alkoholismus

Třináctá komnata Evy Holubové
Evi, myslím si, že pro lidi, kteří bojují se závislostí to byla ohromně povzbuzující a motivující věc. Ostatně je to vidět i zde, jak zdejší začali otevřeněji psát, sdělovat své pocity a názory. Ještě před třemi dny jsem měla ze zdejší diskuse pocit, že se začíná omezovat na negativní reagce na Karinku a i holky, které se rozhodly, že společně začnou v boji s chlastem, občas tu nesměle píply. Ty jsi to tu opět celé rozzářila a dodala nových sil a odhodlání. Lidé, kteří o závislostech moc nevědí, možná na ten pořad mohli reagovat rozpačitě. Já v práci měla potom okamžitě také spoustu dotazů (v práci, ostatně i moji přátelé, vědí, že jsem byla v léčebně). Už jsem poznala, co mám šanci komu vysvětlit a co je naprosto zbytečné. Ne že by mi nechtěli rozumnět, oni opravdu nemohou. Je to podobné, jako když se v televizi dívám na pořad třeba o golfu. Hmmm, dobrý, jezděj si tam ve vozíku s nesmyslným počtem holí, pálí do míčku, dlouze za ním hledí a počítají na kolikátém jsou greenu. No a jako co. Prostě mohu si říct, že tam nějaké úsilí bude, ale já ho tam prostě nevidím a dokud si ten golf nezkusím, tak nebudu vědět o čem to opravdu je. A naopak oni také nevidí ten vnitřní boj alkoholika, nechápou ty nástrahy, nechápou myšlení, nechápou, že závislost není rýma, která za sedm dní přejde sama. No a potom ukáží v televizi Hanáka který řekne - nealkoholické pivo si dám - a já sotva přijdu do práce tak slyším -"A jakto, že si Hanák dá nealkoholický pivo když tys říkala že ho nesmíš? Nepřeháníš to trochu?" Možná přeháním, nevím, ale já se opravdu důsledně vyhýbám všemu, v čem by mohlo být sebemenší množství alkoholu a všemu, co by myšlenky na alkohol mohlo evokovat. Rok jsem brala antabus a opravdu důsledně prohlížela vše, co jsem měla vpravit do úst. Aby se mi udělalo zle proto, že si dám Bromexin na kašel, ne děkuji nechci. Třeba by se mi zle neudělalo, ale já nevěděla po jakém množství by mi špatně bylo a testovat jsem to nechtěla. Mám takovou vlastnost - buď něco dělám pořádně, nebo vůbec ne. Co se týká abstinence, tak je to vlastnost výborná. Co se týká mé vrozené lenosti tak škoda mluvit.
K těm detem. Pokud matka pije, moc toho doma nestihne. I když má třeba pocit, jak to zvládá. Bohužel ten pocit má jenom ona. Já mám dvě děti, dceru 19 let a syna 17 let. Ony tu domácnost na tu dobu, co jsem byla "mimo" nějaktak převzali. Co jim také zbývalo, že. Mně to ale vůbec nepřišlo, že nefunguju. No a co, do práce jsem chodila a že mě jednou za měsíc (postupem času v kratších a kratších intervalech) tři dny zvedali v různých částech bytu ze země, no bóže, pak jsem se prospala a fungovala dál, ne? Tak takhle jsem tenkrát přemýšlela. A že mě holka jednou nacpala do vany a pustila na mne studenou vodu, to mě teda rozčílilo! Jenže já pak dostala chřipku a mohla si v klidu chlemtat aniž bych měla nervy, že musím do práce. Takže ty děti ( i když jsou menší) vědí že něco není v pořádku, maminka jim chybí, bojí si přivést domů kamarády, protože neví, v jakém stavu matka zrovna je. A sousedi řeknou - ona se občas napije, ale je to slušná ženská, chodí do práce a je sama a má dvě děti tak to má holt těžký. A dotyčná může pít vesele dokud to vydrží a okolí bude klidné. V momentě, kdy absolvuje léčbu, tak okolí zbystří - ježíši alkoholička! no chudáci děcka no asi bysme měli zavolat sociálku, no co z těch děcek vyroste! Milá ženská sice už rok, dva, pět let abstinuje, děti jsou na ni pyšné, že to zvládla, ale ten punc už jí nikdo nesmaže. On pro hodně lidí je zatím léčený alkoholik daleko horší, než člověk, který se svým pitím nehodlá nic dělat a vesele terorizuje rodinu. Takže, že v Tvém pořadu mluvily Tvoje děti, si myslím velice dobré. Nestydí se za svou mámu. A to je důležité. Možná jsem psala dost chaoticky, ale toto malé okénko na příspěvky mi nevyhovuje. Já musím číst co píšu, takže příště si to napíšu ve wordu a zkopíruju! Tak! To jsem ale šikulka, škoda, že mě to nenapadlo dřív.....

