Ježíš Kristus, Boží Syn

Píše z domova důchodců.

Dobrou noc. Ráno...A to vám světlo vypínají spolu s televizí a internetem tak brzo ?

Dobrou noc. Ráno moudřejší večera. Prohánějte ducha svatého a ženské. Hlavně. Je to zdravější a neleze to na mozek, jenom na hlavu. Zítra ráno s Bohem.

Kristus Ježíš též Joshua...Prostě dnes by se dalo říci ,že byl kafírem lidu,ačkoli by mu příslušel i bazálně ornitologický přístupem přídomek Ghu Ču, neboli ten Ggu co zrčel.Čerpám z Gduolského rukopisu,takže vaěe zdroje jsou mýlka,je zaručen originál a ne žádné falsum.

Kristus Ježíš též Joshua proslul velmi striktním přístupem.Dokonce bych řekl,že byl fundamentalistický,neboli rudimentálně fundamwntalistický principiálec.

Člověče, vždyť ty sem...To je asi nějaký spam bez člověka ... nějaký virus. Možná mají zavirovaný server - nedivil bych se.

Pište, piště, pastuškové, ale především něco chytřejšího a hlavně něco kratšího. Však jsem taky netvrdil, že je to můj poslední komentář, jen jsem doufal. Myslel jsem, že mi to působí zácpu. Zdravé něco pro chvíle pohody. Ale mohu v podstatě dělat cokoliv, jen u toho musím mít dobrý pocit. A tak hurá do toho a půl je hotovo. Raději dvakrát.

To je neštěstí! Někdo se...Křesťane, abych se přiznal, tak opravdu nevím co si o tom jejím příspěvku myslet, a to jsem ho četl několikrát a pomalu, nicméně asi mám delší vedení, ale asociace mi nějak unikaly. Jen Bůh ví kde je pravda. Napadlo mě, jestli nemá sama strach z Boží zloby proto, jak se chová k dyslektickému vnukovi.Ono ale neznamená, že když má někdo dislexii nebo disgrafii, že by byl inteligenčně nějak omezen. Je to jako když má někdo vadu řeči, ale může mít i velmi vysokou inteligenci. Paní má možná svědomí něčím příliš poskvrněné a chtěla se vyzpovídat. Jenom ta forma zpovědi je dost chaotická. Co myslíš, já bych jí doporučil k zpovědi osobní, ať si může pomoci i projevem neverbálním.

> Déčko, jak si...Zase, "moderní věda", to je tvůj oblíbený pojem, kterým tu pořád šermuješ. Všiml jsem si, že se jen ztotožňuješ s tím co říká wikipedii a to bez účasti tvého vlastního úsudku. Ještě jsi vlastně svůj názor ani neprojevil, pouze zde sloužíš jako zprostředkovatel konvenčních dogmatů, aniž bys to "své tvrzení" něčím podpořil. Takový způsob "poznávání" světa a sebe zkrze jiné než sebe k duchovnímu růstu nevede, naopak ho potlačuje a hubí.Jestliže k nějaké revoluci vědy došlo, pak jen v ohledu na její osvětu, protože se dostalo učení do povědomí více lidí a díky tomu se objevilo mnoho myslitelů. Za obrození evropské kultury se podle některých historiků považuje morová pandemie (1348) která z tehdy asi 60ti miliónové Evropy, třetinu vyhubila. Tenkrát jistě lidé žehnali na zlého Boha a nemilost osudu, ale z dlouhodobého hlediska to mělo pozitivní dopad. Nebýt této autoregulace, zřejmě by se již lidstvo vyhubilo samo, ale jinak.Jako slepý uctívač "moderní vědy" asi nejsi dobře seznámen s jejími trhlinami. Má jich opravdu mnoho, a velmi výmluvně vypadá už fakt, že dnes dosud nenašla způsob, jakým před 5-10 tisíci lety stavěli ti "zaostalé a nevzdělané civilizace. Ne že na to nepřišla, ale současnou technologí to prostě neumí. Hodně by ses divil, kolik toho tenkrát znali proti současné "moderní" vědě. Oni si nemysleli, že je země placatá, věděli více než dnes. Že je země placatá to si mysleli až v temném středověku a ještě k tomu ateisté a nepraví věřící, kteří právě věřili všemu předloženému autoritou, zrovna tak jako to děláš ty. Paradoxem je, že takoví lidé se nejvíce ohání zdravým rozumem. Zdravý rozum znamená zkoumat hlubší původ věcí, protože ony se jentak z ničeho nevynořily samy, ale mají příčinu. Zdravý rozum určitě neznamená věřit něčemu jenom proto, že to je řečené autoritou a většinou. Stejně jako zde napsal sardanapal* s těmi kruhy na vodě, že je to fyzika, je to fyzika s dál nic a hotovo. Jestliže člověk dbá jen na to, aby šel bezmyšlenkovitě s davem, aniž by si dal tu práci se rozmyslit, proč tak vůbec činí, je to strmá cesta do záhuby nejen člověka samotného, ale celé společnosti vůbec. Takto vypadá strategie KDYŽ ONI, JÁ TAKY. To opravdu z lidí dělá nemyslící stroje. V případě (současných) lidí totiž existuje nepřímá úměra, čím méně toho vědí, tím mají tendenci se přeceňovat, své vědomosti, schopnosti a vše ostatní naopak podceňovat. To svědčí jen o tom jak je člověk ve své vědě zaostalý, bez ohledu zda ji nazývá moderní, supermoderní či hypermoderní. Proto ten kdo bezmezně uctívá vědu jako autoritu, nemůže o ní mnoho vědět a je neschopen samostatného poznávání světa kolem sebe a uvažování o něm sám za sebe bez účasti vnějších vlivů.

