Totální endoprotéza kyčle

Aleno, byla jste dnes na kontrole? Jak jste dopadla?

Ájo, to jste mě uklidnila, že při operaci vůbec nic necítíte. A co bolest po odeznění epidurálu? Byla nějaká? Co Vám přišlo v tom pooperačním období v nemocnici jako nejtěžší? Jsem ráda, že všichni, co už máte operaci za sebou ochotně radíte nám, které to teprve čeká. Pomáháte nám zmírňovat náš strach a obavy a vléváte nám optimismus do žil. Díky za to všem!

Heleno, zdravotní molitanový polštář používám mezi kolena již nyní. Je ale jenom asi 6 cm vysoký, takž jsem myslela, že k použití po operaci by byl nízký. Navíc je prostředkem prohloubený, protože je původně určen pro podporu krční páteře. Tak myslíte, že bych si s ním po operaci vystačila? Pokud tedy máme na mysli obě dvě ten samý? Přeji Vám, že si užíváte radost z pohybu, vždyť jsme všichni před operací zpravidla odsouzeni k pobytu doma.

Ájo, vítám doma, vidíte, že...Helena 52, vy jste úžesně optimistická ženská, jsme stejného věku a podle popisu i stejné prříznaky , já také do tří let nosila strojek pro oboustrannou luxaci, pak bylo údajně vše v poho. V pubertě zjistili, že se mi začaly vstřebávat stříšky, chtěly dělat plastiku, ale nebyli si jisti, po konzultaci u jíných ortopedů, jsem na plastiku nešla. V pohodě jsem normálním způsobem porodila dvě děti, sice jsem nijak extra nesportovala, ale vcelku jsem se hýbala. Bolesti se objevily těsně před 50 a jak začaly už se jen zhoršovaly. Jen mě vadilo, že jsem už dřív nezměnila ortopeda až letos na podzim, mohla jsem si ušetřit bolesti a necoat se 3 roky jen práškama od bolesti. V říjnu jsem změnila ortopeda a najednou to šlo rychle- hned mi řekl, ža je to na operaci artroza 3-4 stupne a počínající nekroza kyč. hlavice. hned mi navrhl operaci na duben /teď se to posunulo na březen/.

Proč to tu tak vypisuji, protože se nesmíme nechat být a poslouchat, že když je Vám 52 jste ještě mladá na TEPku, musíte vydržet, vemte si prášek, nebo čípek. Člověka to bolí, omezuje se, poznamená to jeho pracovní život, osobní život a bolesti stejně zůstanou. Můj pův. ortoped je přitom z renom. brněnské kliniky, ale ono je to asi o přístupu. Doufám, že neudělám chybu, když se nechám operaovat v menší nemocnici, kde jsou ochotni mi pomoci co nejdřív.
Omlouvám se dlouhý a zmatečný příspěvek a přeju nám všem hodně štěstí a těm co už to mají za sebou- ať už brzy skáčou přez kaluže a nám co co teprve čekáme přeji šikovné operatéry a hodně odvahy a síly při cvičení.

Ájo, vítám doma, vidíte, že to bylo k dobru. Přeju sílu a radost z pohybu.
MAILO - já měla noční košile s krát.rukávem. Jinak může být i pyžamo, ale s krátkou VOLNOU nohavicí, aby šla kontrolovat jizva (trenýrkové).
HELČO - polštář jsem koupila za cca 200 Kč v akci v Hypernově jako tzv. "zdravotní polštář". Je to normální obdélník asi 50 cm x 30 cm. Nic extrovního, ale účinné to je a pak se to hodí i pod hlavu na ležení.
Teď na běžky nechodím, protože taje. Je to už 4 měs. po operaci a chodíme na túry s trekingovými holemi. Paráda.
Všem přeju krásný jaro a dost pohybu bez bolestí. Už nosím i "normální" lidský boty na nízkém podpatku, nejenom botasky.

