alkoholismus

Pořád mi tu vyskakuje nějaká dementní reklama na Niveu. Dvakrát mi to zrušilo příspěvek, to jsou zase věci. Každopádně zdravím.

Ahoj Zůzo, nenech se otrávit nepřejícím okolím v práci. Já vím, že Ti reakce okolí zrovna nedodávají energii, ale to,co děláš

Alenko, kolikrát jsem si na tebe vzpomněla. Jestli se pořád držíš. Každý kdo dokázal se toho svinstva zbavit je pro mě dar z nebes. Jen ta psychika pořád hapruje, žádná radost. Dneska jsem se nachytala při úplně hnusnejch myšlenkách. Šla proti mě dvojice mladých lidí, smáli se, bylo vidět, jak jsou šťastný. Já je v tu chvíli úplně nenáviděla. Co jsem to za člověka? Byla to jen ta chvilka, ale ten pocit byl tak hrozně silnej. Navíc alkohol. Nechápu, jak někdo může říct, že na něj nemyslí. Já ráno vstanu a celý den je jen boj o to se nenapít. Navíc vedle v domě zrušili obchod a udělali tam vinotéku, čepované víno za babku. Ani bych si nemusela brát bundu. A navíc motivace. Pořád si říkám proč, pro koho? Nemám se s kým podělit o denní běžnosti a strašně mi to chybí. Ten lexaurin mě spíš oblbuje, mám pocit, že mi bere zbytky energie. Dnes už jsem si ho nevzala. Kdybych jen měla naději, že se manžel vrátí.

Přestala jsem sama.Měla jsem problém-moji blízcí těžce onemocněli,bála jsem se o jejich život,a nějak jsem "věděla",že musím být stále při smyslech,v pohotovost,abych byla schopná pomáhat a reagovat.Takže to ani nebyl problém,přestat.Až po půl roce nepití,kdy nezmizely mé úzkosti a obavy,o kterých jsem si myslela,že jsou zaviněné kocovinami a nadužíváním alkoholu,jsem šla k psychiatričce,dostala Zoloft a cítím se fajn.Ona mi diagnostikovala Generalizovanou úzkostnou poruchu,která se táhla už od porodu před 12 lety,samozřejmě neléčená.Proto asi i ten alkohol-prostě mě zbavoval úzkostí,nudy,dodával sebevědomí...Nikdy jsem nebyla fyzicky závislá,žádné absťáky atd.celé to bylo jen o psychice.A taky mám dost pevnou vůli,jsem takový buldoček..Dokážete to,fakt.Alžběta i Monča mají podle mě opravdu velkou šanci,ba 99%,ale Karin-ztracený případ,je mi líto...

Karinko: já se snažím to omezovat, ve všední dny nepiju. Chodím do práce a mám dcerku a manžela, takže pokud nechci skončit úplně zle, přes týden to prostě nejde, i když chuť by byla. Ale ty víkendy opravdu musím omezit!Ebolo: jsi dobrá. Šlo to samo, nebo jsi byla u odborníka? Já se zřejmě dopracovala k domácímu pití taky přes bouřlivé mejdany.

