alkoholismus

Monča: kloubouk dolů!!

dobré ránko všem! :o)Mončo-jsi jednička!

Jsem doma, detox jsem odmítla. Dnes jsem byla opět u Dr. Profouse, minule z toho, že na detox nechci bral dost s despektem, ale já si věřila,on se hlavně děsil, abych doma nedostala epileptický záchvat a říkal, že by nerad viděl místo mne mé parte. Dnes už velká pohoda. Snížil dávky Heminevrinu na polovinu, v pondělí v 8.30 tam razím zase. Všem, kteří se odhodlávají, není čeho se bát. Jen mě vše rychle unaví a musela jsem přestat pít kávu, dělá mi teď vyloženě zle. Odkládám denně na stranu 80Kč, které bych propila. Léky si jako ambulantní pacient hradím sama. Teď musím najít na netu něco pro rodiče, čekají na to jak na smilování, juknu sem ještě.

Ještě k té bezdrogovosti! Na samotném pavilonu 35 bezdrogové prostředí bylo, tím jsem si jist. Ale napomenutí od Marka - děkuji Marku :o) - mne vede k tomu, abych rozlišoval. Nejprve člověk musí absolvovat ten detox. A tam osud zavane namnoze i trosky, které tam přivezli v noci policajti anebo podobné jiné existence, které vlastně nepřišly dobrovolně s úmyslem abstinovat. A tak tam jsem zaslechl jeden rozhovor dvou toxiků o tom, že ten jeden druhému obstará dávku - právě sepsal revers a čeká jen, až mu přinesou věci, slíbil, že sežene dávku a prohodí ji zvenku pootevřeným oknem na záchod. Nevím už, co bránilo tomu druhému, aby sepsal ten revers taky, ale tak si to pamatuju. Bylo mi všelijak, ležel jsem na posteli a zvuk z chodbičky ke mne donesl tadyten rozhovor. Jeden z těch kluku pak vstoupil do mé místnosti - byl se mnou na té cimře. Řeknu Vám, neměl jsem dobrej pocit, navíc jsem se bál, že kdyby věděli tihle frajeři, že jsem policejní vyšetřovatel, tak se možná nedočkám rána. Bál jsem se usnout, protož mne napadlo, že se k nim tato informace mohla odněkud dostat. No, uznávám, byl jsem mírně paranoidní, ale když vezmete v úvahu, že mi nebylo nejlíp, že to byla velmi nezvyklá situace v prostředí, ve kterym jsem v životě nebyl a ve kterym většina lidí nikdy nebude, a když k tomu připočítáte, že každý alkoholik je tak trošinku paranoidní, tak není divu. - Nakonec jsem stejně vysílením usnul, asi podvědomí přeci jenom vyhodnotilo tu situaci jako málo nebezpečnou. Tuhle drsnější podobu detoxu uvádím ne proto, abych někoho zbytečně děsil, ale právě naopak, proto, aby si neudělal obrázek o celé léčebně jen podle detoxu. Ne! Sebranka, která o léčbu nemá zájem, jen projde detoxem a mizí! Nemají chuť trávit tam ani o vteřinu déle, než je pro ně "nutné"- jakmile se proberou, hledají cestu ven, a v té jim zpravidla nikdo nebrání. Soudně nařízená léčení se už prakticky nepečou, protože to nemá praktické výsledky - bez vlastní motivace pacienta (v tomto případě odsouzeného) je to jen bezúčelné zbytečné plýtvání státních (pojišťeneckých) peněz, takže soudy to už prakticky nenařizují. Nedělejte si obrázek podle DETOXIKA?NÍ JEDNOTKY! To by bylo předčasné. Vyčkejte ty dva tři dny, až budete zařazeni do denního programu k léčebné komunitě.