potřebuji ještě poradit...Majlo, s tím sprchováním je to asi všude jinak. My jsme se sprchovali ještě v nemocnici. Po odstranění těch různých hadiček a pytlíčků nám natřeli jizvy něčím zeleným (tekutý obvaz, který zaschne a nepropustí vodu) a brzy poté, když jsme se trochu rozchodili, už bylo sprchování možné. Do té doby jsme se myli v umyvadýlku na posteli a když nás postavili na nohy, tak vestoje u umyvadla v pokoji. Já se sprchováním nepočítala, tak jsem měla jenom ručníky, ale nakonec mi to stačilo. Poslední dny v nemocnici nás tam zastihl zákaz návštěv, tak jsem ani nechtěla, aby tam někdo jen kvůli osušce jezdil.

Aleno, tak to jsem objevila...Helčo, při operaci jsem ležela na zádech. Měla jsem epidurál s přispáním, takže z celé operace nevím nic, ale asi už mě nijak neotáčeli, protože jsem se probrala pár minut před koncem - a stále na zádech. Operace trvala něco málo přes hodinu.

Aleno, musím vám napsat, že...Ajo, zrovna jsem se chystala se zeptat, jaká byla první noc doma, ale už jste odpovídala. Také si pamatuji to blaho lehnout si do vlastní postele a ráno se v ní probudit. Jsem ráda, že vám manžel pomáhá a věřím, že mu to vydrží, ono to ani jinak nejde a myslím, že jak v nemocnici, tak i po návratu domů je to na člověku setsakramentsky vidět, že bez pomoci se neobejde. Ale to víte, my ženské máme holt to "pečovatelství" na rozdíl od chlapů už v sobě zakódované a o někoho se postarat nám přijde samozřejmé. Tak se hezky uzdravujte a ať se vám brzy dobře šlape...

Ájo, měla jste narkózu, nebo...Helčo, žádné otřesy nevnímáte. Já jsem byla před operací tak vyklepaná! Musím říct, že mé obavy byly zbytečné. Je to normální, že všichni máme strach z toho co jsme neprožili. Uvidíte, jak je každý den lépe a lépe.

Helčo, měla jsem epidurál. Do nemocnice jsem šla s přesvědčení, že si nechám celkovou. Po konzultaci s anesteziologem, jsem změnila názor. Při operaci budete ležet na zádech. Máte výhodu!!!, že jste štíhlá.Necítila jsem nic, dají vám na obličej nějaký oblbovák, ale ze začátku jsem sylšela hudbu a hovor, Jdem na to! řekl někdo a pak už jen všechno jak z obrovské dálky a 3/4 hodiny, co trvala operace, mě připadalo jako snad 5 minut

Majlo, operace mě čeká v...Helčo, určitě se ráda podělí, já jsem také za každou radu vděčná, sama jsem moc ráda, že jsem na diskuzi narazila. Jsou tu užitečné praktické rady

Majlo, operace mě čeká v červnu, ale ono to uteče, a v hlavě se mně točí spousta otázek, takže budu určitě čerpat i z odpovědí, které přicházejí na Vaše dotazy, a snad i z Vašich postřehů, až budete mít operaci za sebou, a pokud budete ochotná se o ně podělit.

Helčo, kdy vás čeká operace, také teď brzy?

Ájo, měla jste narkózu, nebo epidurál? A cítila jste něco? Nemyslím teď zvuky, ale spíš nějaké nárazy nebo otřesy, jak tu endoprotézu upevňují.

Aleno, tak to jsem objevila na internetu zcela něco jiného, než používáte Vy. Ale jak píšete, ve ZP mě případně určitě poradí. Ještě mě zajímá, v jaké poloze se leží při operaci? Nemám totiž žádné tukové polštáře (vážím 47 kg), takže nevydržím dlouho ležet na boku ani na měkké matraci, protože mě tlačí vlatní kosti. Děsí mě představa, jestli budu ležet přes hodinu na boku na tvrdém stole, že budu potom, až všechno začne přicházet k sobě, díky otlakům ronit slzičky.

