Sebevražda

A jen s kamarádka je člověk dost času sám. kolik spolu tráví času kamarádky? a kolik jich člověk najde?

máš manžela, mamku, sestru - lidi se ktrýma se máš ráda, byť by jsi s nima chtěla trávit času více, což chápu, ale je to proto, že bydlí daleko, manžel pracuje, né proto, že o Tebe nestojí. Tento fakt ji dost posilující a kamarádky jsou pak dost důležité. Ale představ si, že bys neměla rodinu, jen ty kamarádky - budou Ti vyprávět o partnerovi, rodičích, dětech, co komu kupujou za dárek k vánoců,. že zítra se navštívý, že manželovi vaří večeři a jak má rád tohle jídlo. Ale když takhle žít jako oni nebudeš, bude Tě bavit se o tom bavit, poslouchat to? na mne by to akorát doléhalo....V takovém případě bych chtěla kamarádky v obdobné situaci, co to znají dlouhodobě, ví jaké to je, i kdyby se z toho už dostaly...ale už ví jaké to je, je reálnější, že budou mít pochopení, cítění....a já se s takovýma lidma nepotkávám co mají nebo měli dlouhodobě výžný potíže s osamělostí - byly bez partnera, zázemí v rodině. Taky že kamarádky co mám nejsou běžkný vzorek. Dokážu se kamarádit s vyjímkama a najít vzájemný zájem, rozumění si v jádru, je zázrak pro mne. Ale kamarádky nikdy nenahradí, nevykompenzujou zázemí s partnerem, rodinou - tam jsou když se zadaří silné vztahy, pouta....kamarádství jsou více vratká...Taky záležení jednomu na druhým je silnější v rodině, s partnerem....Najít tak silná přátelství je dost vzácný.

Mám přítele rok, jsou ve vztahu věci, které jsou skřípající. Děti nemám, mít nebudu, nejsem na tom tak dobře. Léta jsem byla bez partnera, kamarádek, v rodině v pr....takže děs. Časem si našla kamarádku, ale dvě hoďky obtýden na kafe mi fakt nestačilo, jako osobní život. A teď dělat, že jsem na tom líp než jsem, protože to jinak obtěžovalo....přátele jsou důležití, mám pár kamarádek nyní, ale je rozdíl při tom mít fungující partnerský vztah,hezký vztahy s rodičema, sourozencema, se kterýma se naštěvuješ nebo tohle nemít a ,,jen" prátele. Já potřebuju s někým život sdílet více, mít v rodině vztahy...kamarádky taky potřebuju, ale jenom kamarádky mi nestačí. Taky jsme měla zkušenost, že o mne některé ani nestály....to je další kapitola. Někdo považuje za kamarádství sejít se jednou za půl roku, tam se na sebe dvě hodiny srdečně zubit - takové nezávazné vztahy na pobavení, což mne nebaví a je pro mne ztráta času.

Lenka, nepovedená sebevražda může skončit i zmrzačním, toho bych se bála ještě víc, než pobytu v blázinci. Taky znám stavy, že bych nejradši umřela, ale skočit z 10. patra bych nezvládla. A prášky, podřezání žil...je to ryziko, že se zmrzačíš. Slyšela jsem kdysi o jedné jedovaté rostlince, že to je tutovka. Doktorka mi říkala mají po této otravě mají v léčebně jedince s následkama fyzickýma. Je fakt blbý, když je člověku tak hrozně, že to není k žití...znám to...

Taky se zabít nedokážu,...ale já jsem ted také třeba hodně sama,manžel pracuje pryč,dnes v noci zase musí přijet,jedeme na pohřeb,ale ted třeba mám práci doma a úplně bez přátel,to je konečná.Já nejsem až tak společenská,ale mamku tu nemám,sestru také ne,tak jsem ráda,že můžu jít kam na kafe,nebo že přijde na hodku kámoška,bez přátel se žít nedá,to si opravdu nemyslím.A u mě o to ted horší,že jsem doma,v práci to bylo taky jiné,to jsem přišla domů a nikdo mi nechyběl,ted už volám jestli se můžu zastavit na kafíčko.A kdybych nešla vůbec nikam za známýma,no tak to by byl blázinec.Já to ted i cíleně vyhledávám,smích,dnes ke kadeřnici,od ní na obočí,ted jsem tu na diskuzi,pak do noci zase pracovat.Nevím,co třeba máš za starosti,ale vždycky si řekni,může být hůř.Já jsem třeba na světě ráda,i když je mi někdy také smutno,ale to je normální.Tak hlavu vzhůru,ty nemáš manželku,děti?,odpovídat nemusíš,pokud nechceš.

