem a vis co mi pomohlo? diky kremu Pyratine, ktery je proti onemocneni rosacea se moje psychika upravila, pripadam si s timto kremem sebevedomejsi, protoze je opravdu super a plet mam po ni moc moc hezci, a preventivne tim zabranuju cervenani, rikam si "s pyratine se necervenam, ten krem tomu zabranuje, nebudu cervena jako rajce!" a opravdu se cervenat nezacnu... a co ty? zatim nejake uspechy v prevenci cervenani? dej vedet, ahoj

F: Tak ten článek jsem přelouskala, no a teď nevím, na čem jsem. EFT zkouším pořád dokola, ťukám a ťukám na všechno možné a bez účinku. Můžu se tě zeptat, jak to funguje v tom stacionáři, jak jsi psal? Šel by vykonávat i nějak ambulantně místo pobytovýho? Já si teď při studiu nemůžu dovolit být šest týdnů pryč, ale jít k psychologovi nebo psychiatrovi se mi nechce už jen proto, že mi budou cpát prášky a bude to běh na dlouhou trať. Mě jde jen o to, přežít tenhle poslední rok.

ahoj,mam take stejny problem a uz meto pekne stve!prosim dejte mi nejakou radu jak se tomu ubranim,prdem dekuji!a vsem co maji stejny problem preji aby to zvladli

Stresoň, já byl na EFT asi 5x a vůbec mi to nepomohlo. Koukni tady http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1223886991 V podstatě tam úplně vylučujou, že EFT funguje.
Jinak je ale super, že se to snažíš řešit. A tim nemyslim make-up. Zkus radši popřemýšlet o nějakym psychologovi.

Ahoj všichni, vaše komunikace se mi líbí a přijde mi konstruktivní a proto také přidávám příspěvek.
Taky k Vám patřím. Trpím taktéž soc.fóbií, ze které jsem se začala léčit před 10 lety a to ve svých 25 letech, kdy jsem si díky svému expříteli začala připada ošklivá a neplnohodnotná k jeho vzhledu. Tak moc jsem se snažila přizpůsobit jeho požadavkům až jsem z toho začala pít a brát prášky na uklidnění - Trinovum. Jednou jsem si, ale řekla, že se pokusím mé já léčit a vyhledala jsem odbornou pomoc.... no a od té doby docházím na individuální terapii, 2 roky jsem brala antidepresiva, které jsem úspěšně vysadila v roce 2006-2007 a podstoupila také stacionář a pár skupinových terapií. Tím mým stručným příběhem chci Vám, kdo se cítí špatně sami se sebou a ve svém těle, říci, že když se sami sebe zeptáte jakou pomoc potřebujete a kde je příčina toho, že se nemáte rádi, nebo že si sami sebe nevážíte - tady je právě ten problém, přijde Vám dříve nebo později odpověď, která bude PRAVDIVÁ. Nikdy není pozdě to začít řešit a naděje, že vše bude dobré a dobře dopadne odchází poslední. Ještě doporučuji knížku L.L.Hay, Miluj svůj život nebo jiné autory, kteří vysvětlují jak pozitivně myslet a jak se přijmout a začít se mi rádi a odpustit křivdám minulosti:). Ano, ten smutek, který cítíte a vztek z toho co se Vám dělo a co jste neuměli sami zvládnout a postavit se sami za sebe má právě tu červenou barvu, která se Vám objevuje na tváři. Je to náš vlastní konflikt, který si kolikrát ani neuvědujeme, protože je ukryt, schován v hloubi naší duše. Mějte se hezky a ten kdo bude chtít se teď může říci: "Jsem ochotna, ochoten se změnit k lepšímu. Přijímám se takový, taková jaký jsem!" To si několikrát a stále opakujte a uvidíte, že se budete pomalu cítit lépe. M.