Marek má pravdu. Ve své snaze vyvrátit strašidelné mýty jsem možná vykreslil léčebnu až moc idylicky, jakoby šlo o takovou rekreaci, kde si člověk může dělat kdykoli cokoli a může si tam nastěhovat, co se mu zlíbí atd. - Za mého pobytu na P-35 ještě tolik nebyly rozšířeny mobily, tak si ani nevybavuju, zda byl v tom směru nějaký zákaz, je pravděpodobné, že ano, protože ustavičný telefonní kontakt a fakt, že je člověk pro kohokoli "kdykoli k zastižení", jen přispívá k udržení vysoké hladiny stresu a rozbourává soustředění atd. Čili předpokládám, že mobil asi povolen nebude. Každá léčebna má ale v některých podrobnostech trochu odlišné přístupy. Vím například, že na P-35 v Bohnicích bylo zakázáno používat walkman. Logiku ten zákaz měl v tom, že walkman je prostředek, který vede k izolaci od komunikace, od dynamických procesů, které probíhají ve vztazích mezi pacienty v komunitě. Právě tyhle vztahy jsou totiž ve skutečnosti jednou z klíčových léčebných procedur a mají významný účinek. Jejich oslabování či vyhýbání se jim může vést k zpomalování této dynamiky anebo dokonce k neúspěchu léčby. A podle terapeutického týmu P-35 je v zásadě nasazení si sluchátek už svým způsobem útěk právě do prostoru mimo léčebné účinky... hromadná forma terapie není totiž založena jen na tom, že přesně od 8.00 do 9:30 bude probíhat skupinová terapie a pak už zase střih a nic kolektivního už ne. Jde o pobytový typ terapie, kde kolektiv a v něm vznikající vztahy (ať konfliktní, harmonické, atd.) mají svůj velký smysl. No, a proč to říkám. Protože jeden z mých spolupacientů se právě tomuto nařízení podivoval, protože před tím se léčil jinde, a tam právě walkman byl jediným povoleným způsobem, jak poslouchat muziku. Důvod tamnějšího terapeutického týmu zas zněl tak, že pokud má pacient rád hudbu, není správné mu bránit v poslechu, protože to na něj může mít pozitivní vliv. Ale aby byli chráněni ostatní, kteří mají rádi ticho anebo kteří nemohou vystát právě ten styl hudby, který je pro konkrétního muzikálně vášnivého pacienta tím nejlepším. Proti takovému postoji tým zakazující walkmana namítal, že daleko užitečnější pro pacienta je, když bude muset večer přesvědčit ostatní o tom, aby souhlasili, že ve společenské místnosti na TV je nejlépe pustit právě program s vystoupením jeho oblíbené heavy-metalové kapely. Když to dokáže, je to daleko prospěšnější, než když jen tak bez žádného vyvinutého psychologického úsilí prostě jen nasadí klapky na uši a stiskne knoflík, aby "nemusel na nic myslet". Ono totiž smyslem moderní terapie na P-35 je, aby člověk před svými myšlenkami a pocity neutíkal, nýbrž naopak, aby si jich všímal, dokázal je dešifrovat, aby znal i jejich zdroje a zákonitost jejich opakovaného vzniku atd. To je nesmírně důležité potom, když má abstinovat a znát své "racionalizace" a poznat, že ho to nutí jít do hospody nikoli kvuli večeři ;o) ale kvuli chlastu, anebo např že se teď rozčílil ne proto, že je v právu, ale proto, ze ze sveho spravedliveho rozcileni chce vytezi "pravo" ztisit svuj hnev chalstem, atd. atd. Jsem zas moc obšírný a rozbíhám se jiným směrem. Prostě omezení tam jsou. Samozřejmě. Člověk je tam dobrovolně a pravidla ("řád") musí dodržovat. Pokud se rozhodne, že je dodržovat nechce, podepisuje revers a jde domu . Obvykle tim ale končí i jeho abstinence. Život je tvrdý. Z přibližně padesátky pacientů, s kterými jsem přišel do styku, na revers odešli ale jen dva - jeden byl naprostý samolibý idiot, který myslel, že řád pavilonu se bude řídit podle něj, a druhý dva dny před ukončením léčby odešel jen na protest, podle mne z hlouposti, jako gesto kvůli nějaké jedné pitomosti, protože mu tým vytkl, že se večer svévolně přestěhoval do jiného pokoje. Zdálo se mu, že jeho nový spolupacient zapáchá a že měl dva dny před odchodem už právo na suverénnější samostatné řešení situace, ale dostal za to výtku od terapeutického týmu, takto výtka za to odstěhování do vedlejšího pokoje, byla podle něj nesmyslnou buzerací - neměl pravdu, dnes už vím, že tohle byla modelová situace, kdy měl vydržet, protože život prináší daleko větší průsery, a nechat se vykolejit by člověk neměl - no, ale tenhle kluk, myslim, snad abstinuje. Jenomže dokončit léčbu na P-35 se vyplati, protože kdo ma řádně ukončenou léčbu, má právo na tzv. opakovanou léčbu - když se člověk cítí nejistý, může přijít např. na týden jen tak, aby znovu nabral původní sílu k abstinenci, tím se předchází nebezpecí recidivy, když to nebezpečí člověk cítí se blížit. Ale neukončená léčba pacientovi tuto možnost nedává, byť ukončil svůj pobyt třeba jediný den před řádným termínem (ten určuje hlavní lékařka P-35 MUDr. Mráčková, zpravidla jde o 3 měsíce, přesný počet dnů určí ona, taky záleží, na který den vychází víkend...). No, a jeste se vyjadrim k tomu internetu. Ono samo o sobe pouzivani internetu je predmetem nekterych modernich psychologickych vyzkumu. Otazka, zda je navykovy ci nikoli, neni spolehlive zatim zodpovezena, jsou vsak nektere signaly o tom, ze nekteri lide si takovou zavislost vypestovali. Clovek se sklonem k zavislosti patri obvykle ohrozenejsim osobam i pokud jde o jine typy zavislosti (hra, alkohol, drogy). v lecebne je hlavni zasadou naprosto bezdrogove prostredi - to je tam to nejsvetejsi a nedotknutelne. Proto predpokladam, ze internet na odddeleni zavislosti k dispozici neni. Proto jsem take rikal, ze kdyz Te, Moniko, delsi dobu tady neuvidime, dovtipime se, ze jsi uz asi nastoupila do ustavni lecby.Ahoj!

