alkoholismus

Tak to já bych se nebála...No kvůli tomu, že jsi tvrdila, že sis udržela své koníčky skoro pořád. Já když jsem si pila tu svou flašku denně, sice se mi zdálo, že vlastně nic nezanedbávám, ale teprve po vystřízlivění jsem poznala, jak hluboce jsem byla odtržená od reality. I děti mi řekli, jak mě alkohol strašně změnil. Opravdu jsem v té době žila už jen pro to pití, i když jsem se neválela v příkopech ani neměla delirka. To je na tom alkoholizmu strašné, že si člověk pozdě, moc pozdě uvědomí, jak to závislost drží ve spárech a pak mu dá strašnou práci se z toho vyrvat a většinou už na to ty vlastní síly nestačí.

ale každý lékař radí,jsou o...Nespavost se řeší zde:

http://diskuse.doktorka.cz/nespavost/

Podařilo, Naturo. Nevím co...Naturo a Lenko díky.

Co je to "normální život se...Tak to já bych se nebála přílišné "normálnosti" a šedé průmernosti, každý jsme individualita, když to v sobě chceme vidět.

Jen jsem te´d trochu neporozuměla tomu,
proč ses vlastně ptala na to, jestli jsem vůbec alkoholička, když jsem nebyla na úplném dně, když píšeš, žes to měla podobně?

Podařilo, Naturo. Nevím co...Lenko, to jsi napsala moc pěkně. Život sám nám dává tolik darů. Večer, když si můžu lehnout v bezpečí do teplé postele, je to pro mě dar, který stále nejsem schopná dostatečně docenit. Snad právě to vědomí prošlého utrpení mi umožňuje pochopit utrpení jiných a to, že si vážím takových "obyčejných" věcí a raduji se z nich.

Podařilo, Naturo. Nevím co...Ale jo, to nezní vůbec nijak divně. Skutešně to tak také vnímám, že život je dar, a velký.
Někdo si to prostě musí nějak oprubovat, aby to zjistitl. Alkoholismus, jakkoliv je to zlo, může být takovým prostředkem. Když (pokud) se člověk vyvleče ze závislosti, jakoby se probudil ze sna a dokáže si vážit běžných věcí. Je to jako uzdravení.
Ikdyž v případě alkoholismu jen velmi podmínečné uzdravení.

Lenko,
určitě, v první fázi...Co je to "normální život se vším všudy"? Pořád jsem na cestě, stále se učím, stále se snažím poznat, porozumět, aspoň trochu tomu, čemu se říká život. Ani bych nechtěla žít normální život spousty normošů s jejich běžnejma, ne tak evidentně zničujícíma závislostma, takže je nepotřebují řešit.

Své alkoholické období jsem...Já to měla podobně. Pila jsem podobně. Taky jsem nestratila rodinu a zaměstnání, ale to všechno jsem stíhala jakousi podivnou rutinou. To teprve až po vystřízlivění jsem vždycky poznala, jak moc mě ten alkohol změnil. Jak moc jsem si v době pití věci namlouvala a bylo všechno úplně jinak. Úplně jsem strácela kontakt s realitou. V dobách střízlivosti jsem nikdy neměla pocit, že bych musela hledat, jak a čím trávit čas. Život, krásy života a možnosti, které dává se na mě vždycky tak navalily, že jsem vždycky hledala a hledám ten čas, abych aspoň část z toho stihla.

Můj první koníček po...Lenko,
určitě, v první fázi , po skončení absťáku, život začne být barevnej, to člověk vidí a vnímá věci, co dřív neviděl. Mně se třeba zbystřil čich. Cítila jsem co dřív nešlo, bylo přebito chlastem.
A podařilo se ti tedy vrátit k normálnímu životu se vším všudy (krom chlastu) ?

Své alkoholické období jsem tady popisovala vícekrát, nechci se opakovat.
Jen připomenu, že u každého alkoholismus probíhá trochu jinak, a ne každý klesne na úplné dno, aby ztratil rodinu a zaměstnání.
Mně se podařilo vzpamatovat ještě předtím, proto jsem byla schopna navázat na svůj předešlý život.

Pila jsem asi pět let, poslední rok to bylo půl-celá láhev vodky denně. Toto jistě nejde nazvat umírněným pitím. Nevydržela jsem jediný den bez chlastu. Nabízeli mi místo v PL. Resp. závodní lékařka mě tam přímo tlačila, a říkala, že to bez PL zvládnout nemůžu. Nedivím se jejímu postoji.

