alkoholismus

Karinko na ten Neurol pozor. Já ho taky brala, nejdřív abych se neklepala, ze začátku mi to pomáhalo, ale pak jsem brala Neurol ráno, po obědě a večer jsem pila víno, dopadala jsem tak, že jsem se potom v poslední době probouzela třeba ve dvě hodiny ráno a musela si dát skleničku vína, abych usnula a pak zase po probuzení Neurol, děkdy diazepam, prostě smršť a vůbec mi to nepomáhalo. Neurol já návykový skoro tak jako pití. Bez něj jsem se taky klepala. Pak mi to stejně nepomáhalo. Fakt to pití se stupnuje, nejdřív jsem měla víno večer a v pohodě, pak už po obědě a pak nonstop od rána, a z toho už se člověk sám nedostane. Když jsem pila jenom večer, tak jsem si říkala, že je to normální a v pohodě, ale to si člověk namlouvá, protože už v tom lítá. Takže bych prášky jako Neurol raději nebrala a zkusila něco nenávykového, to ti určitě některá z holek poradí nebo spíš by ti měla poradit doktorka, já měla nejdřív jednu která mi to předepisovala po baleních, takž prášků jsem měla dostanek, ale v tom to není, proto teď už dva roky mám jinou, s kterou jsem maximálně spokojená.

Proč se stydíš Ebolo? To je úplně si myslím zbytečný. Spíš bysme si měly dělat výčitky, když jsme pily ne? Já abych se uvolnila jsem si taky dávala víno, bez toho to prostě nešlo, nemohla jsem, nebyla jsem taky uvolněná, pomáhalo mi to, ztrácela jsem zábrany a myslela si že to víc prožívám. Co bylo pro mě krušný a depresivní, když jsem to přehnala a stávalo se mi, že jsem si ani z toho co bylo nic nepamatovala. Ráno jsem z toho měla pocity stísněnosti, strachu, depky. Když jsem byla se svým přítelem, to jsem výčitky měla ale ne tak hrozný, jako když se mi párkrát stalo, že jsem byla někde ve společnosti, třeba se mi dřív víš líbil nějaký chlap, ale já se mu to styděla dát najevo, no a potom jsem se napila a šla s nim rovnou do postele. Stalo se mi to párkrát, ale řeknu ti, ten pocit potom probuzení to bylo krušný. V Bohnicích v léčebně jsem na sex vůbec chuť neměla, byla jsem ráda, že konečně jsem našla východisko a doufala, že mi pomůžou. Po tříměsíční abstinenci ten sex s přítelem byl nádherný, takový pravý, bez obluzení z alkoholu. A ted ti holka na něj nemám chuť, asi tím, možná když jsem vystřízlivěla a vymanila se z toho kruhu, o věcech a hodnotách přemýšlím úplně jinak. Hledám teď něco jiného a pro mě hodnotnějšího, někoho koho bych si vážila a s kým by ten sex byl opravdový. Tak jsem se rozepsala, ale chápu ten tvůj pocit, jak ti je když se máš zvlášť s mužským co se ti líbí, bavit za střízliva. Ale myslím si, když budeš mít možnost někoho poznat delší dobu, zvládneš to i bez alkoholu, to půjde, určitě.

Karin,klídek,někdo sem vytrvale píše pod našimi nicky,takže při pohledu zvenčí to asi vypadá jako pěkný maglajz.Samozřejmě,že jsem ti nic o čumění nepsala,to jen náš obecní šašek trénuje naši trpělivost.

Moniko,držíme palce,to víš,že jo!

Holky,máte poté,co jste začaly abstinovat,problémy se sexem?Já tedy jo..
Vlastně jsem si vždycky dala skleničku,abych se uvolnila,jsem docela stydlivá,až křečovitá..A takhle to bylo od mládí..
Někdy jsem si těch skleniček dala moc,a pak prý jsem byla zvíře,ale já si nic nepamatuju..
Jenže teď,když tu skleničku prostě nechci a nedám,tak teda nic moc..Nemám odvahu.
Vždycky jsem měla nějakého přítele bokem,protože s manželem nám funguje spíš přátelství.Ale teď se tak stydím,že jsem bez,a docela mi to chybí..
Teda sorry,já tu píšu dost intimní věci,ale od toho tu jsme,ne?Tak co teď..:-)

Karin, my ho přece poznáme, tak neboj. Jdu dnes v 15 hodin na osobní pohovor kvůli nové práci, už mám nervy. Držte mi palce, moc ráda bych tu práci dostala.

Navíc si píšu jméno Karinka a nikoho neurážím ani se mu nesměju, to mě už asi přece znáte.

