Sebevražda

Pampeliško, tvá slova o tom , že bezpečí smrti přitahuje víc než nejistota života, mi mluví duše, také to často tak cítím.

Jestli my sami si ten život náhodou tak trošku neděláme zbytečně nejistým....nevím, možná to všechno zbytečně promýšlíme a kombinujeme a až nám z toho vyjde jeden těžko řešitelný problém.
Ptala jsi se jak jsme na to s chůzí, koupila jsem si sporttester, což je takový opasek s hodinkami, které ti ukazují tep a pískají když překročíš nastavenou tep. hranici. Připadne mi to celkem zajímavé,než vyjdu pískají, že je tepů málo, potom jsem nucena střídat chůzi s pomalejším během, abych se dostala do lim. kdy se spalují tuky. je to celkem zábavné :-)
Jinak pampeliško, bojuji s jídlem taky, minul týden jsem měla velmi, velmi těžký, jako odměnu, že jsem to zvládla, jsem nevařila, ale nakoupila cukroví a snědla snad 4-5 kousků. Výčitky jsem měla jen malé, protože jsem skoro nic jiného nejedla a světe div, ještě jsem 30 dkg. shodila.

Taky vás všechny zdravím,...Dobré ráno, Pampeliško. Ráda bych napsala kus ze svého soukromí, tak jako ty včera, ale u mne to není možné, mohu být "sledována"
svými blízkými či okolními, to píšu bez příznaků paranoi, vím, že je to prostě tak. Nikoho se "nebojím", to ani náhodou, jen nechci aby někdo mohl nahlížet v současné době do mého já a tak jsem nucena psát jen v obecné rovině.
Moc zdravím a přeju klidný zbytek víkendu.
Nebíčko je oblačné a šedá obloha je podobná
tomu, co v sobě nosím, takže dnes soulad. Pa.

N, už je ti alespoň...Taky vás všechny zdravím, je prima vědět, že někde žijí lidé, se kterými je možno se sblížit aspoň po síti.
Dnes si užívám nicneděláním, večer jdu na jeden malý kšeftík, a přes den si užívám postýlky. Krom toho, že dám najíst dětem, skoro každou hodinu myju nádobí (kde se pořád bere?),a sama se cpu od rána smetanovými jogurty, vyprala a pověsila tři pračky...jsem vlastně jinak v postýlce a užívám si, že několik hodin prostě NIC NEMUSÍM. Koukala jsem na dva krásné filmy, a při tom prvním si poplakala, taky to občas potřebuju. Mým největším úsilím je teď nevyčítat si, že jsem vyjedla lednici plnou jogurtů, a taky to, že lenoším. Ani nevím, jak je venku.
U vás hezky?
Chodíte někdy na procházky? Sami?
Mně chůze dělá dobře, jen jsem teď líná na cokoliv. Za 90 minut bych klidně došla z domu do práce. Ale moje lenost je ochromující. Je to ale normální, jak si snažím logicky zdůvodnit.

Jak to máte daleko do práce vy ostatní a jak jste na tom s chůzí?

N, už je ti alespoň trošičku lépe?
Na sluníčku je dnes teplo, ve stínu stále chlad.Pro ty šťastné jistě pěkný podzimní den. Ještě tak mezi ně patřit, viď?
Pozdrav do dálek Jill.

Jo, máš pravdu, často jsou...Pampeliško, tvá empatie mne dojímá, máš
pochopení takřka pro každého a v každé situaci.
Jsi osvícená ženská, klobouk dolů!

Pampeliško, čtu, co jsi...Jo, máš pravdu, často jsou tam pády zpět. To dno zkrátka nějak přitahuje. Jakmile ho jednou člověk pozná, má tendenci se tam vracet.
Jakoby bezpečí smrti bylo přijatelnější, než nejistota života. Asi to tak opravdu je, a žít je hrozně těžké. Tedy žít tak, aby člověk žil rád a užíval si to.

