PANICKÁ PORUCHA PP10

Jo a ještě jeden zážitek z té nemocnice. Dr. mi řekla, že mi udělají magnetickou resonanci. A spolupacientky začaly vyprávět story, jak někdo měl v těle kov a roztrhalo mu to tělo!!!! Já pár let před tím měla v noze 6 hřebů, sice mi je vyndali, ale já najednou propadla panice, co když mi tam nějaký kov zapomněli a teď mě to roztrhá. Navíc a to si přečtěte mojí matce ZCELA NÁHODOU, při rentgenu žlužníku zjistili, že má v břiše jehlu! Velkou normálně i ouško bylo vidět. Jak se jí dostala do těla nikdo neví - asi si na ní lehla a ona jí vnikla do těla. Ležela na stejném místě leta, nehýbala se asi s ní umřela. Ale díky té jehle jí nikdy nemohli dělat MR.
Tak mě odvezli zbědovanou strachy na MR a tam mě dali podepsat, že nemám v těle kovy a že podstupuju vyšetření na vlastní riziko. No a já to podepsat nechtěla. Přiřítila se tam doktorka a začla na mě řvát, ať nezdržuju, že je to jediná možnost, jak zjistit, zda nemám nádor v uchu!!!! No to bylo něco pro mě, úplně jsem se zhroutila a rozbrečela jsem se. Zavolali sestru ať mě odveze. Pak za mnou přišla ta má ošetřující lékařka, která mě uklidňovala a poslala mě na rentgen nohy, abych si byla jistá, že tam žádné kovy nezůstaly a pak mi tu MR udělali. Naštěstí byla v pořádku. Ale i tak jsem se PP už nezbavila.

Ahoj Miss,taky jsem rikala ze by to na tom oddeleni meli nejak rozdelit a taky rozdelili,pokud na tom oddeleni pro agresivni pacientky bylo mista tak ty,co nas ohrozovali,nekdy presunuli ale pokud opravdu zacaly byt nezvladatelne a nebo se opravdu uvolnilo misto jinde,tolik strachu a zoufalstvi v lidskych ocich jsem nikdy nevidela,opravdu je silena rada psych.onemocneni ale nechci psat jen negativne takze,kotatka,dnes je krasny den,ja nikam nemusim jen odpoledne s malym na preveentivni prohlidku,takze pohoda a jeste neco jsem vam chtela rict,to me naucila jedna pacientka prave s te lecebny,chudera,byla tam uz pul roku ale moc hodna pani,rikala mi ze nez pujdu spat tak si mam dat na druhy den nejaky ukol na ktery se budu rano tesit a potom se za nej dostatecne pochvalit,to pry trosicku odvede trosku myslenky z obav ze se budu bat a bude mi zase blbe,no ja si dala dnes za ukol ze pujdu s klukama odpol bobovat a vydrzim tam aspon pul hodiny,at maji radost ze snima mamka taky nekam sla a neposilam porad jen nejstarsi dceru,takze se na to snazim tesit a hlavne na to az to zvladnu a treba budu mit zas jednou navrch ja a ne taPP protivna,takze lidicky teste se i z malickosti,ja jdu lovit morčata,kluci je rano zapomeli zavrit a pred chvili jsem si malem učurla jak jaem se lekla,kdyt tu jedno probehlo Miss,ja se taky nekdy takhle potim az si musim v noci prevlict pizamo ale doktorka mi rekla ze jsem v nejakem velkem napeti a ze to prejde a ma pravdu,nekdy jsem durch mokra ikdyz nic nedelam a nekdy v pohode,neboj budes o.k.to ta mrska te zas jen trosku trapi a strasi,napis potom jak jsi dopadla u doktorky,drzim palecky a niceho se neboj,jsme vtom s tebou

zuzka chcela som vediet ako to ukoncili...ale uz si napisala, cudne, ze Ti nic nepovedali po tých strasnych stavoch to je pristup

Ale vůbec nikdo mi nic neřekl. Jen mě propustili s Neurolem a ani mi neřekli, proč ho mám brát. Vlastně jen od kámošky jsem věděla, že je to lék na zklidnění. Tak to byl jen začátek. Samozřejmě to pokračovalo, ale anketa zněla - den D.

