Memento mori (pamatuj na smrt)

22. Připadá mi, že marním své nejkrásnější roky učením, nic si neužiju. Vstát v půl páté, něco půl hodiny dělt, pak nídaně, příprava svačiny, cesta do školy vyplněná četbou studijní literatury, od 8mi přednáška/y, pak hodiny, 2, 3, které využiju na přípravu referátů, seminárek, četbu (do toho se najíst), pak další přednášky atd, cesta domů opět vyplněná četbou. Doma tak ve 4, 5, večere, podívánm se do novin, postarám se o zvířata a zas učení učení, v deset spát. Co z rtaového života člověk má? A ještě ty nervy, že vás nakonec stejně vyhodí...

Chci se zeptat vás, starší generace, kteří
občas nahlédnou na tyto stránky, zda,zrovna tak jako já, vás denně napadne, jak neúprosná je rychlost času a proto i myšlenka "memento mori".