Zdravím všechny, dlouho jsem tady nepsala, ale četla jsem více méně pravidelně.Moniko, pozastavila jsem se nad tvým příspěvkem - jak popisuješ svá rána, neuklizeno,depky, atdatd. Vzpomněla jsem si na sebe. Dneska vůbec nechápu jak jsem to (něco podobného) mohla přežít. A chci ti říct, že to jde!! Fakt to jde. Je nejlepší změnit prostředí. Ty jsi taky psala, že bys nejraději jela do léčebny. Nevybírej kterou, nech to na osudu, čím bude"hnusnější", tím líp.Tím větší překážka, tím víc dokážeš. Já jsem na Lojovice čekala v blázinci (doslova)několik týdnů!!! A bylo to tak strašný, že jsem se do léčebny těšila. Těšila jsem se doslova masochisticky na přísná pravidla, rozcvičky v zimě, na nepohodlí, na rozkazy a zákazy. Brala jsem to jako satisfakci. A je skvělý vypadnout z toho prostředí "domácího". Měsíce se můžeš věnovat sama sobě. Přemýšlet o sobě. (kdo si to z nás chudáků pracujích a zaneprázdněných může dovolit??!) Mně léčebna dala moc. Nevím, jestli mě naučila nepít, ale myslím že životní lekce to byla největší. Každý nesmysl, tam měl smysl (paradoxní ale je to tak). To já zjistila, až dlouho potom. Můžeš to celé vzít jako výzvu, rozhodnutí ... "a odteď změním ten svůj život!!!!" I třeba doma, i když nepůjdeš do léčebny- udělej si ji sama. Napiš si denní rozpis - týdenní rozvrh- a jeĎ. Z každého splněného úkolu (vyluxovat, vyvenčit psa, studená sprcha, 1 hod učení třba cizího jazyka....to je jedno co - cokoliv)budeš mít obrovskou radost. Udělej si prostě tvrdý režim. A můžeš se odměňovat.Já ti to píšu proto, že ráda čtu tvé příspěvky,jsi všímavá, inteligentní,empatická ženská a lze předpokládat, že to dokážeš. Dokážu se totiž vžít do Tvé situace a živě jsem si to zopakovala.Vrhni se do toho a bojuj!! Stojí to za to!!!!!!!Alena

Alžběto,řeknu ti,že jsem právě taky začala pak popíjet doma (žehlení,vaření),na chatě(zahrada),při mytí oken atd.A v té době,když jsem se párkrát při žehlení slušně setla,jsem pohopila,že je něco špatně.Nepila jsem denně,ale 1x týdně nějaký mejdan,a 2x týdně u žehlení atd..Prostě jsem radši přestala.Karinko,je zajímavé,že chodíš do tří církví,uznávají se navzájem?A jak to,že Tě mezi sebe berou,když pokud vím,žádná z církví chlast nepovoluje?Jsou to tedy značně pokrytecké církve,není-liž pravda?Chlastání snad není zrovna náboženská disciplína????

Ebolo, pro mě "paření" nikdy nebylo, jsem jiný typ alkoholika, je mi nejlépe mezi křesťany.Alžběto, já bohužel piji taky tolik, teď nevím ,zda to je u Tebe minulost či současnost, tak promiň.

MRP, tak když o mně všechno víš, tak sis to mohl taky nalistovat, psala jsem to, že chodím k Adventistům, do Apoštolské církve a k Jehovistům.

Slávko, Tobě děkuji upřímně za Tvoji podporu, radu a vůbec i to, že ke mně mluvíš, asi máš pravdu, jo je to i tak s těmi věřícími.Též jsem koukala na 13. komnatu Evy Holubové, už vím, do jaké léčebny se případně jednou vydám, budou to Bohnice, jinam nechci. Netušila jsem ,že tato herečka byla závislá, i když se mi zdála "divná."

Ahoj! Ebolo, pro tebe bylo těžké odbourat mejdany a návštěvy, já bojuji (víceméně úspěšně) s víkendovým domácím popíjením u vaření, zahrádkaření atd. Dokázala jsem se někdy dostat i na dva a půl litru vína denně (bez opilosti), teď je to lepší. Přes týden jsem v pohodě. Alkohol je pro mě zkrátka symbol relaxace a synonymem pro dobrou náladu.