Ptáš se na motivaci, ani...Pampeliško, čtu, co jsi napsala a v dobrém ti závidím. I když sama se neustále tak trochu vzdělávám a zajímám se o leccos, zaujmu se na čas tím či oním,zapomenu na těžké myšlenky a všechny informace lačně zpracuji a pak od nich zvednu hlavu a je po radosti. Přinesou mi
vědění ale radost ze života po nich nenásleduje. Spíše další pád dolů když
se vracím do reality.
Jistěže si dovedu představit, že ty je zřejmě někde uplatníš, já trochu i taky, ale vracím se odtud a jsem zase tam, kde jsem byla, čili v kelu...
Dobrou noc Tobě
a také tobě, milá n !!!

urcite nechci ted psat otom...Jiří,
tak to je fakt síla. Nejdřív se starat o všechny kolem sebe, tak, že člověk vlastně ani nemá příležitost chránit sám sebe, co?
To muselo být hodně dramatické, zlomené ruce...fakt drsné. :-(

Sděl nám, zvědavým...Ptáš se na motivaci, ani nevím kdo se to vlastně ptá. Říkáš si nešťastník...napadlo mě, proč to chceš vědět, jestli by Tě to inspirovalo či povzbudilo?
Nemohu být úplně konkrétní, ale mohu to přiblížit trochu více.

Když jsem se vyhrabala z deprese, stejně jsem neměla, a stále nějak necítím zrovna nějak obrovskou potřebu žít. Nezabít se není totéž, jako chtít žít. A neplakat není totéž, jako radovat se.

Moje motivace vzešla z nové cesty, kterou jsem si musela najít. Ztratila jsem práci, seberealizaci, sebeúctu. Moje výkony, výsledky moje práce pro mě byla potvrzením mé důležitosti přebývat na světě. Když toto zmizelo, najednou nebylo, nebyl důvod zaneřáďovat svým bytím nadále tento svět. Ubližovala jsem si, velmi jsem si ubližovala. Trvalo to pro mě neskutečně dlouho. Pak jsem postupně začala zvedat hlavu a z musu žít. Přežít, jeden den. Druhý....zkrátím to.
Našla jsem si činnost, kde si připadám užitečná a začala se v téhle oblasti zdokonalovat. Nikdy dřív jsem to nedělala a nikdy dřív by mě to nenapadlo.
Druhá motivace je -splnit si svůj sen a naučit se cizí jazyk, po kterém jsem vždy toužila. Zkontaktovala jsem lektora, který mě doučuje, dostala jsem chuť jet do té země, dřív by mě to ani nenapadlo...chápeš...?
Prostě před5 lety jsem byla někdo jiný a teď jsem zas někdo jiný.

Jiří38
kladu si otázku,...urcite nechci ted psat otom ze to byla chyba nekoho druheho.tou nemoci jsem trpel jiz dlouho,ale nikdy se nelecil.neber te to jako vymluvu ale ja na to nemel cas.od 15 let jsem se staral o otce.onemocnel schizou.potom prislo zamestnani,pak jsem se seznamil se svoji budouci zenou.opúet slo vse nejsk stranou.potom onemocnela ma seetra a my se oni starali-tezka deprese.pak jsem byl soukromnik,a zacal tvrde pracovat a taky pít.a to trvalo 10 let.nemohl jsem spat a tak jsem vztal a uz v noci pil.to pokracovalo i pres den.ppotom to udelalo krup a ja dostaval strasny navali vzteku.nekolikrat jsem si polamal ruku tim jak jsem mlatil do vseho.nakonec jsem pouzil nasily na svoji zenu.nasledoval plan na sebevrazdu.samohrejme ze me predtim okoli pozorovalo ale ja jsem pomoc odmital.jestli na tom nesou vinu nevim.

Jiří38
kladu si otázku, jak je možné,že tak závažný stav,ve kterém jsi se nacházel, unikal tvým blízkým.Mohl bys k tomu něco?

n.,
Po restartu v KC je to...Sděl nám, zvědavým nešťastníkům, tvé zmíněné ale nepojmenované motivace, pokud nejsou tajné. Třeba i nás něco napadne, i když už nedoufám. Jsem jedna z vás.