Ahoj,Monika,tesim sa,ze udalosti dostali ten spravny smer! Dufam,ze napises nieco o svojich pocitoch a pomeroch v stacionari.Velmi ta pozdravujem a drzim palce!

Monco, drzim palce. Ptala jsem se mamky na pana Profouse, rikala, ze je moc a moc laskavy. Jsi sikulka, hlavne vydrz! B.

zdravím zas a trochu musím Jiřího krotit :o) Moniko, tak báječné to tam zase není!! rozhodně nepočítej s internetem ani s mobilním telefonem, jsou tam prostě různá omezení-samozřejmě cílená ku prospěchu-jen abys nemyslela že jdeš do nějakého hogofogo sanatoria, pěkný večer všem!

Monika, gratulujem k ďalšiemu správnemu kroku. Teším sa spolu s Tebou a budem na Teba myslieť a držať Ti palce.Verila som, že Tvoj manžel Ťa pochopí, potreboval len čas. Alebo si musel uvedomiť, že to myslíš vážne.Mne keby moja mama povedala, že sa chce liečiť, tak by som pravdepodobne potrebovala určitý čas, aby mi došlo, že to myslí vážne po mnohých a mnohých sklamaniach. Vieš, ono veriť alkoholikovi, ktorý toho nas?uboval... je dosť ťažké. Ja už mojej matke po 20 rokoch neverím, už len dúfam, ale asi márne...Takže ešte raz Ti držím palce, viem, že to dokážeš, si naozaj silná!!! Budem netrpezlivo čakať, kedy sa ozveš. Všetko dobré želá zo srdca Mirka.

