alkoholismus

Moniko, já Tě taky zdravím, to víš, že bych si přála, aby se někdo za mnou stavil. Je toho na mě moc, tím, jak jsem zhubla, nemám sílu na normální věci a moc mi nefunguje mozek, ještě to nemám napsaný na čele, ale bojím se dalších dnů.Držím Ti palce, přeji to každému i sobě samozřejmě.

To právě něvím a děsí mě to kam až to maže zajít. Děti mají muže rádi, nic nám v podstatě nedělá, vydělá peníze, ale večer se s ním bavit nedá, protože reaguje jinak než za střízliva. Když to přežene mám tendenci to řešit hned, samozřejmě vím, že to nemá smysl. Už odpoledne se mi stahuje žaludek, jak to zas večer dopadne. Mám taky právě ty obavy abych já byla silná (nemoc, nebo psych. vyčerpanost- a už teď nejsem vpořádku) a mohla se starat o děti, protože on když má své dny je nespolehlivý. Když pak do toho přijde nemoc dětí, jsem z toho na dně.Anny jak tohle zvládáš ty, že jsi na vše sama. Přemýšlela jsi třeba nějak rozdělit byt, dohodnout se na platbě poplatků (každý něco) a žít si v podstatě jako sama s dětmi. Jde to vůbec? Jája

Zdravím všechny, hlavně tebe Karin. Jsem docela v pohodě, opravdu se rozvádíme. Jestli půjdeš Kari opravdu do léčebny, zastavím se za tebou. Já piju a nepiju... Za těch 5 týdnů, co jsem doma jsem byla 2x v restauraci, jednou jsem si dala svařák a podruhý 3 pivka. Žádná recidiva se nekonala. Mám pocit, že na alkoholu závislá nejsem. Z těch lidí, co jsem s nima byla v léčbě jsem na tom pomalu nejlíp. Já vůbec tomu systému léčby nevěřím, podle mě je to o rozhodnutí a to žádná léčebna neudělá za mě.

Jájo,promiň, chtěla jsem se vlastně ještě zeptat, jak ty se snažíš "bojovat" a jestli máš potuchu kam až to u Vás může vlastně dojít? Já mám strach teď o sebe, abych to vydržela, aby se mi něco nestalo, protože co by bylo s dětma.

Jájo, myslím, že bych potřebovala sama poradit, ale ve výsledku si člověk musí poradit vždycky sám. Já se snažím to zvládat, ale někdy mě chytne takovej amok, že i "on" se nestačí divit, už jsem ho málem i udusila polštářem apod., jindy jsem klidná, jen mě vadí jeho projevy opilosti. Začně vyprávět, ztěžovat si, urážet sprostě a netrápí ho, že to slyší děti, rodina, sousedi . . Je mi za to strašně trapně. Vlastně jeden den, když nepije tak jsem potichu šťastná a další, když je pod obraz ho zase nenávidím. A ultimatum - to už u nás bylo několikrát. Taky hřeší na to, že to není možné zvládnout. Už jsem mu i řekla, že si najdu někoho jinýho s bytem, jen abych byla o něj pryč. Důležitý pro mě je to, že jsem přestala doufat, že toho nechá. Nenechá a proto musím uchránit svoje děti. Jesli to vůbec jde. Třeba vyhraju ve sportce :-) a budu i se svýma dětma šťastná.

Včera jsem se málem upila k smrti, a to doslova.Járo, dobrá léčebna, která má vysokou úspěšnost je Želiv u Havlíčkova Brodu, měla bych tam taky nastoupit.Ivo, já teď hodně zhubla 5 kg za týden, už mám 51 kg a nic jsem pro to nedělala. Bojuji teď o holý život, nechci umřít.

Anny,děkuji ti za odpověď, v tom srabu alešpon najít souznění, že v tom nejsem sama.Naše manželství trvá stejně, a okolnosti jsou podobné.Kůli ek. situaci se mě nechce do rázného odchodu, nechci rozprodat to co jsme za život dokázali a hledat byt jinde. Děti jsou zvyklé - školy, kamarádi, místo, ale bojím se, že situace se bude horšit a nebude zbytí.Psycholožka radí, odchod s ultimátem, nepřestaneš - odejdu.Ale už jsme to zkoušeli,myslím,že i on ví, že to pro mě (nás) nebude jednoduché a hřeší na to.Pár dní vydrží a je to tu zas.Jak řešíš ty ataky, jsež už klidná=zvyklá, nebo řádíš. Dá se zachovat chladná hlava, a jít si po svém, vychovávat děti a stranit je problémů.A jak? poraď.Já tápu díky Jája