Steve a co říkáš...Tak Velebnosti a du blejt!

To je neštěstí! Někdo se pomátne na rozumu, píše nesrozumitelné nesmysly! Tohle vůbec nepatří na stránky:Ježíš, Kristus, Boží Syn! Tyhle slátaniny nepatří totiž na žádné stránky! Jirko, co si o té bábě, co má vnuka dyslektika, myslíš? Já si myslím , že jsou to oba chudáci, hlavně ta paní! Přijde mi, že je nešťastná a pomatená! Nevím sice, kdo to je, kolik je jí let, ale měla by se určitě jít léčit na psychiatrii, jako ten její vnuk! Přijde mi, že má nějakou demenci, schizofrenii, co já vím! Měli ychom se za ně hodně modlit! Jsou to hodně nešťastní lidé! A ten trest, ten necháme na Pánu Bohu! Nevíme, co jí k tomu všemu vede! Zabírá tady místo na diskuzích! Ale je třeba hodně modlit, i za toho jejího vnuka dyslektika! Je více takto nemocných lidí! Nechci zde dělat soudce, neboť nikdo není dokonalý! Ani já ne!Paní zde píše dost zmateně, s gramatickými chybami, nadává! Je mi jí docela líto! Neměla by sem vůbec psát! Ale je třeba se i za takové lidi hodně modlit! Zřejm měla v životě velkou smůlu! Nevím, co se jí stalo. Je to opravdu hrozný příspěvek! Duševně je opravdu velký chudák!

> Déčko, jak si...Sorry, četla jsem nejerotičtější.....aneb Freude, Freude, Freude, jednou na tě dojde