No a mé dítě už mi stojí za zády a dožaduje se počítače.

Tak už jen ve zkratce. Byla jsem dnes na základně ( v léčebně) na psychoskupině. Našla jsem si tam místní Agnes. Tak na léčbu opravdu toho 13.2. nastoupila, příští týden dělá zkoušky a jak bude mít vycházky nebo výjezd, objeví se mezi námi zde.

No Evi, jde to. Recept ne pořádek nemám, jsem schopná uklidit a do druhýho dne udělat pekelnej bordel. Moje babička říkala, že mě naprosto vymydlenou pošle do naprosto čistýho pokoje a já se vrátím jako prase. Znovu jsem se podívala na netu na 13. komnatu a docela mě to dostalo. Ty pocity a stavy mi byly tak blízké. A zatímco ty abstinuješ už léta, u mě je to teprve pár dní, přestávám si věřit. Pořád si říkám proč, proč? Mám skvělou kamarádku, něco jako je pro tebe Ivanka a ta mi moc pomáhá. Jezdila za mnou i do Bohnic a když jsem měla propustku jela pro mě autem. Odmítla se mnou komunikovat, když jsem pila, teď to oceňuju, ale v té chvíli jsem ji nesnášela.
Jsi pro mě obrovským příkladem, mám Tě ráda, co jsem Tě viděla v TV( to víš, do kina já ne, tam se nekouří), držím Ti palce, dokázala jsi tolik. jsem moc ráda, že máš takové přátele a moc Ti je přeju. Myslím tím samozřejmě Ivanku a Honzu Krause. nemazali Ti med kolem huby a to je hodně obtížné. Zvlášť vůči lidem, které máme rádi. Měj se moc a moc dobře, čti knížky a raduj se z každé hezké chvilky. Já se o to taky snažím, ale nějak to nejde. SAKRA!!!!

Evo, Jiří, moc děkuju. Vytiskl jsem si Vás a přečtu ještě jednou před spaním.

Moni, taky jsem byla překvapené složením na té jedné terapeutické dílně u Gity Pekárkové. Ale nejen složením z pohledu profese, ale i povah jednotlivých žen. Některé byly tak jemné duše, nesmělé paní, z nichž čišel smysl pro spořádaný způsob života. Nebyl čas rozebírat, jak se která do toho dostala, jen s některými. Velmi mě to překvapilo. Já svoje recidivy nevnímala nijak tragicky, prohraná bitva přece není prohraná válka. Já od té doby, co vím, že alkohol je můj nepřítel, jsem klidnější a nebojím se ho. Jen tolik , abych nezpychla, jako se mi to už jednou stalo a nenabyla přesvědčení, že ho mám v područí. Nemám a on mě taky ne, dokud si ho nepustím do svého království. A taky vím, že menší chybou je se k recidivě okamžitě přiznat a hned jí řešit, než se z ní zhroutit a tajit jí. Taky mi není veselo a cítím na sobě, že dobře mi je teď momentálně jenom tady. Ale už jsem se trochu uklidnila, přišla jsem z venku úplně rozklepaná. A dám se do toho. Kde je chyba? Nabrala jsem si na tyto dny spoustu aktivit, jsem vyčerpaná, nedodržuji řád, který jsem si ustanovila. Domácnost je v nepořádku. Mým největším momentálním problémem je, že jsem nepraktická a nedovedu si zorganizovat domácí práce. Asi budu muset zvolnit ve společenských aktivitách, nemám na mysli žádné párty a večírky či oslavy, ale různou charitu a aktivity, kterými jsem si dokazovala smysl života.Asi je čas založit si nadaci "DŮM HOLUBÍ" a dát do pořádku byt. Ale jak začít? Cítím, že to nemohu odkládat, jinak zůstane u keců. Taky ale vím, že začnu-li teď hned něco v bytě rychtovat, musím počítat s tím, že díky své nešikovnosti můžu více pokazit, než zlepšit. Nesnáším nepořádek a rozlézá se mi po bytě. NEMÁTE NĚKDO NĚJAKÝ RECEPT NA ÚKLID A JEHO UDRŽOVÁNÍ?
Moniko, promiň, že jsem se tak rozepsala o věcech odtažitých od tebe, najednou mi to skočilo do hlavy. Jak ti dneska je?

