Gamblerství

Plácám se v tom, Miku,...Pokud si vas syn neuvedomuje co zpusobil a nepomaha odcinit skody, je to spatny. Lecebny maji uspesnost jen 5%, AG vicemene taky. Reci, sam to nezvladnes, musis na AG, k psychologovi, psychiatrovi, do lecebny jsou individualni. Clovek musi vybojovat tento boj sam ve sve hlave. Vasemu synovi pomuze jen manualni prace od rana do vecera a minimum volna. Jeho vyplata at vam chodi na ucet. A take zabira nejdrastictejsi a nejucinejsi metoda ze vsech: kriminal. Nahlasit sami na sveho syna kradez, prepadeni u vas doma. Je to krute, ale ucinne a par let, mesicu nebude mit pristup k hazardu a ve vezeni s emu tak pretoci zivot, ze je velka sance napravy.

Ahoj všem, stále bez...Plácám se v tom, Miku, plácám, plácám. Ale vám moc děkuji. Nešpor mi doporučil psychologa (abych se lépe vypořádala s blemem), ale já jsem byla letos se synem u tolika psychologů, že na to už nemám sílu. Tak si občas zajdu sem. Jste jediný, co moje trápení čtou, poslouchají. Moc děkuji za vše, opravdu, moc. Vážím si to.

To nejde Miku... Jednak jsem zapomněla dodat, že rozhodnutí ho nevzít na Vánoce k nám není jenom mé, přeje si to i manžel, který dodává, že se domů může vrátit až po léčení.
Když jsem se vrátila tenkrát z knihovny, tak jsme měli ve schránce na jeho jméno další dopis od soudu k vyzvednutí na poště. To je další exekuce. Ještě ten večer jsem mu volala, ale číslo neexistovalo. Tak jsem se pokusila sehnat jeho nové číslo. Řekl mi, že nezaplatil za telefon, to znamená za rok další exekuce na 40 000,-, soc. zdrav. neplatí. Dluží, na koho se podívá. Když se mě v knihovně zeptal: „ Tak co stavíte baráček?“ (chtěli jsme stavět), tak jsem mu řekla, že ne, že musím každý měsíc za něj splácet 4000,- za fortunu, co v ní prohrál (musela jsem si v březnu vzít půjčku na 140 000, aby aspoň v klidu dostudoval). To nejde jen tak nic nevidět a dělat, že se nic neděje, že je dnes štědrý den.
Víte, ať mě třeba za to nenávidí celý řad matek, ale zapřít sama sebe nedokážu.

Ahoj všem, stále bez gamblu...
...víte...vánoce...pro mě po několika letech asi první, kdy se moje duševní rozpoložení nenachází v rovině depresí. V době, kdy jsem hrával tak jsem býval pravidelně v prosinci v ekon. křeči (mimo jiné), a když jsem přestal, tak každé vánoce potom, jsem si vždycky procházel depresí týkajících se toho, jak moc jsem ublížil lidem kolem sebe. To je právě to, o čem jsem zde psal již dříve...nejhorší pro abstinujícího gamblera je nastavení zrcadla....součastně s tím je to i to nejdůležitější pro jeho léčbu.
Pro M. ..nevím, ale možná zrovna toto by pro Vašeho syna mohl být jeden z momentů, který by mohl napomoci k jeho prozření...pozvání na štědrý večer domů, k mámě, rodině...povečeřet, neřešit, prostě projevit lásku a druhý den se držet Vašeho předsevzetí a stylu, který je opravdu jedinou možností, jak mu efektivně pomoci.
Možná, že Vám zde radím něco zkázotvorného, ale nemyslím si...podle sebe soudím jeho...už podle Vašeho posledního příspěvku, kde popisujete jeho chování vůči Vám. Nedůvěra je samozřejmě na místě...jen by to mohlo mít efekt: pořád jsme tady, máme tě rádi, ALE.
pro peryd: ..teď jsem se dlouho zamyslel nad tím, jestli mám pokračovat tak jak jsem chtěl, když jsem nadepisoval Váš nick ale přesto...pokud se rozhodnete setrvat a vyčkat na to, jestli váš přítel opravdu začne abstinovat...pochopil jsem, že jste z okolí Brna, já plus mínus také...a pokud dojdete k závěru, že bych vám oběma mohl být k užitku, nebráním se osobnímu setkání.
Dnešní příspěvek-toď mé pokání, snaha pomoci lidem se stejným problémem a možná i malý dárek pro M a peryd.

