Jak se spolu milují lesbičky?

Já jsem heterosexuální žena a taky se mi z lesbiček dělá šoufl. Normální člověk se nějaké hnusné lesby vůbec nezajímá.

Já jsem heterosexuální chlap a z lezeb bleju. Myslím, že heterosexuální chlapi mají k lesbám odpor.

Nechápeš? Všem heterosexuálním chlapům se líbí,když to spolu 2 holky dělaj a často o tom sní a když by mělo přijít na lesbictví,tak jsme divný?A ty teda na holky snad nejseš?
Já jsem hetero,ale téměř na každé ženě je něco krásného oproti mužům.Tak se ráda poohlídnu i po stejném pohlaví.

Holky, já vás nechápu. Taky jsem tu knížku četl a pořádně se u ní vzrušil, ale lesbička se ze mě kvůli tomu nestala.

Taky jsem tu knížku četla a vzrušila mě natolik, že už si nejsem svojí orientací jistá. Jsou tam tak detailně popsány techniky lesbického milování, že jsem z toho celá zrudla a zvlhnula v rozkroku. Od doby, co jsem -Z deníku lesbičky- mě pořád trápí dilema, jestli to mám s nějakou holkou zkust, nebo ne. Co když tomu propadnu a změním orientaci? Z toho mám vážně strach, nechtěla bych skončit jako lesbička.

Asi to budu muset s nějakou kamarádkou taky zkusit, nebo si minimálně přečíst tu knížku "Z DENÍKU LESBIČKY," abych věděla, jaké to je, když to spolu dělají dvě holky. Dost mě to zajímá a přitahuje.

Musím se přidat k předchozím názorům, že milování dvou žen nic nenahradí. Po přečtení knížky "Z deníku lesbičky" jsem dostal nepřekonatelnou chuť to taky zkusit. V té knize jsou tak detailně popsané erotické scény milování lesbiček, že jsem prostě nodolala a přemluvila svoji kamrádku, že to pro jednou zkusíme. Bylo to tak krásné, že jsem se rozešla se svým přítelem a přestěhovala se ke své kamarádce. Doporučuji každé ženě to zkusit, třeba pak, stejně jako já, objeví svoje pravé já.

souhlasím s Jenkou a musím dodat,že pochva je anatomicky stavěná na tvar penisu,proto není divu,že ani lesbičky si tam necpou něco tvaru hranolu.
robertky rovněž nepřipominají vzhledově jen penis.A když se kouknete do sexshopů,naleznete v nich i srandovní delfíny,krtečky,housenky,banánky,okurky...a kdo ví,co ještě.
Takto jsem jen chtěla reagovat na anonymního dárce a měl by si taky uvědomit praktiky homosexuálů,ani ty si netlačí penis proti penisu,nýbrž do řitní dírky...čímž si nahrazují vagínu.

No tak lofas je v překladů koňský úd,když to řeknu hodně slušně.Je to slovo z maďarštiny a s koněm bych fakt sex mít nechtěla,takže nevím,proč se používá často toto slovo.Jinak kdybych byla lesbičkou,tak není pravdou,že by byl mužský penis nenahraditelný.Jestliže vás nepřitahuje penis,ale kundička,tak není o čem spekulaovat.Lesbičkám by se moh zdát penis i odporný.
Často se milují orálně a jejich styk je asi něžnější než ten,který máme my heterosexuálky s muži a je taky jasné,že používají pomůcky a prstíky.Třeba oboustarnný robertek byl už nalezen i z dob starého egypta,akorát kamenný,my už máme materiály lepší.
Za muže bych ale neměnila,protože mě ženy nepřitahují.Milovat se s lesbičkou by pro mě bylo tak nemyslitelné jako pro ní s mužem.

