alkoholismus

MRP: Mám dotaz koumáku, kolik jsi si od Moniky přečetla příspěvků?

Filipe, to máš pravdu /ale když jsou někteří lidé nechápaví a stále melou dokola, tak se to holt musí několikrát opakovat. Taky je pravda, že už to patří k místnímu folklóru, že si někteří z příspěvku vezmou jen nějakou část a tu potom slepě rozmatlávají.BTW, mechme Moniku v klidu, však ona si nějak poradí //Moniko, zase se časem ozvi jak Ti to všechno jde.

to je debata jak o slepici a vejci :o) Mončo napiš mi mailem

Slávko, ale to se na ta AD NESMÍ napít... a až se dostane z depresí, nebo aspoň z těch nejhorších, tak pak si musí sama sobě uvědomit zda alkohol potřebuje nebo to půjde dál bez něho. Ale pokud bude užívat AD a do toho pít, tak se z toho nedostane, protože AD jí nebudou účinkovat; takle jsem to myslela.

Já právě z toho, co Monika psala usuzuji, že závislá je. A myslím, stejně jak Jiří, nejdříve něco udělat s tím alkoholem, protože i kdyby nakrásně pojídala antidepresiv co se do ní vejde, vždy když se napije, začíná nanovo. Jak antidepresiva fungují asi sám znáš. Takže léčebný účinek v jejím případě je nulový a deprese se naopak zvyšují.

Jiří z 26.1. 2006 16:43:16 směrem k Monice> Nic ve zlém, promiň, rozumím tomu co píšeš ale kde bereš to přesvědčení, že Monika je závislá? -to my přeci nevíme; Ty to bereš 100%centně na jistotu a od toho pak odvíjíš svou teorii ikdyž už pak správnou. Já opravdu , z toho, co tu Monika napsala (a nejen právě teď), nevyvozuji, že je závislá. Ano, může to tak vypadat ale na druhou stranu zase tak jednoznačné to není; Moniko, myslím, že závislá nejsi. Tak můj názor. Stojím si za tím, že Monika by se měla nejprve dostat z depresí, tedy myslím alespoň z toho nejhoršího a pak uvidí sama, zda ji něco někam stahuje.

Monika: Doporučuji Brno :-))) Jednak z vlastní zkušenosti a druhak je to nejmodernější protialkoholní léčebna v republice.

Od žen, co byly se mnou v léčbě vím, že Bohnice jsou údajně procházkou růžovým sadem. Byla tam holka, která se předtím léčila u Apol. a ptala se, kam si má připravit komínek na ráno, udivilo jí, že nemusíme běhat, že se nemusíme sprchovat ráno studenou vodou, že můžeme kouřit mezi programy a celý večer. A v některých léčebnách je to ještě tvrdší. Na to musím sebrat velkou dávku odvahy. Uvidím v pondělí.

ahoj všici :o) Moni-držím palce!!

Moni, má bývalá doktorka říkala, že je nejlepší léčebna Želiv u Havl. Brodu, je to prý velká pakárna, ale s velkou úspěšností.

Kleo, tak určitě si v tom lebedím, nic lepšího neznám, fakt ! Jak ubohý názor. IQ mám tykve, to vím.

MRP, Tvůj názor, že jsem ztracený případ, já Ti ho neberu. Ale na některé příspěvky se prostě než ironicky odpovědět nedá, viz, že jsem ďábel.Neboj, ale jako chudinka se necítím.

Moničko, to mi je moc líto, zvláště u Tebe, protože jsi člověk, kterého mám ráda, rady Ti dávat nemůžu, nemám nato právo, když piju, ale jen Ti chci říct, že stojí zato žít a tu sílu jít se léčit v sobě jednou najdeš, tak jako já !!! Nepřestala jsem věřit.

Jiří, chápu Tvoje stanovisko a respektuji jej. Jenom bych chtěl připomenout, že v rozvinuté depresi žije člověk jakoby v olověné mlze, nemá žádnou energii a není schopen konstruktivního myšlení. Deprese představuje apatii, ponor do vlastního trápení, kdy problémy jsou nafouknuty do obludných rozměrů, představuje únik do spánku, ztrátu váhy, myšlenky se točí kolem sebevraždy. Racionální rozbory a snaha vyburcovat se ze lhostejnosti nepomáhají. Jako vrchol fyzické aktivity se člověku jeví to, když provede základní hygienické úkony. Deprese je velice zlá a děsivá. Vím to, protože jsem jí prošel. A nejednou. Deprese nelze ovlivnit vůlí, pomůžou jedině léky, které srovnají rozhozenou rovnováhu neurotransmiterů v mozku.Právě proto, že postižený v období rozvinutého depresivního záchvatu nemá ani špetku zbytečné energie a není schopen ovládat své myšlení si myslím, že v tomto období není dobré zahajovat protialkoholní léčbu. Jednání a vnímání člověka je v tomto období zkreslené. Moderní antidepresiva jsou účinná a až je s jejich pomocí nastolena rovnováha mozku, člověk se dostane do normálních kolejí a teprve tehdy bych se přimlouval pro zahájení PA léčby. Ale je to věcí názoru a podle mne by si každý jedinec měl vybrat