Zůstávám pouze v ambulanční péči, Dotala jsem Heminervin a manžel se asi s někým radil, protože je se mnou doma a vaříme si heřmánkový čaa a zůstane se mnou do konce týdne. Našla jsem po bytě ještě pár sedmiček vína, je to v autě a manžel schoval klíčky, na mou žádost. Někomu to zítra dá, kdo své pití zvládá. Pan doktor byl ten nejmilejší člověk, jakého jsem poznala. Stále to mohu změnit na ústavní léčbu, mám tam kamaráda, pacienta na centru krizové entervence. Přímo u Apolináře mají 2 čtyřlůžkové pokoje, 1 pro muže a jeden pro ženy, tak to probereme ještě doma.Ve čtvrtek ráno tam zase klušu, až pominou nejhorší abstinenční příznaky. Není to dnes moc dobré, tak snad zítra bude líp. Otec nevlastní je lékař, 72let a pije naprosto šíleně. Ale prostě to nějak jinak zvládá. Ale můj problém nebagatelizuje, ví jak bych mohla skončit. Vlastně se tam ve čtvrtek už těším, odcházela jsem od něj s velkou nadějí. Jen mi přišlo zvláštní, ale milé, že miě před odchodem políbil na tváře. To jsem ještě nezažila. A říkal, moc se na vás těšíme, je s váma legrace, tak už jsem ztratila ten nejhorší strach. Snad budu mít úspěch a maminka Tvé kamarádky taky. Na to setkání anonymních alkoholiků bych spíš ze zvědavosti šla příští týden s kamarádkou, bydlí tam hned vedle.Zkusit chci jakoukoli podporu, každýmu vyhovuje něco jiného. Díky a pokud bych se rozhodla pro ústav, tak dám vědět, snad tam mají internet.

Moniko! Bravo! Kráčíš naprosto správným směrem!Osobně Profouse neznám, ale jeho jméno jsem zaslechl vyslovovat s velikou úctou a vážností. Víc nevím. Kdybychom se s Tebou nějakou dobu neviděli, budeme na Tebe myslet, protože to může znamenat, že už jsi tam! Což je báječné. :o) Bez ironie! Dnes právě maminka jedné mé kamarádky udělala taky ten těžký krok - šla do Bohnic. Ani jsem nevěřil, že se k tomu někdy rozhodne. Její závislost je velmi letitá - kamarádka ji jako svou mámu zná prakticky jen už jako závislou. A teď se rozhoupala. Mám z toho velkou radost. Jsme s Vámi!:o)Jiří

Spala jsem u rodičů, tak jsem se dostala na internet až teď. Dostala jsem od lékařky doporučující dopis k Apölináři. Cituji: Vážení kolegové, moc prosím o laskavou pomoc pro dceru našich rodinných přátel. Podle léčení se jedná op značnou závislost na alkoholu, průvodní deprese, zvládnuté Prolexem. Je kritická, inteligentní, má plný náhled, ale není schopná sama problém zuvládnout. Takže se mám obrátit na lékaře jménem Profous, neznáte ho někdo?

dobré ránko všem! :o)Moniko-ono je celkem jasné že ne každý Ti porozumí a bude Tě plně podporovat, ale nelze vše hned - časem se hodně urovná a obrátí k lepšímu, uvidíš, jen neztratit směr!