Kleo,těžko říct,brnění provází docela dost chorob.Cukrovka,páteř,panika,erezka...ale i epilepsie,malé záchvaty, tzv.petit mal prý můžou takto probíhat.Opravdu je třeba důkladné vyšetření ze všech stran.
Pro našeho erárního blba:
Škoda,že ses místo virologie nevěnoval(a) mateřskému jazyku,tvé příspěvky ba pak snad měly alespoň trochu snesitelnou úroveň.

Jak víte, tak sem chodím v poledních hodinách, takže jsem 14.3. 16:46 nepsala já nic Alžbětě, v té době jsem se dívala na televizi.
A proč mi Ebolo říkáš ať pořádně čumím ? Co ty ostrá slova, já Ti nic neudělala ?

Tak myslím, že i ten Manchester je v posledním příspěvku někdo pod jeho nickem.

Kleo jsi fakt borec, moc tě obdivuju

Lidi díky za podporu. V útery jsem objednaná na neurologii, snad pomůžou. Fakt musím napsat, že jsem z toho nešťastná. Nejhorší je, že s tím sama nemůžu nic dělat, když to na mě přijde, tak nejdřív pozvolna, pak se to rozjede a to si musím lehnout do postele a čekat, až to přejde, to brnění mi projíždí ve vlnách a nejhorší je, že někdy mě to přepadne i přes den a to mám co dělat abych došla domu. Brrrr. Ale říkám si, že co jsem prožila s tím mým pitím, to se s tím nedá srovnat. Vím, co jsme si asi prožili všichni a jsem fakt vděčná, že jsem se z toho dostala. Ted si vseho vážím, předtím jsem nehleděla na nic, bylo mi vsechno jedno, práce, přátelé, no byla jsem jako raněné zvíře, žila jsem jen pro pití nic jiného pro mě neexistovalo. Ublížila jsem hodně lidem a hlavně sobě. Nejhorší byla ta bezmoc byla jsem jak v zacarovaném kruhu. To asi všichni znáte. A pak krůček po krůčku pomalu jsem se z toho dostávala, je to fantastický pocit když je vám den ode dne líp a můžete dělat věci, které jste nemohli. Pro mě byl úspěch i sejít schody v baráku, potom přejít ulici, dojít do krámu, a stastná jsem byla když jsem byla schopná nastoupit do tramvaje, projet se metrem, to jsem dřív vůbec nedokázala. Ted se snažím vše vynahradit lidem, kterým jsem ubližovala, snad jsem získala i zpátky jejich důvěru, kterou jsem předtím ztratila. Tak se všichni držte, jste moc fajn lidičkové.

Zdravím vás.
Takže nic nepiju a upřímně priznávám, jako by mi něco chybělo, ne to opojení to já právě nemám ráda, ten rituál ta samotná akce. Divný co?
Ale jsem ráda a za každou chvíli kterou se držím se pochválím.
Cítím, že jsem uzavřenější a méně komunikativní. Více mohu přemýšlet o svých věcech a pocitech. Okolí, které bylo zvyklé na to, že je mi všude, hlavně kolegové na mě koukají zda mi něco není a já bych chtěla na ně zařvat ať mi nechají v mém světě.
To jsou jen moje pocity a protože vím, že máte s tímhle zkušenost, zda je toto přirozené ale asi jo.
Evo, koukala jsem, že v rámci festivalu přijedete do Plzně, já jsem odsud, takže asi vyrazím na Vaši besedu, ať Vás vidím naživo. Zatím jsem Vás vždy viděla jen v televizi a nijak nemám za potřebí Vám pochlebovat jste mi zaujala. Ve 13. komnatě jste mi strašně připomínala jednu moji kamarádku, stejné profese jako vy. Čišela z Vás opravdovost.
Mějte krásný den Serafinka

Evo Holubko :o) - děkuji za komplimenty, které opětuji :o)
Ano, stále ještě nekouřím - nemám nějak čas jít si koupit cigára. Já jsem hrozně zapomětlivej, a teď se mi to docela hodí. Taky se mi hodí, že moje extralehký Petry teď v mé slabší chvilce u nás v Albertu neměli (asi bych si je beztak nekoupil, ale takhle ta úvaha skonala ještě dříve). No, teď mi kamarád zaimponoval dýmkou, možná si svůj pocit domácké pohody dopřeju skrze voňavou lulku. Ta se nešlukuje, voní, hřeje, je to hezkej předmět a člověk to nemůže tak úplně dělat jen automaticky, jako jsem kouřil cigarety - prostě jednu za druhou, aniž si to uvědomil, aniž si to vychutnal... No, zdravé to tedy asi také zrovna nebude, milý Watsone, na jazyku to pálí a vystydlý kouř pak také zapáchá, ale ... no, uvidím, ještě nejsem rozhodnutej.
Tak zatím dobrou.

