Má 15ti letá dcera chce nosit plenky

Náhodou Věro, mě se stalo to co tvé dceři, také jsem začala nosit pleny, bylo to fajn, pouštět to jako mimčo, takový osvobozující pocit, jen jednou jsem se chtěla zkusit pokakat a nevyplatilo se to, vzala jsem si projímadlo a po hodině mi plíny pěkně ztěžkly, okraje to neudržely a mě se to valilo i po stehnech a to byl tak ponižující pocit, že mi bylo najednou opravdu šíleně trapně, jenže moje mamka přišla domů a jelikož jsem byla docela dost cítit, ptala se mě, jestli je všechno OK, já přiznala že jsem se asi pokakala a že se jdu umýt, ale mamka mi šla pomoct, to byl šok, když jsem sundala tepláky a měla pod nima totálně prokaděné pleny, mamka mi nic neřekla, jen mě pomohla se umýt, vzala z pokoje jednu z plenek a oblékla mi jí, i když jsem se jí snažila přesvědčit, že už to nikdy nebudu dělat. Pak se mnou šla do lékárny, koupila mi fakt pevný a pořádný pleny přes den a ty největší na noc a já si sama musela balíky odnést domů. To byla cesta strachu, abych někoho nepotkala. Plínky jsem pak musela nosit i používat a to bylo definitivní rozhodnutí, že až se jich zbavím, nikdy už to neudělám. Nikomu nepřeju ten strach mít na sobě ve škole počůrané plenky, nebo jít v poněkud plných plenách na rodinou procházku nebo v nich ležel v posteli. Jestli chceš svou dceru plenkám odnaučit, věř mi, že tohle funguje. Teď už vím, že plenky jsou pro miminka a pro nemocné lidi.

Fetišismus, nic víc... Ven s tím chodit nebude.

Teda vy jste všichni tááák tolerantní, už vidím jak si Věra povede po ulici svou dceru, jak jí budou pod sukní vidět nažloutlé nebo hnědé pleny a nikdo se po ní ani neohlídne jak je to normální. A až do místnosti na přebalování dětí nebo na dámské WC vstoupí Věra a začne před vašimi zraky přebalovat svou holčičku, vždyť o nic nejde, vždyť si holčička jen zase počůrala nebo pokadila plenky, a na otázku Ona je nemocná? Bude moct Věra hrdě říct Ne, jí se to moc líbí. Pak uvidíme tu Vaši toleranci.

No tak neblbněte, copak to je fakt tak normální říct v 15ti maminko, tatínku, strašně se mi líbí nosit plenky, ráda do nich ve svých 15ti čůrám i kakám a budu moc ráda, když mě jeden z vás pak přebalí. To už trochu moc, co si všechno dneska lidi nevymyslej, mě by tohle teda taky nenapadlo a už vůbec nechápu proč tohle srovnáváte s drogama.

Tak. Za peníze na jednu dávku perníku má tři balení papmprsek pro dospělé.

No nekteri rodice resi, ze jejich deti sou v 15-ti zavisly na perniku a my se tady rozcilujeme kvuli holce co chce nosit plenky? K smichu. Je dobre si uvedomit, ze tim neublizuje ani sobe ani svemu okoli, coz je mnohem lepsi, nez cim se muze pochlubit velka cast jejich vrstevniku, proste se ji to jen libi. Nechci vas urazit, ale mam dojem, ze pro vas to predstavuje mnohem vetsi problem nez pro ni a tak se to i snazite resit. Honem poslat tu moji holku psychologovi at neni nahodou odlisna od ostatnich a predevsim od me vlastni predstavy idealniho ditete. Asi tak.