Fyzicky se začínám cítit úplně skvěle. Co se mě týká, přiznám se, že i když jsem tu napsala dost výhrad, nejradši bych zase zapadla na 7 v Bohnicích. Snažila bych se to brát tentokrát vážně a neutíkat například z jógy do V.kolony, což se mi bez povšimnutí dařilo už od začátku. Jiří to tam zná, stačilo zalézt za schody a když se otevřela tělocvična, prostě zmizet. A před koncem zase za schody a nenápadně se přidat k ostatním. A podobné jiné úlety. Jenže, teď se stydím se ozvat paní Dr. Pekárkové a bojím se odmítnutí. Taky je mi trapné, kolik ta léčba stojí a že lidé postižení třeba RS se bojí, že na jejich léky nebudou peníze. Peníze by mi na tu dobu bohatě stačily, na zvířata bych měla hlídání, není žádná výmluva proč tam nejít. Dokonce bych se tam schovala i ráda. Můj vyhazov proběhl v takové rychlosti, že jsem se vlasně na nic nestačila zeptat.

Zase detailisticky dodávám, že jsem zapomněl udělat otazník u věty:"Není to totéž jako radit někomu, kdo trpí tím, že je připoután k těžké kouli, aby si nejprve ze všeho zlepšil náladu hezkou procházkou, ale tu kouli aby s sebou nebral?" ( - teď už jsem ho tam tedy udělal :o)

Já se asi "zdržím hlasování". Anebo ne, vyslovím protinázor, abych lépe vyjádřil, že není tak docela jednoduché přistoupit na názor, který tu někdo vysloví - byť někdo s velmi kultivovaným projevem a někdo, koho dlouhodobě známe jako seriózního a inteligentního člověka, který vyniká i lidskými morálními postoji. Takže do toho:Netroufnu si nikomu doporučovat, aby při řešení kombinace psychických potíží, ve které hraje roli závislost, zařadil léčbu závislosti až na druhé místo. Začarovaný kruh deprese a pití je asi dosti zapeklitý a je jen otázkou pro zkušeného lékaře, nejlépe vynikajícího odborníka, který by měl široký rozhled a zkušenosti s léčbou obou těchto diagnóz. Je možné, že v depresi se pacient jen obtížně rozhoduje pro léčbu závislosti, ale je bohužel ještě méně pravděpodobné, že při aktivní závislosti se pacient úspěšně dokáže zbavit deprese... Já myslím, že z určitého pohledu lze obhájit spíše tezi, že vždy je vhodné začít rozplétat klubko problémů od závislosti. Mám k této domněnce dva silné důvody: léčba deprese prováděná na člověku, jehož psychika je naprosto deformována závislostí, by mohla být opravdu jen a jen házením hrachu na stěnu, které bychom mohli přirovnat k urputnosti, s jakou se hospodyňka snaží co nejrychleji vytírat při prasklé vodovodní trubce z podlahy tekoucí vodu, místo aby běžela zavřít hlavní uzávěr vody. Ano, jí přece netrápí především uzávěr, jí - na tom se tu všichni s překvapivou myšlenkovou brilantností shodujete ve svém pronikavé pozorovací schopnosti - ji zcela jasně trápí především ta voda na podlaze! Promiňte mi to příkré přirovnání, není myšleno jako útok proti Vašim lidským hodnotám, jen jako pokus zproblematizovat víru účastníků diskuse, že se tu dá spolehnout na nějakou zde vyslovenou diagnózu. Opakuji, že se vyplatí dát na radu odborníků, které je třeba vyhledat. Shoda několika účastníků diskuse na tom, že Monika by měla nejprve řešit své deprese a až potom svou závislost, může podle mne Moniku poškodit podobně, jako bychom té zoufalé hospodyni radili, aby si na vytírání rozhodně vzala co nejvíce hadrů a přibrala si ještě kýbl navíc, a aby se prozatím nerozptylovala nějakým pitomým hydrantem... Abychom si rozuměli dobře - netvrdím, že ji toto Vaše doporučení zcela určitě takto poškodí, ale že může. Druhý důvod, proč si myslím, že není tak docela k zahození začít znovu rozplétat klubko od závislosti: to, že se léčíte ze závislosti, by rozhodně nemělo znamenat, že všechny ostatní problémy stojí a není jim přikládán žádný význam, že jej bude terapeutický tým ignorovat atd. Jinými slovy, terapie na oddělení závislostí může být terapií komplexní, může být s léčbou druhého psychického patologického projevu spojena. Tutéž komplexnost a širší záběr ovšem u ambulatní léčby deprese nemůžu tak docela reálně očekávat... Moniko, Ty přece dobře víš, že léčba závislosti není tak jednostranná, jak může soudit některý člověk, který to nezažil. Nevzpomínám si, že bys během léčby popisovala nějakou dramatickou zkušenost s tím absolutním vysazením AD, mám za to, že právě díky té komplexnosti záběru léčby toto vysazení neproběhlo s žádnými velkými problémy. Ty nastaly až po Tvém selhání v léčebně a poté, co jsi byla z léčby vyloučena... Samozřejmě, nikomu se dvakrát nechce vracet se na místo svého někdejšího neúspěchu, ale vlastně proč ne? Nebo lze opravdu vybrat jinou léčebnu... Radit závislému, ať abstinuje, protože jinak mu nebudou zabírat antidepresiva, je, bráno mým selským rozumem, poněkud nelogické. Uvědomuje si rádce v té chvíli, že radí právě závislému? Není to totéž jako radit někomu, kdo trpí tím, že je připoután k těžké kouli, aby si nejprve ze všeho zlepšil náladu hezkou procházkou, ale tu kouli aby s sebou nebral. To je jistě hezká rada. A neznamená ale především to, že musí zbavit se té koule?Berte to jen jako námět k zamyšlení. Jako snahu vyvážit některá jednostranná doporučení jinými doporučeními, která jdou na věc se stejně dobrým úmyslem pomoci, ale z opačného konce.Ahoj všem - doufám, že jsem se nikoho nedotkl.Jiří