Prosím,je návykové,když někdo hraje Farmeramu kde se musí pořád sázet a pak zase sklízet celé dny?

pokojné svátkyPo včerejší recidivě to nebude nic moc.....

pokojné svátky

Ahojky Miku, Murate, všichni….
Tak nám začínají Vánoce. Syna jsem už neviděla tři měsíce a vím o něm dost málo a i to jenom samé špatné zprávy. Měla jsem dilema, pozvat ho na Vánoce?, koupit mu dárek?, co když mu křivdím a je v pořádku, dostal se z toho, začíná na sobě pracovat… Víte, když se nemůžu rozhodnout, tak jednoduše to svěřím Bohu. Jednoduše si řeknu, no nevadí, nebudu nad tím už přemýšlet, Bůh mi dá včas odpověď. Taky dal, včera.
Byla jsem v Liberci zapálit svíčku za pana Havla a zapsat se do kondolenční knihy a pak šla se svým mladším synem do knihovny. Knihovna v Liberci je obrovská, má propojené jádro a dá se nahlížet vnitřkem i do jiných pater. Dětské oddělení je úplně nahoře a o patro níž jsou časopisy a naučná literatura. Stojím u vnitřního zábradlí a koukám do patra pode mnou, na lidské hemžení. Můj zrak spočinul na dvou mladých studentech, kteří se připravovali do školy. Měli před sebou řadu matematických knih. Zasteskla jsem si:“Bože, vidíš to…, takto by mohl studovat i můj syn…, kdyby…“
S takovou zvláštní pachutí jsem se malinko pootočila a můj zrak zůstal stát. Uviděla jsem u časopisů a novin sedět svého gamblerského synka. Před sebou měl obrovské noviny a na nich byl tlustě napsaný nápis FORTUNA (pro neznalé, syn upadl do náruče sázenek právě v této a jí podobným institucím).
Pomalu jsem scházela vnitřním schodištěm a blížila jsem se k němu. „Tak jak? Pořád hraješ?“ Leknul se, vstal, vrátil noviny a řekl: „Nee, jen si tak čtu. Klidně si mě prošacuj, nemám žádnou sázenku.“ Řekl to s takovou divnou pokorou, jako by se takto denně běžně ponižoval (napadlo mě, že asi mu to už ani nepřijde nedůstojné, neboť se takto chová i před svými věřiteli).
Nebyl to on, přede mnou stál ustrašený mladý muž, který nevypadal dobře. Kašlal. Ten kašel byl pro mě překvapující, co si ho pamatuji, nikdy nebyl nemocný. Vždy sportoval a otužoval se, spával při otevřeném okně. Když jsme doma měli virózu, průjem, rýmu, horečky, tak on nikdy. Nikdy nebral antibiotika. A teď jsem ho snad poprvé slyšela kašlat.
Proběhlo potom už jenom pár vět, řekl mi, co dělá, že byl nemocný a že si vydělal nějaké peníze. Moc mě to nezajímalo, neboť vím, že vše neříká a hodně mlží, tak jsem to ani nějak nevnímala. Spíš jsem sledovala jeho gesta, jeho ruce, zaslzené oči. Pak jsme se s mladším synem otočili a šli jsme zpátky do dětského oddělení. Už jsem ho neviděla.
Ale stačilo mi to na mou otázku co on a Vánoce. Každý můj rozhovor s ním končí „máme tě rádi.“ Víc mu pomoct nesmím. Vím, že nemám právo mu bránit v růstu na jeho vlastních chybách.
A to zda hraje anebo ne není podstatné, až bude chtít opravdu pomoct, přijde, ví, že mu pomůžeme, ale musí on sám přijít. A zatím není ani zdaleka připraven. Myslí si, že vše zvládne.
Ve čtvrtek mu přivezu aspoň cukroví a nějaké maso a zajdu s ním na chvilku na oběd. Dále už jenom bez slov……….. Na Vánoce bude u nás letos poprvé o jeden talíř méně. Je to mé rozhodnutí, on by chtěl, já ne. Právě pro to, že ho mám moc ráda.
Přeji Vám všem lidičky, hodně sil, hodně zdraví a krásné Vánoční svátky. Posílám všem sluníčko do duše, pohlazení a spoustu úsměvů na tvář. A žijte, opravdu žijte, netrapte se, jsme na světe jenom jednou!!!

