bypass

Pro Maju- tatínek 23.5.zemřel. Den před smrtí přišla k jeho lůžku sestra, bez upozornění narvala tatínkovi do plic půlmetrovou hadici a velmi,velmi nešetrně a agresivně odsávala. Tatínek, přestože byl v umělém spánku,se kroutil bolestí. Řekla jsem jí, ať toho nechá, že má tatínek bolesti,že mi lékař slíbil, že nebude trpět. Rekla,že ho tedy přispí, něco mu vpravila do kapačky.Během několika sekund taťkovi vylítl tla ze 167 na 210(!), dvakrát rovná čára a no pulse!, zástava, zvukové i obrazové upozornění na přístrojích, a nikdo nic, nikdo se ani nepřišel podívat!!!! Stěžovala jsem si na její postup doktorovi z ARA, ale nevím, zda šlo o sestru či doktorku,všichni tam nosí žluté šaty a bez vizitek. Druhý den taťka zemřel, byla jsem u něho 2 hodiny před smrtí, velmi klidně oddechoval,spal,pravidelný rytmus srdce i dechu za pomoci přístrojů,a ve tváři takový klidný výraz.
Děkuji ošetřujícímu personálu a lékařům za péči a laskavost, jakou se ttatínkovi od nich dostávalo. Bylo by nesprávné globalizovat, TÉMĚŘ VŠICHNI svou práci odváděli perfektně, s nefalšovanou láskou, a dokud byl taťka schopen komunikace, bylo vidět, že je má moc rád. Je jen smutné, že jedna či dvě osoby pokazí svou neurvalostí,neodborností a nedbalostí a hlavně NEÚCTOU k životu a k člověku práci těch ostatních, kteří svou práci dělají profesionálně a s láskou. Je možné, že si příspěvek přečtě někdo z nemocnice Pelhřimov. Abych předešla pomluvám, upřesňuji: dotyčný "přízrak" v žluté plášti byl u mého tatínka dne 22.května 2007 v odpoledních hodinách, chemická nakrátko naondulovaná blondýna v letech hodně přes 30, spíše 40 a možná i víc. Jen jsem vešla do pokoje,stěžovala si, co dnes mají za fofr.Fakt je že jsem ji tam dříve nevídala. Až bude mít tatínek po pohřbu, půjdu za lékaři a setrami na oddělení ARO nemocnice Pelhřimov poděkovat.

Můj tatínek to podstoupil taky, pala jsem to sem , je mu teď 67 let ,cítí se celkem O.K., tak držím palce a přeji Vám jen to dobré.Maja.

70 let. Duší a vizáží vypadal na pěkného šedesátníka. Nicméně, příběh má pokračování. Obrátila jsem se na vedení nemocnice, ředitel a p. primář se mi věnovali a vysvětlili, jak se věci mají. Velmi se zlepšila informovanost, komunikace s lékaři. Táta je na tom stále velmi zle, ale je to bojovník, i v umělém spánku je vidět naštvaný výraz v obličeji, jakoby říkal : já se jen tak nevzdám. Chodíme za ním, hladíme ho po rukách a na čele, já mu vyprávím o věcech, které má tak rád - zahrádka, vnoučata... A modlím se, aby (je-li mu to dáno), tu s námi táta ještě pobyl - samozřejmě ve zdraví.

Je to moc smutné a mrzuté, kolik má tatínek let, prosím?