Taky se zabít nedokážu, ale žít je utrpení, někdy snesiltelné a někdy už ne, v podstatě stále na hraně a někdy už přes hrany. dříve takových 19 let převážně stav přes hranu. Přátele nejsou důvodem k žití. Jediný človek, kdy ještě umřít ,,nechce" je máma a až tu nebude, už pro mne neplatí, že musím v úmrtí myslet na blízké, jak by je to bolelo.

také mě trápí deprese...napsané.Problémy máme všichni ale musí se řešit a přemýšlet nad sebevraždou,když tu máme děti,rodiče,přátele? I když chápu,kdybych byla v nějaké opravdu těžké situacinevímjak bych vše zvládala,ale zabít se,to bych nikdy nedokázala.

Trpím depresemi, léčím...Václave,
je dobře, že Tě drží aspoň rodina. Vědí o Tvých stavech?
Poprosil jsi je o pomoc? Mají Tě jistě rádi a pomohou Ti. Nenech se depresí sežrat...
Přeji hodně síly, a zkus zajít s tím k lékaři. Dokud ještě můžeš.

také mě trápí deprese hlavně na podzim je to nejsilnější,život mi dělají radost jen děti,manžel mě nasekal obrovské dluhy a přišla jsem o vše,,,,,ale nikdy mne nenapadlo si šáhnout na život,,,,4.krásné zdravé děvčata tak hrozně chtěla žít a co se stalo,zamyslete se nad tím,rodiče mají po životě a spoustu dalších rodin,,život máme jen jeden,,,,nepřemýšlejte nad hloupostma a věřme že bude líp,,,,

Trpím depresemi, léčím se, ale stejně nechápu, prož ještě žiji. Snad pouze ze zodpovědnosti (mám desetiletého syna a bezva manželku). Bez nich bych se na to už vykašlal, mám naplánováno jak, aby je má smrt zabezpečila. Možná bych tak pro ně byl užitečnější. Nemám že života žádnou radost, ač se snažím sportovat a vyhledávat pozitiva. Jenže radosti, které zažívají jiní, mě nenaplňují.

Pampeliško, díky, žes to takto rozvedla .. sama mám se sebevražednými úmysly zkušenost - bohužel vykonanými, bohudík nepodařenými - a pamatuji si, že dokud člověk diskutuje a chce si promluvit, dá se ještě něco vymyslet. Spousta lidí má v sobě smutek z pocitu zbytečnosti, hledají potvrzení, že jsou tu správně, že jejich život má smysl a tak trochu jim uniká, že začátek je v pohlazení sebe sama. Uvědomuji si, že v depresi je to velmi těžké, většinou chybí objetí, které nikdy nebylo dopřáno ... možná právě proto ta Oshova slova, která bych svého času ráda slyšela

"Nejsi tady náhodou....meo,
to je moc dobrý příspěvek, pomohl mi podívat se na věc z druhé strany, a připomenout, že každý jsme důležité zrnko písku.

Hodně mě pobavil ten závěr od "Osho",
ano je to tak. Neustále se za něčím ženem, a když toho dosáhnem, tak co pak? Není kam jít?

Úplně jsem si vybavila slova mého synka, když byl malý. Říkal:
"Mami, víš co na sobě strašně nesnáším?
Že když něco strašně chci, toužím po tom, a pak to dostanu, za chvíli mě to přestane bavit, uspokojovat, a začnu se rozhlížet, po čem bych toužil dále..."
:-)

Jj, je to asi normální.
Jsme tu kvůli té cestě, kvůli té touze, kvůli tomu hledání. a vlastně je dobře, že hned nenacházíme, protože bychom neměli motivaci hledat dál, tedy žít.

Ne že by to sebevraha v depresi odlákalo od myšlenek na konec, ale když je někdo ve stavu, kdy je schopen ještě přijímat argumenty, může to být přínosem, taková debata.

Díky za tu myšlenku.

Zdravím všechny co čtou..."Nejsi tady náhodou. Existence Tě potřebuje. Bez tebe tu bude něco chybět a nikdo jiný to nenahradí. Zde pramení tvá důstojnost - budeš chybět celé existenci! Hvězdy a slunce a měsíc a stromy a ptáci a země - všechno v celém universu bude cítit to malé prázdné místo, které nikdo, kromě tebe nemůže zaplnit."