Ptala jsem se ale na druhé, jak nacházeli cestu k sobě, ke svým zálibám, při abstinenci. A jestli ji tedy našli.

Pro Lenku (a ostatní, které...Naturo, pokud jsi při pití skoro pořád zvládala i své koníčky, tak nevím, jak moc jsi opravdu alkoholička. Se mnou to pokaždé dopadlo tak, že nakonec mým jediným koníčkem bylo právě jen to pití. Že jsem si u toho četla lehkou literaturu nebo se odpotácela ven se psem a pití sebou, tomu neříkám zvládání koníčků. Chlast mě spolehlivě od všeho odstřihl. A vystřízlivění: rozhašená psychika, rozhašené tělo a všechno kolem. Prvním koníčkem je makačka na tom, dát to všechno aspoň trochu dopořádku, aby to začalo fungovat. A pak teprve koníčky, staré nebo i nové :)

Pro Lenku (a ostatní, které zajímá téma nespavost) mám odpověď ve výše zmíněné diskuzi.

A k tématu.

Když jsem pila, snažila jsem se zvládat i své koníčky. Dost dlouho to šlo. Vlastně až na nějaké výpadky, kdy mi bylo zle v kocovině, jsem měla i duševní potravu ve formě mých zájmů.
Takže jsem neztratila kontinuitu a po skončení chlastu jsem v nich mohla pokračovat.

Ale co ostatní, kteří padli na dno, kde nebylo totálně nic?
Jak pak hledali své ztracené zájmy?
Našli jste je? Nebo jste hledali jiné? Jak jste vyplňovali čas, který byl dřív naplněný chlastem a absťáky?

tady je diskuze o nespavosti:
http://diskuse.doktorka.cz/nespavost/

Lenochy nepochopim ani nechci...Lenko, prd o mě víš, těžko můžeš soudit, kolik se za den pohybuji, jak to mám.
Nevím, co Tě na mě rozčiluje až tak, že máš potřebu mě napravovat, a jedním dechem nazývat jak "holčinkou", tak "dost starou".
:o)

Hajání přes den neprovozuji, až na naprosté výjimky, kdy vysílením odpadnu.
V noci zaberu dobře, píšu to potřetí, ale nějak vidíš v příspěvku jen to, co vidět chceš.

A znovu-jsme OFF TOPIC.

Omlouvám se alkoholikům, vraťme se se k tématu.

Lenost a chronická nespavost jsou dva naprosto rozdílný světy. Tak nekecej do věcí, kterým nerozumíš.

Naturo, souhlasím. Je to individuální.

Tak ať je jen lépe. Měj se hezky.

Ahoj Naturo, mám to stejně....Káťo, možná bychom se měli s nespavostí přesunout na jiné vlákno. Třeba tu už nějaké je, můžem pohledat.
Ale nemyslím, že bychom něco nového na něm vyřešili, objevili, protože těch příčin nespavosti je víc.
Já ty své znám, ale s tím se moc nedá dělat, než smířit.

Neznam, já spim jak...Lenko,
promiň, ale jestli to neznáš, tak to stěží můžeš pochopit.
Nejde přece tady o usínání. To já jsem unavená večer dost.

(Ostatně sport před spaním by mě spíš vybudil, než uspal...)

Problém je v přerušovaném spaní, kdy po několika hodinách se člověk vzbudí a už nezabere.

Ahoj Naturo, mám to stejně. Chodím spát kolem jedné a nejdýl v pět jsem vzhůru. Ale je to dobré na to, že většinu domácích prací si odbydu ještě před odchodem do práce...a pes je šťastnej. Ale když přijdu z práce jsem schopná na hodinu, dvě vytuhnout. Manžel to respektuje. Zkoušela jsem to x-krát přehodit, ale vždy se to vrátí do tohoto schématu. Mimochodem máma a ségra jsou na tom stejně.
Omluva, že je to mimo téma, ale oslovilo mě, co holky napsaly...

Neznam, já spim jak pařez.
Ráno vstávám v 5:00 takže ve 22:00 už obyčeně dřímám spánkem spravedlivým.

Zacvič si před spaním. Oběhni 3xbarák, dej si 30dřepů, pak teplou koupel a uvidíš, že to zabere. Jsi asi moc našponovaná, že ti nejde se uvolnit a chrnět.
Tak dobrou noc, nespavci.