Cinkali byste znovu klíčema?

(badatel Vladimir Otovič Nevlud)

Jan Masaryk – narozen 14. září 1886

Dnes si připomínáme 139 let od narození Jana Masaryka,

Jeho smrt 10. března 1948 v Černínském paláci je jednou z největších záhad moderních dějin. Oficiální verze hovořila o sebevraždě, ale od počátku existovaly pochybnosti. Komunistické orgány se tehdy snažily zamést veškeré stopy a vyšetřování bylo od začátku zatíženo politickými tlaky.

Teorie o vraždě se objevovaly opakovaně a v poslední době badatel Jaroslav Čvančara přinesl novou, znepokojivou hypotézu: Masaryk mohl být odstraněn lidmi z jeho nejbližšího okruhu – a tedy nemuselo jít o přímou komunistickou likvidaci.

Jan Masaryk i po 139 letech od svého narození zůstává osobností, která klade nepříjemné a stále aktuální otázky. Co pro nás vlastně znamená? Jak hodnotíme jeho setrvání ve vládě v roce 1948 – jako osobní tragédii, kompromis, nebo chybu? A k jaké verzi jeho smrti se dnes kloníme? Jisté je, že Masarykův život i smrt jsou symbolem jednoho z nejdramatičtějších okamžiků našich dějin a varováním, jak rychle může svoboda podlehnout tlaku mocenských sil.

Na největší protiimigrační demonstraci v Londýně, která se konala 13. září 2025 pod názvem Unite the Kingdom, se podle policejních odhadů sešlo přibližně 110 000 lidí2.

Pokud přidáme k polc odhadu, tak  nízké stovky tisíc. I tak šlo o jednu z největších akcí krajní pravice v Británii za poslední roky. Protest organizoval aktivista Tommy Robinson a účastníci vyjadřovali odpor vůči migraci, vládě i médiím. Současně probíhala protidemonstrace s asi 5 000 účastníky, vedená hnutím Stand Up to Racism

Bez ohledu na to, v jakém morálním rozkladu jsou současné vládní strany, parlament a stejně tak bez ohledu na to, že alternativa ve volbách zřejmě uspěje a spojí se s před pár lety těmi stejnými nenáviděným Babischem...

Dnešní tzv. vlastenecká proruská scéna se tváří jako obránci národa, ale ve skutečnosti nemají se skutečným vlastenectvím nic společného. Místo služby vlasti šíří konspirace, proruskou propagandu a strach. A co je nejhorší – nedokážou držet ani při sobě.

Vrabel podává žaloby na SPD, Sládek útočí na Stačilo, Rajchl se distancuje od demonstrací, které sám pomáhal budovat. Vzájemné osočování, pomluvy a boj o pozornost místo jednoty. Vlastenecká scéna se rozpadá – a právem.

Jejich cílová skupina? Lidé snadno manipulovatelní sociálními sítěmi, dezinformacemi a emocemi. Zatímco oni věří, že bojují za svobodu, jejich guru vědí, že jim jde jen o moc, peníze a vlastní značku.

Vlastenectví bez pravdy je jen maska. A masky dřív nebo později spadnou. Smutný příběh zneužitého krásného slova: vlastenectví.