Psych. problémy psychologů

caute ja som tiez chodil isty cas za psychologickou, a videl som na nej ze trpi niecim,...ale myslim si ze psycholog by mal byt fit a mal by si vediet so sebou rady, pretoze kto nie je schopny pomoct sebe tak...viete ako..tak zatialmartin

Psyscholog(psycholožka) jde ve většině případů studovat psychologii proto, že si neví rady s něčím ze svého života. Studium mu dá určité vědomosti, které však použije převážně k tomu, aby zamaskoval-a své problémy. Pak se to projevuje tak, jak psycholožky píší.....Jisté je, že potřebujete zkušeného terapeuta, protože přece víte, že "přenos" od vašich klientů existuje. No, ozvěte se.....

Ahoj, chodila jsem tři měs. k psycholožce, protože jsem měla problémy v práci a myslím, že psycholog je taky jenom člověk a kdybych se dozvěděla, že i on má problémy, určitě by neztratil mou důvěru, spíš naopak, protože jak líp mě může psycholog rozumět než když to sám zažil? Já osobně se dívám po zkušenosti s terapií na psychology jinak. Obdivuji, jak se dokáží tvářit normálně i nad věcmi, které normální nejsou a které třeba klienty poznamenaly, vždyť je to musí stát hodně sil?

Milá Jannico!Tvůj příspěvek mě velice zaujal, myslím že na toto téma mám spoustu vlastních zkušeností!! Ale původní diskuze je staršího data - nevím, jestli ještě někdy zavítáš na tyto stránky. Pokud ano, ozvi se a já se rozepíšu... Zdraví Muminda

Ahoj JaninoVzdycky jsem premyslela nad tim, jak muzou byt psychologove a psychiatri ok. Pripadalo mi jak asi ty pises, ze neni mozne se z toho nezblaznit a nejakym zpusobem neprebrat neco od pacientu. Nejsem zadny psycholog, ale zda se mi jako bych mela snad od kazde psych. poruchy neco. Jako kdybych si dokazala predstavit a pochopit dusevni obtize nebo nemoci na vlastni kuzi a tim padem vznika obava jestli to nahodou take nemam. Myslela jsem si, ze tak by to meli take prozivat i psychiatri, nebo ne? Maji vsechno jen naucene? Nyni asi take mam nejakou formu PP, ale jak rikam pripada mi spis, ze mam od kazdeho neco, kdyz ctu diagnozy vidim se skoro ve vsech v urcitých priznacih. Je to hrozne. nejaka forma psychiatricke hypochondrie. tak to nazyvam ja:-)Takze myslim si, ze by to asi vadit nemelo, ale nevim jak se citis a hlavne jak na tebe tva prace pusobi.. Jestli se necitis v praci v pohode a nad veci tak nevim jestli to i pacient nevyciti. Tak ahoj Ivana

Ahoj:-)Nejsem psycholog a doposud nikdy jsem nemusela psychologa navstivit. Dovolim si ti taky odpovedet svou troskou do mlyna. Myslim si tedy, ze vnitrni problem psychologa nemusi z pohledu pacienta (mluvim za sebe, teda kdyby..) vest ke ztrate duvery a snad muze jak rikas prinest i trochu "polidsteni" a priblizeni. Na psychologovi (ale i na chirurgovi, zubaři..)by mne ale urcite odradila vnejsi viditelna nervozita, nejistota, proste pocit ze clovek ktery me ma lecit neni ve sve kuzi a ze je na tom mozna hur nez ja. Nevim jestli si tvou profesi vysvetluji spravne, ale kdybych v nejake svizelne situaci potrebovala tvou pomoc, ocekavala bych, ze se na muj problem podivas jinyma nezaujatyma ocima a ze diky nejake konzultaci nebo terapii v sobe najdu nejakou silu, nejakou cestu, uhel pohledu, smer k reseni..(velmi zjednodusene receno). Proste si myslim, ze clovek vypadajici zdeptane (nervozne, nejiste, nespokojene, negativne..) nemuze vzbudit v nekom dalsim jiskru nadeje...ale to urcite nebude tvuj pripad. Mej se hezky.:-)

Ahoj,u mne by takovy psycholog urcite kredit neztratil, dokonce bych mozna uvital nekoho takoveho, protoze trpim depersonalizaci a derealizaci (coz je porucha dost obtizne lecitelna) a dokazu pochopit, ze lecba nekterych nemoci je dost tezka i kdyz o nich clovek vi skoro vse. Kdybych nasel psychologa ktery ma stejne problemy jako ja , tak bych aspon konecne narazil na nekoho kdo vi o cem mluvim. Nemas nahodou take symptomy DP/DR ? Pokud ano treba jen castecne , tak mi muzes napsat nebo prispet do diskuse na toto tema na teto strance. M.

Ahoj Jannice, jsem psycholozka. Myslim, ze jsem docela pohodovy clovek, ale zdaleka ne bez ,,psychickych" problemu. Nemam zadnou diagnostikovanou poruchu, ale uz nekolik let se potykam se strachem z nemoci. Nejaka forma hypochondrie. Bojuji s tim uz asi tri roky, ale myslim, ze jsem schopna to zvladnout bez lecby. Presto si myslim, ze svou praci delam dobre a ze mi tento muj strach naopak pomaha vcitit se do podobnych trapeni lidi, kteri za mnou prichazi s prosbou o pomoc. Neni mozne, aby se psycholog vyvaroval psychickych stresu a problemu. To je podobne, jako kdyby si chirurg nesmel, z titulu sve profese, nikdy zlomit ruku:o) Ahoj Peta

Ahoj Jannice,zaujal mě Tvůj dotaz, přesto, že nejsem povoláním psycholog. Víš, myslím si, že většina z nás mívá občas nějaké psychické problémy a psychologové nebudou vyjímkou. Je poctivé si to přiznat. Myslím, že ne všichni psychologové to umí. U mně bys tím kredit důvěryhodnosti určitě neztratila, ba právě naopak. Píšeš, že sama neumíš svoje psychické problémy vyřešit. Nevím, jaké metody léčby používáš, ale doporučuji podívat se i po ostatních alternativních metodách léčby, třeba Ti pomohou a můžeš s nimi pak pomáhat i svým klientům. Držím palce, ahoj Tomáš

Jsem psycholog a sama jsem začala trpět panickou úzkostnou poruchou. Mívám ataky strachu z toho, že se zblázním, dříve jsem měla i strach z toho, že na mně klienti své problémy a psych. stavy "přenesou". Zajímá mně, jak jsou na tom se svým psychickým stavem jiní psychologové, kteří čtou tyto řádky?A pro ty, co se vždy nacházeli jen v roli klientů či pacientů: Napadlo vás někdy, jak je na tom váš terapeut psychicky? A co byste řekli tomu, kdybyste se o něm dozvěděli, že má neurotické problémy? Byl by pro Vás "lidštější" nebo by ztratil kredit důvěryhodnosti, protože neumí své problémy "vyřešit"? Díky za vaše upřímné reakce. J.