alkoholismus

Ahoj všem a díky za další příspěvky,Bety, kde jsi byla v léčebně a napiš více o sobě, jestli chceš, gratuluji. Martine, máš pravdu, jsem teď opravdu více než na nule, ale na bodě mrazu, nedaří se mi vůbec i po jiných stránkách, prostě v současné době piji bohužel, jinak bych se asi zbláznila, to je můj vnitřní pocit. gm, k Tobě nemám co říct, jsi prostě pašák !!!Ivo, jsi taky dobrák, drž se.Pavlo, to samé k Tobě.

Jsem student VŠ a musím říct, že na kolejích se chlastá o 106. Já sám jsem opilej asi tak 2x týdně (většinou piju 6-8 piv za večer). Žádné problémy mi alko nepřináší, maximálně druhej den se vykašlu na školu a kromě opice nic víc. Když nechci, nepiji, když chci klidně 3 dny za sebou flámujem. Kdy ale zjistím, že u mě začne propukat závislot? Vím, nemusí se to stát vůbec nikdy, spousta lidí si tímto obdobím prošla, ale přeci jenom...

dobré ránko bystří abstinenti! :o)

Anny ahoj,jsem na tom podobně jako ty. Manžel pije. Myslíš, že se s tím dá smířit, jak to řešíš, nemáš pocit, že jsi na vše sama, a nebylo by ti tedy líp (bez těch excesů) když by jsi žila sama.U mě je blbí, že mi na něm záleží, takže se tím ničím, jak si sám zdravotně ubližuje. Ale až se mi tenhle život natolik zhnusí, že mi to bude jedno, tak bude konec, a pudu pryč.Bohužel při dnešní situaci, když i normálně pracující lidé řeší ekonomické potíže, nevím jak to provést žít sama, najít si byt, prostě být jen s dětmi. A taky se bojím, dnes ti nikdo nezaručí, že dostaneš pro děti na co máš právo (alimenty), že ti tvůj plat bude stačit na bydlení, stravu, dopravu pro děti do škol, tábory, lyžáky, kroužky apod.Bojím se ten krok udělat, ale takhle se žít též nedá.Co s tím?Jája

Ahoj¨,dnes poprvé čtu vaše příspěvky.Jsem už 3 měsíce po návratu z léčebny a držím se. Velkou motivací jsou mi moje děti ale i to, jak se teď na všechny problémy dívám úplně jinak za střízliva. Vůbec je to jiný, pohodový život bez alkoholu. Už bych tak žít nechtěla. Jestli mohu všem poradit, návštěvu léčebny neodkládejte, i když musím přiznat, že mě k tomu "dokopala" moje rodina a můj psychiatr. Teď nelituji, nechci si dát už ani skleničku, protože vím, že by mi jedna nestačila a byla bych tam, kde jsem byla. Jen mě trápí výčitky svědomí vůči dětem a za to co jsem prováděla. Snad se s tím vyrovnám někdy, nevím, jestli to chce čas. Máte někdo podobné zkušenosti? Díky za názory.Léčebna není fakt nic tak hrozného,hodně mi pomohly psychologové a rozhovory se spolubydlícími, které už mají zkušenosti jako já.Ahoj.

Ahoj Ivo, jdu do toho s tebou. Přes týden jsem dobrá, abstinuju, ale o víkendu je to vždycky šrumec - víno, grog atd. Každou sobotu a neděli je kocovina. Takže se připojuju.

Čau lidičky, nějaký ten čásek jsem tady nebyla a dnes "jsem dostala potřebu" sem mrknout jestli je vůbec možné překonat "chuť se napít". Kdo mi mě pamatuje ví, že můj manžel je alkoholik. Díky tomuto místu jsem si ujasnila situaci. Nevím jesli bohužel nebo bohudík jsem to překonala a dnes se snažím do přijmout a neřešit neřešitelné. Jen mám lepší a horší dny a hrozné pomyslet,že jen čekám až se upije k smrti. Miluju nadevše svoje děti a "on" jim ničí život.

Takže já dnes vydržela - vypila jsem "jen" 2 nealkoholická piva. Na alkohol jsem ani chuť neměla, jen chvíli v práci, protože jsme tam měli v ledničce otevřené velmi kvalitní víno. Na televizi se naštěstí nedívám, ale vždy na mě působí ty slevy a akce v obchodech. Teď vůbec kolem regálů s alkoholem nechodím a pokud uvidím nějakou upoutávku, tak se otočím a prostě si řeknu, že to není nic pro mě - a taky není :-) Moc mi pomohlo to, že jsem se dočetla tady na těchto stránkách i v té příručce od Nešpora, že chuť vždy přejde. A já taky když se mi někam nechce jít (typicky o víkendu), tak vypiju jen co mám a pak i když chuť je, tak nikam nejdu a bez toho alkoholu se nakonec obejdu. Takže dneska je to 4. den (ty nealk. piva nepočítám)... už se těším, až se taky dostanu na těch 76 a víc. Ono to uteče, ale teď ty vánoce, myslím si, že pokud mi někdo nabídne, tak možná bude těžké (spíš společensky) odmítnout. Modlím se, že pokud bych si dala třeba maličkou skleničku vína, abych pokračovala dál v těch načatých kolejích abstinence. Pavli drž se.

