Cinkali byste znovu klíčema?

Kdo nemá v Chile peníze, žije se mu hodně těžko. Nejen že tato země je výrazně dražší než Česká republika, ale hlavně se zde draze platí i za vzdělání a zdravotní péči. Chile je také proslulé jako pionýr soukromého spoření na penze. Tady nikomu erár „zadarmo“ jen tak něco nedá.

Tak jak vám to stříká, kluci?

Šlachta snad podpoří STAČILO... 

STAČILO  je pojistka, že ultraptravice ekonomická Motoristi nebude v parlamentu. 

Babiš, tak šéf Motoristů Petr Macinka. „Vládu s komunisty vylučujeme,“ řekl Novinkám Macinka na konci srpna. Spolupráci odmítl i zmíněný pražský lídr Šťastný.

Babiš pak o spolupráci se Stačilo! řekl: „Neříkáme s kým, jak a proč, ale myslím, že asi ne. Mají úplně jiný program než my, takže tam by to nefungovalo.“

PROTIDEMONSTRACE  plná UKRAJINSKÝCH VLAJEK... 

TÁK TO JE VRCHOL... 

BUDOU ZASTRAŠOVAL, NADÁVAT DO RUSKÝCH ŠVÁBŮ UKRAJINŠTÍ ULTRABANDEROVCI... S AZYLEM A POBYTRM A NATURALIZACÍ V ČR ZEXTREMISOVANÍ VIRTUÁLNĚ... podobně jako Turci dalších generací na Západě a islamismus. 

STAČILO! 

Sedm z osmnácti dostupných generátorů napájí chlazení v areálu, ale pokud by selhaly, existovalo by riziko, že se jaderné palivo v šesti reaktorech bude po dobu několika týdnů nekontrolovatelně zahřívat, což by vedlo k roztavení jaderného paliva.

Ve vztahu k oddlužení Piráti chtějí, aby do osobního bankrotu mohl vstoupit kdokoliv bez závislosti na výši dluhu s tím, že „veškerý majetek dlužníka vyjma chráněného majetku vyjmenovaného v zákoně bude použit na umoření jeho dluhů“. Dle jejich návrhu by se po dobu 3-5 let dlužníkovi z příjmu strhávala částka stanovená soudem. Poté by se smazaly všechny dluhy nezávisle na zbývající výši, vyjma tzv. nesmazatelných dluhů jako jsou například dluhy způsobené újmou na zdraví jiné osobě. V případě, že by uspokojení věřitele bylo srovnatelné jako v případě osobního bankrotu, byl by dlužník „oprávněn vstoupit do osobní reorganizace, což mu umožní např. ponechat si i nechráněný majetek. Dlužník se však musí zavázat plnit splátkový kalendář dohodnutý před soudem.“

Otázka, kam má dítě chodit do školy, v Berlíně vlastně žádnou otázkou není. Každé dítě automaticky patří ke stanovené spádové škole. V Kreuzbergu, tedy v městské části, kde bydlíme i my, však právě tento systém přináší problém: „Útěk z multi-kulti společnosti“ nebo „Jsme pokrytci“ – takovými titulky se konzervativní noviny pravidelně vysmívají kreuzbergským rodičům. Mnoho lidí se sem totiž přistěhuje, protože milují arabské, indické či korejské restaurace, obchody s orientálním nábytkem či malé turecké krámy s ovocem a zeleninou. Jakmile však děti dosáhnou hranice školního věku, přestávají být ti samí lidé z místní „pestré společnosti“ najednou tak nadšení.

 Otázka, kam má dítě chodit do školy, v Berlíně vlastně žádnou otázkou není. Každé dítě automaticky patří ke stanovené spádové škole.