Kolik dáš za víru ročně...Steve a co říkáš tomuhle:Je to úryvek z knihy Cesta duše.Nejvyšší univerzální Božství je vsunuto do lidské duše jedním silným paprskem a je malým božstvím člověka. Dodává mu životnost a schopnost projevu. Do jaké míry, v jaké síle a moci se univerzální Božství vložilo do malého božství člověka? Může to být ohraničené i nekonečné, podle záměru s tou nebo onou duší, jež si Bůh Svým způsobem vytvořil a Svým způsobem i osamostatnil jako jeden od něj oddělený, a přece zase vším s Ním spojený život. Bůh ve Své působnosti na člověka jde k němu zvláštní cestou. Vychází od Sebe, to jest z Univerza k té části Sebe dané ze Sebe jeho duši. Když Sebe takto v člověku dosáhne, teprve jde dál po nám neznámé tajemné stezce k naplnění Svého záměru lidským životem ukázat hluboké mysterium Krista, obětovaného Božství, daného jako výkupné za všechny padlé, ze zákonů Božích vychýlené, a proto do temnoty zapadlé životy, aby mohly být obnoveny mocným výdechem Boží Lásky do jejích ochablých podstat v hlubinách jáství. Tato cesta k naplnění celé duše novými, vysoce kvalitními silami Božství, je velmi obtížná, protože ji člověk zastavil překážkami své velké zhrublosti. Je to až podivné: jak mnoho pomoci člověk potřebuje, o ni prosí, za ni se vroucně modlí – tak sám současně ji od sebe zapuzuje. Kdybychom to některému člověku řekli, že marně prosí Boha o pomoc, neboť tato pomoc je znemožněna tím, že on sám jí postavil ve své duši překážku, jistě by se díval překvapeně a ptal se, čím brání Boží pomoci, aby jej zachránila a převedla od lidství k Božství. Každý záblesk zlého citu, jiskra nepříznivé myšlenky, ostrý, tvrdý tón naší řeči, nahněvané a prudce výbušné jednání, pohrdlivé a vyvyšující se smýšlení, sobecké úvahy i nízké záměry působí jako smrtící síla na vše, co krásného a dobrého spěchá k člověku po tajemné stezce hlubinami duše, aby nás znovu posvětilo nejčistší rosou Boží Lásky a tak proměnilo v zářící bytost boholidskou, a to prostředky, jež má v rukou jen Nejvyšší. Jak plachá laň prchá před člověkem a malý ptáček rychle odletí, když příliš hlasitě promluvíme, tak ono přetajemné a přejemné Božství od nás odstupuje, zavane-li z nitra chlad a stín zlého, dotknou-li se ho rušivé vibrace. Marně pak po dlouhé dny voláme, třeba i klečíme a vzýváme Jeho přesvatá jména když jsme ve velkých těžkostech, o nichž se ví, že lidskou mocí a dovedností se nepřekonají. Jako několikrát vyplašený pták se hned tak neosmělí přiletět k nám blíže, tak i Bůh přetichý nebeský a ze všech nejplašší, zůstává po delší čas od nás oddálen. Tichounce vyčkává, až Mu vytvoříme lepší podmínky pro Jeho sestoupení a tím působení na celé zhrublé já, až se vnitřně ztišíme, velmi zjemníme a zcela smyjeme nánosy na potemnělých obrazech nitra, které vypadají jak hozené do prachu a pavučin zatuchlého koutu. Oddalujeme-li tuto očišťovací práci nazývanou pokáním, napravováním chyb a uhlazováním vin, tím více prodlužujeme svá trápení, bráníme příchodu krásnějšího života, jež k nám nese láska našeho vlastního srdce. Bez ní se nestane šťastný život nikdy skutečností, bude sídlit jako krásný ideál v nedostupných oblastech Božského myšlení, kam vstupují jen básníci k nakreslení životního krásna. I kdybychom ještě staletí trpěli, zrozovali se a umírali na této Zemi bez lásky a dobra, nepůjdeme ani o krok blíže k nesmrtelnosti. Ta je vázána na stav Božský. Není-li, ani nejvroucnější zbožnost nic neubere na neúprosnosti zákona smrti všeho, co není dokonalé. Jako není možno jinou cestou než prožitkem vnitřního znovuzrození dosáhnout šťastnějšího života na Zemi, tak jinou se nedosahuje ani za hrobem. Hrubý vnitřní stav je závažím na nohách, neúprosně poutá ke hmotě, zatlačuje a táhne do nízkých sfér jako kámen na krku, když je člověk ve vodě. Přinese i utrpení posmrtné…Vědomá soustavná práce na vnitřní obrodě nedovoluje prožít život tak, jak byl dosud prožíván v lehkých zábavách, povrchních zájmech, v honbě za věcmi pro tělesný blahobyt, zaujetích pro to či ono zdánlivě pěkné, co tu a tam leží na cestě pro chvilkové potěšení. Nemáme však na vybranou. Jsou jen dvě možnosti. Můžeme pokračovat po vyjetých cestách zvyků a zájmů, zálib a prožitků, prací, jež vždy za krátký čas jsou zastaveny tělesnou smrtí. Můžeme žít jak se dosud žilo povrchně a nezákonně, ale víme dobře, co takový život přináší, kolik nespokojeností, starostí, nemocí, námah a utrpení. Jsou-li někdy chvíle jasnější a zajímavější, leží-li tu a tam i malá květina na naší cestě, nikdo nevyváží hory kamení kolem ní, které musíme překračovat, o ně se zraňovat. Kamením jsou právě výsledky nesprávných životních projevů mysli a citu našeho i jiných lidí. Pokud zlo bude působit v lidech a od nich na zemský prostor, potud na nich bude také kamení těžkostí, trní bolestí. Nedáme-li si je tam sami vlastními chybami, hodí nám je do cesty jiní. A protože žijeme mezi lidmi, denně