Ahoj Jájo !Asi to vyznělo drsně, ale mě na manželovi taky záleží. A jak. Po 17 letech manželství ho moc miluju. Nedovedu si představit jinýho chlapa vedle sebe. Ale bože. Tolik trápení co máme za sebou. Nic bych si nepřála víc, než aby měly moje děti střízlivýho tátu. Ale není už síla a děti to taky začínají chápat. Odejít od něj nemůžu. Žijeme v mém domě, on nemá kam jít. A já odejít nezvládnu finančně - nezaplatila bych další byt. Manžel nemá žádný příjem. Je v invalidním důchodu. Je to začarovaný kruh. Z prd... začarovaný. Proto jsem tak odevzdaně napsala, že mi nezbývá než čekat než se upije. Přeji Ti hodně sil a trpělivosti, abys vydržela, protože nezapomínej na sebe, svoje zdraví a na zdravíčko Tvých děti (hlavně na tu jejich dušičku). Pokud je to možné, vysvětli jim situaci, aby si nemysleli, že táta pije kvůli nim.

Pavlo, mela jsem miminko a nevedela ze jsem na alkoholu zavisla. Nebudu se rozepisovat o tom jak a proc, jak se kolikrat citim a jak hrozne se stydim bla bla bla. Mozna ze to nebylo tak hrozne. Bohuzel to ze bez alkoholu je tezke prezit i dva dny po sobe, jsem zjistila behem tehotenstvi. Na jednu stranu je to motivace (co taky zbyva, ze, pokud mate jeste dve pohromade), na druhou stranu neni zbyti, za treti je to velmi tezke, bojovat + prochazet si velkymi zmenami. ZALEZI STRASNE MOC NA PARTNEROVI. Ja nemela stesti, a tak jsem dobojovala, dite je krasne a zdrave, ale partner se ke mne skoro obratil zady. Ja k nemu ve sve skvele strizlivosti bohuzel ztratila snad veskery respekt. Zkus si predstavit jaky by byl ten tvuj. Premlouval by te po vecerech at se napijes? Vstal by s tebou rano kolem pate seste a sel ven na prochazku s kocarkem? Nebo by vyspaval vcerejsi opici a nebyl schopny ani vymenit jednu blbou plinku?

ahój :o)Járo-on nebude problém v tom jestli dobrá nebo špatná léčebna...zkuste třeba Bohnice, nebo Beřkovice...

Járo,pokud ona sama nebude chtít, tak nepřestane a že jí přemluvíte, aby šla zase někam na léčení, to pořádně nic neřeší.Proč odešla z léčeben?Každý si musí sáhnout až na dno, aby pochopil, že má problém, který chce "už" řešit.A jestli to nepochopí, tak umře.Je to tak, já jsem se léčila sama dobrovolně a měla jsem i recidívy, držim se, ale to píšu už po sté!A TAKY MOJE ZNÁMÁ SE LÉČILA, PROTOŽE JÍ TAM DOKOPALA RODINA-VLONI O VELIKONOCÍCH UMŘELA!Co ti máme radit? Čti rady, co jsou tady mnohokrát psané, ale to se ti nechce!?A co teprve tvoje známá?To je celý, co ti nato můžu odpovědět, je to tu pořád dokola, prostě začarovaný kruh.PROSTĚ CHCE TO JEDINÉ - BOJOVAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

zdravím, Vy jste všichni opravdu nějaký ujetý... Já vás návštěvníky a hlavně osoby znalé problematiky oslovuji a prosím o radu.... a vy ? jako bych se na nic neptala.. můj vstup nic... přeskočili jste ho a diskutujete dál. Herghot, jde opravdu o život, to jeste už tak vygumovaní, že se mi nikdo nesnaží ani trochu pomoci, poradit? - no možná si myslíte, že zbytečně plýtvám časem... ale vždy je to o tom, kdo u toho nejste, nemůžete soudit! to vědí jen osoby blízké. Mrzí mně, že jste dotaz přehlédli, snad úmyslně, nebo že by neúmyslně? - tak pomůžete nebo ne!!!!

Alžběto, já taky nevydržela, včera jsem vypila 2 piva, dnes jedno. Zkusím to s tím jedním pivem (kdysi mi to radila i psycholožka), mě se to tehdy podařilo na 2 denně, ale pak jsem tam přestala chodit kvůli práci, takže jsem už na to nemyslela a dopadlo to, jak to dopadlo. Takový ten rituál - relaxace zůstane, na víc zatím chuť nemám a každopádně budu ráda, když se ze začátku semtam objeví i ten den úplně bez alkoholu. Pak si budu hledat něco jiného místo toho.Pavli, myslím si, že asi hodně záleží na tom, v jakém množství, jak dlouho jsi pila a asi na mnoha jiných faktorech. Myslím si, že pokud jsi mladá, tak tělo se rychle srovná. Každopádně bych si ale vyzkoušela, jestli bez alkoholu vůbec vydržíš, teď si třeba můžeš myslet kvůli dítěti že jo, a praxe pak bude jiná, i když to třeba nebudeš chtít. Já bych si chtěla být především jistá, že dokážu nepít během těhotenství a kojení vůbec.

