Totální endoprotéza kyčle

Heleno,tvůj příběh je jako z Červené knihovny.Moc ti to přeju a doufám,že vám to vydrží do konce života.Ono manželství je o toleranci a hlavně o komunikaci,což u nás ze strany mého mého manžela nebylo.Nikdy se mnou nic neřešil,vše rozhodoval sám.On je takový samotář a já zase potřebuju okolo sebe společnost a legraci.Tak se divím,že nám to vůbec tak dlouho vydrželo.
Ale co,život jde dál a třeba na mě někde ňáký štěstí ještě čeká!Ještě neházím flintu do žita,teď je pro mě na prvním místě moje zdraví a potom se uvidí co dál se životem!
Děvčata jste super a díky vám je mi hned líp u srdíčka!

Dančo,
všechno špatné je k něčemu dobré, často se to ukáže až s odstupem času, uvidíš. Hlavně, že máš chápavé ostatní lidi kolem sebe.Mně se to těžko posuzuje, jsem s tím svým 35 roků, a to jsme spolu předtím 4 roky chodili. Objevil mě v 17 letech v tanečních a už jsem se ho nezbavila. Jezdila jsem za ním 2 roky na vojnu, byla zcela jiná doba. Sledovala jsem dokument doc. Sosny o výměně TEP a ten zpočátku mluvil o jeho životě s jednou ženou, jak je hezké spolu stárnout. To je pravda. Ten můj kluk už taky začíná šedivět a něco přibral, já už taky nejsem ta bříza, kterou v tanečních sbalil, ale trochu jsem se osvalila. Půjčujeme si vzájemně brýle na čtení 1,5 z drogerie, smějeme se tomu, jak jsme po dříví celí rozlámaní. Zkrátka ty neduhy bereme jako srandu. Já rychlá a zbrklá, pořád něco rozbíjím a někde narážím, on je kliďas a vše řeší s rozvahou, proto to asi funguje.
Po operaci kyčlí mi nastavil postel, aby byla vyšší a měl radost, že když mám FH, tak nelítám tak rychle po bytě jako jindy.
Ale teď už zase lítám jako střelená. Naučil se navlíkat bílé punčochy a ponožky po operaci, než jsem to zvládala sama.
Když ho před 2 lety chytil ischias, lítala jsem kolem něj zase já jako křepelka, podkládala mu záda překližkou a vozila ho v autě.

Neboj, se vším ti pomohou synové, kamarádky, maminka a ostatní, kteří ti drží palce.

Alčo to víš ubožák...Dančo,
to, že "v nouzi poznáš přítele", fakt není jen tak prázdné pořekadlo či přísloví. Sama jsem si také mnohé prožila, tak vím, o čem si tu píšeme. Je to spíš ale na důvěrnější povídání. Je strašně důležité mít kolem sebe fajn lidi, dát se do pořádku i zdravotně a pak začne nový život s novou kyčlí a bez starého "kořena". Však on mu časem "pánbíček" zpětnou lekci udělí. Nejsem ani věřící, ani mstivá, ale za svůj život už vím, že každé zlo se člověku několikanásobně vrátí.
Teď je důležité si dát trochu nervy do pořádku a soustředit se na svoje fyzické zdraví, po operaci se i psychika dá do pořádku. Jsme s tebou!!!

Alčo to víš ubožák zůstane ubožákem za každý situace,ale jak se říká že něco zlý je pro něco dobrý,tak ted jsem aspoň poznala na koho se můžu ve svém životě spolehnout a o koho se opřít.Po 26letech manželství jsem aspon procitla ze snu a poznala s kým mám tu čest.Naštěstí mám okolo sebe hodně skvělých lidiček,kteří mě mají rádi a podporují mě.Takže sice ukápla ňáká slza,ale život jde dál a pokud vše dobře dopadne a já budu zase běhat,dám si život do kupy a začnu od znova!A vám děvčata děkuju za psychickou podporu.Hned mám lepší náladu,když sem kouknu a čtu vaše příspěvky!

Alčo,děvče moje...Dančo,
podpora druhému mi přijde naprosto normální a očekávala bych ji zejména od manžela. To, co jsem si přečetla o tom tvém, je tedy podle mého názoru nejen sviňárna, ale přímo svinstvo! Jistě se může stát a stává se, že se dva lidé rozejdou, ale v situaci, kdy je jeden marod a čeká na operaci, je to naprosto bezcitná nehoráznost. Slušný člověk v takovou dobu věci neřeší.
Dančo, ty to zvládneš, už kvůli synům, mamince, hlavně ale kvůli sobě samotné se musíš zase postavit na nohy. A taky kvůli nám, kamarádkám tady na diskuzi, které tě máme rády a moc ti držíme palce!!!