Mončo!Je báječné, že je Ti líp! Škoda, že manžel nechápe, oč jde. Jeho tvrzení, když se půjdeš léčit, tak to znamená, že jsi blázen, je přece úplně nelogické - vidí to obráceně. "BLÁZEN", tj. člověk s aktivní psychiatrickou diagnózou, jsi přece právě TEĎ, a léčit se jdeš proto, abys "bláznem" NEbyla POTOM! Přesněji řečeno, abys tuto aktivní diagnózu zahnala do pasivity :o) Ale nechci mu nic vyčítat. Znovu se mi připomínají slova terapeuta Jana Jílka "nechtějte po nich, aby Vám rozjměli, to ani nemohou, stačí, když vás budou respektovat." No, těžko Ti manžel ústavní léčbu zakáže, věznit Tě jistě nebude. A zanedlouho pochopí, že to bylo správné rozhodnutí. Ostatně nelogičnost jeho reakce svědčí o tom, že situaci asi také vnímá víc emočně než rozumně. Asi to prožívá taky trochu vypjatě. A mimochodem, toto je podle mne reakce člověka, který je velmi nejistý, pravděpodobně je tím vším taky dost vyplašen. Kdoví, třebas to s Tebou taky nemá jednoduché a tímto hodnocením Tě nevědomky - nebo už dokonce vědomky :o) - chce tak nějak trestat. Za to, jak se on trápí. Je to samozřejmě iracionální postoj. Ale pochopíme-li, že život s alkoholikem není vždy úplně běžný - v tom negativním slova smyslu, - nemůže nás překvapit ani negativní postoj blízkých vůči tomu alkoholikovi. Ten postoj mohl být vypěstovaný dlouhodobě právě těmi ustavičnými reakcemi na člověka, jehož opilost a její důsledky nejsou příjemné. A buď pozvolna k alkoholikovi ztrácí intenzitu náklonnosti anebo to v sobě může dlouhodobě potlačovat, a ono to vypluje napovrch až jednorázově - někdy v emočně labilní situaci - třebas v okamžiku, kdy alkoholik oznámí svůj úmysl jít se léčit. No, to je paradoxně opravdu ten nejméně vhodný okamžik, kdy to může bouchnout, ale co. Když si člověk uvědomí, co tu povídají holky o těch svých trablech s alkoholikem v rodině, byť jde o mámu - častokrát stojí na pomezí samotné nenávisti, ta osoba jim začíná být opravdu protivná a oškliví se jim... Kdyby teda tu osobu rády neměly, tak by sem o tom vůbec nepsaly, prostě by se o ni přestaly zajímat, ale je to s těmi alkoholiky fakt dost těžký, tak, že mají chuť ji majznout! - Rozdíl mezi nimi a Tvým mužem je ale v tom, že ony dobře vědí, jak je léčení potřebné, a jejich cílem je přesně to, čeho se Tvůj manžel - alespoň proklamativně - obává. Samotné rozhodnutí blízkého alkoholika jít se léčit.Zas tak nepochopitelné ani nepřekonatelné to jeho povzdechnutí není. Ale jinak bych mu nepřiládal příliš velký význam. Ať už to s tou svou rezolutní odtažitou distancí bez chuti jakkoli Ti pomoci tak opravdu myslí nebo ne, Tobě rozhodně nebude prospěšné, když zůstaneš trčet ve svých problémech s pitím a nebudeš to řešit. A možná to řeknu až moc natvrdo: to platí bez ohledu na to, jestli svůj příští život budeš spojovat s ním, anebo ne.

Ahoj Monika, Ivka a všetci ostatní!Som rada, že sa Vám úspešne darí.Monika, škoda, že nemáš oporu vo svojom mužovi, a nechal Ťa v tom samú. Čo by som dala za to, keby prejavila moja matka aspoň polovicu záujmu a polovicu Tvojho odhodlania bojovať proti alkoholu.Monika, prečítaj si moje predch. diskusie od MJ a dozvieš sa, čo Ťa zaujíma a aj aké zviera spravil alkohol z mojej, predtým super mamy. Nechcem sa opakovať, ale snáď sa utvrdíš vo svojom predsavzatí, čo spraví alkohol z človeka a najhoršie, že alkoholik trápi svojich najbližších viac ako sám seba!!! Zatia? Ti držím palce a verím, že vydržíš a za chví?u objavíš aj Ty pravé hodnoty života ako Ivka. Môžete byť na seba obe právom hrdé, ale nezaspať na vavrínoch a pokračovať v tom. Dokážete to!!!!! M