Tedy Jiří, ty seš bomba!!!Díky moc. Já si vůbec nemůžu představit, jak někdo tak vyrovnaný jako TY, mohl být závislý.
K článku, já to pořád ještě nečetla , poněvadž to nedovedu na netu najít, ale fakt mi nejde o mě. Tvoje mínění, mínění lidí odtud je pro mne důležitější a podnětnější, než mínění novinářky, která se ani nepodepsala plným jménem, byť to jindy dělá.Díky za slova p.Jílka, připomnělo mi to, co říkal Jirka Vacek, tedy slova jednoho psychiatra v Německu, který jim nadával, když si stěžovali na nepochopení či ústrky okolí. Přece si nemyslíte, že se vracíte do světa andělů, že se z vás všichni po....., jenom proto, že jste přestali fetovat!?!
Víš,já jsem vůbec nepřemýšlela o nějaké upřímnosti své výpovědi, já se strašně snažím, abych žila v pravdě, abych především sobě nic nenalhávala, a taky nemám čas a chuť si vyřizovat s někým účty. Možná mě k tomu vedla pýcha, ale já cítila spíše povinnost oslovit ty, kteří ještě váhají a vtáhnout je do boje s tím svinstvem. A prý se to i někdy podařilo a lidé začali více využívat ATlinku. Pak mi ale začaly chodit otázky stejného druhu, dokonce se v nich objevovala i stejná slova. Zda je správné mluvit o takovýchto intimních věcech veřejně a dokonce před dětmi, kterým už jsem bez tak zkazila život.Mám na to svůj názor a i s dětmi jsem v pohodě, to jsem už psala, ale nevím, zda bych se neměla vyjádřit kvůli těm, kteří se za svoji závislost stydí, skovávají se s ní a to vede k tomu, že s ní nic nedělají?
:o)To je dobrý, novinář, a já prej Nešpor!!!