Manchestr, je chyba, že stále píšeš pod jinými nicky, protože styl psaní je totožný - nenávistný a vulgární, takže víme, s kým máme tu čest. Zřejmě jsi duševně nemocná, měla by ses jít léčit - to nemyslím jako urážku, ale zcela vážně.

Díky za rady Jiříku, ale nech laskavě mé probémy ať si je vyřešim sama.

Mílo,
normální člověk se prostě před soudem cítí nenormálně. Jako ryby ve vodě se tam dokážou chovat jen dost podivní lidé a většinou protřelí grázlové bez skrupulí. Takže s Tebou naprosto cítím.
Je to obtížná situace, kdy se člověk potýká s podobnými či ještě většími problémy ve svém blízkém okolí. Tak jsem Ti aspoň chtěl říct, že to, jak tíživě vnímáš tuhle nepříjemnou zkušenost, je podle mne úplně pochopitelné.

Serafinko,
to víš, že budeš vítána! :o)

Kleo:
i já si myslím, že alkohol nemůže po takové době způsobovat příznaky, které popisuješ. Obtíže, které máš, ukazují spíše na nějakou neurologickou příčinu. Poraď se určitě se svým obvodním lékařem anebo zkus navštívit rovnou neurologa a požádej o vyšetření.
Ozvi se, jak jsi dopadla, hodně štěstí, odhodlání a síly přeje
Jiří

Sammra - je dobře, žes mezi nás přišla a svěřila se se svým trápením. Tvojí mamince může pomoci asi jen Tvá maminka. Je na ní, aby se rozhodla léčit se ze závislosti na alkoholu. Můžeš jí to doporučit či navrhnout, ale nemůžeš si dát za úkol, aby tento návrh ona přijala. Nemůžeš za svou maminku nést odpovědnost. Tu přijmi sama za sebe a nedovol, aby matčina závislost zničila Tebe samotnou.
Pro Tebe je ale v tuto chvíli daleko přednější postarat se sama o sebe. To, co píšeš, svědčí o tom, že jsi velmi citlivá bytost. Právě takoví blízcí někoho závislého to mají dost těžké, protože prožívají všechny strasti spojené s nepříjemnosti okolo chování alkoholika velmi intenzivně.
Sammro, asi je od Evy dobrý nápad, abys zavolala na anonymní AT linku (alkoholicko-toxikomanská linka) 724 307 775, kde Ti mohou být poskytnuty nějaké bližší informace, anebo třeba kontakty, kam se nejlépe obrátit. Zkus se podívat také na stránky MUDr. Nešpora (primář oddělení závislostí) www.plbohnice.cz/nespor
Vzhledem k věku, který uvádíš, předpokládám, že navštěvuješ školu, takže existuje ještě také možnost obrátit se na školní psycholožku či pedagogicko-psychologickou poradnu.
Určitě uděláš dobře, když se například také poradíš se svou obvodní lékařkou a požádáš ji o radu, kam se obrátit - s ohledem na Tvé sebevražedné pokusy, o kterých píšeš, je zcela určitě vhodné, abys byla sama v péči odborníka, - psychologa či raději psychiatra. Vím, že Ti může připadnout návrh navštívit psychiatra jako urážející, trapný anebo směšný. Ale to jsou opravdu zbytečné obavy - minimálně každý pátý člověk potřebuje péči psychiatra, a já mezi ně patřím. Psychiatři mi velice pomohli a jedině díky tomu, že jsem neměl žádné předsudky ohledně jejich práce ani strach z toho, že budu označen svým okolím za blázna, jsem dnes poměrně spokojený člověk. Přál bych si, aby ses i Ty cítila hezky.
Měj se fajn. Když budeš chtít ještě nějaké doplňující informace nebo třebas jen podporu vědomí, že nejsi sama, komu je někdy hodně těžko, přijď sem mezi nás.
Přeju Ti hodně síly.
Ahoj, Jiří.

Já byla alkoholička no a co? Navíc tři litry za víkend snad neni taková katastrofa.

Pro Alžbětu:
Ty jsi pila 3 litry za víkend? No tedy to seš pěkný machr. Tos musela blejt jak nezavřená. Fuj čuně.

Samro a nebo zkus jít rovnou do Bohnic,kde by ti to
podle mého docela prospělo. Blázni k bláznům.