alkoholismus

Treba este pripomenut, ze alkohol dodava telu prazdne kalorie, takze ak sa niekto rozhodne udrziavat si stihlu liniu takymto sposobom , jeho organizmus postrada ziviny, vitaminy, mineraly. Niekde som citala, ze jedna riadna opica rozhodi mineralove hospodarstvo na cele 3 tyzdne. Z tela su vyplavene vitaminy skuspiny "B" a tie su dolezite pre nervovy system. Myslim, ze v prvom rade treba zastavit prisun alkoholu. To musi byt u Karinky prvy krok. Len, kedy ho konecne urobi? Vsetkych pozdravujem.

Ivo,s poruchou příjmu potravy vážně zkušenosti nemám.Viděla jsem jeden film a říkala si, že to musí být peklo.Závislost je příšerná a když je ještě kombinovaná...CO se vlastně léčí dřív?Chtěla bych vědět jak se postupuje?Jiří...?

Zůzo, ráda bych zareagovala na poslední příspěvek. Ono si to tělo o ty kalorie totiž říká samo. Já mám ty samé problémy už řadu let, a prostě je to tak nějak vypěstované, že jídlo do sebe nevpravíš, ale tekutinu ano. Té se tolik nebojíš, i když kalorií může mít stejně jako bohatý oběd - ty si ten oběd stejně nedáš. (Pokud tedy nejsi pod vlivem alkoholu, to je ti pak jedno). Je to tak za ty leta nějak vypěstované a já podle toho, co jsem pozorovala u sebe i u ostatních, tak s větším úbytkem váhy dochází i ke změně myšlení. Podle mého názoru to má i nějaký genetický podklad, takže se už na sebe nedíváš objektivně. Myslím si, že i porucha příjmu potravy je primární problém Karinky (samozřejmě to ostatní to jen zhoršuje). Zdůrazňuji, že nejde o váhu (někdy možná zezačátku). A co je asi nejdůležitější, tak se přímo bytostně nenávidíš, takže těžko budeš dělat něco, co je pro tebe dobré. Ona možná Karinka si to tak ventiluje anonymně na Internetu, ale jsem přesvědčená, že navenek ve skutečnosti se jeví a chová jak ta nejmíň sobecká osoba, a tak si to prostě vyvažuje. Není to dobré tak ani tak, chtělo by to nějakou střední cestu. Nevím, jestli jsi to pochopila, fakt neumím psát :-) ale chtěla jsem trochu objasnit jaké můžou být ještě další vlivy. Ona porucha příjmu potravy je mnohem hůř léčitelná než alkoholismus a je taky mnohem složitější, není to jen o jídle. Vlastně to o tom jídle a o kaloriích není skoro vůbec :-(

Karinko,víš, že alkohol je ohromně kalorický?Co ty na to?Když už u tebe nezabírají žádné rady, tak si zjisti kolik má kalorií takový panák vodky.To budeš překvapená..třeba se rozhodneš se raději pořádně najíst než se opít.

P.S. V Bohnicích na pavilonu 35 se doba abstinence začíná počítat ode dne, kdy pacient ukončil svou ústavní léčbu. Základní ústavní léčba alkoholika přitom trvá tři měsíce. Takže teprve po třech měsících začíná skutečná abstinence. Teprve pak se dá hovořit v pravém slova smyslu o recidivě. Proto také terapeuti, chtějí-li být přesní, v případě, kdy pacient v době léčby požije alkohol, používají celé označení "recidiva v době léčby". To není úplně totéž. Ale u Tebe, Kari, nejde ani o jedno ani o druhé. Neléčíš se ani neabstinuješ. Jen piješ, fetuješ a vášnivě vedeš řeči o své závislosti, nic víc. Ani o píď víc. Taková je pravda. Na nic si nehrajme.