Sailorre a Jiří, to je tedy zvlaštní, svým vyprávěním jste mi připomněli něco, na co už jsem zapomněla, a zároveň jsem si uvědomila, že už jsem v tom lítala asi dávno.Kdysi jsem začala chodit s klukem, je to už strašně dávno, já holdovala veselému popíjení s partou, on zpočátku taky, ale pak chtěl abychom se bavili i jinak, bez party a bez chlastu. Já jsem na to ale neslyšela.Nedělo se nic drastického, podle mě, podle něho ano a tak se se mnou rozešel, slovy, že už jsem si vybrala, že mým ženichem je alkohol. Namítala jsem mu tenkrát, že přeci nepiju víc, než ostatní. On říkal, že ne, ale jinak nebo, že u mě mu to vadí víc a že nechce, aby máma jeho dětí byla alkoholička. Koukal jsem na něho jako blázen,nemluvili jsme nikdy ani svatbě, natož o dětech,jen o emigraci, brečel, já taky. A večer jsem to s kamarádkou zapila. Vůbec mě nenapadlo, že bych měla kvůli němu přestat a kamarádka mě ujistila, že to přehání a že asi žárlí. A já jí ráda uvěřila. Ještě jednou za mnou přišel, před cestou do Jugoslávie. Stála jsem zrovna v hospodě na stole a zpívala. Zůstali jsme spolu do rána, vlezli jsme do Ledeburských zahrad pod Hradem. Pak už jsem ho nikdy neviděla, z Jugošky se nevrátil. Ale přepila jsem to, pak přišlo období nepití a zase pití, atd. Ale celé to vyprávím proto, že si myslím, že jste odešli ze vztahů, kde jste byli tím třetím, jako ten kluk tenkrát u mě. On sice sám sklony k závislosti neměl, ale i tak se o mě nechtěl dělit. A ty, Námořníku, máš navíc sám problém se sebou. Jak jsem jednou byla na stránkách těch druhých, těch, kterým naše pití ubližuje nebo ubližovalo, jmenují se myslím ALANON,tak tam jim radili, že nám naše selhání nemají vyčítat, ALE ANI TOLEROVAT, I KDYBY TO MĚLO VÉST K ROZCHODU S NÁMI. A že když nám pořád promíjejí, v domění, že nás v tom nesmí nechat samotné, tak nám škodí více, než si myslí.A taky ti chci říct, že já jsem přebornicí na nešťastné lásky a že s ohledem na svůj věk si troufám tvrdit pravdivost klasikových slov "jedna láska končí, nu což, tak nebyla pravá". A pak přišla, nečekaně, jiná, než jsem si jí představovala, jiná, než po jaké jsem toužila, ale které jsem díky chlastu ani nebyla schopna. A na ta období svých trápení dnes už vzpomínám ráda. Když nic jiného , prohloubila mou lásku k poezii a já dodnes , když je mi hezky smutno šeptám slova Arthura Rimbauda "zAHÁLKO MLADOSTI, JEŽ KE HŘÍCHU SVÁDÍ, Z PŘÍLIŠNÉ JEMNOSTI ZTRATIL JSEM SVÉ MLÁDÍ.KÉŽ PŘIJDE ČAS, KÉŽ PŘIJDE ČAS A SRDCE LÁSKOU VZPLANE ZAS!" a nebo verše Františka Gellnera "JÁ DRŽÍM POHÁR VE SVÉ DLANI, JE ZPĚNĚNÝ A PŘETÉKÁ.jÁ DRŽÍM POHÁR VE SVÉ DLANI, JEŽ ČEKÁ NA RTY ČLOVĚKA...JÁ DRŽÍM POHÁR VE SVÉ DLANI:SVÉ SRDCE, KTERÉ PŘETÉKÁ." Taky mi poslední dobou není nejlépe, dnes mám přes den volno, byla jsem jen na schůzce kvůli Českému lvu a měla jsem pocit, že všichni jsou proti mě, děti jsou nemocné, doma nepořádek a já si připadám tak vyhaslá.A venku sněží a je zima. Jsem unavená z nevyspání a bojím se jít lehnout, protože bych již třetí noc nespala.zkusím si dát vlažnou sprchu a projdu se se psem. Ale jsem bez náboje. Vím jedno, že zítra může být líp.

Evo, to s tou novinářkou bych možná nechal plavat. Jestli tomu správně rozumím, nějaká redaktorka vyslovila domněnku, že ses jen chtěla vychloubat a že jsi k tomu zneužila pořad 13. komnata a svoje děti. - No, víš, ona je asi pravda, co nám říkal Honza Jílek. "Nechtějte, aby vás chápali, to oni vlastně ani nemohou. Stačí, když vás budou respektovat". Jestli někdo nechápe, že alkoholismus může postihnout člověka charakterního a že nesedá jen na lumpy, tak se v tom bohužel mýlí, ale asi s tím moc nenaděláme, nanejvýš můžeme všude vysvětlovat, že to tak není. Jestli se někdo domnívá, že jsem podivnej a že se chci jen dělat svým abstinentským alkoholismem zajímavým, abych upoutal pozornost, patrně se v tom mýlí, ale pro jistotu si dám pozor, abych se opravdu nedostal do nějaké pózy člověka, který si připadá nějak výlučně. Ale vůbec nechápu, proč by o získání pozornosti právě tímto způsobem měla usilovat jedna z nejpopulárnějších českých hereček... Zdá se mi to přinejmenším nelogické. A protože jsem měl možnost ten dokument 13. komnata vidět, mohu říct dokonce, že nejen logika, ale i v cit mi napovídá, že Tvoje výpověď byla upřímná. Jasněže tam byl i záblesk uspokojení a hrdost na to, co jsi až dosud dokázala. A to právě také pokládám za jeden ze znaků upřímnosti, protože bez toho bych nevěřil! Kdo ví, jak je to obtížné, ví také, že právě tenhle záblesk hrdosti nad svým vzdorem je naprosto oprávněný, na místě. Ve zmiňované novinářce vyvolal možná podezření (ostatně práce novinářů je bohužel povětšinou právě být podezřívavý - také jsem byl novinář, hihi), ale v nikom, s kým jsem o tom pořadu mluvil, takový pocit nevznikl, naopak, všichni o Tobě mluvili pozitivně. A to jsem skutečně dokonce ve snaze neovlivnit předem jejich úsudek pokládal otázku dosti návodně "nezdálo se vám, že ta Eva Holubová se tam tak trochu snažila o nějakou pózu?". Všichni tuto tezi bez váhání popřeli a vyjadřovali svůj pocit, že šlo o naprosto autentický postoj a stavěli se k Tobě dosti pozitivně. Jsem rád, že Ti to můžu říct. Ještě před chvílí jsem si obešel své kolegyně, abych si takto udělal svůj malinký "průzkum veřejného mínění", :o) Lidi podle mne faleš vycítí. Tady ji nikdo z těch, kdo pořad viděli, neidentifikoval... Takže soudím, že u novinářky to bylo buď určitou nemocí z povolání, anebo prostě jen tržně mediální vypočítavou snahou o bulvárně atraktivní příspěvek (ve stylu čím bulvárnější, tím lepší). Nechci ale nikomu křivdit.

