Ježíš Kristus, Boží Syn

Zase mi něco podsouváš....Ty se snažíš nalézt a pochopit Boha, ale zároveň vůbec nepřijímáš důležitost svědomí a tím i odpovědnost za své hříchy. Jak by někdo takový chtěl Boží milost, za co,když ani neví oč se vůbec jedná? Jak může někdo jentak obcházet a nebrat v úvahu Kristova slova a zároveň čekat milosrdenství? Otevři si Bibli a začni.

Všeobjímající a...A jéje, další psychoterapeut, nějak se tu s nima poslední dobou roztrhl pytel.

Zase mi něco podsouváš....Kdo neuznává osobního Boha, jako by neměl svědomí.Vše co je nahoře, je i dole. Je mikro a makro a Bůh prostupuje a objímá.

"To jen ukazuje na...Všeobjímající a všeprostupující nejsou lidské vlastnosti. Radiace také prostupuje tkání a nedá se říct, že byla člověkem. Slupka zase objímá jádro a také není člověk. Ty toho člověka vidíš opravdu všude, co? Proto máš problém přijmout Boha, máš nějaký problém s lidmi.

Jestliže si při pojmu Pán...Zase mi něco podsouváš. Já osobního Boha vůbec neuznávám, nevím, kde to pořád bereš...

Že jsem ho jako Pána..."Si ho třeba představuj jako dědu s plnovousem i nadále, to mi přece nevadí.:Dobrý, že mi podsouváš právě tuhle představu, kterou jsem tu dříve snad stokrát zavrhoval :-D Asi si úplně nerozumíme, no, nevadí.Mně je taky jedno, jak si ho představuješ, jen se snažím vyjasnit si pojmy. Proč myslíš, že je v bibli uváděn zrovna jako Pán? Abys mohl snadněji ohnout hřbet před jeho "božími prostředníky" na Zemi :-)Ohledně té shody se jednalo o nadsázku, nečekám samozřejmě, že se z tebe za deset minut stane moje ozvěna...

Když třeba začnu tvrdit,...Jestliže si při pojmu Pán Bůh představuješ svého dědu nebo tak něco, pak už to nemá se Stvořitelem nic společného, ale je to spíš otázka pro Freuda.

Že jsem ho jako Pána nazval, neznamená že si mu dávám lidské vlastnosti. Naopak jako člověka ho vnímat ani nemohu, proto nemám problém ho jako Pána nazvat. Máš zřejmě předsudek že slovo Pán musí znamenat člověka, tím ho antropomorfizuješ naopak ty. Jako Pán je označen v Bibli, protože se k němu lépe promlouvá, ale můžeš si mluvit třeba k částici, to je přece jedno, když ti to bude vyhovovat. Vždyť ty také nejsi člověk jak se vidíš, ale jenom vědomí. Tvůj problém je jenom v té tvojí představě. Mimochodem kde jsi vzal, že se musíme shodnout? Si ho třeba představuj jako dědu s plnovousem i nadále, to mi přece nevadí.

Když třeba začnu tvrdit, že Bůh není bytost, ale např. jakási "kreativní energie", "abstraktní jednotící princip", budete mě už mít za ateistu? Kam až ta hranice víry sahá?

Je zjevné, pochází-li...Dobře, ale když se teda nemají přisuzovat nesouvisející vlastnosti, proč se má v případě Boha jednat o nějakou bytost? Podobně jako u Jirky - kritizujete určitou metodu, ale sami se jí částečně stále řídíte.

R.I.P.Jenže na to zdejší "ježíšci" nehrají ...Budeš se muset pomodlit sama .

No a myslím že v hinduismu...To se vůbec nevylučuje přece. Cyklický vesmír je perpetum mobile. Tím se jenom dostáváme dál. Vše se točí v kruhu, neplyne rovně. Čas a vše co v něm žije a existuje je jen množina událostí a jejich možností a Bůh je mimo ni, ale zároveň není, protože může kdykoli zasáhnout, jelikož je to jeho dílo.Zjednodušeně by se cyklický svět dal vyjádřit asi takto;prapůvodní singularita (Bůh) ---> částice Já (vědomí) ---> atom ---> molekula ---> buňka ---> úroveň člověk ---> planeta ---> hvězda ---> galaxie ---> universum ---> zánik/křach/imploze < ---> exploze/třesk/vznik a vše nanovo, ale protože dochází k jiným propletencům vztahů (působení částic), už je svět trochu jiný, s jinými možnostmi, což je multiversum, které leží obecně mimo čas a vně pozorovatele probíhá současně, uvnitř něj však probíhá chronologicky v čase. Dále jde o vývoje v úrovních, přeměny skupenství i u planet, nejen živočichů.