Karinko,,Ty jsi prostě úkaz,pro tebe psychoanatitici,psychiatři a sepcialisti na léčbu závislosti jistě tu kategorii teprve vymýšlejí.Je pravda,že když člověk odbourá mejdany,oslavy a tzv."chlastací" návštěvy,času má najednou habaděj.Pro mě to znamenalo,že jsem opět začala chodit do kina,divadla,na koncerty,půjčovat si filmy,chodit na výstavy,víc číst (to jsem ale nešidila nikdy),prostě najednou jako kdyby se mi znovuotevřely oči!Dřív,když jsem třeba měla dvě nabídky na strávení víkendu-jedna byla dvoudenní "pařba" u kámošky,druhá výlet do aquaparku,kino a ZOO v Liberci-vyhrála pařba.:-( Teď je to naopak.Mimochodem-ta kámoška paří dál a se mnou už kamarádit nechce,protože nepiju..Vlastně mě měla ráda jen kvůli chlastu.Takže je dobře,že jsem se jí zbavila,ne?Vydržte všichni,stojí to za to!!!!!Nejdřív se svět bez alkoholu zdá šedivý,ale každým dnem a týdnem abstinence se do něj barvy vracejí a věřte mi,že po roce se vám bude zdát tisíckrát krásnější,než kdy byl zamlžený a s flaškou!

Já se včera na 13. komnatu Evy Holubové také dívala. Další bod, co mi tam přišel velmi zajímavý a důležitý byl, najít si takovou činnost, které člověka vnitřně uspokojuje. Jak říkala, aby se najednou z "veselého" alkoholika nestal smutný abstinent :-)) To si myslím je velmi podstatné. Tím, že člověk přestane pít, má najednou spoustu volného času, který neumí využít. Pokud ho nedokáže postupně zaplnit, je velká šance ocitnout se právě tam de začal. Depresivně doma koukat do zdi a přemítat nad tím, proč to vlastně všechno dělá, když je vše na draka, to asi nebude to pravé ořechové :-))

MRP - věř tomu, že co jsem přestala pít, jsem probraná dost a dost :-))

Já ale nechci nikterak na Karinku útočit, nic mi neudělala a život má asi na hovno; myslím, že by stálo za to s tím ještě zkusit něco udělat.Jojo, dobrou.

K přemítání nad tím, kde vlastně ted alkoholismus vznikl: to v případě alkoholismu skutečně nemá smysl hledat. Jestli vznikl, je třeba ho řešit, a cesta k tomu řešení je stejná, ať vznikl jakoukoli cestou: téměř vždy jde o psychoterapeutickou formu léčby. Dá se říci, že dokonce i v případě deprese není zcela podstatné, jak vznikla, protože terapie bude uplatňována prakticky vždy táž: medikamentózní léčba. V ojedinělých případech psychogenní deprese se vyplatí zkoumat prostřednictvím psychoanalýzy, jaký mechanismus zapříčinil vytěsnění nějakého toxického myšlenkového obsahu mimo vědomí (mimo kontrolu vědomí) do oblasti nevědomí a projevuje se pak depresemi. Jsou na to různé názory: jedni tvrdí, že psychoanalýza je příliš zdlouhavá (trvá roky) a málo efektivní, když lze přece několikaměsíční farmatickou léčbou syndrom odstranit. Jiní naopak říkají, že bez psychoanalytického rozřešení "kauzy" se budou po čase vždy syndromy vracet v původní anebo jiné formě, protože hlavní motor problémů zůstává stále aktivní v pozadí nevědomí. Poukazují na to, že pacientovi sice medikament (AD) uměle uleví, ale to jen zatlačí příčinu krátkodobě a problém to jen zamlžuje a neřeší. Řeknete si, proč tedy tyto dva směry nezkombinovat? Provádět psychoanalýzu a zároveň zavést antidepresiva. Jenomže psychoanalytici vypovídají, že právě zatlačení syndromu do pozadí pomocí AD znemožňuje tento syndrom zkoumat a vystopovat vazbu, odkud vlastně přichází, takže tím, že se pacientovi po AD uleví, se paradoxně zhoršují vyhlídky na úspěšnost analýzy. Proti tomuto argumentu zas nastupují odpůrci psychoanalýzy s další vlnou námitek. Prohlašují, že psychoanalýza velmi často uvádí mezi svými úspěchy i jen zdánlivá řešení, když pacientovi se uleví jen proto, že mu analytik vsugeroval, že už objevil příčinu. Pacient pak v euforii přijímá jakékoli vysvětlení a nechá si indoktrinovat nějakou konstrukci, kterou mu analytik vlastně jen nabízel jako možné vysvětlení. Zanedlouho se pak může ukázat, že syndrom se objevuje znovu a že šlo o falešnou stopu, anebo jen o jeden z "výběžků" celého komplexu možných příčin. K tomu uvádějí samozřejmě výhodu svých farmaceutických řešení a říkají, že depresívní pacient často právě potřebuje jen překlenout období, kdy na něj z nevědomí vystrkuje růžky nějaký toxický materiál. Jakmile pacient díky AD získá pevnější půdu pod nohama, posílí své Ego, neboli vybuduje opět zdatné obranné mechanismy proti těm vytěsněným nepříjemným materiálům z dřívějška a syndrom už se vůbec vrátit nemusí - a dokládají to na statistických ukazatelích, které jim v tom často skutečně dávají za pravdu.Takže - vyberte si. Podle mne jde o to, k jakému typu osobně daný pacient spíše inklinuje, k jakému typu terapie se více hodí sám terapeut, jak svou metodu ovládá, jakou má k němu pacient osobní důvěru atd. atd. atd.A teď už dobrou.