Jinak OLI, je tu hrozně - sněhu plno a myslím, že dnes bude pěkné náledí. Včera jsem ani venku nebyla, ale dnes se chystám aspoň nakoupit, tak snad to zvládnu.

ja som si zachranku este nikdy nevolala, vzdy som to pretrpela doma :( a inak vsimli ste si kazdeho z nas pochytil prvý atak v zime??? to by bola celkoms lusna statistika...

Zuzka sila!!!!!!!!!!!!!! Ty si mala teda poriadny nastup paniky uff a dalej?

Tak se ti záchranáři dohodli, že mě odvezou pro jistotu na internu. Ale když jsem se měla zvednout, tak jsem zjistila, že mě vůbec nenesou nohy. Proto řekli, že raději na neurologii. Ze schodů mě skoro snesli. Cestou jsme v domě potkali dceru - vyplašila se k smrti. Venku narazili na manžela, kterému syn volal - takže musel jet z práce snad 200 km rychlostí. Tomu jsem padla do náruče se slovy, že mám určitě nádor na mozku. Svinstvo je, že mu nedovolili jet se mnou v sanitce. Spousta lidí v sanitce umře hrůzou, možná kdyby tam měli blízkou osobu, tak by se tolik nebáli....
Dělalo mi velký problém odpovídat doktorovi na otázky, pořád na mě křičel, ať odpovídám. Hned mě odvezli na CT a pak mě nechali ležet na vozíku na chodbě - dost dlouho. To už přišel manžel, doktora vysloveně donutil ať mi udělá EKG. CT nic neukázalo, KKG taky ne, tak mi dali kapačku. Jenže po ní se mi chtělo hrozně na malou, po svých jsem nemohla, tak mě manžel vozil na vozíku na WC, ale při každém pohybu jsem zvracela, bylo to hrozné utrpení. Dali mi tedy další kapačku. Vůbec se mi stav nelepšil a tak asi ve dvě ráno!!! usoudili, že si mě tam nechají. Tu noc jsem vůbec nespala, protože jakmile jsem začala usínat, rozbušilo se mi strašně srdce a já myslela, že umírám...
Druhý den jsem jen ležela, skoro nemluvila, nejedla, potřebu dělala na mísu. V podstatě se nikdo nezajímal že nejím, že jsem neumytá... Doktorka mě prohlídla i se studenty medicíny, vyptávala se.... Večer přišel manžel, vší silou mě odvlekl k umyvadlu, abych se mohla aspoň opláchnout a vyčistit zuby. V sobotu jsem se pokusila v posteli sednout, šlo to špatně, vše se se mnou točila, ale aspoň něco. Taky se spolupacienty jsem začla komunikovat. Až v pondělí mi začali dělat vyšetření - kompletní, všechna.... Asi od úterý jsem začala chodit na WC - o holi!!!! A jelikož bylo před Vánocemi - totálně zbědovanou mě pustili na svátky domů. Doma jsem se postupně, pomaloučku dávala do kupy. Trvalo to tři týdny.

Evka Krk - ja som mala len jeden príznak pred tým resp. nie hned pred zachvatom, ale par orkov dozadu, este na strednej skole sa mi stavalo, ze v klud epri pozerani televizora som velmi vnimala tep srdca a tak nejak divne mi z toho bolo

Silva - no presne...na druhy den po ataku som bola nieco vybavit z práce v Tescu, nesli eskalatory a potrebovala osm vybehnut po schodoch a zrazu som nemohla totálna slabost, bola som s kolegom este ten sa ma pýtal co je to so mnou, no nemohla som, tiez si pamatam ako sme si kupili hamburger a ja som nemohla nic zjest a uz to slo, schudla som, klepala som sa, tep 200 a poobede som cele prespala, ked som sa nejako dotrieskala domov, po nociach som sedela na balkone a klepala sa, ráno som volala do práce, ze nemozem prist, potom som dala vypoved, nevladala som, v práci som revala na wc a prehanalo ma, prestala som chodit na obedy, aj 3 dni som nic nejedla, nic...z toho som mala nízky cukor a skoro som fakt vtedy zomrela, ale od hladu..pre mna desice spomienky na zaciatok :( velmi desive...