Ahojky,já hříšník se sem stydím psát. Nový týden, nová kocovina, nové předsevzetí. Navíc o víkendu jsem se dozvěděla, že moje 20-ti letá neteř čeká miminko. Tím se u nás doma rozproudila debata na téma: A co my dva? Je nám 28... Přítel by mimčo moc chtěl. Já koneckonců taky. Jenže jsem natolik rozumná, že (BEZ DISKUZE) - Alkohol a mimčo NIKDY. Takže mám v plánu se srovnat už kvůli němu. Nemáte někdo zkušenosti s nějakou takovou divoženkou jako jsem já, která přestala pít a přišla do jiného stavu? Jak dlouho bych musela abstinovat a tak podobně? Děkuju za pomoc, jsem ráda, že jsem se s Vámi konečně spojila.P.

Ahoj Ivo, máš naprostou pravdu, že alkohol je pro mě jistým způsobem relaxace a dobití energie. Já bohužel o víkendu také nebyla stoprocentní. V sobotu to šlo, byla jsem cvičit, pak pekla cukroví, vařila (při vodě a čaji), bohužel v neděli třikrát svařené víno. Měla jsem na sebe takovej vztek, že jsem si šla brzy lehnout a naštěstí už nic nepila. Ale mrzí mě to moc.

Prosím poraďte mi, naše známá je závislá na alkoholu, který kombinuje prášky. Byla v léčebně v Nechanicích, odkud odešla cca po 3 měsících a potom někde v nemocnici v Plzni (2 měsíce). Pokaždé, když se vrátila, začla pít hned jak se vrátila. Problém je, že žije sama, příbuzní se už na ni vykašlali. Chceme ji odvézt do nějaké dobré a pořádné léčebny. Zkusit to alespoň ještě jednou. Jinak fakt umře. Přesvědčit se, aby tam šla se myslím dá. Vím, že je to těžké, všichni víte o čem mluvím. Dejte mi nějaké typy. Určitě to někde v těchto diskusích bude, ale nechce se mi to vše číst. Díky

Karinko, já mám o motivaci víc, protože si od abstinence slibuji, že trochu zhubnu :-) Ty to ale, jak moc dobře víš, nepotřebuješ, mě stačí zhubnout necelých 10 kg, abych měla BMI 19, což prý je ta minimální váha, co bych měla mít. Za těch 5 dní to bylo 1 kg, takže to funguje, a taky proto pokračuju dál...

Alžběto, promiň za to (snad menší) selhání, ale jedu dál... Tebe teď čeká víkend, tak držím palce, ať to vydržíš. Jsi dobrá, že se držíš aspoň přes ten týden. Asi bych ti doporučila najít si na víkend nějaký program, který se neslučuje s užíváním alkoholu. Možná je ta konzumace alkoholu i u tebe určitá forma odpočinku, u mě po práci teda jo, tak se asi musíme naučit odpočívat nějak jinak...

Takže musím bohužel napsat, že se mi úplně abstinovat nepodařilo :-( Měla jsem včera hroznou chuť na černé pivo (to nealkoholické nebývá), takže jsem si ho (já blbá) koupila a vypila. K tomu další dvě nealkoholická. Dnes to samé - a to jsem si to povolila. Kdyby zůstalo jen u toho jednoho piva denně, tak OK, ale bojím se, že to neustojím. Takže další předsevzetí (nebo spíš rozhodnutí): přes víkend ani kapku!!! Radši do toho obchodu ani nepůjdu...

Hezký večer. Hlásím se zase po nějaké době. Ač je to k nevíře, zdá se, že se naší rodině blýská na lepší časy. Máma se z epileptických záchvatů probrala do střízlivé nálady a už čtrnáct dní poctivě chodí na antabus. Neděláme si iluze a nepropadáme euforii jako předtím, vím, že se to může kdykoli změnit, jako už mnohokrát. Jen mi dělá radost, že poprvé po roce je čtrnáct dní střízlivá. Je to docela legrace, připadá mi jako by se probudila. Absolutně neví, co se za ten rok událo, překvapuje jí, jakým způsobem žijeme, jak pracujeme, jak a s kým trávíme voný čas.. Někdy se přiznám, že jí v tom dusíme, aby nezapomněla. Ale nijak dratisticky, myslím. Jen bych se chtěla zeptat, nepřipadá mi, že je šťastná. Nemá žádné zájmy, nijak se k ničemu neupíná, je hodně posmutnělá. Jak jí dostat do plnohodnotného života? Vím, že deprese asi patří k tomu vystřízlivění, ale nedělá mi to radost. Máte někdo nějaký nápad? Je pravda, že máma nebyla nikdy moc aktivní, co se trávení volného času týka, proto asi spadla do alkoholismu tak rychle. Díky