Slávko prober se! Je vidět, že to tu neznáš. Přestaň s Karinkou polemizovat o léčebnách atp. Nalistuj si její příspěvky někdy před rokem, před dvěma atd... fakt nemá cenu jí cokoliv v tomto směru nabízet, je to marný, ta NIKAM nepůjde. Tu nikdo nikam nedostane. A v několika zařízeních už byla -podívej se někam zpátky do roku 2005 kde uvádí celý výpis kde všude byla. Nikde nevydržela víc vež několik dnů. Ale mě je to osobně jedno, jen nemá cenu zase aby se znova všechno opakovalo -myslím ty samé texty když přijde někdo nový a nezná to; to už tu bylo všechno x-krát napsáno. Karinka je tady takové naše rodinné stříbro, víš? My si jí ani nemůžeme nechat odejít (zavřít) někam do léčebny, nám by bylo po ni smutno. Ona sem každý den něco hezkého napíše, dojde se někam pomodlit a přitom vesele bumbá. Vždyť je to hezkej život, ne?-------- A Karinko, kam se to vlastně chodíš modlit? píšeš, že do třech církví -můžeš napsat do jakých, mě to opravdu dost zajímá, předem díky.----A podívej se, co psala Ari -vidíš, říkala jsem to samé a něktří jste pořád museli oponovat že néééé, že nééé nejprve pomoct z depresí a potom se zabývat alkoholem, ááále....

