Věčné doprošování v sexu

Petr: Možná to prostě jen blbě chápu (anebo vůbec), když se na to dívám jen ze svého pohledu ženské. Snad to není příliš troufalé, požádat Tě o mail s tím, že bych se ráda znala Tvůj názor - tady se mi to moc rozepisovat nechce...
A máš pravdu, chlapi jsou někdy na zabití... a říká se, že ženské taky :-))

Roya: ono jsou chlapi a chlapi. Ja naopak ocenuji, kdyz mi holka rekne na rovinu, co chce (nebo potrebuje) - nejsem ani jasnovidec, ani telepat.
S tim Tvym: on mozna zadny problem nema (nechce sex), Ty taky zadny problem nemas (chces sex), ale dohromady problem mate. A on by se mel podilet na jeho reseni. Koneckoncu, zname chlapy - zenska si chce jen postezovat a oni hned zacnou resit problemy. Mozna by tedy ten Tvuj mohl ten problem, co mate, resit... Nemusi ani k doktorovi, ani do poradny - pokud si umi poradit sam. Podotykam, ze jednoduche odmitani sexu neni reseni, i kdyz on by to treba rad za reseni vydaval. Chlapi jsou nekdy na zabiti.

Vera: No jo, a v některých případech platí ono příslovečné "my nesmíme ani naznačovat"... :-))

Chlapi jsou zkrátka hrozný. Když chtějí oni, je všechno v pohodě, ale jakmile jenom naznačíš, že i ty máš nějaký potřeby...

Petr: Jenomže ten problém s erekcí je moje domněnka (jasně, je postavená na nějakých základech, ale pořád to je domněnka, dokud to neřekne on sám). On tvrdí, že problém nemá. Ale sexu se vyhýbá úplně a vrcholem naší "erotiky" je to, když mi dá pusu na krk! Já mám fyzického kontaktu dost, ale občas si připadám jak jeho sestra nebo dcera (ruka kolem ramen, poplácání po zadku, pusa na čelo, na tvář)... On žádný problém řešit nebude, protože "žádný nemá". Takže sex prostě není, co si nevyškemrám, to nemám. A už se mi stalo, že mi řekl, jestli mi už není trapný si to furt takhle vynucovat. Pak jsem přes dva měsíce neudělala ani náznak čekohokoliv, co by k sexu směřovalo. K doktorovi (ať už sexuologovi nebo psychologovi) nepůjde, do manželské poradny taky ne, on si totiž myslí, že "jak to přišlo, tak to taky odejde" a jemu se chuť k sexu zase vrátí. Takže co mám dělat, když "on problém nemá", tudíž není co řešit...? Chápala bych to, kdybych po něm chtěla sex dvakrát denně (a to bych ráda), ale dvakrát týdně by to snad mohl průměrný čtyřicátník zvládnout?

To by mě taky zajímalo, přítel tvrdí že nejsem aktivní, že neudělám první krok... to je pravda. Ale když třeba začnu, tak se dozvím, že jsem jak nymfomanka... takže touto poznámkou mě naštve, mě přejde chuť a tím pádem je to pak zase na něm... pěkně mě to štve, ale většínou to vždycky to nějak pokazí a mě úplně přejde chuť se milovat.

To by mě taky zajímalo, přítel tvrdí že nejsem aktivní, že neudělám první krok... to je pravda. Ale když třeba začnu, tak se dozvím, že jsem jak nymfomanka... takže touto poznámkou mě naštve, mě přejde chuť a tím pádem je to pak zase na něm... pěkně mě to štve, ale většínou to vždycky to nějak pokazí a mě úplně přejde chuť se milovat.

Potřebovala bych poradit, jak přesvědčit chlapa k sexu, aniž by to vypadalo, jako kdybych ho chtěla k něčemu dohnat. Zkrátka-jak ho svést.