Karinko - nevím, jak se Ti podařilo přesvědčit lékařku, že u Tebe jde o recidivu. U Tebe nejde o recidivu, piješ a fetuješ stále. Recidiva je malá krůpěj chlastu narušující souvislou pevninu abstinence, ale u Tebe je naopak abstinence jen malým a ještě nestabilním ostrůvkem uprostřed oceánu pití a prášků, a to se ještě k tomu se nakonec ukázalo, že ten ostrůvek byl ve skutečnosti jen žraločí ploutev vyčuhující nad hladinu. Odpusťte tu obraznost. Tvůj problém, Karinko, leží opět zcela jinde, než se ho snažíš vidět. Tvůj problém vůbec není to, že máš nějaký kurs. Tvůj problém je, že jsi závislá na alkoholu, prášcích a na nějakých sektách. V Tvém případě neexistuje žádná recidiva, ale souvislé několikaleté pití a kombinování alkoholu s prášky. Není to recidiva a není tedy možné domnívat se, že je potřeba zastavovat recidivu. Není recidiva, není co zastavovat. Je třeba se léčit. Ale neříká Ti to tu už náhodou někdo asi miliónkrát? Jsi hluchá, neumíš číst, nebo nás prostě jen jednoduše ignoruješ? Doufám, že lžeš a že Tvá lékařka není Tebou tak obelhána a zmanipulována, jak vyplývá z toho, co tu píšeš. Jestli totiž je, pak jsi v háji. Ostatně, myslím, že jsi hledala dlouho právě takovou doktorku, kterou si omotáš kolem prstu. Ty, které se nedaly oblbnout a chtěly ti účinně pomoct a poslat Tě na léčení, jsi prostě vyměnila. Stejně tak i lidi z Tvého osobního života. Divím se, žes nevyměnila ještě nás, i my už jsme asi v Tvých očích zralí na výměnu. No, možná bys nás dávno už vyměnila, tedy nás dosavadní, kteří Tě opruzují stále pravdou. Ale Ty doufáš, že se tu objeví někdo, koho zpracuješ, někdo, kdo chlastá a fetuje jako Ty a Ty se s ním tady zkontaktuješ - kamarádka, kamarád anebo dokonce přítel - a bude Vám spolu hezky... Nebo na co vlastně čekáš? - Podle mne jsi v bludném kruhu vlastní závislosti a všechna tvoje rozhodnutí jsou mi velmi protivná tím, jak zřetelně se v nich promítá ta závislost a jak úpěnlivě se snaží vypadat jinak a hledat jiné podoby. Ale moc možností už nemá, tak mele pořád ty stejné pitomosti. Jde mi to už vážně na nervy. Jak je možné být tak zabedněný? - Jednoduše: stačí pár let chlastat a fetovat jako Karinka a pak se držet jejích dalších receptů a následovat všechna její rozhodnutí, naslouchat všem jejím důvodům. To je tutovka. Zaručuju komukoli, že takto se z Vás stane člověk působící na své okolí (ale dokonce i sám na sebe) stejně nepříjemně, jako Karinka. :o(

Mončo, je dobře, že se neutápíš v nadměrném sebeobviňování, pocity viny by Ti mohly být jedině na obtíž. Vidím, že nic nebagatelizuješ, ale zároveň jsi vyvážená natolik, abys neupadla do extrému. Zdá se mi, že máš zdravě konstruktivní postoj a díváš se stále dopředu. To je O.K.

Kateřino, děkuji Ti za odpověď "v zastoupení". Určitě všichni víme, jak je to v té humorné historce, kdy farmář odnaučoval svou kravičku papkat... no, u lidí je to stejné :-))***

Karinko, tvoje otázka mě opět pobavila.. Nechci mluvit za Martina, ale lidi normálně nemívají večer hlad, protože se nají.. Zkus to taky a nebudeš muset řešit hlad alkoholem. Ty ale vlastně chceš dosáhnout dokonalosti snížením váhy.. Sakra zamysli se.

Martin, sorry, napsala jsem to blbě, že jen.Jinak taky gratuluji k abstinenci, nezvedla se Ti váha ? To by mě jen tak zajímalo, čím nahrazuješ večerní hlad ?

A ještě jsem chtěl dodat, že všechna léčiva se musí brát pravidelně, jíinak to nemá cenu. Já už jsem opět OK; hlavně to ale chce na AD nechlastit, je to pak začarovaný kruh, který dokáží rozpojit jen odborníci. No, musí se chtít. ALE to přeci tu vědí všichni.Tak hodně sil všem!

OK, Coaxil je antidepresivum -ale proč "jen"? -prostě je antidepresivum; a samozřejmě pomáhá, a laicky řečeno: od toho tu je...:)Až budu mít zase nějaké "jubileum", dám vám tu na fórum vědět. Hezký zbytek dne*___

Ahoj, tak mám chodit každý den k doktorce na krátkou kontrolu nebo se mám nechat zavřít alespoň na týden do blázince, tak to řekla, abych zastavila recidivu. Problém je, že mám ten kurz.Martine, Ty bereš taky Coaxil ? To je ale jen antidepresivum, pomáhá Ti ? Já beru všechno a nic, hlavně nepravidelně.Musím se do konce roku rozhodnout, co bude dál, sama se obávám ,že už to nezvládnu.

