alkoholismus

zdravím všechny při neděli, safra, Lvi mi včera utekli

Peru, v pračce i v ruce, snáším hadry z celého bytu, jen mě při tom napadlo, Moni, jak to máš z prací?

HALELUJA,MONČO, TO JE VONČO!!!
Z tvý poslední zprávy, jde taková síla a odhodlání, že až Ti dopíšu, dám se do úklidu. Doteď jsem ,přátelé spala a vyspala celý ten týden, kdy jsem chodila spát kolem čtvrté ráno a vstávala s dětmi v 6,30 do školy. Asi to není dobře, večer budu mít zase problémy usnout, navíc jsem trochu přespalá, ale Mončin dopis mě nakopnul, takže jsem nechytla hned "po ránu" blbou náladu, naopak.A připochází na řadu Jiřího věta ...a protože jsem si sám sebe oblíbil, nezlobím se na sebe, beru se takový, jaký jsem... a Sailorrovo ujištění, že špatně umyté nádobí se dá znovu opláchnout a co na tom, že to trvá hodinu...Než se vrhnu doútrob naší domácnosti, ještě chvilku k Tobě, Moni:
1)Hellmanovou jsem nečetla, ani nevím, že taková kniha je a rozhodně si jí seženu!!!
2) Knihu Francisco Goya napsal Evans S. Connell a je to více je to spíše dokument, na základě dochovaných a ověřených informací dedukuje, jak to s ním asi bylo. Protože mám v sobě ještě Feuchtwangera a jakousi knížku, která u každého jeho obrazu reprodukovaného v ní, popisuje co,koho a proč, kdy a kde maloval či kreslil, doplňuje mi to zase o kus mozaiku o tomto muži, o době ve které žil. A můžu Ti říct, že to tedy nebyla žádná prdel, smrtonosné epidemie, Inkvizice, Napoleonské války...jeho hluchota... ale nevzdal to a žil, nepřežíval ŽIL!!! a jeho odhodlání ŽÍT, MALOVAT TVOŘIT bylo tak silné, že ke mně doléhá přes několik století až do dnešních časů. I goya je maják , za kterým se dá jít, ale musíme se naučit koukat na svět očima Jiřího a Slávky. A skvělý je, že Jiří i Slávka a určitě i další nám pomůžou a hlavně i my si už umíme pomoci sobě navzájem a naučíme se, že budeme umět pomáhat sami sobě tehdy, kdy nebude toto naše společné útočiště dostupné. VZKAZ PRO IVU A KARINKU: Takže Ivo, neváhej, jdi do léčebny, a ať už seš zpátky a můžeš jít za světlem s námi. A KARINKO, TY SE TAKY PŘIDEJ, OPILÁ S NÁMI NEMŮŽEŠ, NE ŽE BYCHOM TĚ NECHTĚLI, ALE ZTRATILA BY SES V MLZE A VE TMĚ A ŽÁDNÉ SVĚTLO BYS, KOČIČKO NAŠE, NEVIDĚLA. ABYS PROZŘELA, MUSÍŠ BÝT STŘÍZLIVÁ, TO SVĚTLO UVIDÍ JEN TI Z NÁS, KDOŽ NEKONZUMUJÍ ALKOHOL, A I TAK SE MUSÍME SNAŽIT A HLEDAT HO. ALE HOLKY, STOJÍ TO ZA TO.Dejte se dohromady a přidejte se k nám. My na vás čekáme, i když jsme napřed. Připadá mi to, jako bychom putovali na vrchol krásné hory, cesta vede spirálou, která obtáčí horu, takže byť je Jiří a Slávka výše, stojí kousek nade mnou a protože vidí více do kraje, dívají mi informace, co hezkého mě čeká. Kousek pode mnou je Monča a Saillor, ale jenom kousíček, možná se střídáme a je to nastejno, protože já mám ještě problemy v tom, Monča v onom, Námořníček zase v čemsi jiném, co třeba zase já už mám vyřešeno, atd. No, je to konec konců jedno kdo kde stojí, není to závod, chceme lézt a vylézt na tu horu, protože se chceme kochat a opíjet tím pohledem, chceme být v tom světle. Alkoholismus nám ukázala, co to je osamělost, tak víme, že krásné je být v tom světla spolu s dalšími tvory a nejen našeho živočišného rodu.
3) K mojí víře. Jednou jsem byla se psem venku a zatímco Růža běhala s ostatními psi, já si četla knihu Martina Bubera: Cesta člověka podle chasidského učení. Dospěla jsem k pasáži:" BŮH PŘEBÝVÁ TAM, KAM HO ČLOVĚK PUSTÍ. JDE PRÁVĚ O TO, NECHAT BOHA VEJÍT. ČLOVĚK HO VŠAK MŮŽE PŘIJMOUT JEN TAM, KDE SKUTĚČNĚ STOJÍ, TAM KDE ŽIJE PRAVÝ ŽIVOT.Udržujme posvěcený vztah s malým světem, jenž nám byl svěřen, a v tom kruhu stvoření, s kterým žijeme pospolu, pomáhejme posvátné duševní substanci dosáhnout dokonalosti.Vytvořme na tomto svém místě prostor pro Boží přebývání, a pak nechme Boha vstoupit dovnitř."...Ve chvíli, kdy jsem dočetla tato slovo se rozsvítilo slunce a zaplavilo paseku a na ní dovádějící zvířata radující se ze své společnosti. A já jsem si v tu chvíli řekla tak jo. Chodím na různé přístupné svátky na Židovskou obec, protože mě velmi uklidňuje a oslovuje judaismus. Mám-li v neděli čas, jdu si poslechnout Halíka, káže v neděli od osmi večer v kostele Sv. Salvátora naproti Karlovu mostu, areál Klementina. Od něho jsem četla krásné knihy a ke křesťanům mě pozvala ta, která se jmenuje OSLOVIT ZACHEA. A do třetice: velmi mě zajímá keltská civilizace a tak mě oslovilo i keltské pojetí křesťanství. Má základy v moudrosti starých druidů, kteří pokorně čerpají svou moudrost od Matky Přírody. Já bohužel často v neděli hraju, nejsem na tom tak, abych si skočila kamkoliv do kostela a odnesla si požehnání a posilu na celý týden, já zatím slyším jen na Halíka, a tak jiné mše nevyhledávám. Ale mám-li čas tam zajít, udělám-li to, pak si pochutnám, občerstvím se a šťastná s nadhledem vkročím do nového týdne. Možná se tam někdy zkus zastavit, docela by mě zajímalo, co Ty na to.
