alkoholismus

Tak dneska se opravdu umýt nemohu z důvodu že v celém baráku neteče teplá voda. Aspoň tu kačenku bych si potřebovala umýt. Pořád menstruuji a ty chlupy by tam už taky potřebovaly jít dolu, chm a ještě to chcaní do toho.

Já vás čtu ráda a s alkoholem jsem nikdy trable neměla,ale při tom čtení mě občas honí mlsná ta si lahvinku červeného doma otevřu. Začínal u vás alkohol přesně takhle nevinně?

Slávko a seš si jistá že splníš vše co řekneš? Ruku na srdce, asi né co?

Doufám že dědek brzo chcípne a dostanu jeho lováky. Už se moc těšim

Snad ještě Ivo!!! gratulace, to je jasný, ale zvaž ten nástup do práce před vyléčením!! já v začátku abstinence dost blbě snášela situace, když jsem nebyla zdravotně v pořádku.

Holky, já se omlouvám, čtu příspěvky, myslím na vás, ale musím psát několik rozhovorů k novýmu filmu, tak nemám čas se vyjadřovat ke všemu, jak bych chtěla.
Mončo!!Držím palce, to je jasný!!!
Slávko, jsem šokovaná z Tvé zkušenosti s lékařkou! Co chceme po laické veřejnosti, když lékaři...
Karinko, je mi líto, ale dokud konzumuješ alkohol, já se s Tebou prostě nemůžu sejít osobně. Ráda Ti budu odpovídat a zajímá mě Tvůj osud, ale nemůžu se stýkat a navazovat užší kontakt s někým, kdo tak chronicky setrvává v neřešení své nemoci. Sama jsem na věky postižená a Tvoje pasivní podléhání našemu společnému nepříteli by mi při bližším styku bralo vítr z plachet. Já se Tě neodříkám, naopak čekám, až se přidáš, až se o něco konstruktivního pokusíš.
Naopak s každým, kdo už začal boj se sejdu ráda, neboť se můžeme v mnohém inspirovat a posílit. Z Tvého pohledu se to může zdát kruté, z mého nezbytné.
Holky, chtěla jsem psát dál, ale musím si jít lehnout, zítra opět hraju a navíc zkouším. A chřipka ještě není doléčena.

Moniko také držím palečky :-)))

Ivo DESET dní!!! To je už kulaté datum !! Blahopřeji a drž se! :-))

Evko, jojo synek..... S tou poradnou to bylo tak, že jsem mu před 14 dny řekla, že pokud nebude dodržovat na čem jsme se domluvili, tak tam jdeme. On tomu samozřejmě nevěřil, takže se šlo. Já na rozdíl od něj, když něco řeknu tak to splním :-)) Jinou možnost ostatně ani nemám.
S tím vínem doma. Já doma žádný alkohol nemám. Prostě suchý dům. Ze začátku, když tu bydlel ještě přítel, tak bylo doma pivo a ve špajzu rum. Myslela jsem si že mi to nevadí. Přesně do momentu, než mi v práci problesklo hlavou, že doma jsou v láhvi 4centimetry rumu. No byla jsem z toho zděšena. Vůbec si nevzpomínám, že bych si tu láhev kdy prohlížela kolik v ní je pití. Ale kolik bylo oleje který stál vedle (nebo jestli tam vůbec nějaký byl) to jsem si vybavit nedokázala. Prostě se mi ta láhev rumu dostala do hlavy. Tak jsem milý rum vylila a vyhlásila suchý dům.