Alčo,děvče moje zlatý,děkuju za podporu,určitě si z nemocnice budem psát,protože ty máš v sobě neskutečný optimismus a jsi hrozně silná osobnost.To já taky vždycky byla,ale ted jak jsem doma a nic nemůžu,tak to na mě padá čímdál víc.A k tomu se na mě definitivně vykašlal manžel(což mi oznámil před 3dny)takže to mně na psychice taky nepřidá.Ještě že mám užasný syny a mamku,ti mi pomáhají co můžou.Takže hlavně k vůli nim musím vše hodit za hlavu a bojovat,abych byla co nejdřív fit a začla naplno žít!Vždyt život je tak krásnej a pro jedno kvítí slunce nesvítí!!

Děvčata,
celý víkend jsem se nedostala k počítači, až teď před spaním, tak aspoň pár řádek:
Na JIPce nás bylo více, pak už byly pokoje buď po dvou nebo jednolůžkové. Předem jsem si zajistila ten jednolůžkový, ať už kvůli svému soukromí, tak i kvůli svému chrápání, abych nikoho nerušila, taky TV jsem si pustila, když jsem sama chtěla, se svými návštěvami (i telefonáty) také sama - přesně jako Fanda.
Dančo,
neboj,žádné čučení do stropu nebude, ono se v tom špitálu pořád něco děje. Ráno dorazí sestřička s teploměrem a dalšími úkony, pak mytí, pak vizita, pak snídaně, pak je človíček rád, když si dá trochu šlofíčka, ze kterého ho vyruší rehabilitační sestřička či bratříček, při chůzi po chodbě se hned seznámíš s dalšími spolupacienty (a to je hned kopec srandy a vzájemné návštěvy na pokojích) a než se naděješ, už za tebou dojedou s obědem. Ani si nestačíš schrupnout a už zase dorazí rehabilitační a při cvičení chválí, předcvičuje, pomáhá se cviky a zase chválí. Tak následuje "volná zábava" se spolupacienty, nebo čtení, TV, či návštěva z domova a lup ho - už je tu svačina. Pak už individuální procházka po chodbě, popovídání se spolupacienty, sestřičky vyrazí nám zase změřit teplotu, pak večeře, po ní večerní vizita a pak "konečně leháro". I sestřičky si rády s pacienty popovídají...
Dančo, jasněže to není žádná rekreace, jak by se z mého příspěvku možná dalo usoudit, ale pořád se něco děje, vše spěje ke krásné budoucnosti a na čučení do stropu není čas! Den ode dne budeš mít stále více sil, radosti ze života a optimismus na rozdávání, zejména pak pro ty, kteří nastoupí do nemocnice třeba jen 2 dny po tobě, uvidíš!
Já měla při první operaci smůlu, že asi 3 nebo 4 dny poté kvůli chřipkové epidemii zakázali návštěvy. Ale také jsem to dala - díky prima spolupacientům, personálu a mobilu. Čili je nutné nezapomenout doma nabíječku :-) Dančo, budeme si psát, klidně i volat, třeba i s ostatními děvčaty, abychom ti tu tvoji nemocniční depku rozehnaly! Ale neboj, žádná nebude, uvidíš pak sama, že bude všechno fajn...Stejně si ale vyměníme čísla, mně to s Yvonou tenkrát moc pomohlo.
Děvčátka, zatím dobrou, už mi švidrají oči a asi i pusa, tak raději zahučím do postele. Všem přeji hezké sny a zítra zase ahoj. Jsem moc ráda, že píše Majka a Fanda, že se jim dobře vede, snad se brzy ozve i Yvona. Zítra by měla mít výsledky. Také už se moc těším na Danušku a Věrku...

Zdravím Fandu,jsem ráda,že jsi se ozvala.Jsi hrozně šikovná,že už zkoušíš chodit bez berlí.Chtěla bych být taky tak brzy v pořádku a začít brzy chodit jako ty a udělám pro to vše co bude v mých silách.No s tím ubytováním v nemocnici já nevím jak to bude,ale na internetu jsem četla,že tam kam jdu mají většinu pokojů dvoulůžkových s vlastní sociálkou,tak to by tak špatný nebylo,já se zase bojím,že kdybych byla sama na pokoji,tak budu mít depku,protože jen ležet a čučet do stropu,to musí bejt hrůza a taky to vůbec neutíká.No nechám se překvapit co mě tam čeká.Pro mě je hlavně důležitý přístup doktorů a sestřiček a pak se člověk tolik nebojí.Snad budu mít štěstí!