4)Ještě trochu k tomu, jak a s kým žiju:
S mužem se známe dlouho, ale dali jsme se dohromady po revoluci , kde jinde, než v hospodě U ZPĚVÁČKŮ, jak říká on, zbyli jsme si, ale o tom jindy. Takže doma mám chlapa, naštěstí pro oba čas od času přebývá na chalupě, kterou buduje jako příbytek na pokojné stáří, já tak daleko nekoukám, pak tu mám svoje dvojčátka, jdou do puberty a jsou strašně nároční na můj čas. To by bylo krásné, kdybych se nedostávala ze sraček. I když mě viděly opilou méně, než si řádné nealkoholičky dovedou představit, já se vracela zlitá, až když spaly, viděly mě ráno, znetvořenou probdělou alkoholickou nocí. Když jsem pak přestávala pít a začínala abstinovat, byla jsem nervozní, často bez příčiny a musela jsem jim vysvětlit, o co jde, co se ve mně děje, aby si mou neásku k sobě nevykládaly jako nelásku k nim. A pak, mě ani nenapadlo jim něco tajit, já vyznávám pravdu a život v ní a pravda o mě je, že mimo jiné jsem i alkoholička. A po svém krátkém pobytu tady mezi vámi, navíc když to srovnám s reakcemi a názory některých duševně nevyvinutých abstinentů, s pokryteckým vnímáním světa měšťáků, nemáme za co se před společností stydět. Prostě jsem jim to o sobě řekla,to jsem ani nemusela, věděly, cítily a tušily více, než jsem čekala. Nerozuměly tomu, proč jsem byla často tak divná, a tak naopak moje přiznání, pojmenování a vysvětlení mého selhávání uvítaly. A jak říká moudrý klasik- EXEMPLA TRAHUNT- stala jsem se pro ně odrazujícím příkladem, jak může člověka ničit závislost. A protože se snažím se svým životním pochybením bojovat, jsem i tím dobrým příkladem pro život, ve kterém čeká nástraha závislosti na každém kroku.
Zvláštní je, Moni, že v mé osamělosti mi nepomáhají a nepomáhali lidští příslušníci mojí rodiny, nikoho jiného , než tyhle tři nemám, alkohol mě v něčem od nich navždy odtrhnul, nechápou mě a já to po nich ani nechci. Kdo mi pomáhá jsou moje zvířata. Máme psa Růženu, vycházky s ní byly v počátcích skvělou terapií. A neustále našim životem prochází kočičí národ. Nejprve to byl jeden kocour-rváč.Jmenoval se Bác. K němu přibyla kočička Maluška, které jsme se ujali, když jí nikdo nechtěl. Bác se, bohužel, ztratil na chalupě a Maluška porodila čtyři další kočičky, jedna se ztratila, jednu si vzali sousedi, Ponožka a Černá nám zůstaly. Každá z nich porodila a máme od nich dva kočičí kluky. K mužově nevoli mu je lifruju na chalupu a do Prahy si beru toho, kdo to potřebuje. Teď mám doma Malušku a její dva vnuky, poněvadž jsou ještě malí, narodili se na podzim, holky-mámy řádí na chalupě. O Malušce ani nevím, snaží se mi nepřekážet, nesměle přichází v noci, když sedím u počítače, vleze mi na klín, taky spustí traktůrek a povídáme si. Na jaře se zase změní v lovkyni a bude na chalupě. Ale nechala jsem jí píchnout antikoncepci. Příští týden je musím všechny nechat očkovat. Za to kluci jsou divoši, je jich všude plno, budou chtít taky do světa, ale bojím se, že je ztratím, tak přemýšlím, jestli je nenechat kastrovat. Jeden je černej po mámě, ten druhý je světle šedivý, ale světloulince, jedna kamarádka si myslela, že to je nějaký vzácný druh kočky sibiřské. Je s nimi sranda, ale je to o nervy. Taky hodně přispívají k nepořádku v naší domácnosti. Já vím, že jsem to asi s množstvím zvířat přehnala, ale to už tak je, na druhou stranu to, co mi dávají je k nezaplacení, navíc to nikde nekoupíš. Tak, zase jsem se zasekla, sedla jsem si k tomu ve dvanáct, muž obstaral děti a oběd. Dneska máme válící se neděli, děti si už zvykají na to, že musí každý den plnit své povinnosti do školy a skočí na to samy, já musím pouze kontrolovat, aby to neflákaly a přispěchat na pomoc, když něčemu nerozumí, což v matice a fyzice není nic jednoduchého. Nezbývá než proniknout do tajů termiky a trojúhelníků s nimi. Jdu uklízet, večer hraju, pak podám raport.