:o) - jo a ty smajlíky se píšou tak, že jde o ksichtík človíčka naležato, takže dvojtečka+óčko+pravá závorka je usmívající se smajlík :o), zatímco dvojtečka+óčko+levá závorka je mračící se panáček :o(. Když má usmívající se panáček víc pravých závorek za sebou, je to smích :o)))) Někdo místo óčka dělá jen pomlčku, ale to je podle moc úzký nosík :-)

Tatím ahoj,
Jiří

Sailore, to, co prožíváš, je určitě těžké, a to, co jsi udělal, je opravdu jediná možnost. Vím, jak to je těžké. Já jsem podobné dilema řešil asi před devíti rokama. Musel jsem ukončit vztah s holkou, které jsem si nesmírně vážil a nesmírně jsem ji miloval. A také jsem jí před tím mockrát sliboval, že to neudělám, že ji neopustím. Víš, to jsem jí sliboval v okamžicích, kdy ona plačky rozpoznávala, co způsobuje ve stavech své psychicky nezvladatelné destruktivity. Rozpolcenost, kterou se vyznačovala její duševní choroba, v kombinaci s mým alkoholismem, a ještě k tomu v situaci, kdy ona byla vdaná matka dvanáctileté dcery... to nebylo udržitelné. Ubližovalo to nám všem. Navzdory tomu, že jsem nikdy nepoznal inteligentnější, charakternější, statečnější ženskou, která by mi byla tak blízká jako ona, i dnes vím, že jsem se rozhodl správně. A bolelo to, hlavně v dlouhém časovém období. Kupodivu ani ne tak v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že musíme náš vztah ukončit. To jsem naopak cítil velkou úlevu, úlevu z toho, že jsem dokázal konečně udělat to, co bylo zřejmé, nezvratné a vlastně léčivé pro nás oba. Ulevilo se mi. Ale ještě několi let jsem všechno měřil jejíma očima, přistihoval se, jak vnímám třpytící se okna Svatovítské katedrály a myslím na to, jak by se z toho světelného optického okamžiku radovala... chuť znamenitého pokrmu jsem stále pociťoval na patře při stejných labužnických pohybech tváří a úst, jak to dělala ona, když jsem pozoroval, jak si všechno dokáže vychutnat s plným vědomím toho zážitku. Ještě stále se mi v mých reakcích objevovaly formulace, jako by je poskládala ona. To všechno mi opravdu intenzívně připomínalo, o jak blízkého člověka šlo. - Ale opravdu, přesto všechno, i dneska bych asi udělal to samé. Proto Ti chci říct, že vím, co asi prožíváš a velmi s Tebou cítím. Přeju Ti co nejvíc psychické síly k vyrovnání se s tím vším. Snad Ti pomůže, když někdo druhý Ti potvrdí, že Tvoje rozhodnutí bylo správné, i když o jeho správnosti vlastně víš dobře sám. Drž se.