Já sem ve fázi abstinence. Sice teprve 32. dní, ale na mě je to hodně. Hraju dvacet let a řeknu vám všem jedno: závislost na hazardu je tak velkej psychyckej problém, že můžete abstinovat třeba deset let a pak stačí jedna myšlenka a jedno zahrání a jste v tom zase. A pak záleží jen, kdy to dokážete zastavit. Nikdy sem kvůli hazardu nělelal žádné špatnosti a vždycky sem si tak nějak prací dokázal na hazard vydělat. A stálo t strašně moc. Sem vyhořelej, zoufalej a bojím se co mě ještě čeká.

Ahoj všem, stále bez...Zdravím Miku, mockrát Ti chci poděkovat za reakci,která mi alespoň trošku pomohla na duši. Máš ve všem naprostou pravdu. My jsme se naštěstí nedostali tak daleko,aby kradl peníze. ted,když přišel o všechno si to sice uvědomuje a je na pokraji zhroucení (což já mimochodem k tomu taky nemám daleko), ale mám pocit,že jakmile bude mít v ruce peníze,hodí je zas tam. Momentálně se snaží prodat auto,aby mohl poplatit dluhy co nasekal,ale mám obavz,že jakmile ho prodá a bude mít peníze,tak je bude chtít rozmnožit a z poplacení dluhu sejde.. Nechci se k němu otočit zády úplně,ale stejně asi budu muset,protože je to nemocný člověk,který si nedá říct.. Tobě přeju,aby ses držel a úspěšně to zvládl,protože si vážim toho,že o tom mluvíš a snažíš se alespoň anonymně pomoct druhým. Děkuji Ti za to..

Ahoj všem, stále bez gamblu...
Víte dámy...osobně si myslím, že je velký rozdíl mezi aktivním a pasivním gamblerem, co se výčitek týče.
V podsatatě se dá říct, že pokud hráč hraje, tak vyčítá, obviňuje své okolí ze své situace. On totiž věří v to, že jeho situace ve hře se otočí....a to musím říct z vlastní zkušenosti. Tzn. každý, kdo mu odmítne finančně pomoci, ať už udá důvod pro půjčku jakýkoli, ho vlastně nemá rád, nezáleží mu na něm. S tím také své okolí vydírá. Velmi často také tvrdí, že hraje proto, aby se odreagoval a zapomněl na to, jaké příkoří mu ten, či onen provedl tzv. vypnul...samozřejmě je to hloupost. Je to jakoby za vámi přišel narkoman, který má zrovna absťák, sotva chodil, upocený, rozuměli by jste mu každé třetí slovo a tvrdil vám, že nutně potřebuje peníze na to, aby je mohl poslat na konto "pomozte dětem", nebo je nutně potřebuje proto, že musí zaplatit dluh dealerovi, jinak ho zabije...a protože on s fetem chce skončit, tak musí nejdřív zaplatit, aby měl už klid. No a Vy mu přece pomůžete ne, když ho máte rádi...S hráčem je to úplně to samé, jenže o to těžší, že díky frekvenci lhaní a tomu, že závislost se fyzicky natolik navenek neprojevuje jako u narkomana, je těžší rozpoznat-objevit realitu. Hráč zajde téměř kamkoliv, aby získal peníze na hru. Jak už tady bylo mnohokrát napsáno...pokud chcete hráči pomoci (a on sám v nápravě dělá správné kroky), nikdy mu peníze nedávejte do ruky. Pozor také na placení soukromých dluhů věřitelům...častokrát jde také u aktivních hráčů o domluvu s nějakým "kamarádem"...a za chvilku je opět na hru. Gambler se prostě nezastaví před ničím nemorálním, ovšem samozřejmě jen vyjma toho, co mu jeho strach dovolí, nebo ne. Proto někteří hráči dokážou např. vykrást banku a jiní ne, za to dokážou např. obalamutit (okrást)svou mámu, tátu, ženu bráchu...což ponechám na každém z nás, co je větší svinstvo.
Dnes se asi zde vyjadřuji trochu jinak, než obvykle, nějak nemám den, ale vším co jsem napsal, jsem jenom chtěl říct, že hráč je prostě nemocný člověk. Je to asi jakoby za vámi přišel syn, který má rakovinu plic a chtěl po vás cigarety....jenom s tím rozdílem, že jeho osud nezáleží oproti gamblerovi už jenom na jeho vlastní pomoci. Tím nechci říct, že každý aktivní hráč dokáže přestat sám, bez pomoci, ba naopak většina to nedokáže, ale oproti člověku nemocnému rakovinou má tu výhodu, že když opravdu nechce důsledky své nemoci zhoršovat, tak je může změnit z minuty na minutu, kdežto člověk s rakovinou musí čekat a věřit.
Závěrem-moje subjektivní poučení, za kterým si jakožto abstinující gambler stojím je: Pokud hráč někomu vyčítá, že je příčinou jeho problému, zaručeně ještě nenastoupil na cestu abstinence.

