alkoholismus

Tony dík, to samé prožívá dnes už bývalý manžel, nedokážu se s tím smířit nebo příjmout tuto skutečnost jako fakt/bohužel to došlo opravdu tak daleko i s těma bezdomovcema mezi které se zařadil a úplně dobrovolně/.Když přišel z léčení a začal znovu pít, řekl že se šel léčit jenom kvůli tomu že jsem to chtěla já.Dnes vím, že to byl únik před slutečností a nikdy nebyl přesvědčený o tom, že léčení je nutné. Nejsem ta, která se na člověka, kterého miluje vykašle při prvním prohřešku,asi jsem chtěla tu normální rodinu jak dřív víc než on.Pořád mám pocit viny i když víc jsme i s dětma dělat nemohli.Takže Tvoje skušenosti jsou pro mě fakt přínos. Jo a když hraješ na ty klávesy, já sice hudbě nerozumím, mám hudební hluch, jestli budeš mít chvilku a chuť, najdi si na www.najdisime nejvyhledávanější hudbu a je tam pěkná skladba na klávesy. Hraje to Expo, na které jsme chodili za mlada na venkovské zábavy a jmenuje se to "Tak zase lásko pláčeš sůl"

Ahojky Hedo, jsi tam někde? Jak se daří?

Tony ,tvé příspěvky se
velice pěkně čtou.
Je tam tolik bolesti a pak radosti z obyčejného štěstí. Ta cesta byla dlouhá a trnitá ,ale stála za to .Já také čtvrtým rokem abstinuji a vím ,že cesta po které jdu je správná.Připadám si tak svobodná ,kámen ,který mě u srdce tížil spadl.Z kruhu závislosti jsem vystoupila .

Ahoj Renato.
Několikrát jsem četl tvůj příspěvek a opravdu jsem váhal,zda se ještě zapojit do diskuse,či nikoliv,protože původně jsem chtěl ostatním pouze zdělit svou zkušenost.Jenže otázka závislosti na alkoholu se asi nedá odbýt jediným příspěvkem.Odpovídám tedy na tvou otázku,kolik mi je let.Je mi 47.Léčbu jsem podstoupil ve svých 45 letech.Tedy po 15-ti letech,kdy jsem se o to pokoušel amatérsky.Léčbu jsem podstoupil,vlastně s ní souhlasil,proto,že jsem měl strach sám ze sebe i o sebe.Ze sebe proto,že neustálé se opíjení vedlo ke ztrátě kontroly nad mým vlastním chováním,což vedlo k agresivitě,o které jsem se dozvídal až ve chvílích kratičké střízlivosti.
Ztrach o sebe proto,že se mými "kamarády"začínali stávat bezdomovci a s nimi velice pochybná společnost nefalšované spodiny,která mě začala brát jako "svého".Neštěstí závislosti je v tom,že jsem důkladně holdoval pití i když ve svém nitru jsem naplno křičel NECHCI.Dostal jsem se do absolutní apatie nejen vůči okolí,ale i k životu.
V tomto stádiu,kdy jsem si skutečně sáhl až na dno svých možností,jsem byl naštěstí nejpřístupnější k souhlasu s léčbou.Velice těžko jsem snášel chvíle,kdy jsem o svých schopnostech věděl už jenom JÁ SÁM.Tady někde začalo ono rozhodnutí,velice křehké rozhodnutí,dokázat si,že nejsem TO,za co mě ,až na maminku,všichni považují-za primitivního ožralu bez jakékoliv důstojnosti.
Tady je tan správný okamžik,abych se zmínil o svém dětství a dospívání.Kromě docházky do ZDŠ,jsem měl zálibu v hudbě.Od druhé až do deváté třídy jsem chodil do hudebky a připravoval se na studium na konzervatoři.Mezi další záliby patřilo aktivní letecké modelářství a sportovní gymnastika.Jinými slovy zájmy,které rozvíjely mou osobnost.Vědomostně,technicky i fyzicky.Proč se o tom zmiňuji?Tím dávám najevo,že můj život nezel prázdnotou,nudou nebo netečností k okolí.Tím dávám najevo,že jsem měl základ,který mi velice pomohl v boji se závislostí.Že TO byla ona vnitřní síla,která mi opakovaně pomáhala nevzdávat se.
Za krátkou dobu dvou a půl leté abstinence jsem nejen dokázal dohnat pomyslný skluz.Jsem dál ,než jsem si vůbec dokázal představit.Nedávno jsem říkal své mamince-Tak jsem se díval na ty svoje samplery(klávesové nástroje),na auto před barákem a docela jsem si to užíval.-a její odpověď?Já si to užívám taky.Slza nekápla,ale vsadím boty,že byla hodně na krajíčku.
A ještě jedna věc.Pro mě,jako alkoholika,velice důležitá.Tím je odpuštění.Odpuštění mojí dcery.Nikdy jsem nezažil nic emotivnějšího,než po jedenácti letech slyšet obyčejné ahoj tati .