Roya: hm, problemy s erekci, to by se dalo pochopit. Pokud je to jen o tomhle, tak mas vlastne stesti. Tvuj partner ma pak ruzne moznosti: bud se na sex vykaslat uplne, nebo si uvedomit, ze stavet sex. zivot (nedejboze sebevedomi) na schopnosti erekce je nesmysl (a uzivat si fyz. kontakt - sex) i bez ni. Jak se rika, impotence neni nic, z ceho by se nedalo vylizat. Co chtit po nem ne sex, ale proste ten fyzicky kontakt? Mazleni, pripadne oral?
Pak dalsi moznosti jsou v reseni primo problemu s erekci (pokud ho ma) - tam lekari obvykle resi, jestli je to psychicka, nebo fyzicka zalezitost a na zaklade toho se postupuje dal. Kazdopadne moznosti jsou.
Asi bych to nebral jako doprosovani sexu, spis bych to bral jako snahu pomoct tomu druhemu s problemem, ktery mozna ma. Treba se Ti s timto pristupem trochu otevre na to, aby jste s tim spolu mohli neco udelat, nekomu vyhovuje pomoc dalsi nezucastnene osoby (manz. poradna apod.). Jestli nechce ukoncit vztah a chape Tvou pozici, tak je to dobry zacatek.
Naproste ztrate zajmu o sex bych taky nerozumel a snazil se najit pricinu... Pretazeny z prace clovek muze byt, ale to neni porad.

Petr: Není to o věku a jak to řešit, to nevím. Myslím si, že partner má problémy s erekcí, ale to by nepřiznal ani na mučidlech. Neustále omílá to, co mu můžu jen těžko vyvrátit (nemá na sex ani pomyšlení, chuť, náladu, práce ho připravila o všechnu energii atd.), a pořád tvrdí, že žádné problémy s erekcí nemá. On jen prostě "nemá chuť" a to je rozdíl. Tak nevím, tomuhle opravdu nerozumím. Vztah ukončit nechce, chápe, že takhle žít nechci zase já... nevím, co s tím. A připadat si jak sexuální loudil už mě fakt nebaví. Ale díky, Petře, účast i povzbuzení potěší.

Roya: Souhlasim s Tebou, ze na zabaleni sexu nemas vek - ono to o veku neni. Ani duvod. Jestli Ti chybi kontakt prave s Tvym partnerem, tak na to recept nemam, Tvoji situaci Ti nezavidim ani trochu.
Tobe by pomohlo, kdyby se zmenil Tvuj partner - aby ho zacal sex s Tebou pritahovat. To muzes vyresit jenom s nim, jen o muze vedet, co mu vlastne chybi/vadi...
Drzim Ti palce.

Petr: Rozhodli snášet... nerozhodli, tedy já se pro to nerozhodla, ale sotva s tím něco udělám, když partner se pro to zřejmě rozhodnul. Jen prostě nemám pocit, že chlap ve čtyřiceti (a ženská v pětatřiceti) je dost starý na to, aby to v sexu zabalil. Na to, abych si hledala milence, nemám moc chuť (nejde zdaleka jen o fyzickou potřebu sexu, mnohem víc jde o vzájemnou blízkost a potřebu kontaktu s partnerem), svého partnera miluju; ale kdykoliv jsem řekla nebo naznačila, že bych chtěla sex (a že si to dovolím říct či naznačit tak jednou za měsíc), můžu se spolehnout na to, že buď okamžitě usne nebo si začne dělat nějaký srandičky a "vykecá" se z toho. Vysvětlovat mu, že mě to věčný doprošování se už jde na nervy (zdvořile řečeno), už mě nebaví, protože není takový idiot, aby to nevěděl a nepochopil. Co dál, to vážně nevím. Jak už jsem psala, vztah je jinak skvělý po všech stránkách... až na tu postel.