Prosím, poraďte mi někoho dobrého v okolí PH 9-psychiatra- na deprese a panickou poruchu. Po vysazení alkoholu(40 dní) se mi tyto problémy vrátily ve dvojnásobné míře. A všechny zdravím, děkuji za pomoc a samozřejmě držím palce těm, kteří to potřebují ( to jsme asi všichni)....

Ahoj,dnes 50-tý den abstinence, jo celkem dobrý. Jen život mě posledních pár dní nějak nicmoc netěší... Ten Coaxil by se měl víc činit, caramba :-) Ten smajlik by spíš měl vypadat takhle :-/, ten je pravdivější.A taky bych se pochopitelně měl víc činit já sám, tak věřím, že se to zase zlepší. Ona deprese je potvůrka docela hnusná a není to o chtění. Tajemná černá dáma bez tváře. Moniko, jdi do toho znovu; možná jsi tam nešla s tím úplně nejsprávnějším přesvědčením, třeba to bylo hlavně na nátlak okolí, m-o-ž-n-á; víš že jsi tu psala, že je to tam jako na pionýrském táboře a že se Ti tam líbí - to opravdu vypadá jako když jsi měla tělo zavřené v léčebně ale Tvá duše se toulala po hvězdách...Mějte se fajn.______

Moni,už se tím netrap a koukej dopředu.Nejdůležitější je, že to bereš jako ponaučení, když se v tom budeš máchat moc dlouho, to podle mě není taky moc dobrý.Když jsem se já moc dlouho užírala výčitkami, měla jsem chuť to zase zapít a aspoň na chvilku zapomenout...to je největší blbost.Vem si z toho to dobrý a jdi dál.Držim ti moc palce a věřim ti,pa

Ahoj,to co jsem psala neměla být ani omluva ani zdůvodnění mého chování. Byl to je popis situace. Je mi naprosto jasný, že jsem jednala jako nezralý závislák. Vím, co bylo správné udělat a neudělala jsem to. Léčbu nezavrhuju, hodně jsem se naučila. Taky jsem si ověřila, jak je abstinence u mě křehká. Celý mě to mrzí.

Já, když jsem nastoupila na "7" v Bohnicích, brala jsem všechny pravidla naprosto vážně a nedovolila bych si je porušit ani v nejmenším, byla jsem tam dobrovolně a chtěla jsem využím léčbu maximálně ve svůj prospěch.Samozřejmě, že tam byly holky, co měly léčbu přiklepnutou soudně nebo mladé toxo pacientky, které tam "strčili" rodiče a ony to měly na háku...Hned po pár dnech jsem si všimla, jak si večer skladují léky a jedna toxo si je vzala naráz...nejspíš to tak dělaly pravidelně...přemýšlela jsem o tom v noci a druhý den na skupině jsem se jich přímo zeptala, co to má jako znamenat?Terapeutka i dotyčné na mě nevěřícně zíraly a já jsem čekala, že se to vyřeší a mě i ostatním to vysvětlý...omyl...nic se nedělo, bylo mi proti srsti jít za primářkou, tak jsem to znovu řekla předevšemi na komunitě-tenkrát mi bylo odpovězeno tak neurčitě, že jsem v podstatě pochopila..ikdyž jsme tady jedna komunita-každý člověk je tady vlastně sám za sebe.Dobře, jela jsem si tedy podle svého a s určitými lidmi jsem se bavila jen před skupinou, jinak mi zato nestáli! Dotyčné si předemnou dávaly velký pozor a tvářily se vražedně, přesto dělaly problémy, kde se dalo..př:měla jsem službu v kuchyni a kafe bylo dovoleno jen po obědě..přesto drze chtěly převařit vodu i večer nebo kecaly při autu...pro někoho prkotiny, ale mě to značně znepříjemňovalo léčení..Proto, ikdyž personál zavíral před těmito "přestupky" oči, já jim vyhlásila válku a začala jsem jim ten jejich pohodlný pobyt pěkně znepříjemňovat a nebála jsem se s nimi kdykoliv pustit do slovní potyčky..Postupně se ke mě přidávaly všechny holky a nakonec neměly dotyčné sebemenší výhodu, protože jsme se proti nim spojily...Jak to dopadlo? Zmíněné holčiny si přinesly(tedy jedna z nich) z propustky léky (nevim už jak se jmenovali, nějaká náhrada za tvrdé drogy)a pěkně se sjely...byly vyhozeny a nám nastaly klidné dny.Konec dobrý, všechno dobré?Kdepak...Já chodila ven nakupovat a jednou jsem si v lékárně koupila Jarishův roztok na obklady (na obličej)..sestra při kontrole pokojů si všimla jak má lahvinka roztoku klidně postává na umyvadle a řekla to doktorce...byl mi postup snížen o dva stupně!Jo, jo neznalost neomlouvá..brala jsem to v tu chvílku, jako nespravedlnost, ale teď to vidim jinak.Jak psal Jiří...každý to má v životě jinak...Já, když udělám sebemenší chybu, okamžitě dostanu takovou facku, že udělám kotoul dozadu, ale to na mě prostě platí!Terapeuti jsou jako soudci..pro někoho zákon..pro druhého příležitost obejít ho..mají to moc těžké a o to těžší, že závislost je mrcha podšitá!papapa a všem hezký den zůza

