Co je podle Vas, ta opravdova laska?

Přišli jsme od vody a byly jsme i v Telči přes den a bylo to moc fajn a daly jsme tam oběd a nečůraly jsme nikde na náměstí, ale zastavili jsme si u lesíku a všechny holky jsme udělaly loužičky vedle sebe a nejvíc asi já a Miška, protože jsme měly nutný čůrání a tak nám to šlo hezky prudce a Niki vyčůrala trochu méně, ale potřebovala taky říkala teda, že se jí chce, a Libor čůral taky ,ale byl kousek ale čůral jinam aby se nekoukal. Mamča je v Dačicích stále ok a zítra přijede s mamčou Mišky za námi a uděláme si tady že si opečeme buřty na ohni. Dnes půjdeme do hospůdky a budeme i dál užívat pohodu. Holky, moc vám děkuji za Libora, on se asi ještě na to nedíval, on se dívá do noťase spíš večer a do mobilu moc ne.

Vystopoval jsem jednu močící dívku a jednu,co evidentně potřebovala na malou a oslovil jsem jí a nakonec to dopadlo,že se nutně vymočila dovolila mi se dívat a byl oběd a návrh na další setkání. Je jí 19 ,je tedy o dost mladší, ale asi se zamilujeme.

Kristino hledam to na tom hovno.sk a nevidím to tam nikde.?

Už jsem musela kakat a schválně jsem to udělala venku. Byli jsme na výletě na Špičce a tam je les a kámoška co kakala minule se mnou ale ta nekakala jen čůrala,ale zase hlídala ona. Takový polorozpadlý plot opuštěnýho pozemku a tam jsme se vyčůraly a já už chtěla kadit a tlačila jsem a bylo to hodně velký a tak jsem tlačila asi třikrát a pak už to pomaličku lezlo ven ale jen kousek a musela jsem ještě hodně tlačit znovu a pak už to lezlo celý ven a ještě pak jednou takový a bylo to vykakaný.

Klára několikrát napsala, že píše sama za sebe a nic si nevymýšlí. Tak tu nepište takové bludy, že močení je symbol.

Už jsem se nechtěla opakovat, dlouhodobě se s Alenou shodujeme na tom, že močení je jakýsi symbol očišťování navíc něco v příběhu navíc, v tom denodenním psaní, ono totiž psát denně svoje zážitky není jednoduché. On vůbec běžný život je málo atraktivní

Ráda bych se také vyjádřila k poslednímu Liborovu příspěvku, kde popisuje své úzkostné stavy. Alena vidí spontánní úzkost, já vidím možnou příčinu i v minulosti, v nějaké dramatické možná tragické události. Tehdy se úzkost projevuje jako jakési flashbacky, náhlé uvědomění si úzkosti, která má příčinu. Zároveň vidím dlouhodobou depresi, nikoli silnou ale stálou a Libora neskutečně trápící. Stejně tak ono vyhýbání se něčemu co může tragedii připomínat, to jsou např ty hroby. Napadá mě proto, že se může jednat o posttaraumatickou stresovou poruchu, ze které by mohla pomoci Alenou nabízená psychoterapie, kdy by Libor mohl otevřít to, co v běžném životě skrývá . A navíc asi se všichni shodneme na tom, že Libor po pomoci volá