Beáta - az mi mráz behá po chrbte ked citam co pises co si zazila na pychiatrii, ved o to ide, ze nie je blázon ako blazon :) podla mna by mal byt na to oddelene liecebne, clovek s panikou nema co robit medzi nejakym maniakom

Ja uz druhu noc velmi zle spim, musim k dr. ci chcem ci nie, strasne sa v noci potim budim sa na to, ze mam az mokre pyzamo, nie je to normalne najma ak som to predtým nemala som z toho uplne na nervy, potim sa aj vonku a to je zia, vcera som uplne mokrá prisla z posty...

Dobre rano vsem,jak tak ctu tak u vsehcn byl prvni priznaky PP dost nesnesitelne!!!!!!
Moje prvni ,,kolabs,, byl jsem po discotece a mel jsem fotbalovi zapas,spal u me kamarad pc ten hraje semnou!!!rano jsme nasedli na kola a jely na zapas!!!kdyz sme tam prijely tak se mi zacalo delat nejako divne,jako by jsme mel spadnout a prislo mi ze se mi mota hlava,taky jsem citil citim paniku!!ale nejak to prestalo a ja jsem odehral cely zapas!§potom to prislo udelalo se mi uplne divne,vubec jsem nemel chut na jidlo,motala se mi hlava jako bych mel spadnout!!zrovna jsme meli nopikani klobas ale na to jsem nezustal a jel na kole hend domu!!kdyz sjem prijel domu tak sjem si hned lehnul a lezel!!odpoledne kdyz sjems e probral tak sjem se najedl a hend jsem sel zvracet!!od te doby jsem jel lezel""!!prvni tyden byl nejhorsi to sjem jen lezel a byl rad ze dosel an zachod!!vubec jsem nejedl jen tak suchej rohlik!!!skoro porad jsem spal!!bylo mi fak´t hnusne!!pak sjem absolvoval nekolik vysetreni i v nemocnici sjem byl tyden!!!ale na nic neprisli a doktorka si myslela ze simuluji ze jen nechci chodit do skoly!!az pak neurolozka kdyz sjem se u ni uz rozbrecel ŕekla ze to muz mit s psychiky at si dojdem k psychiatrovi!!ten mi napsal AD a od te doby je mi trochu lepe ale porad to stoji za ...........!!

Silvo-to tznamena ze jeslti to nemam dedicny!!tze se toho muzu zbavit uz naporad???

Ahoj všem.
Tak můj den D. Bylo to 16.12.2004 čtvrtek. Ten den jsem šla ráno s dcerou na jogu. Pak odtud k ní do bytu, pomáhala jsem jí věšet obrázky, protože ten den čekala kolegyně na kolaudaci nového bytu. Poprvé se mi zamotala hlava asi tak kolem 14.hod - seděla jsem vedle Fandy a četla mu Káju Maříka. Pamatuju, že to bylo hnusný, ale za chvilku to přešlo. Pak jsem ještě fungovala. Pak jsem začla chystat maso na večeři - stála jsem u linky a zbavovala to maso tuku a blan. Šlo to hrozně špatně a najednou jsem cítila jak se mi zase točí ta hlava - hrozně. Myslela jsem, že mi třeba hrozně klesl tlak a tak jsem se napila trochu rumu, co stál na lince kvůli vánočnímu cukroví. Vůbec to nepomáhalo, naopak vše bylo ještě horší. Kolik bylo nevím, ale muselo být kolem 4. neboť Fanda se díval na Kouzelnou školku. Sedla jsem si do křesla a v tu ránu se se mnou začlo všechno točit - vysloveně jak na kolotoči - hrůza. Zavřela jsem oči a snažila se dýchat, tak jak nás učili v joze. Ale bylo to čím dál horší. Řekla jsem Fandovi, aby zavolal Toma. Ten přišel nahoru a tomu jsem řekla ať zavolá sanitku, že mám asi infarkt nebo mrtvici. Záchranáři přijeli, změřili mi tlak, zkonstatovali, že jsem překysličená - z toho dýchání, že infarkt nemám a pomalu chtěli jít. Jenže v tu chvíli jsem začala zvracet. Ani po té se mi neudělalo lépe.
Pokračování za chvíli.