se s nimi stýkáme na pracovištích i v rodině, není za této situace zatím vyhlídek na klidný, pěkný život na Zemi. Zdálo by se, že tomuto obtížnému žití se dá uniknout odchodem z tohoto světa. Co však odchodem získáme, kam přijdeme po tělesné smrti? Jsme-li velmi nedokonalí, pak do přibližně stejných podmínek a obtíží, z jakých bychom rádi unikli odtud. V něčem lehčí, v něčem zase těžší je další cesta duše za stavu nedokonalosti. Jak nemile jsou překvapeni sebevrazi, když se nesplní jejich mučivá touha po klidu a uniknutí z utrpení a oni poznají, že odchodem ze světa, zničením těla, nezbavili se bolestných myšlenek ani účinků zla. Nositelem všech bolestných stavů a vnitřní tíže je vědomí. V něm vjemy a dojmy utrpení trvají tak dlouho, pokud je duše nějakým způsobem nezruší. Zrušit se však dají jen s obtíží: změnou myšlenek a citů a vůbec celého postoje k životu a vztahu k věci, bytosti i události, jež vyvolala utrpení; odvrácením celé pozornosti zcela jiným směrem od vlastního k neosobnímu, od potřeby své k potřebám jiných, k životu všeobecnému a především k Bohu. Nepokouší-li se postižený takto o změnu svých mučivých vnitřních stavů, jsou-li ony hluboce zakořeněny v hlubině vědomí, a člověk, neznalý správných postupů vůle při působení na mysl a cit, aby se netvořily utkvělé představy a lítostivost nad sebou, se stavům slabosti příliš poddá – nesou se jeho vědomím všude tam, kam se ono posune, kde vnímá novou životní skutečnost. Na nás spočívá největší díl práce naší vnitřní obnovy. Sami jsme se narušili, pokazili, sami se musíme napravovat s pomocí Boží. Bez té by naše práce nenesla zdar, jako ani Bůh sám bez nás nemůže nás znovuzrozovat pro svatý život. Ano, On nás zrodil, stvořil, ale to bylo zcela jiné. Tehdy nebylo ještě našeho odděleného vědomí, samostatnosti vlastní vůle a možnosti myšlení. Proto Bohu nikdo nečinil překážek při formování nás, neřekl, jaký si přeje být. Nyní ale jsme již vědomé inteligentní bytosti znalé mnohých věcí. Bůh odkryl některá tajemství života, dal možnost poznání následků zlého. Dnes Bůh bez nás na nás nechce pracovat a přetvářet nás podle Svých představ. Žádá spoluúčast, spolupráci, souhlas a ochotné poddání se oné Moci, jež formuje život podle ideálů Lásky. Jako násilím Své Moci nepřemohl naši vůli když přicházel pád, nepůsobil na ni mohutnou Vůlí Svou, aby nedošlo k úrazu duše, nebude ani nyní působit Mocí a proti naší vůli něco podnikat na stavbě našeho života. Samostatné oddělené vědomí by nemělo důvod k trvání, práce člověka ztratila by svůj výlučný charakter, možnost rozlišování, neměla by ceny, jakou má. Jen Bůh sám ví, jestli položil hranice pro jednání Své Lásky, dal-li jí omezení v jejím zachraňování duší propadlých zlu a zda stanovil délku i přesný čas pokání i hodinu, kdy vše narušené a nesouladné má být zpět v lůně všestranné harmonie. Bude přihlédnuto k opozdilcům? Najde se pro ně polehčující okolnost? Bude znovu prodloužen čas k návratu, dány nové možnosti pro posvěcení duší, jaké dosud neznáme? Jsou to velmi vážné a těžko zodpověditelné otázky. Jistě však není moudré spoléhat na to, že Bůh pro nedbalce a nenapravitelné opozdilce bude hledat zvláštní cesty a dá mimořádný milostivý soud. V žádném dni nemáme jistoty, že právě uplynulá hodina není onou stanovenou hodinou, v níž každé zlo má být vymýceno, každá vina napravena a lidské duše na místě, z něhož odešly. Pohled na život nám otvírá propast problémů a obav o budoucnost vlastní i lidí všech. Velmi nízký duševní stav většiny lidstva neslibuje příchod Božího Království do života již dnes či zítra. Těžká je práce vychovávat sebe, ale ještě těžší je napravovat druhé. Lidé nesnáší kárání, domluvy nebo výtky. Proto vnitřní obrodu si musí každý prokonat sám i když prostředky k tomu může obdržet z Boží strany milostí přímou nebo také dodanou přes jiného, dříve omilostněného a posvěceného člověka, jenž je a chce být přímluvcem a pomocníkem slabých lidských duší. Proměnou vlastního nitra nabýváme ztraceného spojení s Bohem. To nám umožňuje vyprosit pomoc druhým zvláštními tajnými silami myšlenek a slov, jež z našeho srdce vycházejí při modlitbě. Jimi můžeme žádat za ně a pro ně duchovní dar vnitřního osvícení i síly pro nastoupení cesty k Bohu. Je to vlastně práce, kterou má konat ten, za něhož se přimlouváme a prosíme. On sám třeba si ani neuvědomuje, že je na špatné cestě, že by měl o něco svatého stát, Boha prosit o své osvícení a o milost odpouštějící Lásky. Přimlouvající se za něho však ví, co je třeba dělat, aby duše, jíž chce pomoci, dosáhla všeho, co potřebuje pro rychlé rozvinutí vnitřních sil a svůj výstup do úrovní božího života. Za nevědomou nebo vlažnou duši koná duchovní práce nutné pro její obrodu. Pozvedá mysl i celé srdce k Bohu za mysl a srdce člověka, na němž mu záleží a který to sám nedělá. Modlí se a vyprošuje pomoc Boží a ji také od Boha přináší a předává zvláštním zp