Moniko, je pozitivní, že se začínáš opět dávat dohromady. Sice si nemyslím ,že bys už nikdy nesáhla po alkoholu, alespoň ve svém nynějším stavu ne, ale je příjemné vidět, že sama děláš určité pokroky. Vzhledem k tomu, že ses už na depresi léčila, je zbytečné dále rozvádět toto téma, máš sama dost vlastních zkušeností. Chtěl bych Tě jenom ujistit, že na tomto fóru máš mnohem více sympatizantů než jenom Anonymu nebo MRP, i když ti ostatní třeba momentálně nepíší. Takže nemáš důvod cítit se osamělá, mnoho lidí Tě ve Tvém boji bude podporovat a podporuje.Myslím si, že v první řadě se budeš muset dostat z deprese a to potrvá řadu týdnů, až následně bych řešil protialkoholní léčebnu. Šlo by to pochopitelně řešit i paralelně ale to až podle toho, jak se budeš cítit. Práce je bezesporu důležitá, mnohem důležitější ovšem je, aby se Ti povedlo zastavit rozklad a degradaci vlastní osobnosti. V tomto snažení Ti přeji hodně úspěchů.Srdečně zdravíIvan

Děkuju. Včera jsem proklepala den bez prášků za pomocí 4 desítek. Bála jsem se delírka nebo epileptického záchvatu. Jedla jsem, sice s odporem, ale šlo to. Koupila jsem si hořčík a vápník a dnes už bez alkoholu. Je mi trochu líp než včera, pustila jsem se do praní a úklidu, sice hlemýždím tempem, ale jde to. Už jsem se na ten nepořádek nemohla dívat. K psychiatričce jdu v pondělí, já už antidepresiva brala, ale v Bohnicích mi je napřed vyměnili a pak vysadili, náhle a to se prý nemá. Já s tím ovšem souhlasila, takže jim nic nevyčítám. Docela dlouho po vysazení jsem byla dobrá a asi v půlce prosince to začalo. A už tu byl po ruce ten hajzlík alkohol. To jsem to zase vylepšila. Vím, že zítra to bude lepší. Protože deprese se dá překonat léky, ale spolu s alkoholem a tím spojeným pocitem viny, nepořádkem a leností se s tím nic dělat nedá. Navíc jsem ztrhaná z ranního zvracení, dnes ráno po dlouhé době nic. Anonymko, když se udržíš na tom co piješ, není to snad žádná hrůza. Já už ale nemůžu, stupňovala bych dávky a bojím se. Bojím se i o zdraví, ale přece jenom víc sociálních následků. A taky o zdraví mých rodičů, včera tu byla otcova žena, sama na návštěvě a když viděla ten nepořádek a můj stav (sice střízlivá, ale úplně v pr...), byla úplně otřesená. Držte se a nesahejte po tom chlastu. Koukejte na mě kam to vede. Já jsem přemýšlela o léčebně v Kroměříži. Nebo o pavilonu 3 v Bohnicích, tam jsou deprese. Ale napřed ta doktorka v pondělí. Poradím se s ní a dám na ni. Teď taky nějakou práci. Ani nevíte, jak mi vaše slova pomohla.

Karin si,zdá se,v tomto svém stavu lebedí.Nejvíc se jí líbí,když ji soatatní "řeší" a rozebírají.Působí to na mě,že vůbec nemá v úmyslu přestat.Mimochodem-čím vyšší IQ,tím vyšší šance,že se člověk z alkoholismu vyléčí.A naopak:-)