Tak zase vzhůru, ale nějak v klidu a pohodě. Musím tu nespavost brát pozitivně, zase mám delší čas na život, že jo? Evi, jak se jmenuje ta knížka co čteš o Goyovi? Četla jsi od Diane Beaty Hellmanové její autobiografii Začínám znovu žít? Je to o tom, jak přestala pít. Víš, já nejsem pro své okolí tak smutná, spíš naopak. No teď mě napadá "Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" až jsem se nad sebou zasmála. Dnes v noci jsem se poprvé za dlouhou dobu probudila bez úzkosti a strachu. Tak se dívám na opakování hokeje a mám dobrou náladu a je mi fuk, že nespím. Vedle PC sedí kocour a vrní jak traktůrek. Vždyť je to vlastně pohoda. Mám tu přeslazenej heřmánkovej čaj a teplíčko, co já si pořád stěžuju? Mám velkej byt v centru sama pro sebe, zahrádku před okny, vás, PC, telku a rodiče a bráchu a kamarádku a knížky, tak už dost té sebelítosti. Už nebudu kvílet nad tím co nemám, začnu se radovat z toho co mám. JO JO Jo!!! Jo Evi a jdu za nimi nebo se přinejmenším budu snažit. Já také věřím, že je něco nad námi, nepotřebuju žádnou církev, to ne, ale v něco vyššího věřím.
Hezkou noc plnou krásných snů. Já to půjdu ještě zkusit. Evo, já snad kvůli tobě začnu chodit do kina:o))

Promiňte mi chyby a nepřesné vyjadřování, jsem opilá z vašich krásných slov a z pravdy, která tady na tomto chatu zaznívá.A taky unavená.