Déčko, jak si...> Déčko, jak si představuješ Pána Boha?A jak si Valéry Giscard d'Estaing představuje Míčka Flíčka? Představy boha ponechávám na ty, kteří v něj věří. Odmítám však věřit i v ty nejsublimovanější, nejsofistikovanější, nejteoretičtější, nebo nejmystičtější představy boha - nejen ve vousaté dědky, jak by mi chtěli demagogicky podsouvat různí Jirkové.> Těch 6 dnů, za které Pán Bůh stvořil svět, jsou v Bibli napsány jenom symbolicky!Jak říkám - dokud však geologové, biologové, a pak i astronomové nezjistili, že formování jejich předmětů výzkumu trvalo mnohem, mnohem, mnohem déle, pámbíčkáři podobné věci chápali doslovně. A když v novověku narazili na opozici moderních přírodovědců, snažili se je nejdříve mocensky umlčet, nebo i fyzicky likvidovat. Teprve, až pámbíčkáři souboj s moderní vědou prohráli, začali se tvářit, že to tak vlastně nikdy doslovně nemysleli, a že to bylo "odjakživa" míněno jen symbolicky.

Chci vědět jestli může..."ta bába" - o jakou bábu jde?"vysmívá se z něho" - že se vysmívá jeho dislexii? A že si s někým píše nebo co?Tvůj komentář je teda napsaný dost zmatečně, to ti povím.Bůh netrestá nikoho, lidé se svým konáním trestají sami. Protože vše co dělají, dělají dobrovolně. Nikdo je k zlému, ani dobrému nenutí. Pohled člověka na dobro a zlo v absolutní dualitě bývá neúplný a zkreslený. To znamená, že nic není tak černobílé jak to vidíme, no spíš jak to vidět chceme. Protože si mnohdy přizpůsobujeme představu "spravedlnosti" k svému obrazu, ale je to jen přání naší vůle, jelikož to co je správné, je většinou schované až za tím, co chceme, a proto je pro nás obtížné to vidět na první pohled a náše nazírání na věci bývá okleštěné od těch důležitých detailů, které vidět nepotřebujeme, takže je podvědomě přehlížíme, ale ony utvářejí výsledek ve své skutečné a ucelené podobě. Když budeme naslouchat Bohu, pomůže nám to těmto věcem porozumět lépe. Nikoliv ukazovat prstem na druhé a soudit jejich činy, aniž bychom byli hluší k slovům Božím.

Zcela nepochybně byl...Pán lidem ukázal, jak je důležité věřit, věřit....až do konce. (_)

V podobenstvích promlouval...O "vztahu" Boha a osoby Krista jsme zde už něco psali. A mluví o něm Písmo.

Chci vědět jestli může...Člověče, vždyť ty sem píšeš už potřetí to samé jako přes kopírák.Nikdo ani nevíme co po kom vlastně vůbec chceš :-)

Zcela nepochybně byl Ježíš včera večer na Camp Nou.

V podobenstvích promlouval Ježíš, Bůh né .... Jinak Bible je psána hodně obrazně, obzvláště starozákonní příběhy.