Mně připadá, že to Evy děti vzaly naprosto v pohodě. Jestli si někdo myslí, že si děti pití nevšimnou, tak jsou kreténi. U nás si toho všimnul i kocour a byl úpně jinej, než když nepiju. A proč o tom nemluvit? Četla jsem že alkoholismus u žen stoupá, pijí ženy podnikatelů, pijí podnikatelky. V Bohnicích jsem zjistila, že největší počet pacientek byly pracovnice ve zdavotnictví a školství. Za mého pobytu tam byly 4 lékařky, 3 zdravotní sestry a asi 6 učitelek. Jo a 3 právničky. Opravdu VIP společnost. Možná je to tím, že léčit se opravdu chtěly.Ale protože svět je malý vím, že už tam byla nejméně polovina zpět. To mě docela děsí.

na důvod přezdívky se mě ještě nikdo neptal, no co, není to tajemství - Sailorr (námořník)je Nicolas Cage ve filmu D.Lynche Zběsilost v srdci, je to ujetý, jako celej ten film, ale když jsem to v 90 -tém viděl, věděl jsem, že je to tak trochu o mě.Svou alkoholickou kariéru jsem tu už psal, ale neuškodí si ji zopakovat třeba odkazem na Rok ďábla, můj vrchol kopce přišel před rokem a půl,potom léčebna ( Červený dvůr) a pokus o nový start.Od té doby dvě nepříjemná "mezipřistání" ve kterých mi pomohla zdejší skupina, hlavně Jiří, ale vlastně úplně všichni včetně mého terapeuta, ke kterému stále chodím.Taky jsem prošel a procházím něčím, před čím mě všichni varovali, vztahem s další závislou osobou. Opravdu jsem si myslel, že to jde, snažili jsme se oba a vydrželo to skoro rok. Hrozně těžce jsem ale nesl její recidivy ( tvrdé drogy), až se mi zdálo, že se ten kolotoč co nevidět rozjede. Řešení je jasné - kdo uteče, vyhraje, ale opustit člověka, kterého mám moc rád, kterému rád pomáhám a on mě, se kterým si nemusím nic vysvětlovat, prostě ho nechat stát na ulici a jít dál sám, protože jinak nemám šanci přežít, to je moc těžké. Nakonec jsem to udělal, zničil bych ji a ona mě a vím, že jsem udělal dobře, ovšem dobře mi vůbec není, vůbec. Je to stokrát těžší, než se zdálo, být zase sám se svým svědomím, nenapít se přesvědčovat se, že to bylo jediné možné řešení.Proto jsem sem zase začal chodit častěji, prostě mi není vůbec fajn a plně chápu Moniku. Já, závislák jsem si nikdy nepomyslel, že to zažiju i z druhé strany barikády a navíc v intenzitě a prostředí, jaké jsem znal jenom z knížek a filmů.Možná má slova vypadají odhodlaně a přesvědčeně, ale já tu odhodlanost teď sakra moc potřebuju.

gm-koukáš sem ještě někdy?Překonal jsi tu krizi?Napišobčas,ať víme,jak jsi na tom.Držím palce
Eva H.-moc hezké příspěvky,13. komnata taky v pohodě.

Karinko, nemyslíš, že tvé deprese mohou být spíš důsledkem pití? A ta antidepresiva jsou v podstatě k ničemu když při nich piješ. Vím to z vlastní zkušenosti. Absťák je hroznej, ale trvá pár dní a každý den je lépe. Zkus to přes víkend, dej si tu šanci. Já jsem také čekala na zázrak, pořád to bylo zítra... zítra už nebudu pít, dnes naposled. Ale ono se nic nestane, pokud si ty sama neprotrpíš ty první dny. Jak píše Eva, ze začátku počítala i hodiny. Nebudeš první ani poslední, kdo tímhle projde. Já se třásla, dávila se,potila se, ale to byla legrace proti psychice. V bytě bordel, já nemytá aspoň 3 dny, nevyspalá, hladová, ale bez chuti k jídlu. Pak první den, ten byl na umření, druhý den už lépe a třetí den se dal přežít. Pak se mi udělalo dobře a přišlo pokušení. Nepodlehnout!!! vrátíš se minimálně tam, kde jsi byla předtím. Já jsem tomu v léčebně nevěřila, ale zjistila jsem, že je to tak. Mě stál alkohol manželství a trápení rodičů. Je to drahej kamarád a tím nemyslím peníze.