Zdravím všechny a chtěla bych trochu vynadat Danče za ten strach, stres , depku a vůbec za obavy, protože není se čeho bát. Já jsem se těšila, protože jsem už prakticky ven nevycházela. Ale před 4 lety jsem měla TEP kolena, takže jsem věděla, do čeho jdu. Z mého pohledu pacienta je to asi stejné. Do dnešního dne jsem nepocítila bolest, jen při cvičení, kdy asi bolí svaly. Přiznávám, že jsem líná, doma jsem cvičila málo, když už to šlo docela dobře, tak jsem přestala. Stačí mi, že chození jde dobře, víc nepotřebuji. V pondělí budu mít 11. týden po, doma chodím bez FH, venku ale si je beru. Dávám si datum 1.května,že hole odložím i venku. V nemocnici jsem si zaplatila 15O Kč za den na dvoulůžáku s tím, že se budou snažit mi tam nikoho nedat. Stalo se, byla jsem tam sama a nemůžu si to vynachválit. Klid, žádný hluk,televize jen kdy chci já, návštěvy jen pro mne,rádijko potichu,žádné chrápání,mohu jen doporučit. Mám prosbu na vás, už asi 4roky mám plíseň na palci jedné nohy a nemohu se toho zbavit. Už mě to stálo spoustu peněz a výsledek žádný. Poradí někdo ?

Alčo,Danča má pravdu.Jsi opravdu úžasná,každého nového podpoříš.Těm po operaci dodáš optimismus,o "mazáky" máš stále zájem.
Já už se těším, až mi ve středu operatér řekne,že bych mohla alespoň doma začít bez holí.Tedy doufám ,že to řekne.Cítím se celkem jistá na nohách.Při procházkách se snažím chodit rovně,delší kroky a začít patou a končit špičkou.Celkem to ujde.Už bych potřebovala sama vyluxovat a vytřít.I když náš jezevčík je teď hodně na zahradě,tak je doma menší nepořádek.Ale na procházku si s ní sama netroufnu.Je ve svém věku stále divoká.Na voďáku hrozně tahá.
Snažím se cvičit i na záda a břicho.Nevím,co budou záda říkat,až začnu bez holí.Kachnění mne asi nemine.
Dančo, moc Ti přeji,aby Ti ten čas do operace rychle utekl.U maminky Ti bude určitě lépe,nebudeš na vše sama.
Když jsem já nastoupila do nemocnice,připadala jsem si jako ve snu,v pěkném snu.Všichni kolem se snažili a starali se ,aby vše bylo dobré.A já měla za úkol jim v tom pomáhat.Všechno mělo rychlý spád a v dobré se obrátilo.Hezké dny bez bolesti přeje Majka

Alčo,děkuju ti tvoje slova jsou jako balzám na duši,jsi prostě zlatíčko!!!

Děkuji,budu se snažit co...Dančo,
to zvládneš! Všem nám prdýlka před operací cvakala, mně dokonce prdel. Zvládnout se to ale musí a opravdu dá. Budeš příjemně překvapena, jak dobře a jednorázově tomu všemu zatneš operací tipec! A pak už budeš jen v pohodičce...Napiš a když budeš chtít, ozvu se ti na mobil, děvče moje...

Děkuji,budu se snažit co nejmín nad tím přemýšlet.Nejhorší bude poslední týden,to už mi bude prdýlka asi cvakat!!Ale musím to zvládnout,nic jiného mně nezbyde!!

Alčo jsi skvělá...Dančo,
klídek, bude to v pohodě, v nemocnici
nenarazíš na žádnej jinej než skvělej personál, na žádný než skvělý doktory, to samé, pokud jde o spolupacienty. Tak už to na ortopedických odděleních při "výměnách" kloubů (a nejen) chodí - viz zdejší diskuze od r. 2003, viz moje zkušenosti po předešlých cca 10ti operacích na všemožných odděleních řady různých nemocnic. ORTOPEDIE je špička!!! REPUBLIKA V REPUBLICE!!!
E-mail adresu určitě pošli, předáme si čísla a budeme ve spojení. Takhle jsem to měla s Yvonou, moc mi pomohla.
A ty se snaž být v pohodě, všechny jsme s tebou!!!!!!!!!!!!!!!