Jak jsem psal, ateisticky..."To jen ukazuje na velikost Stvořitele, Pána všeho. Ne nadarmo se Bůh často nazývá všeobjímajícím a všeprostupujícím. Je kolem všeho a ve všem."Jo, to je všechno hezký. Ale pořád mi přijde, že je to přílišná antropomorfizace - přisuzuješ v podstatě lidské vlastnosti někomu - tedy něčemu - co stojí mimo časoprostor. Sám tvrdíš, jak jsme omezení v chápání Boha, jak se to příčí rozumu, ale zároveň si ho takhle sám "zkrášluješ". Zkus pro TO vymyslet nějaký jiný, už ne tak zprofanovaný název, trochu uber hodnotících znamének (jaký je to veliký umělec atp.) a možná se nakonec shodneme :-)

Milan není...Tvé tvrzení má ve skutečnosti odvést lidi od pravdy. Každý kdo miluje pravdu, ji pozná aniž by potřeboval tvé sválení a uznání. Pokračování z oné knihy pro ty co milují poznání.O Bohu a člověku Bůh se projevoval lidem různě. Soustřeďoval Svou působnost na určitá místa i na určité bytosti. Celé dějiny náboženství jsou toho dokladem. My v křesťanském světě necho­díme pro jména, v nichž se projevovalo určité silné působení Boží od dávnověku. My máme své překrásné a přesilné jméno, v němž Bůh působil jedinečně a zatím nejsilněji. Věříme a ctíme, uznáváme a milujeme jméno Kristus. V něm se nám soustředila největší a nejsilnější působnost Boží Lásky a Moudrosti, jakou si jen umíme a dovedeme představit. V něm je pro nás vše, co můžeme přijmout od Boha jako milost, pomoc, jako záchranu i svou spásu. Protože jsme již řekli, jaký je náš vnitřní stav, že jsme vnitřně slabí, malí, nevědomí, a jako takoví plni omylů a chyb, s myšlením a cítěním, jež vnáší do prostoru a života v něm, i do Božího vědomí samé negace – nic, co by Boha oblažilo a působilo harmonizaci a krásno – pak celou silou duše i celého svého já v nitru i zevně musíme usilovat o to, abychom se silně a těsně spojili s přesvatým jménem Kristus, s tím, kdo v Něm přebývá a působí na lidský život a svět. Je to sám Bůh ve Své zvláštní Moci a Síle tvůrčí, udržující a obnovující. V této Síle je vylita Láska, jež je s ní totožná a jako nejsilnější činitel, který má za úkol obrátit celý život, vychýlení ze zákonitostí dobra, na správnou linii, uvést život v nový ráj. A protože jsme součástí tohoto porušeného nenormálního života, jsme zahrnuti ve spasitelské dílo Mesiáše – Krista, z Něhož do nás proudí Síla, abychom se stali opět životem krásným, božím v celé plnosti, jakou měl na mysli náš Stvořitel, když nám vdechl život. O projeveném životě Krista na Zemi víme velmi málo. O Jeho působnosti skryté, nejsilnější a nejmocnější, Božské, jak se projevovala ve svém vlivu na osudy lidstva, jedinců i celého kosmického vývoje, nevíme vůbec nic. Vše je skryté ještě rouškou tajemství a teprve čeká, až příští čas ji sejme a ukáže nám Krista v plnosti Jeho úžasné autoritativní působnosti na celý život. Jistě se tak stane, až On sám uzná, že je čas přiblížit si člověka jako již vyspělého pracovníka s rozvinutými vnitřními silami a inteligencí blíže ke Své všemocné pravici, jíž vládne, i k blízkému a dalekému kosmu, a učiní z něj pomocníka Svého záchranného, všeobnovujícího díla. Pak teprve zasvětí člověka do Svých prací, činů a plánů, v nichž člověk má svou důležitou až vůdčí úlohu. My již stojíme na počátku těchto velikých věcí. Záleží jen na nás, jaké projevíme úsilí, vytrvalost a oddanost, jak hluboce se ponoříme do své duchovní činnosti, jak prokonáme své poslední těžké očisty a zkoušky v dobru, jak zatoužíme v srdci po Něm, Krásném, Zářícím a Svatém, a položíme Mu celou vůli, celé nitro k působení a proměnění, k naplnění vším, co jen On má a dá, projeví-li člověk touhu a svaté přání po životě krásnějším, vyšším a působivějším, než jaký má Země a tělo ve svých nejlepších obrazech a projevech. Nejvýrazněji je zachyceno v Písmu Kristovo utrpení. Golgotská mysteria po zjevné stránce jistě nejsilněji zapůsobila na svědky Jeho života. Ani dnes si Krista jinak téměř nedovedeme představit – vyjma toho vánočního Děťátka – než Ukřižovaného. Obraz Krista ukřižovaného je jistě pravdivý, hluboce dojímavý a působivý. Ukazuje nám našeho Spasitele. Je to ovšem obraz neúplný, neboť za ním jsou ještě jiné tváře Kristovy, a to obrazy Moci a Síly, slávy a velebnosti, krásy a Světla Božství. Ale i tento nejbližší a nám nejznámější obraz Krista Spasitele je většině lidí ještě daleký, visící dosud převysoko jen jako příslib jejich budoucí spásy, to znamená proměnění v život dokonale naplněný působící láskou a pokojem, mírem i moudrostí. I tento obraz je nám ještě velkým cílem. Spojení s Ukřižovaným není lehce dostupné. Jak teprve se Vzkříšeným, jenž si obléká odložený šat důstojnosti Božské nevýslovné, krásy nepředstavitelné! To je člověku za nynějšího stavu nemožné. Co však je nemožné dnes, bude možné v budoucnosti. Toto spojení je programem, plánem dalšího života člověka. Spojení s Ukřižovaným dosáhli již někteří lidští duchové na křesťanské duchovní cestě. Splnili pro ně předepsané podmínky, jež jsou mimořádně těžké, protože žádají život připodobněný Ukřižovanému, nesou obětí, utrpením naplněný život, jímž je projevena láska Kristu i člověku. Můžeme proto říci, že část úkolu křesťanské cesty se naplnila. Nenaplnili ji ovšem všichni, jen jedinci, onen předvoj zástupu lidí, ona skupina Bohem k tomu úkolu určených bytostí, jež jsou u pramenů živých vod duchovních sil, vědění a poznání, jež jsou dány jako záruka, že se včas a správně naplní na Zemi úkoly křesťanských cest, života člověka spojeného s Ukřižovaným a pak i se Vzkříšeným, Jímž je Božská Moc a Síla, Duch – Bůh sám. Na těchto bytostech se měří dosažené výsledky rozvoje lidského ducha, lidské duše. Když ony jsou po těžkých zkouškách prověřeny a shledány jako zralé pro vyšší život, širší působnost vědomí uvnitř duše k vnímání Božských pravd a Božského Světla, pak se učiní další krok na cestě života k Životu – k Bohu.

