alkoholismus

No jo, to chápu, tak příště si dáš čaj :-)

Ivo, dík za pochvalu. Opravdu tři svařáky jsou nic, protože jsem třeba za sobotu dokázala vypít dva a půl litru vína, v pátek večer taky dost, v neděli míň, to jsem se bála pondělka. Na ten svařák jsem dostala chuť protože jednak voněl a jednak jsem na čaj bohužel ani nepomyslela.Moniko, možná blbá otázka: to piješ úplně sama a pořád doma?

Monko, ty se bojíš toho deliria při abstinování? Jak jsem přes víkend brouzdala po internetu, tak jsem našla na stránkách jednoho psychologa, že se doporučuje 3 týdny snížit dávku alkoholu o jednu polovinu, když nejsou potíže, tak pak zase o 1/2 atd. Třeba by Ti to víc vyhovovalo? Jiří, jak se díváš na tento způsob snižování alkoholu?

Alžběto, gratuluju, myslím si, žes nemusela mít výčitky - když se Ti to aspoň částečně podařilo, tak by ses mohla i pochválit. Já teda přesně nevím, kolik jsi toho dřív přes víkend vypila, ale ty svařáky to bude určitě zlomek. Dala sis je ze zvyku, anebo jsi měla takovou chuť, žes to nemohla vydržet? Byla bych ráda, kdyby ses snažila dál, ono by určitě u 3 svařáků vždy nezůstalo... držím palce dál.

Ahoj, já jsem vydržela, chuť jsem měla silnou, ale nejspíš mě zachránilo to, že jsem nevyšla vůbec z domu (jsem na neschopence). Tento týden půjdu do práce, mám v plánu vydržet, i když se teda překvapivě cítím psychicky hůř. Za tu dobu se mi dokonce 3x stalo, že jsem šla v noci na záchod a měla jsem pocit, jako kdybych měla v sobě alkohol (nic jsem nepila), nevím jestli to bylo tím, že jsem byla rozespalá anebo si to tělo už ten alkohol vyrábí samo?

Já jsem také pila. Ale ne 3 svařáky. Mnohem víc. Dnes jsem měla jít do práce, ale nejsem schopná. Skoro to vidím tak, že skončím jednou na ulici. Třesu se jak ratlík. Já to bez manžela prostě nezvládnu. Navíc jsem si to všechno zavinila sama. Bojím se delírka. SAkra!

Tak se omlouvám, za zmatené posílání příspěvků, ale kolegyně mi při psaní hodila na klávesnici noviny a takhle se mi to hned několikrát odeslalo.

Moniko aha, už jsem pochopila :-))

Ahoj. PO víkendu mám smíšené pocity z vlastní nepochopitelné blbosti. V pátek večer jsem nepila, celou sobotu jsem nepila a v neděli jsem si dala tři svařáky. Byli jsme bruslit. Pak jsem měla pochopitelně výčitky. Ale jeden skvělý pocit ve mně zůstal. Pocit čisté hlavy a klidného žaludku v neděli ráno. Už jsem nebyla naštvaná sama na sebe a na to, že už "zejtra zase do práce", že je mi blbě. Naopak těšila jsem se, jak si všichni pěkně užijem den!! ?koda toho závěru. Moniko, tvůj poslední příspěvek je dost zneklidňující

Ahoj. PO víkendu mám smíšené pocity z vlastní nepochopitelné blbosti. V pátek večer jsem nepila, celou sobotu jsem nepila a v neděli jsem si dala tři svařáky. Byli jsme bruslit. Pak jsem měla pochopitelně výčitky. A

Ahoj. PO víkendu mám smíšené pocity z vlastní nepochopitelné blbosti. V pátek večer jsem nepila, celou sobotu jsem nepila a v neděli jsem si dala tři svařáky. Byli jsme bruslit. Pak jsem měla pochopitelně výčitky. A

Myslela jsem tím to, žr by Karin přispívala na slepecké psy apod. To je podle mě fakt naivní.

Ahoj Moniko, tak jak se daří? Asi nic moc, že. Tvoje stesky, že se nemáš proč a pro koho snažit jsou mi docela blízké, uvažovala jsem naprosto stejně. Vlastně i teď mě to často přepadá - když si otevírám víno a mám u toho výčitky, přehluším je jako že "no a co, stejně to nikoho nezajímá, jestli se tu teď zpumprlíkuju nebo ne, vždyť na tom světě nic k radosti nemám, jen to jídlo a pití apod.". Jenže přece se neupijem k smrti jen proto, že nemáme chlapa, ne :o) Musíš se snažit najít tu radost tak nějak sama v sobě. Já když mám "dobré období" dokážu být šťastná i z maličkostí, například úplnou euforii mám z toho, když vydržím nepít a pak se ráno probudím a není mi zle od žaludku, nemám odporně vysušený a neodlíčený ksicht, zjistím že jsem spala v noční košili a ne oblečená :o) a mám chuť do práce.... To je fajn. Ale vím, že bez antidepresiv bych viděla všechno pořád černě a beznadějně. Docela se divím, že Tobě je doktorka taky nepředepsala, zdá se mi, že Tvoje uvažování je depresivní až až.

Moniko prosím, nějak se v tom neorijentuji, co vidíš jako naivní nesmysl?