Ahoj všem, stále bez gamblu...
Víte dámy...osobně si myslím, že je velký rozdíl mezi aktivním a pasivním gamblerem, co se výčitek týče.
V podsatatě se dá říct, že pokud hráč hraje, tak vyčítá, obviňuje své okolí ze své situace. On totiž věří v to, že jeho situace ve hře se otočí....a to musím říct z vlastní zkušenosti. Tzn. každý, kdo mu odmítne finančně pomoci, ať už udá důvod pro půjčku jakýkoli, ho vlastně nemá rád, nezáleží mu na něm. S tím také své okolí vydírá. Velmi často také tvrdí, že hraje proto, aby se odreagoval a zapomněl na to, jaké příkoří mu ten, či onen provedl tzv. vypnul...samozřejmě je to hloupost. Je to jakoby za vámi přišel narkoman, který má zrovna absťák, sotva chodil, upocený, rozuměli by jste mu každé třetí slovo a tvrdil vám, že nutně potřebuje peníze na to, aby je mohl poslat na konto "pomozte dětem", nebo je nutně potřebuje proto, že musí zaplatit dluh dealerovi, jinak ho zabije...a protože on s fetem chce skončit, tak musí nejdřív zaplatit, aby měl už klid. No a Vy mu přece pomůžete ne, když ho máte rádi...S hráčem je to úplně to samé, jenže o to těžší, že díky frekvenci lhaní a tomu, že závislost se fyzicky natolik navenek neprojevuje jako u narkomana, je těžší rozpoznat-objevit realitu. Hráč zajde téměř kamkoliv, aby získal peníze na hru. Jak už tady bylo mnohokrát napsáno...pokud chcete hráči pomoci (a on sám v nápravě dělá správné kroky), nikdy mu peníze nedávejte do ruky. Pozor také na placení soukromých dluhů věřitelům...častokrát jde také u aktivních hráčů o domluvu s nějakým "kamarádem"...a za chvilku je opět na hru. Gambler se prostě nezastaví před ničím nemorálním, ovšem samozřejmě jen vyjma toho, co mu jeho strach dovolí, nebo ne. Proto někteří hráči dokážou např. vykrást banku a jiní ne, za to dokážou např. obalamutit (okrást)svou mámu, tátu, ženu bráchu...což ponechám na každém z nás, co je větší svinstvo.
Dnes se asi zde vyjadřuji trochu jinak, než obvykle, nějak nemám den, ale vším co jsem napsal, jsem jenom chtěl říct, že hráč je prostě nemocný člověk. Je to asi jakoby za vámi přišel syn, který má rakovinu plic a chtěl po vás cigarety....jenom s tím rozdílem, že jeho osud nezáleží oproti gamblerovi už jenom na jeho vlastní pomoci. Tím nechci říct, že každý aktivní hráč dokáže přestat sám, bez pomoci, ba naopak většina to nedokáže, ale oproti člověku nemocnému rakovinou má tu výhodu, že když opravdu nechce důsledky své nemoci zhoršovat, tak je může změnit z minuty na minutu, kdežto člověk s rakovinou musí čekat a věřit.
Závěrem-moje subjektivní poučení, za kterým si jakožto abstinující gambler stojím je: Pokud hráč někomu vyčítá, že je příčinou jeho problému, zaručeně ještě nenastoupil na cestu abstinence.