Mončo, budu možná tvrdej, ale to, že holky porušily zákaz stýkat se s Tebou, je bohužel další lavina té trhliny. Ony i Ty si myslíte, že jde o důkaz mimořádné síly lidského ducha, a že dokážete správně rozlišit hodnoty. Ale to tak úplně není pravda. Někdy je právě nutné druhého se stranit a překonat své prvoplánové nutkání po kontaktu. Je to vhodné a prospěšné pro obě strany a v ničem to nevypovídá o tom, že by snad šlo o citovou plochost, nebo že jejich lidská náklonnost k Tobě tím byla smazána. To přece ne. Jenomže překračování hranic, které jsou lékařským týmem zřetelně označeny jako rizikové a jejichž překračování proto účastníkům léčby zakazují, to je skutečně špatně. Z toho, co píšeš, se domnívám, že bohužel došlo ke zřetězení určitých nešťastných událostí, a možná se ukazuje, že Vaše komunita doplatila na přílišnou měkkost terapeutického týmu a byla touto měkkostí poškozena. Měkkost může být opravdu někdy destruktivní a pro pacienta zhoubná. Vězměmě si to zpětně popořadě: pár přestupků se toleruje a z "lidského" důvodu terapeutický tým dal druhou šanci recidivujícím. Důvodů, proč takovou druhou šanci pacientovi věnovat, je řada: tím, že jej okamžitě vyloučíme z léčby, jej vystavíme přímému stresu a zároveň ho vyhazujeme přímo na ulici, která je evidentně připravena okamžitě nabídnout drogu, takže tam je vlastně pro takto ohroženého pacienta, jenž nevydržel abstinovat ani v léčbě, abstinovat prakticky nemožné. Takže se zdá lepší dát mu druhou šanci v léčebně, dokud má ještě nějakou kontinuitu s léčbou a pokusit se navázat na hodnoty, které v léčbě pacient dosud dobyl. - Nezdá se vám to logické? - Člověku, který je nejbližším kámošem takového pacienta, se to zdá nejen logické, ale dokonce má řekl bych jakýsi morální dojem, že by tomu pacientovi mělo být pomoženo... Přitom se ale některým dosud abstinujícím vytýkají některé nedostatky v denním programu, ledabylost v drobnostech atd., a tím vznikl pocit křivdy "jaktože já jsem postihován za takovou prkotinu a někomu je tolerováno, že recidivoval???". A tak vznikne dojem, že terapeutický tým nemá vlastně všechno dost pevně v rukou, protože jedná v hrubých disproporcích... Pocit křivdy vyvolá pak následně dojem, že pravidla tedy vlastně nejsou tak důležitá. A to může vést až k hromadnému bojkotování pravidel a k tomu, že se celá pevnost komunity a léčebného programu hroutí. Zastavme se ale u toho trochu blíž. Já vám řeknu, jak jsem tyhle malé křivdy vnímal já, a věřím, že k svému prospěchu: kdykoli jsem měl dojem, že není měřeno všem stejným metrem, řekl jsem si "inu, ani v životě není měřeno všem stejným metrem, vždyť já jsem si vypěstoval závislost na dávkách alkoholu, při nichž někteří závislost nezískali" a navíc "ale až odtud půjdu do života, také nebudu mít zaručeno, že bude všechno v životě spravedlivé". Bral jsem to tedy tak trochu jako trenažér nepříjemných zátěžových situací, ve kterých se učím obstát navzdory tomu, že vypadají podivně. Jsem přesvědčen, že terapeutický tým na pavilonu 35 mnohé z těchto situací sám monitoroval a byl si jich vědom a nechával je ZÁMĚRNĚ působit dál, protože přesně tyto situace je třeba naučit pacienty zvládat. Ale za co jsem dnes týmu 35 vděčný, že nepřipustil ani na okamžik to, na co my ostaní (jako pacienti v komunitě) bychom bývali přistoupili, totiž na to, že by tehdy ten kluk mohl zůstat v léčbě, s tím, že by třeba ztratil všechny léčebné stupně, do kterých za léčbu postoupil a byl zařazen jako "bažant". Tohle se nám všem honilo hlavou. Ale tým byl nekompromisní a jeho další setrvání v léčebně bez diskusí