Holky, něco o těch nezdárných dětech. Naprosto chápu co prožíváte. Taky jsem to zažila, i když to nikdy nedošlo až do poradny nebo k soudu. Ale byla tam marijánka (o té vím stopro) a kdovíco ještě. Klukovi bylo 18 a byl nejchytřejší na světě. Do školy chodil taky jenom proto, že tam chodili všichni. A všichni kouřili marihuanu a ty se do toho mami nepleť, nerozumíš tomu. Buď ráda, že nepiju, chlast je horší než měkké drogy. (Podotýkám, že tenkrát jsem ještě téměř vůbec nepila). A co jsem věděla o drogách, abych mu mohla oponovat?
Pamatuju si velice dobře ten pocit bezmoci a výčitky, kde že jsem udělala chybu (já, protože manžel o ničem nevěděl a neví do dneška, je montér, málokdy doma).
Maturita taktak, s odřenýma ušima. Další tři čtyři roky nepřetržitých hádek, domlouvání, oboustranného pláče. A přešlo to. Našel si holku, oženil se a dnes (11 let od té anabáze) koukám jaký je z něho báječný tatínek.
Takže asi tak. Základ dostali a víc celkem dělat nemůžem.
Jo, ještě k těm marihuanovým cigaretám co jsem u něho našla. Dělala jsem, že je splachuju do záchodu, ale schovala jsem je a pozdějc tajně vykouřila!!! No ale nic to se mnou nedělalo, tak do dneška nevím co na tom mají.
A teď co já. Byla jsem 2x s kámoškou na pivo, ale zatím se držím a nepiju SAMA. Prostě žádné víno doma. Tak vy co to zvládáte líp než já, držím palce a fandím.

Karinko, Ty se nesnažíš aspoň trošku ten alkohol omezit? Třeba vystačit jen s jednou flaškou? Já teda na konci jsem se snažila si aspoň kupovat 0,7 l místo 1l vína, když jsem věděla, že to nevydržím, abych toho vypila míň. Když jsem měla chuť na pivo, tak jsem to aspoň prokládala těma nealkoholickýma. Ty se vůbec nesnažíš? A co práce, hledáš si něco?

Serafinko, je fajn, že ses přidala. Já dnes vydržela 10. den bez alkoholu. Mám i lepší pleť, ale je to možná tím, že jsem doma nemocná a hodně spím. Už mě to štve, protože bych chtěla jít do práce, máme tam toho hodně. Je mi to hrozně blbý, že jsem doma, a holky to tam pak nestíhají. A to nestíháme, ani když jsme tam všichni :-( No, v pondělí už půjdu, ať je mi jakkoli...

Kleo, pokud se Ti to brnění vyskytuje v určitých situacích, tak to může i psychického původu. Pokud Ti nic nenajdou, tak si něco přečti o té panické poruše nebo agorafobii nejlépe od p. Praška. Já chodila kvůli úzkostem 6 týdnů do stacionáře v Bohnicích a hodně lidí tam mělo podobné problémy. Dokonce jsme si různé příznaky (např. to brnění) sami vyvolávali zrychleným dýcháním a pak nácvikem správného jsme se to snažili odstranit. Mě to teda moc nešlo - ani to vyvolávání, ale v reálu jsem žádné fyzické příznaky nemívala, takže jsem to ani nepotřebovala. Jo, a byla tam se mnou jedna holka po léčbě závislosti na alkoholu v Bohnicích, doporučili jí to tam, protože měla problémy cestovat. Tak i v průběhu léčby tam měla vycházky každý den a povinně jezdila autobusem :-)

Karinko, máš pravdu, zatím jsem s nikým nechodila, ale nelituju :-) Jen si občas uvědomuju, že jsem v tomhle dost jiná než ostatní a mám obavy, že bych ani žádný vztah navázat nedokázala. To bych se musela zamilovat až po uši na první pohled, a ještě by mě ten dotyčný musel vlézt sám do cesty, protože nikam moc nechodím, kde bych někoho potkala. Děti bych chtěla, ale ne za každou cenu. Bojím se spíš partnerského vztahu, děti si dokážu představit, že mám, ale partnera moc ne. Myslím si, že kvůli tomu, že jsem taková "opožděná", tak děti ani mít nebudu. Ale kdoví, někdy to jde hodně rychle. Pročpak nechceš mít Ty děti? Ten Tvůj kamarád je asi trochu víc, než kamarád, ne? Aspoň to na mě dělá takový dojem, když o něm mluvíš v souvislosti s partnerem. Je to ten Láďa?