No, dost té naivity. Bylo by to krásný, ale v podstatě je to nesmysl,alespoň já to tak vidím.

ivi:tvá zpráva je nádherná! Díky za ní a měj se tak skvěle, jak jsem se já cítil, když jsem Tvou zprávu četl.Ahoj!Jiří

MRP mi svou poznámkou o výhodnosti paušálního připojení internetu něco připomněla a napůl vnukla. Souvisí to s tím ODMĚŇOVÁNÍM SE. Víte, to odměňování fakt může být cokoli: pochvala, jak tu bylo zmiňováno, zvyšuje to sebevědomí a zároveň je u toho i legrace. Pak to může být i odměna předmětem, například něco dobrého k jídlu, film, knížka... Anebo to může být zážitek - návštěva kina, divadla, ZOO, výlet někam, kde jste dlouho nebyli, protože jste neměli kvůli chlastu čas nebo peníze, může to být nějaké sportovní utkání, výstava, bruslení, plavání nebo jiný sport, může to být nějaké sportovní vybavení, jehož pořízení vám alkohol stále oddaloval "až budu mít víc peněz...", může to být nějaká čepice, šála, součást oblečení nebo jeho neuvěřitelně bláznivý nebo nejapný doplněk, proč ne? :o) - může to být pitomá milá infantilní hra, nebo hračka, proč ne? :o) navoněná pouťová kýčovitá kravina hrající pastelovými barvami a k ničemu nesloužící :o))) atd. atd. :o) Ale k čemu mne tedy vlastně inspirovala poznámka o tom internetu za 700Kč měsíčně: Závislému, který nemá pod kontrolou užívání své drogy, jsou jeho finanční prostředky velmi na obtíž a jsou pro něj vlastně nebezpečné. UTRACENÍ PENĚZ ZA COKOLI JINÉHO NEŽ DROGU, JE PRO ZÁVISLÉHO BLAHODÁRNÉ! O to méně zbyde peněz na huntování duše! Proto je možná dobrý nápad, když ty peníze utratí ihned, jak je dostane, ještě dokud je při smyslech, rychle, okamžitě, za něco užitečného, za cokoli jiného než alkohol: Například za ten internet... nebo to může dát na jakékoli dobročinné konto, na UNICEF, na dětské vesničky, na výcvik slepeckých psů, na humanitární konto sloužící na boj proti AIDS, na výzkum rakoviny, na vzdělání žalostně chudých dětí v třetím světě nebo na jejich očkování. A nebo ty prachy může fakt klidně rovnou vzít a hodit je do kanálu. I to je lepší, než platit jimi svému největšímu nepříteli (závislosti) za to, že tě bude dál postupně mučit a rozřezávat pomaličku za živa až do strašlivé pomalé smrti. Fakt radši ty prachy zahodit, než tohle. Ale mohou-li místo pouhého zahození sloužit něčemu hezkému a užitečnému, pak to může skutečně závislému pomoci právem pocítit skutečnou hrdost sama na sebe. Pomůže mu to získat k sobě úctu a vědomí, že takového člověka jako je on, je přece žádoucí zachránit... Vědomí vlastní hodnoty mnoha závislým schází (i když začasté se setkáváme pohříchu i s účelovým sebesnižováním, kterým si závislý chce jen zdůvodnit, proč musí pít: "nevážím si sebe, nezasloužím si pomoci, a proto musím dál pít, nezasloužím si abstinovat" - vidíme, jak to zní absurně, když to takto odhalíme, ale zamotané duši alkoholika to až tak zřejmé není). Takže, milí závislí: utrácejte prachy za užitečné věci anebo i za milé kraviny, ale udělejte dlouhej nos na svou drogu. Přestaňte jí sloužit, přestaňte se nechat vydírat, přestaňte kvůli ní přehlížet sebe, ostatní, trpící a potřebné... Pomůže vám to. Fakt. :o)

Karinko to je velké pravda co píšeš, že pomoci si můžeš jen Ty sama. Já jsem vlastně stejný případ jako Ty. Kdybych neměla za sebou ty dvě delírky, po kterých už jsem fakt měla strach, že další nepřežiju - ale stejně jsem se zase fest napila (pak mě dávali dohromady ve špitále), tak se v tom plácám doteď. Takouvou odvahu jít sama od sebe na léčbu když mi ještě nešlo o život, nebo zkusit pít sama od sebe, tu jsem nikdy v sobě nenašla. U upřímně smekám před těmi, kteří to dokázali, nebo se o to pokouší. Opravdu jsem měla myšlení příšerně posunuté někam do absurdna. Fakt v té době, kdyby mi někdo řekl, že ne léčba, ale čaj ze sušených netopýrů mi určitě pomůže, asi bych se vydala někam do jeskyně strážet netopýry :-) Teď už se tomu jen usmívám a nechápu svět, myslím tím ten svůj vnitřní svět, ve kterém jsem tehdy žila. A hlavně se už do něj nechci vrátit. Jen Ti přeji, aby to Tvoje poznání, že opravdu na léčbu musíš, nebylo tak bolestné, jako to moje.

Ivi, mám radost že jsi se ozval :-)) A hlavně že se cítíš lépe. Je to pěkné a povzbuzující po těch letech uidět zase světlo na konci tunelu, viď? Tak držím palečky do dalších týdnů!

Mám pro vás tip jak se zbavit toho demntního medvěda když se rozleze po stránce -zkuste stránku zrefreshovat přes a ono se to stáhne zpět do rámečku. Mě to tedy pomáhá.Pěkný zbytek soboty*