alkoholismus

Naturo, s předposledním příspěvkem naprostý souhlas.

Nepíšu nic proto, abych někumu dělala radost.
jestli se v tomhkle shoduji s JC, tak prostě v tomto máme stejný názor. To je vše.

Ale kupodivu neznám jiného alkoholika osobně, který by prošel psychoterapií. Ráda bych se s někým takovým setkala (virtuálně) a vyměnila zkušenosti.

Naturo, poslední větou jsi...Však jí zítra pochvala nemine.Nic ve zlým:-)
My,už si na tu svoloč zvykli.

Mně to přijde trochu jako...Naturo, poslední větou jsi udělala velikananánskou radost JC, jako by mu to ze zadku vypadlo.

Mně to přijde trochu jako alibismus-já jsem nemocný a hotovo.
Nemůžu za to, pomožte mi...jsem ne-mocný, bezmocný.
Tak to není.
Alespoň ne do jisté fáze, než se stane z alkoholika taková troska, že ztratí poslední zbytky vlastní vůle, vlastní osobnosti, svého já.
Pak už mu pomůže jen násilný zásah zvenčí, a buď se restartuje, nebo ne.
Ale předtím je dlouhá škála možností, jak to nenechat tak daleko dospět. V téhle době ještě vědomí funguje a je ovladatelné. proto se to prostě někdy podaří zastavit dřív, než bude na úplném dně.
Nakonec ale stejně každý musí abstinovat sám, ať už projde léčebnou, psychoterapií, nebo chodí do AA.

Týno, z toho by vyplývalo, že kdo přestal sám, nikdy alkoholikem nebyl. Znám osobně člověka, který byl ještě za komunismu 4X v léčebně, napsali mu, že je nevyléčitelný a přesto přestal sám. To by znamenalo, že on vlastně nikdy nebyl alkoholikem. To možná můžete tvrdit o JC, o tomto člověku to tvrdit nelze, nakonec on trumfne JC i v kouření. Podařilo se mu přestat chlastat a kouřit součastně, je to už přes 35 let.

Na některý věci nepotřebuju názor nikoho a už vůbec ne dlouhodobé studie vědců. Každý kdo si NEmůže poMOCi sám, je NEMOCný. Káždý kdo je zdravý, je mocný, kdo je nezdravý je nemocný.

I když drtivá většina odborníků tvrdí, že alkoholismus je nemoc(má i svou diagnozu), na 1OO% se na tom neshodnou, hlavně ti zahraniční.

Dášo a všichni .Ten kdo...někdo řekne málo slovy mnoho ,jiný mnoha slovy vůbec nic chápeš JC?

Dášo a všichni .Ten kdo...s alkoholem určitě když se chc strašně moc uděláš a bez něj zvládneš,ale s tvými nesmysly a lží obou i Martina apsolutně né jste lháři ,ještě mu radíšjak chytrá liška

No, samozřejmě, že by mi nemělo záležet na tom, co si myslí ostatní...ale když mi muž vyprávěl, jak jsem se mu před očima měnila, můj výraz tváře, jak viděl, jak se mu vzdaluji, propadám , tak tohle mě hodně mrzí.
Že mě viděl v takovém stavu.
A taky že se děti o mě bály, když jsem byla pryč. (Na záchytce) Nevěděly kde jsem a kdy přijdu , co se se mnou děje. Tohle si vyčítám.

Netrvdila bych, že za to nemůžu, a že je to prostě nemoc. Alkoholismus není stejná nemoc jako diabetes. S alkoholismem se dá něco aktivně dělat. Naštěstí.

Co o mě říkají cizí, je mi celkem fuk. Horší je to, co viděly děti, naštěstí už větší a nyní už dokáží pochopit. Nejhorší pro mě bylo, že by se měly právě děti vyrovnávat s pomluvami jejich mámy. Naštěstí jsem toho na veřejnosti moc nevyváděla. Jsem ráda za všechny vaše rozumné příspěvky.