Pro Honzu: "takže za prvé,sex je něco,co se nedá naplánovat,prostě říct ve středu a v sobotu ve 20:00 bude sex,takhle si to představuješ?To může říct jen naprostý debil!A za druhé,proč by se mělo líbit tvé ženě to co tobě?" - vezmu to poporadku. Dekuji, ze jsi mi to tak inteligentne vysvetlil, my debilove to potrebujeme. Jsem rad, ze jsi uvedl argumenty, hned je mi to jasnejsi, hihihi... Tedy, co to placam: Tvuj prispevek ma argumentu minimum a vypovida o Tve chabe inteligenci, o me vlastne nebyl.
Jestli jde rict, ze ve stredu 20:00 bude sex? Ale ano, jde. Jde to rict treba tyden dopredu - domluvim se s milenkou, udelame si diru v rozvrzich, v urceny cas se sejdeme a mame se hezky. Oba jsme casove omezeni a oba mame sve zavazky a povinnosti, ktere nemuzeme osidit. Oc tezsi je najit si na sebe cas, o to vic si sebe vazime.
Proc by se me zene melo libit to, co me? Treba proto, ze podobme me by se melo libit to, co ji. Pokud takoveto spolecne neco nenajdeme, tak spolecny sex skonci a ano, zase to vyresi ta milenka, se kterou mam zatracene velky kus spolecneho neceho.
Pro Filipa: to, jak popisujes zmenu v sexu v Tvem manzelstvi (i ta doba 4 roky) je dost prirozene - jako bych slysel Plzaka. Nicmene nezenit se mi jako jedine reseni neprijde. Clovek se nezeni kvuli sexu (tedy nemel by - urcite by se nasel nejaky trouba, co tohle udelal). Tve radikalni reseni nedava moc prostoru na vytvoreni rodiny, potomku a podobnych veci. A priznejme si, o tohle leckomu jde. Hledal bych reseni jinde.
Nekdy me napada, ze jako maji muzi potrebu mit sex, tak maji zeny potrebu mit deti - a tyhle dve potreby vedou ke stejne cinnosti jen po omezenou dobu. I kdyz asi jsou vyjimky jako Nel.

Filipe, Stando a ostatní, jak já bych měla ráda doma nějakého takového, jako jste vy, u nás je to úplně naopak, já bych se milovala každý druhý den a manželovi to stačí jednou za 14 dní nebo i déle, a to ještě musím dát podnět pokaždé já, jinak by nebylo nic, připadám si v jeho očích k ničemu a strašně ponížená, a přitom jsem ženská v nejlepších letech, za kterou se leckterý chlap na ulici otočí. Milencem to řešit nechci, masturbací taky ne, protože tady nejde ani tak ukojení, jako spíš o potřebu intimního kontaktu s člověkem, kterého mám moc ráda. Je mi z toho smutno, a často po takovém odmítnutí tajně brečím a říkám si, kde je chyba?

Pro Honzu: "tak&;382;e za prv

Pro Honzu: "tak&;382;e za prv

Pro Honzu: "tak&;382;e za prv

Pro Honzu: "tak&;382;e za prv

Filipe, už jsem to tady několikrát psal, ale řeším podobný problém. Máme taky malého potomka, taky se ženy občas nesmím téměř dotknout a kromě jiného nedokáže mít sex 2 dny po sobě. Já jsem obecně odpůrce plánovaného sexu v mladším věku. U nás možná první 2 roky před svatbou byly o nádherném sexu, ale postupně se to začalo utlumovat, až to skončilo na nynější úrovni. Možná jsem jenom ješitný chlap, ale chybí mě, že partnerka nedokáže za mnou přijít a dát mě jasně najevo, že by se chtěla se mnou milovat. Téměř vždy musí iniciativa vyjít z mé strany a člověka to postupně také unavuje a hlavně občas dost mrzí... Neznám recept na spokojený intimní život, ale jak jsi asi správně řekl, lidé podobného ražení, jako jsme my, by možná opravdu měli střídat častěji partnery a trvale se nevázat na jednu partnerku. S tím s Tebou v podstatě souhlasím.

Trvám na tom,co jsem napsal.A problém mám jen ten,že bych to potřeboval častěji než to mám,ale pořád to mám daleko častěji jak ty(tak 2krát-3krát týdně.Moje žena to častěji nepotřebuje,i když bych třeba chtěl,ale jak jsem psal,ani mazlením ji nenavnadím.Ale to mě samotnému by se nelíbilo,mít takhle naplánovaný sex na jeden den,na jeden večer,to je vážně hustý,sex je ůplně o něčem jiném,to přeci nejde naplánovat.