Mončo, držím palce, ať Ti to vyjde :-)

Tak to mám za sebou, dají mi vědět, ale vypadá to, že snad jo.
Jé sex, co to je?

Kamarádka to není, je to známá z tenisu. Já jsem u ní byla hlavně proto, že bylo pro mně pohodlnější na ní na tenise vypláznout jazyk a nechat si napsat recept tam, než trávit celé dopoledne někde v čekárně. Jako o té změně jsem uvažovala už před čtyřmi lety, kdy jsem se prvně nechala odvézt na záchytku. Ona jela se mnou s tím, že mi okamžitě domluví hospitalizaci a já zůstanu v léčebně. Jaké bylo moje překvapení, když mě ze záchytky o půlnoci pustili domů, že o žádné hospitalizaci nevědí. Dotazovali se i na příjmu a nic domluveno nebylo. Tak jsem si léčbu domluvila sama. Tenkrát ještě na psychu, protože to, že mám problémy s alkoholem jsem si připustit nechtěla. Po prolialkoholní léčbě byla trochu zaražená, když se dočetla, že mám kombinovanou závislost - léky alkohol - protože léky mi předepisovala ona.

Slávko, není co řešit. Změna je nutná. Jak ale budeš řešit, že že je to tvoje kamarádka? Rozejdeš se s ní?

Tak jsem děcka vytočená do bezvědomí! Musím se z toho okamžitě vypsat. Způsobila to jedna banální návštěva mé obvodní lékařky. Předesílám, že je to moje dlohodobá známá. Jak mi tak vypisovala recept, přečetla jsem si, co má napsáno v počítači. Takže tam měla: 23.1. - 27.1. 2006 nutná hospitalizace v protialkoholní léčebně, potom něco latinsky, potom: porušená duševní způsobilost z důvodu konzumace alkoholu. Potom: pokračující léčba antabusem. Tak jsem na to třeštila oči a zeptala se jí, jestli mi to může nějak vysvětlit, odkud ty zajímavé poznatky nabrala. Odvolávala se na propouštěcí zprávu z léčebny. Tak jsem ji chtěla ukázat. To se ošívala, až když jsem jí řekla, že mně je to jedno, že si ji vyžádám v léčebně, tak ji našla a začala ji číst. V prvé řadě to, že jsem tam byla na dobrovolné opakovací léčbě v rámci doléčování, to s ní ani nehlo, protože neví co to znamená. O antabusu tam sice psali, že ho již neberu, ale toho si nevšimla. A ta duševní nezpůsobilost ji tak vyplynula z toho, že jsem v léčebně uvedla, že občas něco zapomenu a že před Vánocemi jsem měla mizernou náladu. Tak jsem se jí zeptala, jestli ona nic nezapomíná a celé dny se kření jak pako a je tudíž duševně způsobilá. Dále jsem se jí zeptala, co ví, jako lékařka o alkoholických neurózách a psychózách že si jen tak z plezíru vyvozuje takové závěry. Nehledě na to, že mne před tím 4 roky léčila na deprese. Cosi blekotala, tak jsem jí doporučila, ať si koupí tlustý sešit, nadepíše si ho "Můj milý deníčku" a ty svoje dedukce si píše tam a ne do mého chorobopisu.
Haůůůůůůůůůůůů já chci obvoďáka, který ví něco o závislostech a jejich léčení, nebo mě vážně šlehne!!!!!!!!

Monika tam právě je - držím palce.

Alžběto ty mi mluvíš z duše, u mě to bylo úplně to stejné.

Karinko, já samozřejmě poznala, že nepíšeš ty.

K tomu sexu. Ano! Byl to jeden z prvních varovných příznaků, když jsem zjistila, že za střízliva nejsem aktivní, chci mít vše za sebou co nejrychleji, ale přece jen jsem si užila. A v podnapilém stavu? Učiněná dračice. Ale bez orgasmu