Aleno, musím vám napsat, že manžel je jak vyměněný. V životě mě neobskakoval tak jako včera. Musím jen chválit. Doufám, že mu to vydrží. Moc se mi líbilo, když mě včera umýval s láskou moje nohy. V duchu jsem prskala smíchem. Ale mlčela a jen chválila. Asi mu těch 11 dní taky pomohlo, aby šel do sebe. Aleno moc Vás zdravím a přeji si abyste se na druhou operaci také těšila a byla v pohodě.

Ájo, připojuji se s gratulací...Helčo, díky za vaši gratulaci.Noc byla v pohodě. V nemocnici jsme meli dost tvrdá lůžka. Doma také, jen jsme přidali 10 cm molitan a spalo se skvělě. Trošku chybí nad hlavou "šibenice". Od operace spím stále na zádech,Spaní na zdravém boku jsem ještě nezkusila. Helčo sprchování opravdu až po 14 dnech. Důležitý je také na WC držák a nádstavec.

potřebuji ještě poradit jestli nemáte zkušenost s tím co si vzít s senou do rehabil. centra. Pravděpodobně pojedu přímo z nemocnice, bydlím totiž sama ve 3 patře bez výtahu. Ráda bych si alespoň základ předem nachystala.
A ještě ke sprchování, opravdu až tak po těch 14-ti dnech, jak psal myslím Vladimír?

Ájo, připojuji se s gratulací k úspěšně zvládnuté operaci. Včera jsme na Vás s Alenou vzpomínaly a dneska už jste tady. Tak přeju hezké sny první noc doma!

Všechny vás tu zdravím, mám...Majlo,
do nemocnice s sebou fr. hole (někde chtějí podpažní) a obuv takovou, která bude pro vás pohodlná a ze které nevyklouznete. Dost se doporučují korkáče. Já měla uzavřené "cvičky" s pevnou podrážkou, ale otekla mi noha, tak jsem chodila v pantoflích podobných těm korkáčům. Pak jsem měla 3 noční košile dlouhé pod kolena (na týden pobytu), župan (ten ale zpočátku nikdo nepoužíval), kalhotky - ty jsem si rozstřihla na straně jizvy, 2 žínky, 2 ručníky a vlhčené ubrousky. Pak jsem měla dlouhou lžíci na boty a oblékač ponožek (tam nás ale učili oblékat ponožky pomocí ručníku). To by byly asi ty nejdůležitější věci, jinak dle potřeby.
Doma je nutné mít trochu zvýšenou postel, nástavec na WC, vyšší židli (stačí polštář pod pozadí) a věci denní potřeby si dát do takové výše, aby se člověk k nim pak neohýbal.
Snad jsem nic důležitého nevynechala, ale určitě mě někdo doplní, nebo si ještě vzpomenu sama.
Z nemocnice jsem šla sedmý den po operaci (na rehabilitaci jsem nebyla) a první týden byl se mnou doma manžel a se vším mi pomáhal. Pak už jsem si po dobu jeho nepřítomnosti vystačila, ale žádné běžné domácí práce jsem nebyla schopna vykonávat. Každý to má ale jinak, paní, co byla se mnou na operaci, se chystala hned po návratu domů péct cukroví a chystat Vánoce - i když prý ze začátku vsedě. Já musela první měsíc kvůli oteklé noze hlavně ležet s nohou ve výšce a sedět co nejméně, takže jsem měla rehabilitaci trochu obtížnější. Kdybych neměla žádného pomocníka, určitě bych zůstala na rehabilitaci, kde je o člověka postaráno.
Jinak se klidně dál na cokoli ptejte, všichni rádi předáme své zkušenosti a budeme vám držet palečky...