Myšlenky na sebevraždu

Nešťastníku,

je mi moc líto, v jaké situaci se nacházíš, moc ráda bych Ti pomohla... Chápu, že to není jednoduché a že jediné východisko vidíš v ukončení svého života. Ale jak jsi sám psal, máš tatínka a sestru, kterým bys moc chyběl. Chápu, že je to těžký boj, že to hodně bolí a trápí Tě to - zvlášť, když nevidíš naději... Ale nikdo není předurčen k tomu, aby se v životě trápil, věř mi, že to bude lepší...

Hodně štěstí a sil Ti ze srdce přeju.

Zuzka, Steve:
Léky nejsou dobrý prostředek k dokonané sebevraždě, jelikož to k smrti většinou nestačí. Nejlepší je tzv. tvrdý způsob, například skok z výše nebo smetení vlakem, při dobrém provedení není na život nejmenší šance...Plánuji se zabít, protože jsem nevyléčitelně nemocný a nemám už naději na vyléčení, a to je mi pouze 32 let, život před sebou. Hodně jsem to zvažoval, jenže pokud člověk nemá zdraví, je to velmi špatné. Moc si přeji zemřít, akorát řeším problém, že když to udělám, mého tátu a sestru to asi úplně zničí... Řešíte někdo stejný problém? Jenže na druhou stranu, bez zdraví se žít prostě nedá.

Který jsou nejvhodnější?

Taky přemýšlím poslední dobou stále více nad tím, jak nebýt. Nedokážu ty myšlenky pustit z hlavy - už mám doma připravené léky nebo přemýšlím, jak se oběsit... Jsem z toho zoufalá a bojím se někomu svěřit.

stale je se svou pritelkyni a chce mit klid jenze ja sem se zblaznil a on ze lzu ikdyz ted mi neni dobre vychovala me vlastni babicka ktera me mnela od mala az do 26 ja sem byl kdyz mi umrela videl sem ji umirat a byl ji na pohrbu ,jenze on si stale pise s pritelkyni a ja sem jim sel z cesty ziju u baby v bechyni otcovo mama ,odesel sem z domova citim se doma jak v hotelu ano ,ze otec blbne s dcera pritelkyne tak se citim jak kdybych doma nezaplatil ,tak sem veril otci vse znicil

Ahoj Jirko,vím,že to nemáš lehké. Tvůj táta se zřejmě zamiloval a chlapi v tomhle věku přestanou myslet hlavou a začnou myslet něčím jiným....?? Pak potřebují velký šok,aby se probrali. Jak vidím,to,že jsi se pokusil zemřít nestačilo. Nepíšeš jestli máš mámu a kde byla když si to udělal.....Chci Ti jenom říct,že vím jak je to těžké. Svoje dětství jsem strávila bez rodičů a příbuzní si mne házeli jak horký brambor. Máma byla těžce nemocná v ústavu a tátovi jsem se /nehodila k nábytku/,viděla jsem ho jen 3x. Mnohokrát jsem myslela na to,že chci zemřít. Až jednou jsem to taky udělala,ale zachránili mne. Abys to dotáhl do konce, to každý nedokáže....Tak jsem začala žít jako by v budoucnosti. Představovala jsem si,jak budu žít,až budu dospělá. Představovala jsem si jak budu mít dům i jsem si ho malovala. Představovala jsem si budoucího partnera, děti. Stále jsem myslela na to co bude a za žádnou cenu si nepřipouštěla,že pak by to mohlo být horší. Je to lepší ,žít ve snu, než se zbláznit. Kdo to nezažil, nikdy tě nemůže pochopit. Nevím kolik Ti je let,ale jednou takovou rodinu určitě mít budeš, hlavně nikdy nezapomeň až budeš mít svoje děti,jak těžké je dětství bez milujících rodičů. Přeji Ti hodně štěstí a věřím ,že už tě potká všechno jen dobré.

Vim to.Jeden velky rimsky vojevudce kdysi prohlasil.Neni pro me problem dobit Rim, ale zvladnout sebe nedokazu.Navic v Tvem pripade jsi jak sam vojak v poli.Snad Ti pomuze , ze na Tebe budu myslet.

Evicko, ale ve vsi ucte k Tobe, to opravdu neni tak jednoduche.

Mily Jirko, ve Tve subjektivni mysli je patrne hodne , nechtenych,negativnich okamziku, ktere jsi postupne vytlacil.Jsou zde jako vezni, ktere hlida prisny dozorce.Obcas se muze stat , ze dozorce usne a vezni opusti sve cely a mohou proniknou az do tve objektivni mysli.Pak zrejme prozivas to co prozivas.
K uzdraveni potrebujes postupne tyto vezne organizovane ,amnestovat.

todle boli i pritelkyne vedela ale oba furt resi blbosti cozpak tata by syna nechal se chtit zabit

bohuzel byl sem 6 mesicu na psychiatrii pokusil sem se zabit vezla mne rychla ,stres z domova mne k tomuto dohnal ,jenze ja sem mohl byt mrtvej a podle okoli sem otci ublizil a on s pritelkyni sou chudaci ,jenze ja sem ten kdo ma stredne tezky deprese ,otci vse zbylo a s pritelkyni mne vystvsli tsk to boli ze tata nechal at mne veze rychla nehnul ani prstem vedel ze mam deprese