"Život je neustále se měnící kontinuum. Nemá žádného konečného cíle, ke kterému by směřoval. Život je jen putování, život je cesta sama o sobě, ne dosažení nějakého bodu, nějakého cíle - jen tanec a pouť a radostný pohyb bez starosti o cíl.
Co budeš dělat, když dojdeš k cíli? Na to se nikdo neptá, protože každý se snaží mít v životě nějaký cíl.
Ale ty následky... Jestliže v životě opravdu dosáhneš cíle, co potom? Budeš z toho celý nesvůj. Není už kam jít... Dosáhl jsi konečného cíle - a během cesty jsi všechno ztratil. Musel jsi všechno ztratit.
Potom budeš stát v cíli nahý a rozhlížet se kolem sebe jako idiot: k čemu ti to všechno bylo? Tolik jsi spěchal, tolik obav jsi měl a tohle je výsledek."
Osho

Takže žádný cíl? To je dobrá zpráva, ne?

Zdravím všechny co čtou tento můj vzkaz. Pisu vám proto ze jsem se rozhodl udělat razný konec za svým dosavadním životem. Ano také toužím spáchat sebevraždu. Je mi 40 a celý život mě provázela jen smůla. A já už proste dal nedokážu žít. Nemam ani moznost se s čeho radovat. Už vice jak 3 roky si připadám jako ze jsem tady na tomto světě zbytečně. Vím ze takových vzkazu jako píšu já je tady požehnaně a ze jsou mezi nimi vzkazy od lidi kteří jsou také rozhodnuti skoncovat se životem a to ad už z nešťastné lásky nebo s vazné nemoci nebo protože mají nějaké problémy, ad už psychické nebo duševní. Bohužel dneska je taková doba ze za hodně sebevražd může bohužel i naše vláda která jen krada pro sebe do vlastní kapsy a mysli maximálně na těch horních 10 000 ale na nás na obyčejné lidi vůbec nemysli. No nic radši to dal nebudu rozvádět protože by s toho mohl byt román na pokračovaní. No ale proč vlastně píšu. Jak jsem psal toužím spáchat sebevraždu a to už v co nejkratší době. Věřím si ze to zvládnu ale trochu toho strachu tam je. Proto tímto vzkazem hledám někoho kdo také netouží po ničem jinem než odejit s tohoto světa. Prosím pokud někdo takový opravdu je a je ze středních cech tak tě prosím ozvi se mi. Je dokázáno ze ve vice lidech dokážeš udělat i věci které by jsi sám nikdy neudělal.
Kontakt na mě je:: [email protected].

Každý z nás by měl prožívat radost a hrát si s našimi nejlepšími možnostmi v průběhu našich krátkých životů.

Tím, že se vyhýbají určitým prožitkům, které označují jako nepříjemné nebo nepřijatelné. Tím je nemohou nikdy ukončit a posunout se ve svém vývoji dál. Když je prožijí s plným uvědoměním v kontaktu s druhým, třeba terapeutem, mohou je ukončit, a tak se otevřít čemukoliv novému, protože život je neustálá změna.

Změna se ale neuskuteční, když se člověk snaží změnit, nebo když se ho snaží změnit někdo jiný, ale když člověk využije své úsilí, aby se stal tím, kým je.

Jinými slovy, snažte se být tím kým opravdu jste a budete brán vážně a zlepší se i Vaše interpersonální vztahy

Zabít se? Proč ne ale většinou když to někdo předem avizuje tak má jenom zoufalou tendenci na sebe upozornit ;)

Odjet do země , kde se...proč reaguješ na věci,kterým vbec nerozumíš,jen tak pro pobavení si sedni k počítači a hraj si na facebooku a neser sem ty svoje trapný názory!!!

Já zvažuji sebevraždu už skoro rok dostal jsem se do finančních problémů a vím že už to takhle dál nejde,nevím jak z toho poradny jsou k ničemu ty za mě dluhy nezaplatí jsem dost mladej a neměl jsem jednoduchý dětství,vyrůstal sem bez rodičů v děcáku.jsem ženatý,ale má žena pokaď to udělám tak to pochopí,protože ví jak tím trpím každý den kdy jsem sám.vím že když se oběsím a udělám to někde kde mě nikdo nenajde tak se mi to povede.Přesto se furt snažím najít nějaké východisko,ale u mě je to spíš jen otázka času...Narodil jsem se jako nula tak proč tak neskončit...