Alčo jsi skvělá ženská,dovedeš povzbudit a to je pro mě strašně důležité protože to čekání je hrozný,nervíky pracujou.Ale to dovedete pochopit jen vy,co už to máte za sebou.Já doufám,že taky narazím na skvělej personál a doktory a doufám,že i na spolupacientky.No pro každej případ,kdyby jsi nebyla proti,tak bych ti před operací napsala e-mail,že bysme si vyměnily čísla a mohly bychom si napsat sms,protože nevím jak to tam bude s internetem,jestli se na něj dostanu.A tvoje povzbuzení budu ptřebovat jako sůl!Tato diskuze mně hrozně pomáhá akdybych ji neobjevila,tak už bych byla asi na blázinci!Takže holky pište,pište,jsem vděčná za každý příspěvek!!
Jinak od velikonoc si nechám napsat asi marodění na chalupu k mamce abych na to čekání nebyla sama a víc mně to utíkalo.
Na Danu a Věrku taky pořád myslím a Dana už by se měla ozvat!!!

Ještě dodatek:
Málem bych zapomněla na HELENU, asi proto, že my dvě už jsme "staří mazáci". Jen je mezi námi ten rozdíl, že Heleně šlo všechno hned a výborně, já byla mnohem pomalejší (ona byla mým vzorem). Obě sem ale stále za vámi chodíme a můžeme předávat zkušenosti. Ve výsledku jsme obě v pořádku - a o to tady jde.
Heleno, piš také, tvoje příspěvky pomáhají!!!

Alčo,to jsem ráda,že noha...Dančo,
to čekání na operaci, když už je termín, je horší než sama operace - i než ta bolest, kvůli které operaci podstupujeme. Pořád to mám ještě v živé paměti, byť už jsou to skoro 4 roky po té druhé. Nejdřív radost, že už je termín na světě, pak depka, že už je to tady, pak nástup do špitálu, kde se ale človíček nakonec zklidní a pocítí úlevu, že je v dobrých "rukách"... sestřičky, lékaři, spolupacienti (všichni na jedné lodi - to hodně povzbudí) a na depku už není čas, jen na optimismus, protože všichni jsou milí, příjemní, někdy i srandovní...a pak raz dva tři - a jsi po operaci - v novém životě, kde jsou zase všichni kolem človíčka velice fajn. Dančo, doufám, že jsem tě svým příspěvkem nenaštvala. Mne totiž všechny řečičky o tzv. novém životě od laiků, kteří nic podobného nezažili, spíše štvaly a náladu spíše ještě pokazily. Jediné, co mi pomáhalo, byla tato diskuze, tak to beru podle sebe...
Napiš!
Noha se mi snad už dala do kupy, bolí jen po ránu, pak je celkem klid. Ale i já se snažím o pohybový klídek, abych ji nenamáhala.

Yvono,
co tvoje kolena? Už je to lepší?

Dano, Věrko,
myslím na vás, brzy se ozvěte!

Majko a Fando,
pište a pište, vedete si výborně, tak všem ostatním, které to teprve čeká, dodáte potřebnou odvahu!!!!!!!!!!!

Alčo,to jsem ráda,že noha už je v pořádku.Hlavně už nedělej žádné akrobatické kousky a dávej na sebe pozor!
Yvono,tak ty máš teda smůlu,prvně zuby,ted koleno,snad to do operace bude všechno v pořádku!Moc ti to přeju.Už se ti termín blíží(tuším že to máš 24.4)tak ti přeju at ti dopadne dobře předoperační.A až ty přijdeš z nemocnice a z rehabilitace,tak já se budu teprve chystat.Doufám,že mě nic nepostihne a termín operace vyjde.Další čekání by mě asi zabilo!

Alčo blahopřeju k dobrým výsledkům zdrav. manžela.
Danče blahopřeju termínu operace.Dobrý termín.
Vítám zde Fandu, jsi šikula když už se snažíš chodit bez hůlek.
Heleno,to jsi měla tedy na mále při tom pádu ze žebříku.Jina také trpím na bradavice na chodidlech, pro mě neodstranitené snad, odstraňoali mě i chirurgicky, lejzrem.A stejně se objeví zas.

Ahoj Alčo.Chodím sem te´d...Yvono,
to tě tedy taky potkala pěkná smůla. Hlavně, že sis nic nezlomila, ale šok to určitě byl. Když jsem si to představila, tak mě ještě teď mrazí. Tak se hlavně do operace dej do pořádku a přeji ti, ať máš předoperační výsledky v pořádku.
Děvčata,
dávejte na sebe pozor a už žádné úrazy!!!
Já byla dnes na interně na běžné kontrole. Jen jsem musela hrozně brzy vstávat a jet do Prahy, navíc se tam dlouho čeká, což je otrava. Pak ještě nějaké zařizování, ale všechno jsem to odchodila bez hole. Noha je už celkem v klidu, občas ji cítím, tak snad to bude dobré. Teď už si jdu lehnout, to ranní vstávání mě nějak zdolalo.
Tak zatím všem dobrou noc...