Kamarádi moji, tak jsem konečně doma. Zdržela jsem se u Ivanky Ch., kde jsme měli s dcerkou převlečení, neboť na takovéto akce ráda vycházím v tlupě, což dnes večer byla Ivana, její synek, moje dcerka a já. Celý odpoledne, co jsme se čančaly, jsem jí povídala o tom , co je nového tady u nás. Ivanka je dobrý posluchač a vnímavá žena, a říkala mi, že se vždycky rozsvítím, když o vás-nás mluvím.Já jsem si uvědomila, že to je pro to, že jste praví, opravdoví a hrozně vnímaví.Taky jsem si uvědomila, že jsem se mylně domnívala, že otvírám svou třináctou komnatu pro druhé, a vůbec mě při tom nedošlo, že jí otevřu především pro sebe. Tentokrát jsem opravdu nečekala výhru, neboť znám dobře akademiky a jejich vkus, navíc jsem nikdy neholdovala podobným soutěžím. Beru svou účast jako propagaci české kinematografie, jako podporu české kultury a nijak to bouřlivě neprožívám.Než jsem vstoupila na jeviště, řekl mi Vachler, že mám mluvit, že máme dost času. Střih je kategorie, které nerozumím, a nechtěla jsem se pouštět do vtipkování. Zeptala jsem se, co mám říct. "Něco od srdce" zaznělo. Když od srdce, tak od srdce. Koukali na mě, jak na cvoka a ptali se pak, co to mělo znamenat. 5ekla jsem jim, že jsem pozdravila ty, kteří mi pomáhají, aby mé srdce nebylo svírané úzkostí,aby se nechvělo strachem, aby má mysl byla jasná a průzračná. Podle toho, jak se tvářili, to vypadalo, že mají podezření, jestli nemluvím o nějaké sektě. Ale neodvažovali se zeptat nebo je to spíš nezajímalo a já si zase uvědomila tu skvělou věc, že se dá nejenom nad chlastem vyhrát, ale i ze zkušeností s ním něco vytěžit. Já nevím, jestli jsem to tu psala nebo si jen řekla, že o tom napíšu, ale asi psala, prostě jsem se rozhodla, že na tu novinářku, ale zvysoka!!!, jak mi radil Jiří.Spíš budu přemýšlet o tom, jak dál podporovat náš společnej boj, jak a kde shánět peníze na další ATlinky, a pod.Vy o tom víte určitě víc ze svých pobytů v léčebnách, mám pořád v hlavě, co psala Monča o složení žen v Bohnicích. Taky to, co napsal Jiří o tom, když se rozhodne léčit chlap a když ženská.Ivana říkala, že tam pouštěli záznam z mého přebírání lva v roce 2000. To jsem začala brát antidepresíva a paní doktorka mi řekla, že se na ně smí pít. Bylo to krátce potom, co se oběsil můj kamarád a já si to vzala coby důvod k porušení mé rok a půl dlouhé abstinence. Taky říkala, že tam byl krásně vidět rozdíl tehdy a nyní. Je a není to důležité, jak vypadáme. Já tělo beru jenom jako schránku, na které je vidět, co se děje uvnitř. Tak, jako jsem byla tehdy oteklá navenek, tak jsem byla oteklá zevnitř. To, že mi bylo jedno, jak vypadám nebyl odraz mého pohybování se ve vyšších sférách, to bych asi nešla na žádné udílení, ale toho, že jsem měla v hlavě pouze myšlenku, kde a kolik se napiju. Už ani ne jak a s kym. Tehdy jsem zapomněla, že piju na žal nad zmařeným životem kamaráda a opila jsem se štěstím nad výhrou tak, že jsem sošku během večera několikrát ztratila. Šla jsem se pak dorazit do divadla, kde jsem tehdy hrála a kde byl zrovna ples. Nedávno jsem tam zavítala s Ivanou na kafe, neboť všude okolo bylo zavřeno. Nebylo ještě ani deset hodin dopoledne a jeden nebohý kulisák už byl na maděru. Seděl sám v baru, obličej pomlácený , patrně následek nějaké pitky, špinavý a zanedbaný, pil ranní pivo, zpíval, usmíval se přiblble a vyznával se nám ze svého obdivu. Jde o člověka nadprůměrně citlivého a inteligentního. A já si uvědomila to samé, co Slávka. Kdybych s tím pitím nesekla, neodešla bych z tohoto divadla a není vyloučeno, že bych tam to dopoledne seděla s ním. Špinavá , nacucaná a s obavou ze samoty bych hleděla ke dveřím, zda se neobjeví nějaká osoba, která odvede mou pozornost od mého zoufalého živoření. Zvláštní je, že jsem k němu necítila ani opovržení, ani lítost, jako Slávka k bezdomovcům. Kdežto Karinky mi líto je. Asi proto, že ona che přestat, on si ještě svojí závislost nepřiznal. Nebo hodně myslím na Ivu, kdy už se odhodlá. Ivko, práskni do toho, čím dřív tam půjdeš, tím dřív budeš zpátky, tady s námi, ale už v jiný pozici. Přiznám se, že nejvíc myslím na Monču a na Sailorra. Tam totiž cítím, že je jen otázka času, vydrží-li,že se začnou blížit té harmonii a moudrosti odžitého, té pevné nic neodpouštějící toleranci a hlavně tý nádherný a nakažlivý radosti ze života na týhle planetě, jaká na mě vane ze slov Jiřího a Slávky. Vás dva si vůbec nedovedu představit, že jste někdy podlehli. Ten dnešní nebo včerejší Slávčin výlet do italského sluníčka a hned jak se Jiří přidal a připomněl jaro a léto...to mě zase připomnělo, že mám před sebou ještě dlouhou cestu,než se dostanu tam, kde jsou oni. Na rozdíl od Moniččina stavu plného smutku je už vnímám a slyším a jejich slova ve mně téměř okamžitě navodí pocit podobný jejich, když to psali. Ale ještě mi to nenaskakuje samotné, někdy ano, ale když je tak dlouhá zima ne. A ta je dlouhá každý rok. A byly holky, Moniko a Ivo, kdy bych tato jejich slova jenom přelétla zrakem a nic by ve mně nevyvolala. Například oni dva jsou pro nás důkaz, že nás čeká něco hodně podobného tomu, jak si já představuju spokojený a krásný život, ale bez povrchního kýčovitého povlaku. Tak si představuji harmonii duše a těla.Tak jo, jdou před námi a nesou světlo, HOLKY A KLUCI, NEBUĎME BLBÍ A POJĎME ZA NIMI.