Ahoj všem!Večer jsem koukal na pořad 13. komnata Evy Holubové. Zajímavé. I ona trpí endogenní depresí a jako následný problém u ní vznikla závislost na alkoholu. Škoda jen, že z dokumentu nevyplývalo tak zcela jasně, z které strany to vzala léčebně ona. Ale zdá se, že to bylo tak, že jí po nějakém předstaní, na němž se podepsal její alkohol, Kraus řekl před všema nastoupenejma kolegama v divadle, že s ní prostě hrát odmítá. Následně jí nabídl, jestli chce pomoct, - druhej den ráno jí odvezl do Bohnic k doktorce Pekárkové. Z toho soudím, že i ona začala nejdříve řešit chlast. Doktorka Pekárková tam o depresi hovořila a správně, stejně jako vy, říkala to, co vím i já a co nezpochybňuji - že je velmi obtížné depresívního pacienta k něčemu povzbudit a postrčit ho k nějakému aktivnímu kroku. Ovšem já si myslím, že když doleze k psychiatrovi pro recept na antidepresiva a pak je ještě schopen vydržet fungovat čtyři týdny, než vůbec začnou zabírat... že by zrovna tak dolezl místo toho na oddělení závislostí. Nezdá se mi moc pravděpodobné, že když má sílu na tohle,že by neměl sílu, aby došel do protialkoholní léčebny... Úkon vyhledat lékařskou pomoc - jeden nebo druhý. Ale u toho prvního je třeba měsíc abstinovat, aby vůbec zabraly prášky. Závislý abstinovat neumí, prášky tedy nezaberou. Je tedy opravdu tak nesmyslné začít léčbou závislosti (během níž možná krom soustavné 24 hodinové psychoterapie může lékař ordinovat ostatně i antidepresiva)? Jak se prvotní zahájení léčby závislosti vylučuje s léčbou deprese? Nijak. Překáží jí v něčem? Ne. - A překáží něco v tom, aby jako prvotní byla zahájena léčba deprese? Ano: aktivní závislost na alkoholu! Mně tedy přijde logické jít se léčit z chlastu, ale pokud alkoholik zvládne měsíc bez přísunu alkoholu čekat , až zaberou antidepresiva, ... prosím. Pokud to dokáže, tak je to jistě taky fajn, možná tím dokonce sám sobě vystvětlil, že závislým na alkoholu vlastně není. Měsíc nemusí k takovému tvrzení sice stačit, ale může to tak koneckonců i být. Chtěl bych jen varovat každého alkoholika, aby sám sobě nezkoušel uniknout do sféry deprese a vyhýbat se tak léčbě své závislosti. Takto fikaně totiž určitě mozek závislého také může fungovat. Stačí se mrknout na Karinku: kolik ta už si vymyslela různých diagnóz a problémů, jen aby to pro ni znamenalo "nemožnost" právě teď nastoupit léčbu. Byla kvůli tomu ochotna před několika měsíci s Vámi souhlasit, že je spíš schizofrenik, jen když jí to dalo argument, že nemá okamžitě jít léčit svou závislost. Takže na tenhle úskok psychiky závislého bych dával pozor. Závislost se ráda převléká anebo skrývá svou identitu za jiné obtíže. O nic víc mi nešlo. Ještě napíšu kontakt pro anonymní AT linku, kterou zmiňovali v tom pořadu. Někomu se to může hodit: 724 307 775. Jsou tam ve čtvrtek 8-22 hod.

Zdravím všechny vespolek po dlouhé době.Chci reagovat nejdřív na Monču a pak na Ivana.-Moniko, dřív se na lidi nevalila ze všech stran taková hrůza jako dnes. Otevřeš noviny, samá vražda, války, v televizi ještě větší děs, a já se nedivím, že lidi šílí a pijou. Je to dobou. - Ivan psal 26. 1. o depresi a pití. Naprosto s ním souhlasím. Do bodky. Není co dodat. A že vím, o čem hovoří - mám to totiž doma a taky potvrzeno od psychiatričky mého manžela /až tam jsme se prokousali po marných pokusích přestat pít sám/. Nedá se léčit současně deprese a alkoholizmus. Manžel má sice diagnózu alkoholizmus, ale nejdřív se musí dostat z těch zatracených depresí. Pak můžeme pokračovat v léčbě vedlejšího produktu.Mějte se hezky, zdravím

Karinko, vždyť jsi tu léčebnu ještě nezkusila, tak jak víš, že bys tam nevydržela? :-)))) Je to svým způsobem také komunita, takže by se Ti tam mohlo i líbit. Pokud jsi věřící, scházíš se s ostatními věřícími právě z toho důvodu, že vás něco důležitého spojuje. Můžete si povídat bez zábran, rozumíte si. V léčebně je to stejné. Těžko si tak otevřeně o alkoholu, pití, depresích a závistostech popovídáš s někým, kdo seč by Ti moc chtěl rozumnět, prostě nepochopí. Zkus to :-))) Držím palečky :-))