Karinko a co s tím hodláš dělat? Nebo je to zase jen nicneříkající informace jako všechny předtím?

Paní Evo, je fajn, že sem píšete. Už jste sem někdy psala předtím ? Já si všechny Vaše dlouhé příspěvky přečtu v klidu najednou, až to budu mít vytisknuté.

Moniko, já jsem teď začala brát antidepresiva CITALEC, tak čekám, až začne trochu působit, neboť mám strašně silné deprese a když je to pak spojený ještě s absťákem, tak se to nedá vydržet. Nejhorší je, že na mě už nezabírá ani 2 litry vína, jen to uklidní tělo, co fyzických abst. příznaků týče, takže já už piju jen jako když se najím, abych zahnala hlad, nic mi to nedává a přesto mi to chybí. Přiznám se, vím ,že to je cesta k smrti ještě rychlejší, že kdyby byla levná vodka a já byla hodně hloupá a nepoučená, že bych pila vodku.
Bohužel se mi prudce opět po 6 týdnech zhoršily jaterní testy na tu nejhraniční hodnotu.

Paní Evo,je skvělé,že jste sem napsala a myslím,že to mnohým pomůže přežít!Já už abstinuju úspěšně rok.Nikde jsem se neléčila a podle mých kamarádů jsem blbá a praštěná a hloupá,že jsem přestala konzumovat alkohol a cigarety,protože prý jsem nikdy alkoholička nebyla.Oni už tedy nejsou mí kamarádi,bohužel,přišla jsem o pár lidí,kteří mě měli rádi jen pod parou,ale poznala,že život bez chlastu je mnohem,mnohem barevnější a přátel má člověk také víc-a ještě ke všemu upřímnějších.Já jsem pila občas-jednou,dvakrát,třikrát do měsíce a mezitím nic.Ale když jsem se rozpila,jela jsem na doraz,do rána,ohromné spousty alkoholu.A vyváděla věci,na které nejsem vůbec pyšná.Další den mi bylo zle,pak ještě tak tři dny jsem měla rozhozený metabolismus.Někdy už jsem se bála jít i na oslavy,protože jsem si říkala-co zase vyvedu,proboha!Ale pít "málo" jsem neuměla.A když si to začala uvědomovat má malá dcera,že mám stavy,kdy jsem "mimo",sekla jsem s tím úplně.Musím říc,že mi to šlo dost dobře,vlastně neznám ty stavy,co tu popisují ostatní,asi jsem byla tedy jen psychicky závislá,fyzicky ne.Měla jsem strašlivá okna,probouzela se s rozbitými rty,modřinami od pádů,někdy pozvracená,ztracené peníze,bez telefonu,divím se,že mě nikdy nikde nikdo nepřepadl a nezabil.A myslím,že jsem trpělivost osudu napínala dost.Proto teď,ve svých čtyřiceti nepiju,věřím,že to tak zůstane a doufám,že mám ještě spoustu hezkých věcí před sebou.Chtěla bych lidem,co mají tyhle potíže pomoct,ale nejspíš nejsem moc dobrý rádce,protože jsem schopná jim jen říkat,že MUSEJÍ přestat,a jsem vzteklá,když selžou.Ale-jak tu bylo správně řečeno myslím panem Jiřím-je to vztek,který je znamením lidskosti,vztek na to,že jiná lidská bytost trpí,sebetrýzní se a ničí,a já tomu nedokážu zabránit.Vy jim umíte poradit mnohem líp,a proto vás prosím,pište sem aspoň občas,někteří jistě tu závislost porazí!Díky.

VZKAZ PRO EVU H.
u mě jste třináctou komnatou naopak stoupla o třináct poschodí výš !!!!
Já se teď taky úspěšně držím, jen ještě na tom nejsem tak "ve své dušičce" dobře, abych nepsala pod přezdívkou.....