Všem dík - držím se 76 dní - to ten diák - měl jsem tak silný záchvat při snižování, že jsem v metru spadnul. Ale vydržel jsem to. Všechny zdravím a děkuju Vám.Zatím ahoj.

Dobré ráno, já vánoce zbožňuju. Včera jsem odolala, i když taky Vám připadá, že se televize proti nám spikla - v tu dobu, kdy ji mám zapnutou je jedna reklama na slivovici a hruškovici a já nevím ještě na co za druhou (A to já mám ráda). Odolala jsem asi pro to, že jsem se bála jít do večerky pro krabicové víno (bydlím u parku, kde není zrovna bezpečno) a pak už jsem byla unavená a usnula jsem u televize. Chuť pít ale byla pořádná.Je to strašný ale já teď přemýšlím, co bude po práci - stavit se v krámě pro pivo, nebo radši víno? Ach jo.

Filipe,já Vánoce od loňska miluju

Já dnes "depka" a chuť na alkohol, ale vydržela jsem!!! Chtěla jsem si místo toho koupit (měla jsem na to i snad víc chuť než na alkohol)sladkou kombuchu, ale musela bych jít do obchodu, kde bych mohla vidět všechny ty akce na alkohol, tak jsem šla rovnou domů. Hlavní je, že jsem vyhrála. Včera jsem doma prohlásila, že budu úplně abstinovat, nevím, jak by se na mě dívali, kdybych to porušila, takže další motivace proč nepít... Zůzo, budu ráda za každou radu, protože to asi nebude jednoduché... díky

zdar všem, já sem tu snad jedinej kdo má rád Vánoce :o)

AHOJ Lidičkové,ahoj Filipe, Jiří, Břeťo, Karinko, Pavlo...Víš Pavlo, když vidíš v busině spolucestující, zasněženou krajinu a vánoční výzdobu, tak se Ti nedivím, že je Ti "nevolno" :-)) a to nemusíš mít kocovinu ani. To už je depresivní záležitost sama o sobě. Jasně, že vím... a palečky Ti držím. Karinko, 11 dní je u Tebe nádherné číslo ALE skutečnost je taková, že se vždy vrátíš na nulu (0), škoda° //Břeťo, drž to!!!!!!!!! (ozvu se Ti)Vánoce vezmi čert!!! mějte se všichni báječně.

Přeju dobré dopoledne, tak moje silácké řeči vydržely do šesti hodin večer, pak přišla kamarádka kterou jsem dlouho neviděla a vytáhla mě na kávičku. Tam přišel svařáček a pak ještě jeden. Nebyla jsem opilá ale je to o tom, že jsem zase pila. Můj problém je taky v tom, že jsem pořád sama a nemám co dělat. Tak si vlezu do postýlky, vezmu si knížku a přijde chuť. Potřebovala bych si najít nějakého koníčka, který by mi zabíral moře času a já nemyslela na alkohol. Dnes nemám doma ani kapku a ani moc peněz, tak držte palečky ať mě nenapadne jít si koupit krabicové víno. A to mě dnes čeká vánoční úklid... AJAJDěkuju všem za podporu - Pája

Ivo,musím ti říct, že i v nealkoholickém pivu jsou nepatrná procenta alkoholu, a jak jsi sama řekla je to rituál a dřív nebo později by jsi přešla zase na alkohol, proto se musíš vzdát i pita, když chceš ůplně přestat.Heleno,to že zapíjíš problémy jsou přesně ty kroky k těžké závislosti-věř mi zažila jsem to-z malých problémů, které "zapiješ" se stávají samozřejmě větší a přidávají se deprese z toho, že jsi problém nezvládla a místo postavení se čelem k nepříjemné záležitosti se opiješ, jenže ten problém tím nezmizí, ale raduje se, jak tě příště ještě víc dostane.Holky, mám tohle vše zasebou, je mi 30 let a jsem alkoholičkou již 7 let, v lednu 2004 jsem byla na léčení a bojuju a bojuju - měla jsem 2 recidívy, ale dál bojuju, teď to bude pátým měsícem , co jsem se ani kapky nedotka a je mi čím dál tím lépe i sebevědomí roste, ale nemyslete si, není dne, abych si nevzpoměla a v noci mám "suché recidívy" je to celoživotní boj!Už sem píšu delší čas a moc lidí mi zde pomohlo, když jsem se svěřila se svým selháním.Můžete se nacokoliv ptát.Když můžu-ráda pomůžu:-)