Pekne ranko,moc se mi libi to co pisete o zacatcich te hnusne svinuchy,u me to zacalo pred peti lety,byla jsem s dcerou na koznim na vypalovani bradavic,uz v cekarne mi bylo nejak divne ale bylo to v zime,tak jsem si rikala,plna cekarna,vydychany vzduch,to prejde ale nepreslo,bylo mi tak blbe ze jsem musela jet domu taxikem,lezela jsem doma jak mrtvolka,nemohla dychat,horko a zase zima,myslela jsem ze nedoziju rana,do te doby jsem vesele behala okolo trech deticek,vysmata,chodila jsem cvicit aerobik,s detma do krouzku,se znamima na kaficko,proste normalni zivot,po tom dni D jsem jeste par dni trpela doma a netusila co se deje,hubla jsem,brecela sotva jsem dosla na zachod,chudaci decka kdyz si na to vzpomenu spetne,potom me doktorka posilsls po vsech moznych vysetrenich no a jsem u psychosky s PP a mam pocit jako Alca ze uz se ji nezbavim,beru CIPRALEX a CHLORPROTHYXEN ale kdyz se mi ulevi tak mi ho psychouska vezme a potom jsem totalne v pr...ctyri roky zpatky me psychouska poslala do Šternberka do lecebny a to byl teda zazitek,nic horsiho jsem nezazila a nikomu bych to neprala,byla jsem tam mesic,deti u mamky,hrozne mi chybely,byl to nekonecny mesic strachu,pacientky,teda ne vsechny,uplne vysinuty,napadali tam obcas sestry nebo spolupacientky,v noci kdyz je sestry nehlidali tak nas vyhazovali s posteli a byly nekdy fakt agresivni,rezim dne horsi jak ve vezeni a to se tomu rika lecebna,no nevim,ale ve me to zanechalo hodne a po druhe uz nikdy vic,pekne doma,LAZARKU ja nepiju,chleba pecu kdyz je nejhur a nejdou nakoupit ani peticky,tata se mi upil k smrti skoro pred ocima,kdyz mi bylo 20let a muj exmanzel chlasta jak duha,takze k tomu mam odpor,ciga si kupuju sama kdyz jde se mnou ven nektery z me drobotiny a v obchode nikdo neni tak nakoupim,jinak pekny den kotatka a at se vam vse dari a mate se fain

Ahoj všem,

moc zdravím Dášendu a budu držet všechny palce /i u nohou/, aby ti to všechno dobře dopadlo a zbavili tě potíží.

Lazare, taky koukám občas na EZO Tv, po obědě , pak čumím na romantický seriál,/Lucka by mi určitě dala za ucho/, mám to takový poklidný odpoledne, protože mi tělesná schránka funguje už jenom ráno. A je pravda, že tam všichni omílají to samý kolem dokola, jen je mi líto těch lidí, co volají, že je to stojí tolik peněz.

Silvo, tebe obdivuju, že s těma bolavýma nohama denně ujdeš těch 6 km, já jsem zjistila, že mě ty kotníky bolej nejvíc po procházce /ale až když si nejdřív odpočinu/. Jo, poslalas mi loni to cvičení, občas, když je dobře, tak si zacvičím, ale člověče, místo aby se mi uvolnily endorfiny, tak mě pak všechno bolí, fuj fuj.
Na svou první paniku už si ani nevzpomínám, protože to už je skoro třicet let, a za tu dobu jich bylo tolik, že mi všechny splývají.Člověk nevěděl, co mu je, nebyly informace, jen jsem chodila po všech možných doktorech, dokonce skončila na Bulovce na infekčním s podezřením na zánět mozku, který samozřejmě nebyl. Na psychiatrii jsem teprve pátým rokem.
Alčo, ať je ti zase dobře. Já už to raději neříkám, protože vždycky se mi pak udělá blbě.
Zuzko, jsou ty hromady sněhu taky u vás v centru? A jak vypadají chodníky?
Včera jsem odklízela jen půl hodiny, dneska mě to čeká zas, aby se člověk dostal aspoň všude okolo baráku.
Tak všem všem všem ahoooooj