Evi H., 13. komnata se mi moc líbila, je fajn ukázat lidem, že potíže má každý člověk, bez ohledu na to , jestli je dělník nebo třeba prezident. Spousta lidí má problémy, ale myslím si, že je spíše schovávají, nebo si je ani nepřipouští. A ten kdo to odsoudí, měl by nejdřív zamést před svým prahem. Moc tě obdivuju za tvou otevřenost a lidskost, která z tebe čiší. . Tobě a všem ostatním přeju jen to nejlepší a hodně sil.

Evo, díky moc za pozdravení. Cena putuje tentokrát jinam, ale fakt je, a to víme všichni, že Tvoje vítězství není závislé na porotách. Jsi bezva ženská.

A já nic neviděla a neslyšela :-(((( Teď jsem přišla z práce :-((((

No a teď mám větší nervy než v hokeji, já to tý Evě tak strašně přeju. A jak jí to strašně sluší, ty ostříhaný vlasy a ty šaty. Prostě krásná ženská. A moje palce jsou už umrtvený tím mačkáním. Ale jak jsem psala pro mě už jsi vyhrála.

No a teď řvu jak stará kráva. Evo, dostala jsi mš tak jak nikdo. Možná mi ten pláč pomůže usnout, ale spíš myslím, že si tu na tebe počkám. Strašně ti to slušelo, jsi kočka. Až skoro zbytetně, protože pro mně jsi byla taková obyčejná, a teď jsi se tam objevila fakt jako hvězda. No, ale máš na to, jsi fakt bomba. A díky za tvá slova, i když jsem uřvaná jak stará kráva.

Joooo, viděli. Naprosto souhlasím, byla úžasná! :o)
Díky, Evo.
A teď se jdu dívat dál, jdu jí fandit. :o)

Tak to je fičák...Eva Holubová Vás pozdravovala, viděli jste...? Ale seklo jí to, co?

Už jsem v pohodě. A Evě taky zamávám, přinejmenším budu přepínat. No jo já vím Evi, nevyděláváš tak nepřepínej, co?
Jo, Jiří máš pravdu. Asi jsem to brala moc optimisticky. Doufám, že už je ti lépe, po té pizze. Já jsem snědla 3 nožičky párku, asi 6 feferonek a 2 housky a že bych byla nějak nadšená se říct nedá. Tak ještě jednou. Evo, i když třeba nevyhraješ, pro mne jsi vítězka napořád.