Cítím se hrozně, mám...Na kolena a prosit o odpuštění!

Cítím se hrozně, mám.......byl podzim a ja jsem mel v hlave plan na sebevrazdu.mocn si toho nepamatuji.mam z toho obdobi okno.presne si ani nespominam jak jsem to chtel provest.myslim ze to bylo predavkovani a odchod do samoty.potom prisla hospitalizace a dalsi ztrata pameti.to trvalo asi mesic.svoji rodinu jsem vubec neregristroval.vubec nic.prazdno.vim ze jsem tim ublizil sve rodine.trapil jsem se stim dlouho pote.dnes uz vim ze to tenkrat bylo pro me okoli strasne tezky vse pochopit a pomoct mi.ale povedlo se.po trech mesicich me pustily domu.nasledovaly opakovane hospitalizace...dnes uz vim ze bez pratel nebo rodiny bych to nezvladl.a proto Vam vsem kteri prave trpi,drzim palce

Cítím se hrozně, mám...Máš na mysli někoho blízkého, na kterém ti záleží? Nekomunikuje s tebou? Jak dlouho to trvá?

Tohle jsou věci řešitelné, časem se to pohne a vysvětlí, uvidíš. Je to jen informační šum. Pokud jsi ublížit nechtěl, pak odpuštění je pravděpodobné. Přála bych ti to, dušička je pak klidnější

ono Pampelisko po tom...n,
píšeš o stavu "tady a teď", ale spíše se zdá, že ti to připadá jako stav nicoty, ustrnutí, neschopnosti pohybu a tedy i vývoje.

To možná není to, co by člověk chtěl. Spíš než "tady a teď" mi to přijde jako nikdy a nic. :-(
Proč to jde ale potom dolů a ne nahoru?

Já nejsem na tom zrovna zle, aspoň si to pořád opakuji, ale to je hlavně tím srovnáním, že vím, jaké to bylo, když bylo mnohem hůř. moje téma je furt jídlo. Je šílené jíst a necítit nikdy sytost. A ještě šílenější je pak nárůst váhy, který mě nutí nemít ráda své tělo...
jsem v tom furt jak malá, přitom byly doby, kdy jsem byla silnější, a neobjevilo se nic takového, jako nenávist k vlastním faldíkům...

Cítím se hrozně, mám dojem, že jsem ublížil někomu, kdo si to nezasloužil, mám hrozné výčitky, trápím se nevím jak dál.
Nebaví se mou, uzavřela se do sebe a žije si svůj vlastní vnitřní život.
Přivádí mne to k šílenství

ono Pampelisko po tom restartu bylo chvili i docela dobre.
no - dobre...
spis to bylo takovy obdobi,kdy jsem v tom restartu nic necitila.
ani dobre,ani spatne,neslo na nic myslet,o nicem premyslet proste nic.
vygumovano.
jako by to terapeutsky ted a tady.
slychavala jsem od nich,at si to uzivam.
chvili jsem si to i snad uzivala.
pak uz mi to zas vadilo,nakonec emoce zas bouchly samy.
a pak uz to slo jen dolu a dolu az nejniz.

je moc dobre,ze mas motivaci k tomu nejak tady zit a bojovat.
drzim moc palce at Te neopusti.

A já zas myslím (/a mám...asi mate pravdu-mozny je fakt cokkoliv.kazdy jsme original a to sve trapeni prozivame kazdy trochu jinak.ja mam to nejhorsi obdobi uz prekonany,a doufam ze se mi uz nevrati zpet.ubolizoval jsem sobe i sve rodine.kdybych byl uplne sam urcite bych to takhle nezvladl.dnes je mi mnohem lepe.a proto muzu uz psat do diskuze.preji vsem aby to zvladly

,Myslím, že by se mi...Rozumím ti, n.
Klidné ráno, já mám zase spěch.
Posílám pozdrav Tobě i Pampelišce.