Ahojte všichni, tak jsem postupem času pročetla celou tuhle diskuzi a konečně jsem se odvážila taky napsat. Problém s rudnutím oblučeje mám už hezkou řádku let, ale v poslední době se to zhoršilo natolik, že už si nevím rady. Jsem v posledním ročníku na škole a každý večer se obávám nadcházejícího dne ve škole. Tenhle poslední ročník jsou to samé hodiny, kde musím mluvit. Nejhorší to je, když vím, že budu muset mluvit a než na mě dojde řada, tak už jsem rudá dávno a srdce bije tak rychle a nahlas, že ho snad musí slyšet celá třída. A je jedno, jestli musím mluvit dlouho nebo mám říct biť i jednu dvě větičky, prostě jsem rudá totálně jako rajče. Rozhodla jsem se s tím bojovat a absolvovala jsem první sezení na EFT. Druhý den se mi zdálo, že je to mnohem lepší, ale nyní, po necelém týdnu musím říct, že není. Sháním make-upy, které by rudý obličej kryly, ale zatím jsem nic neobjevila. Už nevím, co dál...je teprve konec září a do června je ještě daleko...jak tenhle rok přežiju...má někdo radu na make-up, přes který by to skoro nebylo poznat? díky a zatím ahojík, červenáčci

V Bohnicích je hodně pavilonů, od nás, přes drogově závislý až po vrahy.
Třeba jsem tam zpíval, nebo venku oslovoval lidi. Dělá se tam kognitivně behaviorální psychoterapie a další věci.
Tyhle stacionáře jsou tušim i v jinejch městech, takže zajděte za psychologem, nebo psychiatrem a ten už bude vědět.

10 let jsem byl úplně zoufalej. Pak stačilo šest týdnů a 90% problému je pryč. Co víc k tomu dodat..?

Hele to je zajimavi,ale nejsou Bohnice blazinec?A co si tam jako konkretne delal?Jinak mam stejny problem ale posledni dobou mi to zacina byt u prdele :-D .Jo a rada pro vsechny....zkuste se chovat namyslenejc.Kdyz s nekym mluvis zvejkej vyrazne zvejkacku a divej se na nej jako bys byl neco vic :-D je to trochu i debilni ale pomaha to

Docela koukám, že tu snad nikoho nezajímá, co jsem napsal. Místo toho tady řešíte nějaký trapný make-upy.

Na tohle fórum chodim už několik let, ale moc užitečných rad jsem tu teda nenašel. Ani ve snu mě nenapadlo, že vám teď budu dávat radu já, jak se sociální fóbie (červenání je z toho) zbavit.

Takže ještě jednou. 10 let jsem měl sociální fóbii (červenání). Byl jsem z toho uplně hotovej, stejně jako vy.

Už jsem si myslel, že se toho nikdy nezbavim. Šel jsem ale za psychologem a ten mě poslal do Bohnic na denní stacionář. Byl jsem tam 6 týdnů a NEUVĚŘITELNĚ mi to pomohlo. Úplně jsem se změnil, psycholog mě nepoznával, hned jsem si dal přihlášku na VŠ a chci pořád chodit ven! Červenání skoro úplně zmizelo. A když už se začervenám, tak je mi to najednou úplně jedno!

Přemýšlejte o tom !!! Jestli máte někdo dotaz, rád odpovim.

Prosím, poradte mi někdo....No ájo to je náhodou moc hezký když někdo sčervená mě se to líbí

Tak já to mám uplně stejně, Ájo. Pokaždé, když někomu něco vykládám, mám tendenci mluvit rychle a vždycky uplně zčervenám. Kamarádky mi říkají, že jsem jak chameleon, protože pokaždé postupně červenám, dokud nevypadám jako rak a když se zklidním, tak zase postupně blednu :D. Naučila jsem se s tím žít a ted už se tomu skoro vždycky zasměju. Hlavně doufám, že až budu starší, tak mě to přejde tak, jako Ginu