Ahoj Petro, musím se bohužel přidat k tvému ohlasu. Můj tatínek šel na doporučení svého kardiologa na operaci trojitý by-pass a umělá chlopeň na kardiochirurgii do Č.Budějovic. Operován byl 29.3.2007, po obrovských komplikacích a nekonečně dlouhém umělém spánku konečně probuzen, převezen na ARO do nemocnice v Pelhřimově, kde nám táta nyní leží spíše mrtvý než živý v umělém spánku. Je fakt, že chování lékařů a zvláště sester k tátovi bylo nesmírně milé a lidské, věřím, že se snažili, ale čím dál víc mám pocit, že pro tak rozsáhlé komplikace prostě nemají kvalifikaci. Otcovi několikrát naprosto selhaly plíce, ledviny, srdce, je samá infekce. Věřte, že to pro mne byl šok, když skrze tracheotomii
odsávají z plic pomocí dlouhých hadiček, které se nasouvají hluboko do plic(nebo průdušnice?). Je to velmi nepříjemné,bolestivé. Tatínek nemůže mluvit, pořádně jíst. Přes všechny komplikace se ale začal zlepšovat, byl to velký bojovník, dokonce se už i sám oholil a snažil se přes své velké bolesti laškovat s ošetřujícím personálem. Ale: přišla jsem za ním, pod zády měl obrovskou louž jakési tekutiny, vytekla mu totiž infuze. Zřejmě to díky lékům na tlumení bolesti necítil, i když sestřička po mém upozornění tatínkovi postel převlékla. A 2 dny na to táta opět vysoké teploty, později umělý spánek, zápal plic a snad všeho, v čem může infekce být... Bratra před tím prosil, ať řekne primářovi, že ztrácí sílu... Nejvíc mě doslova dorazilo, že jsem nešťstná a zoufalá telefonovala primářovi, co se vlastně stalo, že se otcův zdravotní stav tak moc zhoršil.Ta sprška kusých informací mě doslova uzemnila, bylo to velmi nepříjemné, měla jsem pocit, že jsem si dovolila víc než je zdrávo, se takto zeptat. Arogance a snad i únava v hlase, jedna z odpověí : ... my nevíme, nezabíraji antibiotika, a to velmi DRAHÁ antibiotika ... Radši jsem to položila. Po konzultaci s rodinou se obracím na Českou lékařskou komoru, zatím ne se stížnosí, ale spíše o radu, neboť si chceme vyžádat kopie veškeré dokumentace ohledně operace av ČB, resuscitace a pooperační léčbě jak v ČB, tak v nemocnici Pelhřimov, důvěra ve správnost léčby mne opouští stejně tak rychle, jako tatínka život.... Přeji hodně,hodně štěstí.
Blanka Kubisková, Pelhřimov

Všem co podstoupili nebo podstoupí by-pass přeji moc zdraví.Moje babička tuto operaci měla 13.4.07 a její stav je horší a horší,nikdo nám neřekl k čemu všemu může dojít.A vzhledem k jejímu věku (78let) si nyní myslím, že jí snad měli na pokus. Nebo došlo ke komplikacím při operaci. Už to není ona, je agresivní,mluvila jen o období před 30-40ti lety a dnes často nepozná ani své děti.Měla nějaké výtoky, nakonec jí poranili při čištění a musela opět na opravu. A potom se rozhodli protože byla strašně zahleněná pro tracheostomii(pro lepší dýchání udělat jí díru do krku) a podstoupila další narkozu.A to vše během 10dní a od té doby se její mentální stav jen zhoršuje.Jsme z toho zoufalí.Při prvním podezření nám řekli, že je to normální, že se to spraví. Prosím , má s tím někdo nějaké zkušenosti, opravdu je to jen dočasné,už tomu nevěříme. Babičce mělo být líp a né aby z ní byla troska. Myslím, že to i psychicka vzdala, odmítá jíst a vůbec reagovat.Určitě hodně záleží na věku,ale doktoři by měli vědět kdy je vhodná operace a kdy to raději nechat být.

Moc Vám děkuji za rady i povzbuzení. Vím, že s ní budu muset (i chtít) zůstat nějakou dobu. Zatím je s maminkou po operaci skoro vše v pořádku. Přeji Vám i Vašim rodinám pevné zdraví. Děkuji.

Myslím že ošetřování člena rodiny by v tomto případě předepsal lékař matky, je potřeba se s ním domluvit. Manžel je po pětinásobném bypassu už 7 let. Před tím troska, půl roku po operaci nastoupil znova do práce a teď žije úplně normální život, jako před tím. Hodně záleží na věku, pohlaví a celoké konstituci člověka.