ahoj, jsem strašně ráda že jsem tuhle diskuzi našla. mám totiž trochu podobný problém jako vy. Teda sice ne tak,že bych pila každý den,ale jakmile mám nějaký problém a nevím jak dál, což je poslední dobou u mě dost často, tak si většinou někde sednu a dám si několik ginů s tonikem nebo si domu koupím sekt. Docela se bojím,že začínám být závislá,protože se na mě poslední dobou kupí dost osobních problémů,o kterých nechci s nikým mluvit (a vlastně ani kdybych chtěla,tak nemam s kým). Ta trocha alkoholu mi vždycky strašně pomůže, jsem taková melancholická a je mi všechno jedno a mám pocit,že aspoň něco v tom životě mi pomáhá. Navíc se poslední dobou cítím strašně sama a tak na mě doléhají depky. Mám toho dost v práci (a ačkoliv mě moje práce hrozně baví),tak už mi nezbývá čas na nic jinýho, vlastně už nemam ani žádné hodně blízké přátele,se kterými bych se ve volném čase mohla sejít a popovídat a kteří by mě trochu pochopili. Od doby,co jsem se "musela" rozejít s přítelem, se kterým jsme si ohromně rozumněli, nejsem ani schopná navázat žádný vztah. Mýho pití si už všimli i mí rodiče,i když asi netuší,že už to se mnou jde tak z kopce. Vždycky,když k nim příjdu na návštěvu,tak se sháním po nějakém alkoholu,už jsem byla upozorněná,jestli to trochu nepřeháním.. Na rozdíl od vás ale nemám žádnou motivaci s tímhle stavem něco dělat a toho alkoholu se mi ani nechce vzdát. Vůbec nevím,jak dál. Takže asi tady na diskuzi máte o jednu alkoholičku víc:)Ahoj

Ahoj holky, jsem ráda, že se ke mě někdo přidává :-) Doufejme jen, že to tak ve třech vydržíme líp... Pavli, taky se neopíjím, ale když jsem na pár dní po několika letech denního pití zkoušela nepít, tak když jsem se k tomu vrátila, tak jsem potom zvýšila dávky, no a v poslední době už jsem se párkrát i opila. Byla jsem tak na 2 pivech a litru vína denně. Tvrdé občas místo vína taky (to tak půl flašky na den). Takže jsem si řekla, že se musím rozhodnout - ne to jen zkoušet, jestli vydržím, ale skutečně se rozhodnout, že nebudu vůbec pít, že budu úplný abstinent a budu to brát jako součást svého života, ať už jsem skutečně byla alkoholik nebo ne. Jen teď nevím, jestli jsem neudělala chybu, protože jsem si z práce koupila 2 nealkoholická piva. To jsem si řekla v pohodě - je to nealko, jenže teď si uvědomuji, že si vlastně nechávám takový ten rituál - otevřít si po práci pivo. Nealko pivo určitě nevadí (určitě je zdravější než nějaká kola či sladká limonáda). Takže jedno jsem vypila a druhé jen načala (to jsem si to uvědomila - zjistila, že mi to vlastně moc nechutná, že si to otevírám ze zvyku, i když nealko). No nevím, mohl byste se k tomu někdo vyjádřit, jak je to s tím nealkoholickým pivem?Pavli, doufám, že tvoje rozhodnutí není jen pod vlivem kocoviny a "vydržíš" to i nadále. No, moc vhodnou dobu jsme si na to nevybrali :-) (mě např. 16.12. čeká firemní večírek, tak to jsem hodně zvědavá, jak odmítnu přípitek - buď to udělám nějak nenápadně, nebo se na něco vymluvím, ale jsem pevně rozhodnutá, že nic nevypiju ani přes svátky ani na Silvestra. Mám to štěstí, že moji nejbližší to nejspíš jen ocení (i když nevím, jestli mě nebudou říkat, ať si dám aspoň jen trošku a lákat mě :-( ale nemám problém jim to vysvětlit. Bude to těžší, ale zase když zezačátku překonáme tolik nástrah, tak nás to aspoň víc posílí :-)Tak to Pavlo zkusíme spolu a k tomu pečení cukroví si udělej třeba kapučíno, nebo džus nebo nějaký dobrý čajík, ju? Prosím tě i za sebe, chci tady mít spojence (jinak mě je 29).

oprava: přijdou:-)

Břéťo,vydrž!Ty problémy přijmou vždy, je to jako by tě ďábel zkoušel, zda vydržíš.To to zvládneš, nevzdávej se.Moc tě zdravím a ostatní samo taky.Moni, jak žiješ?Jinak já se držím a je mi fajně,papapa