Ano,vsechno si nejprve poradne promyslet a pokud dospejete k poznani ze nechcete vnucovany zpusob zivota pak je.urcite spravne jit svoji cestou..Za nejaky cas muzete zjistit,ze mate nektere povahove vlastnosti a strategie reseni problemu,ktere mohou zapricinit problemy,se kterymi jiz prosel nektery z vasich rodicu atd.Proto je dulezite poznat sebe,dilem tak poznavate i vase predky.Proc opakovat chyby.Velkym stestim je mit ve sve blizkosti nekoho s kym se muzete poradit,komu verite.Povetsinou jsou to lide vzdelani se schopnosti se vcitit do druheho,ktereho si vazite a respektujete.Take muzete dospet k zaveru ze predstavuje vlastnosti,ktere jsou i soucasti vasi mysli ale ktere jste si neuvedomovali.

já si z toho vzala ponaučení a dávám pozor, abych neopakovala jejich chyby, abych nebyla jako má máti. Moji kluci měli dost volnosti pro svoje koníčky a záliby, dosud jim do ničeho nekecám, jen když se zeptají, tak řeknu svůj názor.

Určitě není dobré,bez...Co tedy navrhujete když mi jejich styl (rodičů) života vůbec nevyhovuje a oni mi ho naopak neustále doslova vnucují? Na to opravdu nic neexistuje nežli si jít svojí vlastní cestou a tu jejich nechutnou nabídku ignorovat. Každému nechutná stejné jídlo. Jednomu může chutnat např. rajská polévka druhý prská a nemůže jí vůbec pozřít a vnucuje se mu pořád. (přitom jako jídlo je to chutná polívka) Takže asi tak milý Pavle.

Příroda po nás také nechce abychom byli,chovali se ,jednali jako rodiče .Příroda žádá vývoj

Zkuste se také zamyslet.Pokud osobnostní problémy nevyřešili rodiče,řeší je jejich synové a dcery.

Určitě není dobré,bez toho,že bych nejprve vše zanalyzoval,poznal sám sebe,zavrhl rodiče jako blbce,protože já jsem jiný,chytřejší a půjdu životem podle sebe.
Podle mě je tato cesta nejrychlejší cestou do pekel.

Já bych některé zmiňované otázky uchopil takto:Nikdo nejsme bez chyb.Už tím,že jsme synové a dcery svých rodičů dědíme i jejich chyby i návykové jednání ,stravovací zvyklosti atd.Zápasíme s nemocemi podobnými jako naši rodiče atd.Pokud chci poznat sám sebe musím nejprve nahlédnout svoje chyby,špatné strategie atd.Když se vám to podaří uvědomíte si podobnost problémů s některým z rodičů či jejich rodičů.První je si to uvědomit a pak začít měnit.

se to dobře smějě když to...To přece nebyl výsměch, jak píšu výše.
Naopak, rozumím tomu a dost lituji, že tohle musíte prožívat, sami dospělí.
V 80 letech, to je tedy výdrž.
Naštěstí ji poslouchat opravdu nemusíš.

Moje sestra se na několik let od mamky odstřihla, protože už tu manipulaci nedokázala vydržet, ta trpěla asi víc než já. Docela jsem se jí nedivila. Pak jsem ale byla já ten prostředník, který musel poslouchat nářky na "nevděčnou dceru (mou sestru) od vlastní mámy...no bylo to celé taky složité.
Jsem ráda, že je to pryč, a že to řešit nemusíme. A hlavně že to nakonec nezničilo můj vztah se sestrou.

Pampeliška: No, ono víš...Steve,
mě rozesmála ta formulace, že z takových rodičů by byl na sebevraždu každej.
To jsem považovala za nadsázku, a že tedy kvůli návštěvě rodičů neosnuješ ve skutečnosti skok z balkónu, jen že tě neskutečně serou.
Nechci nijak zlehčovat to, že to s nimi je těžké.
Měla jsem taky rodiče, a také se vždy nechovali skvěle. Prošla jsem docela tvrdou výchovou. Ale na rozdíl od jiných (kteří jsou svým krutým rodičům kolikrát i vděční) tomu nejsem příliš ráda.
Nicméně moji rodiče pak poslední roky byli už jiní, byli nemocní a neměli dostatek sil, staraly jsme se o ně se sestrou, bylo dost času se smířit a odpustit. Pochopila jsem, že v době, kdy ubližovali, to prostě jinak neuměli. To však nevymaže některé následky. Jen mi to pomohlo smířit se, pochopit, odpustit. Ale když byli plní síly, tak to nešlo.
Máma uměla být taky generál a táta moc neměl své názory, to jsme měli podobné, jako ty.
Nevím, co by bylo, kdyby žili doteď a chovali se stejně jako za mládí. Třeba bych tu psala podobné příspěvky jako ty, po návštěvě u nich...