Jeminkote tady je krásných příspěvků :-)))) Děcka, hrozně ráda bych se hned teď pustila do psaní, jenže za chvíli mi přiběhne šéf a bude šmejdit za zády, tak to nepůjde :-(( Doma se do toho pustím.
Všechny moc zdravím!
(no, a už je tady......)

dobré ránko bystří abstinenti :o)

Koukám "Holubko" taky pěknej nespavec. To byl pro mě jeden z důvodů proč pít. V léčbě nám říkali, že důvod neexistuje, pouze zdůvodnění. Goyu jsem četla. Já bych snad přečetla i telefonní seznam, kdyby nebylo nic jiného. Až si někdy říkám, že to není dobré žít ve fantazii. Jela jsem včera do útulku do Sobína pro nového kocourka. Je úplně stejnej, jen není tak tlustej.
Evo, zahlť prostoru kolik můžeš. Píšeš moc krásně, je to takové pohlazení na duši. Na mě nikdy neplatilo vyhrožování a nadávky, vždy jsem se snažila s pitím něco udělat, když se na mě šlo po dobrém. Proto také nikdy nenapadám Karin i když... KARIN, zkus to se mnou a Ivou. Evi, jaká novinářka? Je to někde na internetu? Ach jo, to budu zase celej den nevyspalá.

Filipe a MarieBr, ještě vám jsem chtěla poděkovat za povzbudivý slova. Prý něco vyšlo v Lidovkách, že se to nehodí říkat takové intimní věci na veřejnosti a navíc před dětmi. V podstatě radši chlasta po tichu, než mluvit a přiznat se k alkoholismu před lidmi. A navíc mě odsuzují, že jsem nechala mluvit děti, že už tak jsem jim zkazila život. Já jsem v pohodě, protože s dětmi jsem vše předem probrala a počítala jsem trochu s podobnou odezvou. Ale při mých začátcích jedna z věcí, která mě oslovila, byly anonymní stránky, kam psaly děti alkoholiků. Já jsem chtěla pomoc propagovat ATlinku a taky trochu povzbudit váhavce k tomu kroku přestat. A taky jsem věděla, že čím dříve přestanou ženy, které mají děti pít, tím menší pak výčitky budou mít. A napadlo mě, že některé se třeba bojí přestat i kvůli tomu, že alkohol jim pomáhá ty výčitky zaplašit. A říkala jsem si, že to třeba některou probudí k činu, ale bála jsem se, že se budou dětem posmívat kamarádi. Ale děti mi rozplakaly, poněvadž mi řekly, že kdo se jim bude smát kvůli tomu, že máma přestala pít, je idiot a že jsou na mě pyšné, když někde jsme a ostatní dospělí jsou třeba jen lehce podnapilý a blábolej blbosti a já často jediná tam jsem střízlivá a odcházím se s nimi a většinou i jinými dětmi, jejichž rodiče to do sebe hrnou koupat nebo do lesa nebo si je všechny odvádím k nám na chalupu, kde jsem prosadila se nepije, když tam pobývám. Jinak odjíždím. Ale tý novinářce to nedaruju, nikoliv kvůli sobě, já už se zatlačit do kouta nedám, ale kvůli těm, které měl pořad pobídnout, aby vyšly ze svého stínu a ona je tam svým odsouzením zase zahnala. Tak je pro mě ujištění vás všech posila, ale vítám i kritiku, já se jí nebojím, naopak, jen nesmí býti povšechná, obecná a nic konkrétního neříkající.Tak a teď už končím, ráno vstávám a už druhou noc nebudu pořádně spát. To není dobře. Přiznám se, že se spánkem to je čas od času se mnou špatné. Nezlobte se, že jsem zahltila mnoho prostoru, počítám s tím, že lze moje kecy v případě nezájmu přeskočit, tak jsem se moc, tedy vůbec neomezovala. Podařilo se i povídáním s vámi všemi zahnat lehkou depresi, která zřejmě pramení i ze změny počasí, což na mě působí podvědomě a když si s tím někdy lehnu, tak zchromnu. Někdy si lehnout musím a nepomůže nic, ani Goya, ani chladivá koupel. Třeba mi pomůže vzkaz od Moniky, Ivy nebo dokonce Karinky, že taky bojujou.Dobrou noc, kamarádi.