Katko, tatínek je po zákroku 6 let, je to strašně individuální. Po přivezení z nemocnice domů nemohl být sám, jednak by to nezvládl a nám by to nedovolilo ani svědomí. Je to nesmírně náročná operace,pro pacienta vyčerpávající i psychicky. Bral ještě asi 14 dnů prášky i na útlum,potřeboval denní péči.Pak už to zvládal sám,potřeboval mít totiž pocit, že má někoho nablízku pro případ, že mu nebude nejlíp.A to si piš, že dobře jí zpočátku nebude.Je to matka, tak co je to třeba 14 dnů v životě, které věnuješ matce. Vůbec se nerozmýšlej, stokrát se ti to vrátí. Držím palečky a přeji jen vše dobré.O paragrafu nevím,ale vše se dá řešit. Kdyby to nebylo možné, běž třeba marodit a nahlas si adresu matky, pro případ kontroly.Jinak po celý zbytek života se musí šetřit, ale pohyb mít musí.Doporučují chůzi, na to vše se ale zeptej lékařů, kde ji operují.Jistě ti rádi odpoví .Tatínka například stále bolí jizva na hrudi a v okolí srdíčka.

Zajímalo by mě, jak se starat o člověka po provedeném bypassu. Moje maminka (64) ho bude zítra absolvovat, pak samozřejmě ještě zůstane v nemocnici, ale co potom, až se vrátí domů? Co může a co nesmí dělat? Bydlí sama ... je potřeba s ní být celý den? Pakliže ano, dá se čerpat nějaký paragraf?

Jsem tři roky po trojnasobném bypassu.Místo aby se stav lepšil tak se naopak zhoršuje.Přitom dodržuji striktně všechna doporučení lékařů. Před operaci jsem byl na tom lépe.Prostě stoji to za hov..Ať si stoho vybere každy co chce.

Nejde o stálou bolest, spíše byla častá, dnes po letech jen občasná. Připisuji to počasí a tomu, že je to prostě rána, která uvnitř pracuje, reaguje na námahu a tak. S tím otokem bych se asi nenechala odbýt, tři měsíce je podle mě dost dlouhá doba na to, aby se rána zahojila. Ale je to pouze můj názor.

Měl někdo po operaci bypassu problémy se zhojením žeber a následnou stálou bolestí? Ohledně toho otoku by mě to taky zajímalo, je to 3 měsíce po operaci a otok stále trvá, noha je prakticky necitlivá.

pamatuji si, že tatínek otoky ani neměl, rána na noze se celkem v pohodě zahojila.

Jak dlouho trvají otoky dolních končetin po bypassu?

Může jít člověk, který byl na operaci bypassu v jisté nemocnici na reoperaci do nemocnice v Třinci? Jak se tam dostat? Stačí doporučení kardiologa?

Můžu potvrdit, otec byl před 6 lety na operaci 2-násobný by-pass, to mu bylo 60 let.Přišlo to ze dne na den,takže nestačili jsme o tom přemýšlet a získávat informace. Po operaci to bylo u něj hodně o psychice, nyní se ale cítí dobře, jezdí na kole a ku naší nelibosti někdy i dost fyzicky pracuje . Jen občas , při změně počasí, se mu ozývá jizva, pocit jakoby cítil zevnitř šití. Prosím, máte někdo taky takovu zkušenost, abych jej mohla informovat? Děkuji a přeji všem pevné zdraví a hezký večer.

3 týdny po operaci (Třinec). 3-násobný by-pass, 2x ze štěpu, 1xze žíly dolní končetiny. Ano stav se velmi zlepšil. Kyslíkový deficit, projevující se ostrým pícháním pod hrudní kostí při intenzívním pohybu či stresu je zcela pryč.
Po 5 dnech po operaci je jizva na hrudníku zcela zacelená, včetně kůže. Pomalu odchází i nepatrná bolest po jizvách. Operace není bolestivá, nejtěžší je odležet několik dní těsně po ní. Klade pouze poněkud větší zátěž na plíce. Dá se to zvládnout. Určitě na ni běžte.

15.3.2006 to bude dva roky co jsem po bypassu,náhradu mám z prsní tepny. Od října 2004 chodím do práce, v létě jezdím na kole (pomaleji než dřív) jinak žádná omezení.