Naprostý souhlas, když nám...Dášo a všichni .Ten kdo vyhrál nad démonem alkoholem má být na co hrdý.Že to není vůbec jednoduché víme všichni kterých se to týká. Takže chce to se postavit všem co jenom kritizují. Dostat se ze dna a zase být ve svém životě prospěšný. Jsou tací co jenom špiní a bud z nevědomosti anebo sami nedokáží přestat pít a tak aspon pomlouvají .Hezký den

Jednou jsem se dozvěděla od...Týno, v Tvém případě oni byli hajzlové, zneužili Tě v Tvé opilosti.No, nebyla jsem svatá taky, jako asi každý, dnes si s tím už hlavu nelámu, jsem ráda, že to bylo, zajímá mně , co bude!Lidi stejně nedají pokoj, pořád se o sobě něco dozvídám, dokonce i tady, jsou to lži, dávno mně jsou k smíchu.Alkohol nám dal co zabrat, už je to pryč, vyváděli jsme, no a!?Lidi blbnou i střízlivý.

Jednou jsem se dozvěděla od chlapa, kterýho jsem v životě neviděla, že jsem s ním byla na pohřbu jeho příbuzného. Nakonec jsme přišli na to, že dotyčný je bratr mé spolužačky ze základky a nebožtík byl jejich dědeček. Toho jsem taky nikdy neviděla. Na smuteční hostině jsem chvílemi bavila pozůstalé a chvílemi příkladně truchlila v čele stolu. Hanbou jsem se málem propadla, když mi to povídal. Překvapilo ho, že si absolutně nic nepamatuju. Slyšela jsem to pak ještě v jiném podání, horším, potupnějším ale už jsem se nenechala trápit a dotyčné se ptala, proč mě neodvedli domů? Byla prej sranda. Tak jsem se teda dalším podrobnostem smála.

Jak tě kdo viděl v jakém...Naprostý souhlas, když nám bylo nejhůř, neuvědomovali jsme si to. Rozhodnutím abstinovat jsme udělali velký kus práce nejen pro sebe, ale i okolí. Stydět se? Teď už ne. Také jsem měla myšlenky na stěhování, ale svět je malý a lidi si Vás najdou všude.

Jak tě kdo viděl v jakém stavu, je pro tebe balvanem? Teď jsem o tom musela přemýšlet.
Vyvedla jsem toho strašně moc hnusnýho, taky jsem se styděla a jednu dobu se dokonce chtěla přestěhovat do jiného města. Nevím kdy mě to opustilo, asi ve stejnou dobu, kdy jsem se zase stala nezávislou. Tenkrát jsem pochopila, že důležité pro mě je to, co si myslím já. Ne ostatní. Já. Alkoholismus mi pomohl zbavit se některých předsudků. Taky by se mohli stydět ostatní, když mě v tom stavu viděli a nepomohli mi. Dobrá, to není nikoho povinnost, ale jestlipak se stydí ti, kterým naše řekněme indispozice přišla vhod? To je teprve ostuda. Balvan je těžkej, schoď ho z kopce dolu.

----

Taky jsem se strašně styděla, jak vypadám opilá. Ale oni ani jiní nemocní nevypadají vábně a nyní, když už se nechci tolik stydět za něco, za co možná ani tolik nemůžu, tedy svůj alkoholizmus, sama sobě trochu odpouštím i to, jakou jsem si dělala ostudu tím, jak opilá vypadám. A moc si vážím lidí, kteří se soucitem, bez opovržení dokážou pomoct opilému člověku.

Nikomu nesklaplo mám svědomí...ty chvástalo i s tím ml ,jsi ale liška chytrá žejeden ve dvou osobách nebo obá stejné jeden jak druhý padej máš svou diskusi JC a ML,spřiznivkyně jsi byl ty krátkou chvíli