Ano mají, teda alespoň v mém případě.. On nic, vše je kvůli mě atd..

a jak to mají s výčitkami? mají pocit, že jim pořád někdo něco vyčítá?

Můj přítel prohrál během třech měsíců skoro milion. Léčit se jít nechce a když o tom začnu mluvit,tak se urazí a řekne,že na něj jen křičím. Já jsem se s ním sice kvůli tomu rozešla,ale on se na mne upnul.Ale nevim jak mu mám pomoct, Ted,když je na dně,kdy ví,že nemá nic,jen dluhy, si vše uvědomuje. Říká,že už má jen mě atd. Ale pro mě už je pozdě.Nacíc má problém s tím,že když se napije,je agresívní. Vztah už s ním mít nechci,ale když ho vidím jak je psychicky na dně, je mi ho líto. Nevím,co mám dělat.

Ahoj, přítel mi včera po dloooooouhých výmyslech řekl že hraje...hrál už kdysi.. podezřeníjsem měla ale co naplat. Kam se dá zajít v Brně? poadíte mi kam na léčení? On chce jít, sám to navrhnul. Máme dv děti a všechno jsme táhla já, dokonce i ode mě žebral peníze, prý na benzín..achjo, byla jsme hloupá ale tohle léčení je poslední naděje na normální život =( prosím jestli máte někdo kontakt kam zajít pisněte mi na email: [email protected] děkuju moc

Ale když nepřinese peníze...Jednou si vymyslí, že výplatu ztratil, podruhé Vám bude říkat, že ho přepadli, potřetí Vás bude přesvědčovat, že začal šetřit.Důvodu si najde vždy celou řadu, protože potřebuje hrát.... Pak si uvědomí, že by to vše mohlo prasknout a dohodnutou částku vždy předá, nebo si opět někde půjčí.

Ale když nepřinese peníze na běžný provoz domácnosti, tak to se přece nedá přehlídnout? Co se k tomu dá vymýšlet za kecy?

Co je pro partnery gamblerů...Zdravím ze Zlína!

Souhlasím s Mikem BEZMOCNOST!! Trochu bych to rozvedl.
Na první místo bych zařadil. Pocit šoku a pocit podvedení. V mém případě to byli rodiče. Ten večer nikdy nevymažu z paměti. Zažili velký šok, šok z toho co jsem provedl. Cítili se podvedeni, protože zjistili, že důvěra kterou měli je pryč. Zjistili, že syn jim lhal a podváděl. Na další místo bych zařadil finanční nouzi a ohrožení.První co udělali mi poskytli rodiče finanční podporu, aby se zalátaly problémy které nejvíce hrozily.Nebyli to jenom rodiče, ale taky další část rodiny......Rodiče si k vůli této pomoci museli potom vzít půjčku aby si koupili nové auto. Pocit ohrožení bych řekl je velmi silný, možná ten největší který partneři a rodinní příslušníci zažívají. Čekáte, že přijde exekutor, že se něco zvrtne a zmizí střecha nad hlavou, že se na Vás vyřádí věřitelé, že hráč se na vše vybodne a ukončí svůj život......Věřím, že tyto pocit jsou u rodinných příslušníků totožné!!!!!
LEŽ-gambler je expert a mistr v této oblasti. Hráč podle mého názoru moc dobře ví, že ničí život nejen sobě, ale hlavně svým blízkým. Moc dobře ví, že za své peníze si může nakoupit oblečení, našetřit na auto atd. On toto moc dobře ví, ale logika nefunguje tento významný rys hráčské závislosti logické myšleni při vyplatě, při dostatku peněz přestává fungovat. Potřeba být v herně je nepředstavitelně silná, tento pocit bažení je zničující, sen hráče, že bude vyhrávat je devastující.....Osobně toto nazývám, hloupý, blbý a idiotský sen hráče. Pak, ale přijde zákonitě doba kdy se to vše sesype jak domeček z karet a je pozdě, život se totálně zhroutil. Tady přichází rozhodující okamžik hráče a jeho rodiny. Pokud si hráč uvědomí, že je troska , že svůj život ztrácí, že je na dně tak to je první malý krůček k uzdravě. Pokud si , ale dál bude živit svůj idiotský sen tak je každá rada, či pomoc marná......

Jak je možné, že tak dlouho lžou, až je pozdě?