No, Mončo, nenechme si jedním hloupým článkem zkazit náladu. Připomíná mi to "...odpusť jim, neboť nevědí, co činí". My víme své, tak proč bychom se rozčilovali. My víme, oč jde. My známe Evu (jakkoli to zní podivně po pár dnech, ale máme totožné zkušenosti...) a hlavně problém, který má ona, protože je to problém náš, dobře víme, proč si Evy vážíme. Takže - na podobné články můžeme zvysoka hodit bobana. ;o) (jo, tohle je smajlík se spikleneckým mrknutím). Vztek pramení z přílišně optimistického očekávání, že svět se bude chovat dokonale.
Jak říkal Seneca, přílišný opitimismus je příčinou vzteku. Nečekejme, že budou všichni lidé bezchybní a nebudeme se muset rozčilovat. Nečekejme, že svět bude dokonalý a nebudeme se muset rozčilovat. Když něco nemůžeme změnit, je rozčilování pošetilé. A když to změnit můžeme, tak je zbytečné, protože to můžeme změnit. :o) Necitoval jsem Senecu přesně, to bych to musel někde hledat, ale tohle je jeho postoj.

Já jsem už zpátky doma. Šel jsem do Delvity, ale nechal jsem se před tím zlákat pizzerií a poseděl v ní. Snědl jsem velkou pizzu a je mi ještě teď těžko. Ale docela fajn. Flákám se a pořád přemýšlím o Vás všech. Už vím, že se budu dívat na Českýho lva. Budu mít tak pocit, že jsem vám tak trochu blíž, když budu vědět, že je tam Eva. Tak zdravím, Evo, ať je to hezký večer. Budu Ti mávat do televize, až Tě tam zahlídnu :o).

Jo, Evi, to je prostě daň za to, že jsi se zviditelnila. Ale je to malá daň ve srovnání komu jsi pomohla. I kdyby to byl jen jeden člověk, stálo to za to. Sakra, to je mi milejší ochlasta než takhle uvažující abstinent. Jak už jsem psala, nikdo z nás si přece závislost nevybral. Ty noční můry a následné deprese. Sem přece nepíše nikdo, kdo je na ulici a třeba i krade. I když ani ty nesoudím. Tak moc mě ten článek rozčílil, tak píšu asi zmateně. Jdu se taky najíst.

Tak jsem to dočetla a také tam něco připsala. Do prd.. nějaká zasr.. kráva, ví prd o závislostech a zviditelňuje se ubližováním lidí. Její styl není hodný studentky žurnalistiky, to tady má skoro každý lepší sloh. nějak mi z toho čišela závist, typu, já nikdy nepila a kde jsi ty a kde já? A děti mi naprosto nepřipadaly ztýrané, spíš naopak. Moc krásný, dobře živený a spokojený. Paní bulvární by se měla líp informovat o závislostech než bude příště psát takový bláboly. Jsem nasraná.

Tak ten článek je naprostý humus. Bléééé, tfujtajkx.......Eva to má hrozně těžké, prtože se po ní může daloko více vozit kdejaký "íkváč". No fuj, úplně mě to znechutilo. Ale to je přesně ono, prostě jsou lidé, kteří nevidí a nechtějí vidět tu úžasnou statečnost a sílu člověka jako je Eva, oni si potřebují jen kopnout. Na to funguje jen mokrým hadrem popřesčuni nebo přičinlivá ignorace.

Jo, tak už na mně jde hlad. Tak konečně vysoukám své líné tělo ven z bytu a půjdu se poohlédnout někde po nějaké potřavě. :o)

Mám dilema, jestli večer sledovat Lva nebo hokej. Hokej už mne teda tak moc možná neláká. Nedivím se, že je těžké ty kluky namotivovat na boj o 3. místo. No, uvidím.
Zítra asi nebudu. Možná až večer. Možná se tu ale dneska ještě zastavím. Tak zatím.

http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060202_000180_ln_noviny_sko&klic=211474&mes=20060202
Tohle je internetová adresa toho článku o 13. komnatě. No, teda, nedalo mi to, protože on byl opravdu tak dost nepříjemný, takže jsem na něj reagoval dvěma příspěvky (do jednoho jsem se, jak je mým zvykem, pro svou rozvláčnost nevešel, hihi). Jestli chcete, můžete si to tam přečíst v diskusi pod článkem. Ale prakticky jsem se, myslím, dost opakoval, co jsem psal i tady.