To neni blbost, Dano. Spis jste nevzdalana. Je to druh sexualni "devizace" a je asi nutne to brat vazne i u 15ti lete dcery. Zkuste trochu hledat na netu:
http://www.sexus.cz/clanek/1172-fetisismus.html

Proste kazdy jsme nejaky a zatrhavani je primitivni druh ceskeho stylu reseni. Nekdy to opravdu nejde. Zkuste si neco precist.
Hodne stesti pro rodice, kteri to musi resit. Asi je to furt lepsi, nez aby jejich deti byli postizeni, ale pro nas "tzv. normalni" to muze byt tezko pochopitelne. Jsou proste jedinci, co bavi "zvlastni druhy" stimulaci. Vzdy je lepsi o tom neco vedet, nez to pouze odsoudit. V podstate, co na tom. Jen to musime umet spravne pojmout. I ti, kterym se to nestalo. Nikdy nevito, na co podobneho narazite. Neznamena to prece, ze ten clovek, ze menecenny, jen hleda jine podnety. Stejne jako se zakazuje malemu diteti masturbovat na verejnosti, musi to tito lide skryvat. Neznamena to ale snad, ze jsou menecenni nebo ze si nezaslouzi fajn zivot s tzv. "obycejnym clovekem". To co je normalni a nenormalni je na nasem vlastnim zvazeni. Nebudte pruderni. Tolerance a hlavne rozsireny obzor je v tomto pripade nutnosti a namiste.
Treba to tak s tou mladou divenkou neni, tezko rict. Ja jsem se o tom dozvedla pouze z webu. Myslim ale, ze kdybych mela supr pritele, ktery je proste "ujety" na tyto veci, ze bych mu byla schopna pomoci. Respektive najit vhodnou cestu jeho seberealizace a pritom normalni fungovani ve spolecnosti. Jde jen o to, ja siroky rozsah vnimani mate. S nasim typickym ceskym omezenym vychovanim toho ale nedostahnete. Musite pracovat hlavne sama na sobe.
Zivot neni o tom, kdo komu lip kaze, ale kdo je schopen lepsi empatie a tim pochopeni zivotnich souvislosti. Zamyslete se Dano nad tim.

Tak to jste na omylu, mám dvě téměř dospělé děti, se kterými mám nejen rodičovský ale i přátelský vztah, ale nikdy by je nanapadla taková blbost jako začín nosit v 15ti pleny pro potěšení.

ano, ridte se timhle doporucenim a dcera vas bude mit opravdu rada... Dano slysela jste treba nekdy o toleranci? skoro bych se vsadil, ze vam se vase deti (pokud je mate) moc nesveruji

Dobrý den, mě teda spíš překvapuje, jak může 15ti letou holku vůbec napadnout to, že bude nosit plíny a jak to Věro, že nejsi schopná jí takovou věc zatrhnout, vždyť to není normální. Je mi moc líto lidí, kteří pleny mít prostě musí, ale aby to někdo dělal dobrovolně, to jsem ještě neslyšela. Já bych ti spíš poradila, abys jí ty pleny zabavila a jak už tu někdo psal, vyměnit zámky u záchodu a ať si tvá dcera zkusí, jaké to je se nejen počůrat, ale nechala bych jí i řádně podělat se do kalhot jako malé dítě, ať ví jak je to nepříjemné, klidně i na ulici. Že těm děckám trpíte takové rozmary.

Moniko, děkuji za povzbuzení, taky doufám, že ty psychologické konzultace pomůžou. Nevím, co na nich probírají, dcera jen říkala, že je to doktor, prý docela sympatický, ale že ji nešetří, trvá to padesát minut a prý je to zabíračka docela. Ale o tom co si povídají se dcera moc nerozvádí, prý jí to zatím nedoporučil. Teď jsme cestovali na velikonoční svátky a zase s plenkami a ještě že tak...i když se situace poslední dobou pomalu, velmi pomalu trochu upravuje. Fyziologického u dcery nezjistili opravdu nic, žádný důvod, tak věřím, že je to věc psychická a podaří se ji zvládnout. Dala jste mi s tou pomocí psychologa další naději, děkuji za ni. Jen se ještě zeptám - jak dlouho jste k tomu psychologovi chodila?

Jiřino, měla jsem stejný problém jako vaše dcera. Ne že bych to pustila přímo do gatí, ale tak tak jsem stačila vyskočit z MHD. Od té doby pro mně byla katastrofa kamkoli jezdit. Skončila jsem taky u psychologa. Nejprve jsem šla k doktorce, ale nějak to nebylo ono, tak jsem šla schválně k chlapovi, abych se dostatečně "styděla" a musím říct, že mi jeho tvrdší přístup fakt moc pomohl a problémy přešli. Ještě bych podotkla, že mi je teda o skoro 20 let víc než vaší dceři a mj. mi při vyšetření zjistili dráždivý tračník.

ja bych s ni zasla na psychologickou poradnu, necekala bych dlouho

promiňte, ale mě nepřijde normální, aby si 15ti letá holka čůrala do plen z vlastní rozkoše. Pokud se vám to Věro nelíbí, zkusila bych léčbu šokem. Vyměnila bych zámek na WC a donutila ji nosit pouze pleny a dělat do nich vše, výjimkou by nemělo být ani to, aby si brala pleny ven, nebo do školy. Uvidíte, že až si bude muset ulevovat pouze do plen, že ji to brzy přejde. HOdně štěstí.