Existují taky hypotézy, že...Jak jsem psal, ateisticky zaměření vědci si to nazývají vícero způsoby. Jakkoli si to nazvou exotičtěji, o to legrační to je. Ona ta "pračástice" kterou hledají je právě Stvořitel. Úspěchem vědy nepochybně je, že ho očekává, lhostejno jak si ho pojmenuje. Předpokládá ho ž stejně jako dříve předpokládala náhodu, což je posun. Jediná bariéra je v tom, že spousta vědců je nevěřící a proto mají o Bohu zkreslené pohádkové představy.Pokud jde o ten čas, tak mi ho sice vnímáme jako prostupší vším a mocný, ale není nic proti Bohu, je jen jedno z mnoha jeho díl. To jen ukazuje na velikost Stvořitele, Pána všeho. Ne nadarmo se Bůh často nazývá všeobjímajícím a všeprostupujícím. Je kolem všeho a ve všem.

No a myslím že v hinduismu zas převládá představa tzv. cyklického vesmíru, který existuje věčně, akorát čas od času projde jakousi kontrakcí (nábožensky se to vykládá jako zboření Šivou a opětovné složení Brahmou).

Problém by se musel...Existují taky hypotézy, že vesmír vznikl jaksi "na úvěr" skutečně z ničeho - jedná se o gigantickou fluktuaci vakua vytvořenou z virtuální pračástice "dluhovou bublinu", která jednou splaskne. To, že je "něco" místo toho, aby nebylo vůbec nic, je pak taková úchylka, chvilkový výstřelek, který jen nabyl obrovských rozměrů.

Bohem to ale pro řadu lidí...Problém by se musel odkládat jenom proto, že člověk vychází z mylného předpokladu, že původní a přirozený stav je nic. To by znamenalo proti fyzické tvrzení, že z ničeho vzniklo všechno. Původní Stvořitel (singulár) prostě byl, ne že vznikl. Pátrání se po počátcích a koncích přišlo až se vznikem času, proto je otázka původu Boha zcela zcestná. Nemůže něco začínat i končit, když leží nad čas, mimo něj. Může se to sice zdát nad chápání člověka, ale ve skutečnosti to tak těžké není. Jediné překážky k pochopení má člověk v hlavě díky konvenčním schématům o nutnostech duality.

O těchto tvrdých lidech Milan právě psal a proto se také hned ozval(i). Jistě také potřebují lásku, ale protože ji tolik nepoznali, snižují ji a ani v ní snad už nevěří, proto jejich zatvrzelost a bezcitnost může být způsobena velkými životními zklamáními, kde víra v dobro lásky zahynula, zrodilo se zlo z neštěstí.Žádné náboženství snad nehlásí nic proti lásce, natož křesťanství. Píšeš hloupé nesmysly. Buď úmyslně, anebo proto, že sám nechápeš význam Kristových slov.

Bohem to ale pro řadu lidí stále ještě nemusí být vyřešeno. Zase se můžou ptát, odkud se vzal ten Bůh atp. donekonečna. Tím, že někdo předpokládá nějakou další příčinu problém vlastně jen odkládá o úroveň dál, ale základní otázka pro mnohé zůstává.