No, každopádně je fajn si tady tu diskuzi přečíst. Aspoň člověk ví, že v tom není sám :-(. Já mám s alkoholismem asi dvacetiletou zkušenost a můžu říct, že je všechno na draka, pokud ten dotyčný sám nemá dostatečně pevnou vůli přestat. Já jsem vyzkoušela už všechno. Bylo mi 10, když moje rozvedená mamka začala pít, řešili jsme to po dobrým i po zlým. Prosby, domlouvání, hledání doma schovaných flašek atd. Jako děcko jsem jí do těch flašek lila někaký hnusný kapky na kašel, aby jí to nechutnalo. Pak jsem zkoušela jí schovat peníze, párkrát jsem jí taky zamkla v pokoji, aby si nemohla proto dojít. Teď už je v invalidním důchodě, takže na to má spoustu času a pije celé dny. Sice se jakože chodí léčit ambulantně, ale to úplně na nic. Já už jsem na to rezignovala, za tu dobu jsem měla z těch nervů jenom zdravotní problémy a nemělo to jediný pozitivní efekt.

dotaz pro r.: ahoj, zaujala mě jedna věc: často píšeš, že se ta matka-alkoholička na světě svými skutky totálně odepsala. To si myslíš ty nebo to má ona jako výmluvu pro pití? Já tvrdím, že takový poraženecký postoj není na místě, protože spousta chyb se dá aspoň částečně napravit, pokud se člověk snaží - mluvím z vlastní zkušenosti.

Renato, ale ta šance tu pořád je; někomu zabere třeba až druhá, třetí léčba, nebo AA, nebo ho prostě jednou přestanou bavit ty recidivy - i takové případy jsou. Pozitivní je, že už dokázal uznat, že má s pitím problém a snažil se ho zvládnout, i když zatím neúspěšně. Pokus se ho podpořit (jestli jste ještě spolu) v dalším boji. Určitě ho trápí, že selhal. Přeju hodně štěstí.

Po delší odmlce jsem se mrkla na stránky této debaty a jsem velice ráda, že zmizely ty hloupé nadávky a urážky.Tony, mohl bys napsat kolik je Ti let? Není to ze zvědavosti,ale Tvůj příspěvek určitě vehnal slzičku do oka nejen mě,ale všem manželkám, které by chtěly, aby i jejich manželé a milovaní alkoholici, kteří je trápí svou závislostí, skončili s pitím jako Ty, definitivně.Aby vynahradili rodině, dětem a všem, kteří se jim snaží pomáhat to, o co je připravili svou závislotí.Já jsem v době, kdy můj dnes už bývalý manžel přišel z léčení, byla šťastná, protože jsme dokázali spolu normálně mluvit o všem.Myslela jsem, že už to tak bude pořád, ale vydržel jen tři měsíce.Snažila se mu pomoct celá rodina, ale jeho přesvědčení o tom, že pití nechá natrvalo asi nebylo dost velké.Proto si vážím Vás,kteří jste dokázali přestat a držím palce.Škoda, že můj manžel se nezařadil mezi Vás.

kde BLB ,tam nebezpečno

Vpusťte alkoholiky v absťáku do arény s příslibem chlastu a společnost má vystaráno.

Vpusťte alkoholiky v absťáku do arény s příslibem chlastu a společnost má vystaráno.

A dalším běžným jevem alkoholiků je paranoidní útočnost.

To mluvíš o sobě ?Běžným jevem alkoholiků je lhaní.