zamítl. Přitom se k němu chovali lidsky a informovali ho o všech jiných možnostech a jiných zařízeních, jaké může využít. Ale setrvání nepřipustili. To na mne udělalo velký dojem a možná jsem dnes vděčný právě tomuhle za to, že abstinuju a žiju normální život. A proto jsem se tu už několikrát postavil na zadní, když mi byl vytýkán nedostatek humánního citu. Ohó. Podívejme, kam vedl jeho dostatek na ženském oddělení, kde byla Monča. Teď se asi sentimentální povahy příliš nerozplývají nad tím výsledkem. Ale kdyby před měsícem tamější tým zamítl těm holkám další léčbu, jistě by tihle obranáři řičeli, že je to bezciné a že by to chtělo "trochu lidskosti a citu" a ne jen chladnou racionalitu. Aby bylo jasno, rozebírám situaci, u které znám už vyústění, takže jsem generálem po bitvě. Teď to tým na ženském paviloně určitě ví stejně dobře jako já. Takže to tu nepromílám proto, abych ten tým nějak kritizoval nebo srážel jeho odbornost a způsobilost. Jen chci říct, že někdy je opravdu velmi složité rozhodnout věc, která může ovlivnit osud člověka, a to i tragicky. Dělat tuhle práci je velmi obtížné, protože tu zodpovědnost máte, jakkoli největší díl zodpovědnosti leží vždycky na pacientovi, který má volbu, zda si drogu vzít či nikoli. Ale terapeut má možnosti, které může využít a nabídnout. Jeho rozhodnutí a zkušenost může často být tím jazýčkem na vahách. Stačí někdy jen ne zcela přesně odhadnutá nálada v komunitě - a je to průser. Takže poučení by asi mělo být: nemá smysl vyžadovat či spoléhat se na neomylnou spravedlivost v léčebném řádu a všeobsáhlou citovou moudrost terapeutického týmu, ale určitě se vyplatí držet se vždycky jeho příkazů a zákazů, bez ohledu na to, zda stejné příkazy a zákazy platí i pro ostatní a bez ohledu na to, zda rozumím smyslu těch nařízení a pravidel. Také psychická odolnost vůči projevům nespravedlnosti patří k nutné výbavě abstinujícího alkoholika.Víte, a ještě si neodpustím poněkud jedovatou poznámku - jakmile se objevily informace o tom, v jakém rozkladu a bordelu je teď duše bohnické ženské komunity, a jakmile se tu objevily informace o tom, že si dívky v milé spiklenecké atmosféře roztloukaly společně prášky a fetovaly, hned Karinka pookřála a začla uvažovat, že by se zúčastnila. Promiň Kari, ale já myslím, že to není náhoda. Jsou to přesně ty kamarádky, které jsi vždycky hledala, no né?A ještě k některým předchozím příspěvkům, ve kterých se objevila nějaká úvaha typu "nemáte nějaký typ na snížení dávek alkoholu? Určitě vím, že nemám sílu na to, abych přestala úplně." - Tak to je hluboké nedorozumění, řekl by pan prezident Klaus (ne proto, že by snad byl alkoholik, ale prostě to říká, chichi). To je fakt nedorozumnění, protože kdo o tom opravdu něco ví, ti potvrdí, že k udržení nižší spotřeby alkoholu potřebuje závislý daleko větší sílu než k úplné abstinenci. Kontrolovaného pití není prakticky žádný závislý alkoholik dlouhodobě vůbec schopen. Takže opravím tu dívku /sorry, fakt jsem zapomněl, kdo z Vás to psal/ - jestli pochybuješ o dostatku svých sil, tak přestaň pít úplně. (pochybuju, že to uděláš, zpravidla tohle doporučení naprosto lidé neberou a zkoušejí jít cestou kontrolovaného pití, a teprve když za pár měsíců či let pochopí, že to nejde, a teprve když klesnou na úplné dno, tak se pustí do úplné abstinence. - Tak si myslím, že tohle čeká i tu dívku, která je autorkou výše naznačené výpovědi. )A teď už snad pro dnešek dost :o)Ahoj.

Zkus to - já moc dobře vím, jak je to těžké protože to zrovna zažívám...zatím nevím kdo vyjde jako vítěz, ale rád bych to byl já....držím Ti palce