Hm, tak mně nejde v posteli o "lofas", natož o jeho délku, ale především o to, že v ní jsem s někým, koho mám ráda, kdo mě vzrušuje, komu věřím a s kým je to právě proto super. Nechápu, proč by mělo být lesbické milování tím "nejkrásnějím" na světě, když každá z nás NENÍ bisexuální nebo přímo lesba. Mluvte každý za sebe, proboha.

(Jen pro pořádek - s ženou jsem se celkem odvážně mazlila, nebylo to špatné, ale beru to jako ojedinělou zkušenost, rozhodně bych svého současného muže neměnila. Ani za jiného chlapa, natož za ženskou. :)

Souhlsím s Kancem, pořádného lofasa nic nenahradí.

Jasně, penis ne nenahraditelný a každá po něm touží, i lesbička.

Na lesbičky je hezký pohled, ale jen na ty idealizované, ne na ty obézní mašiny vystříhané na ježka zastupující ve vztahu chlapa a jejich ploskoprské protějšky vážící 40 kilo i s kanadama. Je zajímavé, že ty militantní lesbičky tvrdí, že chlap je v posteli k ničemu, přitom používají v posteli falické pomůcky, tzn. že se bez toho penisu v jakékoliv podobě prostě neobejdou.

Souhlasím s Kleopatrou, milování dovu žen nic nenahradí, ani chlap s 25 centimetrovým orgánem.

Lesbické milování je ta nejkrásnější a nejsmyslnější věc na světě. Věřte, že nepřeháním.

Ještě chci dodat,že věřící fanatici,které nemusím.Já sama také nemohu o sobě říct,že jsem nevěřící,ale nikomu své přesvědčení nevnucuji a nehraji si na lepší.

Věřící dělají osvětu.

Šárko a ty jsi lesba?

Náš pán se na vás vysral, hovada věřící pochcaní.

Jako mnozí jiní, i já bych se chtěla svěřit. Především bych si přála, aby se pro Boha otevřela i srdce těch, kteří k němu ještě nenalezli cestu nebo ji ztratili. Byla jsem vychovávan v nevěřicí rodině, když jsem poprvé mluvila s mamkou o své víře, řekla mi, že nechápe, jak jetě v 21. století jetě někdo může něčemu takovému věřit.

Ke mně ale Bůh promlouval již od dětství, ať už to bylo prostřednictvím knížky Kája Mařík nebo v 5. třídě základní školy, kdy jsme celá třída tenkrát po revoluci dostali Nový Zákon a já se z něj naučila zpaměti "Otčenáš", ani nevím, co mě tenkrát k tomu vedlo. Pak jsem na střední škole občas do kostela zašla, ale nikdy ne na mši, i když mě to lákalo. To až jednou na Štědrý den, protože můj brácha zpíval ve sboru Rybovu mši. A pak, když jsem byla ve Španělsku jako au-pair a vedle školy, kam jsem chodila, byl kostel, kde byla vždy půl hodiny před začátkem vyučování mše, takže jsem tam občas zašla.

Ale teprve když jsem otkala svého bývalého přítele, jsem se rozhodla, že se nechám pokřít. Tenkrát, když mi řekl, že chodí do kostela, mně to strašně moc potěšilo a zahřálo u srdce, i když tenkrát jsem ještě nedokázala o víře mluvit. A i když to nakonec mezi námi neskončilo dobře, On navždy zůstane v mém srdci jako ten, který mi "ukázal cestu". Žehnám mu a nejenom jemu, ale celé jeho rodině, hlavně jeho Tatínkovi a Mamince, kteří mi tak strašně moc "dali" - díky nim všem jsem poznala, co to znamená život a jak má člověk vlastně žít.

Dnes se ničeho nebojím, neboť vím, že náš Pán je pořád se mnou a že mě má rád.Vždycky, když si třeba po ránu řeknu Pane, odevzdávám se ti, svěřuji ti své kroky, provázej mě na mých cestách, tak pak prožiju nádherný, krásný den, nebo zažiju něco nádherného, co mě zahřeje u srdce a potěší. Moc bych přála všem, aby také poznali boží lásku.