11. Lžu všem jako když tiskne. ;-)

1. Léčím se pro sebe
2. Uvědomuji si skutečnost ,že jsem alkoholik
3.Dodržuji důslednou a trvalou abstidenci
4. Netajím se z léčbou
5. Angažuji se se při léčbě
6. Vyhýbám se rizikovým situacím
7. Učím se řešit své problémy
8. Dodržuji správnou životosprávu
9. Najdu si zájmy a koníčky
10. Udržuji kontakt s léčebnou institucí

Jaké jsou vlastně ty desatera?

Léčím se pro sebe ..bod z desatera ...

Tony, ve?mi dobre sa to číta. A ten záver je asi najdôležitejší. A nie je na tom nič sebecké. Lebo len vtedy, keď sa liečim kvôli sebe, môžem byť v poriadku. A keď som JA v poriadku, je spokojné /v poriadku/ aj moja rodina, okolie. Prajem ve?a zdaru a radosti zo života!

Znovu se vrátím do debaty,i když jsem již napsal,co jsem chtěl.Opět je tu na přetřesu vina na straně alkoholika,který se neléčí,s tím,že snaha nestačí.Je tedy NUTNÉ říci ostatním,že alkoholik má naprosto ODLIŠNÝ ŽEBŘÍČEK HODNOT!Pro alkoholika je naprosto normální utratit za pítí každý den všechno co má,ale koupit si nové boty nebo džíny - to jsou zbytečně vyhozené peníze.Neznám jediného skutečného alkoholika - nezaměňovat s lidmi,kterým alkohol teprve začíná činit problémy - který by naprosto sám došel k závěru,že to sám bez léčby nezvládne.Ani já jsem na počátku neměl snahu jít se léčit.Byl jsem ale natolik v koncích,že jsem aktivitě mojí maminky nedokázal dál odolávat.To důležité,co mi léčebna od samého počátku poskytovala,je IZOLACE OD VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ a ŘÁD.Toto jsou dvě věci,kterých alkoholik při nejlepší vůli není schopen.V léčebně mě zpočátku taky dost zaráželo,že všichni ti normální střizliví lidé okolo,jsou alkoholici.To taky byla jedna z pohnůtek,že i já můžu vypadat jako ČLOVĚK a ne jako DOBYTEK.
Teprve v léčebně jsem začal mít snahu se se svým problémem poprat.Najít ztracenou sebedůvěru a důstojnost.Z počátku jsem si myslel,že se naučím mít pití pod kontrolou.Z příběhů ostatních jsem ale pochopil,že to prostě možné není.Tady začíná ona snaha.Sama o sobě pochopitelně nestačí,ale je to ZÁKLADNÍ KÁMEN,na kterém se začíná budovat budoucnost každého jedince,který do toho šel.A když zakopne a upadne?No a co!ÚSPĚCH JE PŘECI PŘÍMO ÚMĚRNÝ TOMU,KOLIKRÁT TO ZKUSÍM.Já jsem to zkoušel patnáct let bez léčebny,až jednou přišel moment,kdy jsem do ní nastoupil a zvítězil!
Ve svém prvním příspěvku jsem napsal,že jsem podstoupil a pochopil.Tím pochopením mám na mysli RESPEKT k alkoholu,který je mým protivníkem až do konce života.Tím pochopením jsem došel do pozice,kdy trvalou abstinenci chápu jako podmínku svého dalšího života,pokud ho chci prožít naplno.A to já chci.A kdyby se stalo,že zakopnu a probudím ze spánku receptory závislosti?Už jsem se přece naučil,jak nad problémem vyhrát a je důležité na to nezapomínat.Všem,kdo mají problém s alkoholem,přeji hodně zdaru v boji proti němu.
A ještě jeden důležitý postřeh.Nechtějte se léčit kvůli někomu,nebo něčemu.To je jenom pomyslná oběť,která nikam nevede.Buďte sobečtí a léčte se sami kvůli sobě.Ostatní vás budou mít rádi automaticky.

je to duševní nemoc. a když se neléčí, je to vina toho dotyčného. snažit se nestačí. pracovat na sobě, vážit si sebe a těch okolo, mít více skromnosti...
tony dokázal mít respekt před alkoholem. a naučil se s tím pracovat. zdravý člověk taky nemusí mít právě nejsilnější vůli, o vůli si myslím, je to jenom z polovice.