Ahoj,Monca!Bola som 3 dni odcestovana a dnes som si precitala vsetky "zameskane" prispevky.Dost ma mrzi,ze som ta v tych prvych hodinach abstinencie nemohla podporit svojimi este dost cerstvymi skusenostami.Vdaka za ludi,ktori sem pravidelne "chodia" a pomahaju nam takouto formou!!!Pokial ide o mna: tiez som v alkohole nachadzala ulavu,ako ty.Pila som vylucne sama /po veceroch/ a tak som sa zbavovala napatia po celodennom strese v praci./Tazko znasam zle medziludske vztahy a v mojom manzelstve tiez neni vsetko OK/.Ja som sa manzelovi nezverila,ze hodlam s alkoholom skoncovat,pretoze mame trochu problemy s komunikaciou, ale on to akosi "pochopil" a je mi napomocny aspon v tom zmysle,ze nekupuje alkohol domov.Nemam vela casu - som v robote, ale aspon strucne: na alkohol som myslela non-stop len prve 2 tyzdne, potom to nahle ustalo. Fyzicky som sa zacala citit dobre prakticky po 3 dnoch. Dnes /po 3 mesiacoch/ ma uz bavia cinnosti ako varenie, pestovanie kvetov,prechadzky,starostlivost o seba a domacnost atd. Schudla som 4 kila a myslim si, ze som celkovo omladla, mam jasnejsi pohlad,vyrovnali sa mi kontury na tvari atd. /Mozno to nie je najpodstatnejsie, ale pre zenu to moze byt motivujuce/.Stale este bojujem sama,ale coraz viac si uvedomujem, ze by som sa mala zverit so vsetkym psychologovi /psychiatrovi?/.Ono,abstinovat s podporou odbornikov je v konecnom dosledku lahsie!Velmi,velmi ti drzim palce!!! Este napisem.

Zlatí moji internetoví přátelé! Hurá, probudila jsem se a neklepu se!!! Mám z toho tak úžasný pocit, že bych objímala celý svět. Jen jsem lehce vystresovaná z té psyndy, co mě dnes čeká a Jiří!!! na vavřínech nehodlám usnout. Marku, Betko, Mirko a samozřejmě Jiří, ani nevím jak vám mám poděkovat, jste mi velkou oporou. Mirko,Tvoje maminka se musí rozhodnout sama, já jsem nenáviděla své blízké, když mi vyčítali pití. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla sama se to změnilo. Bohužel nemám podporu v manželovi, včera mi řekl, že jestli půjdu do léčebny, tak se se mnou rozvede, že s bláznem žít nebude. Ale přesto mám chuť se tam rozjet, všechno hodit za hlavu a prožít si svůj boj s alkoholem a nemyslet na nic jiného. Mirko, jak dlouho pije tvoje maminka? A myslíš, že ji to samotnou netrápí?

Monika, verím, že vydržíš. Je ve?mi ve?mi dôležité, že si si svoj alkoholizmus uvedomila a rozhodla sa proti nemu bojovať. Silu musiš nájsť len a len v sebe, my Ťa môžeme jedine podporiť.Bojuj a vydrž, dokázalo to mnoho ?udí, (Jirko). Ivica úspešne bojuje a odláva a opäť objavila potešenie a radosť zo života. Vydrž a určite nájdeš chuť opäť žiť nielen prežívať. Si ešte mladá, tak skús naplno žiť (bez alkoholu). Nepremárni život ako moja matka, tej bohužia? nepomohli ani tieto príspevky, neprejavila záujem si ich prečítať.Som z toho smutná a je mi nanič, že som jej ani tentoraz nedokázala pomôcť. Začína zase vyvádzať, mám strach, čím ma zajtra "prekvapí".Ozvi, rada Ťa podporím, ako mnoho iných ?udí. Držím palce,prajem krásny a hlavne úspešný deň. Všetkých zdraví Mirka.

Ahoj Monco, moc Ti drzim palce, budu na Tebe dneska cely den myslet, aby Ti uz bylo lip a hlavne abys do toho nespadla znovu. Drz se, dokazes to. B.

dobré ránko ospalci i nespavci :o) Moniko-je mi 35let, setkání anonymních alkoholiků-Na poříčí 16 - je to mezi Labutí a Kotvou, tady link na web: http://www.sweb.cz/aacesko/index.html pěkný den!