A ještě jsem chtěla napsat, že Eva psala, že už před tím brala Neurol. já jsem vůbec nevěděla, že nějaký takový prášek existuje a o AD zhola nic.

A V TOM NASTAL TEN KLÍČOVÝ MOMENT. TAK JAK U MISS BYLA SPOUŠTĚČEM TA MYŠLENKA, ŽE TY HOUBY BYLY OTRÁVENÉ, MĚ BLÝSKLO HLAVOU, ŽE DOPADNU JAK TA KAMARÁDKA, ŽE TO MÁM OD KLÍŠTĚTE A TEĎ KOLABUJI.
No a pak nastal hrůzinec nám všem známý, úplný kolaps, nemohla jsem dýchat, ztrácela jsem až vědomí, panika, děs, hysterie. Máti valila volat rychlou, za chvíli tam byli,to houkání mě ještě přidalo:-)),změřili tlak a naznali, že jsem prý přetažená a dehydratovaná z těch kol. Jela jsem do špitálu a tam mě prohlídli, natočili ho a nebyl tam....:-))
No a to už by pak byla další kapitola a řekli jsme , že budeme popisovat jen to první "zapuštění kořenů":-))
Už jsem to tady vše psala, takže kdo už zná, ať promine. A to, že píšu tak zdlouhavě taky ale já už to jinak neumím , sorry....
Jdu pracovat, dnes se sem moc nedostanu, mám dost práce.
Tak pište, pište!!
Tak pi

Evi, Miss ahoj!
Díky za reagování a znovu vidím, že to postihuje lidi, kteří byli veselí, společenští,plní elánu.
Taky jsem bývala veselý pařič, který pořád něco vymýšlel a taková vrba, která všem radila a taky "kuplířka", která dala několik párů dohromady. Byla jsem moc ráda, když jsem mohla někomu pomoct, někomu poradit.
Tak můj den "D", jak píše Miss.
Nikdy před tím jsem neměla ani ten nejmenší náznak, jak píše Evi, že už ji tělo něco signalizovalo. Na mě to prostě přišlo, jak blesk z čistého nebe.
Moje kamarádka jeden den ráno vstávala a udělalo se ji zle a padla zpátky na postel a pak už nereagovala. Mysleli , že je to mrtvička a až v nemocnici zjistili, že je to zanedbaná borelióza a měla cysty na mozku.Byla jsem z toho dost špatná.
Za 14 dní na to jsme jeli na dovolenou na kola do Českého RÁJE.Byla hrozná horka a my jsme jezdili velké trasy a byli jsme pořád plni klíšťat, nějak se tam urodilo. Zažila jsem i pár stresových situací, třeba když jsem píchla a pak to tlačila 10 km k nejbližší opravně v děsném horku a celou cestu jsme se s manželem hádali:-))
Pak nastal den odjezdu. V hrozném parnu, v kolonách jsme byli až k večeru v Brně, stavili jsme se ještě v Globusu pro náš obří nákup, pak domů, vše vyskládat,rovnou jsem začala prát, vařit, protože ráno jsme měli jet s mátí na chatu a ještě honem ke tchýni, která měla jít za dva dny na operaci. No prostě jsem to přehnala-debil!! A ráno rychle vše zchystat a v koloně v děsném horku přes celé Brno pro máti a tam jak jsem šla po schodech, tak najednou děsné točáky jak říká Lazik:-)) Ale to ještě pohoda, holt je horko, točí se mi hlava. I když mě to nikdy neudělalo, byla jsem v klidu.U máti jsem pár minut poseděla a říkám jdeme, to bude dobré.Na schodech znovu děsná motolice a v autě i v seďa to pokračovalo. Říkám raději nepojedeme, mě je blbě. Šli jsme nahoru a já ještě v klidu, tak jak reaguje "normální" člověk. Máti začala být vyhukaná a hned že si mám lehnout.....