Také zdravím.
Je mi nyní něco přes 17 a kolem patnácti let jsem dělal úplně to stejné, co vaše dcera. Mám dva sourozence, oba (nerozvedené) rodiče, takže toto myslím není příčinou. Rozdíl v mém případě byl, že jsem to dělal pouze sám, nikdy před ostatními a hodně jsem to tajil, dá se říst že nikdo o tom nevěděl. Pak jsem našel jednu holku, starším která dělala podobné vylomeniny jako já.
V létě jsem si doma vymyslel, že jedu s kamarádama na tábor a na týden jsem zmizel. U této slečny jsem týden bydlel, navzájem jsme se o sebe starali a strašně se mi to líbilo. Po tom týdnu jsme si ale řekli, že už to nikdy dělat nebudeme, protože přece nejsme malé děti:-) a od té doby, věřte mi nebo ne, jsem na sobě plenku neměl. A ani mě to už neláká.

Věro, radit vám moc nemůžu, sama jsem tu na jiném fóru hledala asi před měsícem radu, mám dceru o rok starší, taky nosí plenky, jenže ne proto, že by se jí to líbilo. Okopíruju vám to,ať nemusíte hledat:
"Tedy nic proti této debatě a proti osobním libůstkám. Snažím se mít pro každého pochopení, i pro vás všechny z těch posledních příspěvků. Jen skutečně nevíte, co to jsou tyhle problémy. Hledám totiž rady kde se dá, snad se i tady někdo najde....Mám velké trápení s dnes šestnáctiletou dcerou. Před dvěma lety se přihodilo, že se jí podařilo pokakat se v autobusu na školním výletě. I když učitelka a taky řidič ji podrželi, víte asi, jak reagovali spolužáci a jak se to s ní táhlo až do konce základní školy. Jenže dcerka od té doby má problémy s udržením stolice, hlavně když někam cestujeme, a jak už to tak bývá propojeno, občas se u toho i pomočí, takže vše často raději řeším plenkami. Všechna vyšetření, která jsme raději absolvovaly, vyloučila jakoukoliv fyzickou příčinu. Takže problém je opravdu psychického rázu, zatím se nedaří situaci ani zmírnit i přes pohodový přístup všech v rodině. Dcera navštěvuje od října jednou týdně psychologické terapie, ale zatím také bez valného výsledku. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli by mi někdo neporadil případné alternativní nějaké metody, nebo jestli máte s podobnými problémy doma zkušenosti. Děkuji všem předem - za seriózní příspěvky."
Píšu vám proto, abyste z případu vaší dcery pokud možno nedělala problém, sama vidím na holce, jak je psychika křehká věc. Zkuste si s ní sednout a v klidu, spíš kamarádsky si s ní o tom popovídat, zajímejte se, co se jí na tom líbí. Přemýšlela jsem o té vaší situaci, těžko říct, jak bych sama reagovala. Možná bych vyzkoušela přistoupit na to, řekla bych jí, že to tedy beru, ale že ji budu jako malou přebalovat, když se počůrá.A o víkendu bych jí ty plenky dala i na rodinnou procházku, pokud tedy spolu někam chodíte. Ať v nich je celý víkend. Opravdu nevím, nikdy jsem se s tím, co popisujete, nesetkala. Ale klidně vaší dceři o mě řekněte, až bude vhodná doba (třeba na té procházce, když ona bude v plenkách), povězte jí, jaké starosti mám se svojí dcerou a jaké starosti a pocity prožívá moje dcera v šestnácti letech. Neberte to prosím tak, že si dělám patent na rozum, vůbec ne, jen přemýšlím s vámi. A když mi napíšete, jak se to pak u vás vyvíjelo, budu ráda. Držím vám palce.