Mam depku, ze starnu

Karle, dej pokoj s dětma ve čtyřiceti! Jsem ráda, že dospěli. To radši začnu žít zhýralým životem než se další léta starat o další potomky.:)))

To radis ty, co ji rodiče brzo zemreli? A kdo se o ty deti postara?

Pořiď si děti ve čtyřiceti letech jako moje máma nebo hospodářská zvířata jako já ve 46ti letech. Živí tvorové ti totiž neumožní myslet na to jak a kdy stárnout. Je to vyzkoušené.

Když to nejde a smutek trápí srdce - není jiné cesty než se obrátit na lékaře.Dobrý a citlivý Chocholoušek určitě poradí,aby byl svět zase hezký,příjemný a vlídný.Zkus,potřebujeme to dnes téměř každý,není to rozhodně projev slabosti.

:-))))

KASLETE NA TO,AZ VAM BUDE 70-80r.TAK BUDETE MIT DEPKU Z TOHO,ZE JSTE SE TOHO DOZILI,,,, :- 0

Pravdu díš, smutný klaune, leč potíž je právě v tom podmiňovacím způsobu. Ano, BYLO BY lépe radovat se atd., ale co dělat, když to nejde?

Možná ne úplně správně rozumím těm příspěvkům a také je mi moc líto,že se někdo trápí takovými úvahami do budoucna,ale napadá mě - nebylo by lépe radovat se z každého nového dne,z toho,že je člověk zdráv a má kolem sebe všechny,které má rád,tím,že jim dáváme svou lásku,dáváme jim ten nejkrásnější dar,jaký člověk může dát.

Mám přes padesát let ,čím více stárnu tím více začínám mít život ráda.Asi to chce změnit styl života....nebo vyhledat pomoc lékaře...

Kolik je ti let? Mně je 42 a jsem na tom podobně. Nevadí mi vrásky, šediny ani povadlá tvář. Děsím se nemocí, nemohoucnosti, smrti. Nejsem z nijak dlouhověkého rodu - otec zemřel ve 48, matka v 60 letech. Když jim bylo tolik, co mně teď, měli už vážné zdravotní potíže, a jak se blížím těm věkovým hranicím, docela mi z toho hrabe.

ůplně stejně.

ahoj,mam hroznou depku ze starnu.ale nemam strach jak budu vypadat,ale ze se priblizuji smrti,s ktere mam hruzu,protoze ja uz vlastne pak nebudu.a co moje deti.a pozdeji v noucata.je to hrozna predstava.jak jste na tom vy.......