A první panika v lednu. Pamatuju jak jsem denně vařila u otevřenýho okna, venku mráz, nemohla jsem jídlo ani cítit.
Ale příznaky byly už dřív. Přestávalo mě chutnat kafe, ve frontě u pokladny se mě dělalo blbě. Vadily mě zářivky v bance. A pak přišla první ataka v té restauraci a už to šlo.

Miss, to mě povídej. Změnilo mě to taky život od základů. Nebyla jsem nikdy ráda středem pozornosti, ale s ostatníma jsme nejednou odcházeli poslední z plesů. V paneláku, kde jsme byli skoro všichni stejnej ročník, to byl vlastně jeden dlouhej flám. Hlídali jsme si vzájemně děti, hlavně když se mohlo jít někam mezi lidi. Všechno je pryč.

Silva - ja som to tu uz kedysi písala, ale este raz :), mam to podobne ako Evka, v den "P" :))) som isla na obed v praci klasika ako kazdy den, na obed bol hubovy prívarok, prisla som z obeda a zacalo mi byt zle, najprv na zaludok napadla ma desivá myslienka, ze tie huby boli otrávene, zrazu mi bolo na omdletie, nevedela som chytit dych, zbedla som a spadli doslova spadli mi vlasy, zacala som sa klepat, kolegyna panikarila, ze treba volat zachranku, bol januar ja pri dokoran otovrenom okne a necitila som zimu, bolo mi tak zle, ze som myslela, ze nastal moj koniec, nebola som schopna zdvihnut telefon, kolegyna zavolala mojej mame, musela po mna prist, nevladala som po svojich, doma som hned zaspala, nasledovala seria vysetreni...dovtedy ta troska co som teraz bolo dievca milujuce zivot, co "parilo" do rána a aj po hodinke spanku som bola schopna vstat a pracovat, milovala aom akcie, vecierky, stale som sa smiala, zivot som mala pri nohach, vsetko sa v jednej sekunde zmenilo a to vsetko prislo v mojich 21 rokoch :( a trvá a trvá...uz vlastne stale

Ahoooooooooooj.
Dášendo, objednávala sis už ty brusinky. Já jo, čekám dobírku každý den. Zkus to.

Moje první panika. Rozváželi jsme výplaty a že se stavíme na oběd. Při čtení jídeláku najednou zle, na omdlení, slabo, dýchat jsem nemohla. Šla jsem ven než se manžel nají, ještě vedle v sámošce nakoupila a pak jsem pět dní nevstala z postele jen na záchod. Co den, to kilo dole. Nepozřela jsem sousto. Pak kolotoč vyšetření, nakonec cvokařka. Asi jako všichni tady. Nakupování jen s manželem, účto jsem dělala doma, ale protože jsme neměli internet, nic jsem o panice nevěděla, jeli jsme v létě autem do Chorvatska. Dost jsem to tam protrpěla, ale neznalá co je agora, jsem jela. S neurolem. Tahle diskuze je úžasná věc, pořád se sem vracím, ale zas si myslím, že kdybych věděla tolik věcí o agoře a pepce co teď, možná bych nikam nejela. Takže si říkám, že zas trocha té nevědomosti neuškodí a člověk do toho jde po hlavě.
Silvo, neposlala bys mě ty cviky? Děkuju.
Jo a než přijdu na to, jak stáhnout utz do počítače, mohla bych ti poslat mms. Ale to bys mě musela poslat na mail telefon. Už 17. týden :-)
Alčo, tebe se ta mrcha taky drží, viď? Jak se ty tví teroristi uzdraví a nehlídáš, jseš v řiti.

SILVI,NELO, dík!!
Celkem jsem krapet vyplašená,jak to už u našinců bývá :))

Hezký večer,u nás už je - 9 :((