ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Pošli ho do hajzlu.Co s ním a ještě tě pomlouvá

Měla jsem přítele,několikrát sme se rozešli,a po jeho prosení zase dali dohromady,při posledním rozchodu jsem ho načapala jak mě pomlouvá u mé rodiny a i s jeho tatkou,i když sem je načapala neměl se k tomu aby mi vše vysvětlil. Tak sem vztah ukončila,ted uplynula nějaká doba a já se mu neozývám,ale on zase začal prosit tak jak vždycky. Mám ho ráda,ale vrátit se nemá cenu jen by se to trápení prodlužovalo.Nemám ani moc kamarádek díky němu jsem je stratila. Poradtě co dělat abych na něj nemyslela a zapoměla.

Ahojky všem, Di je vidět že tobě to svědčí a tvé ex-polovičce dochází, to je takový přirozený vývoj všech rozchodů, ale stejně člověk bojuje proti těm větrným mlýnům a doufá, že tady to bude jinak. No nebude. Škoda, u většiny tady platí, že ta druhá půlka je nevyrovnaná a že později jim dojde co ztratili a zahodili, no pak už je pozdě. ta vyrovnaná půlka se sebere, najde sama sebe a jde dál. Za tím lepším. A ten co zůstal už jen vzpomíná a nemůže jít dál. No bude to znamenat ještě spoustu bolesti, ale prostě dáme to. Jo když tu řešíte nářadí, to je prd, ale já mám jinej problém. Jehlu. potřebuji si přišít knoflík, a když jsem přišla o všechno, tak doprčic jehla to je to nejmenší. Ale zkuste v Praze koupit jehlu. :-D neřešitelný problém. Všude samej hyper, ale jehly nevedou. A když seženu nějaký menší krámek, tak mají pro nemoc zavřeno. Už jsem si 2 půjčila, ale než je donesla nebo našla náladu na přišití, tak jsem je zase ztratila. No tak mám o zábavu postaráno. Opět budu kupovat takovou kravinu. Tak hezký víken všem. Bude dobře, bude krásně- tedy nám :-D

Ahoj Karin. To s tím nářadím je u mě to samé. Ale zas na druhou stranu, když něco potřebuju udělat, zavolám bývalému a on i s tím nářadím příjede a opraví. To je myslím taky dobrý způsob. A ještě mi poděkuje. Nemáš taky pocit, že se chlapi žen, které si umí vše udělat samy, trochu bojí ?

Ahoj lidi, taky ráda čtu, že se vám dobře daří. A určitě to bude ještě lepší :-) Já měla tenhle týden hrozně pracovně vytížený, tak jsem ani moc neměla čas o sobě přemýšlet, asi taky jsem u nějaké té apatie. Na víkend jsem si naplánovala drobné opravy a úklid v bytě, tak se taky zaměstnám. Věřili byste, že mi bývalý odešel i s většinou nářadí? Přitom to byly věci mého táty. No nic... Takže napřed musím jít nakoupit klešte a podobný věci. Nicméně mě těší, že si dokážu sama udělat, co je potřeba :-) Tak se všichni mějte a hezký víkend.

Ahoj Adame, přesně tak, všechno bych to vyměnila za šťastný zamilování, všechno. Někde jsem slyšela, že buď máš v životě super práci, super bydlení, nebo super vztah, maximálně dvě věci najednou :oD A já to měla všechno a moc si toho nevážila, no jo, na každýho jednou dojde.

A jak se máš ty? Nedaří se vyhrabat z letargie? Žádnej "special someone" na obzoru?

Adame, ja si porad rikam, ze skola mi konci v unoru a ze pak si najdu novou uuuuzasnou praci, ze kterou budu dostavat ty hezky penize :)))) ale nejsem narocny clovek a vim, ze s tim, co ted mam, tak dokazu vyzit, aniz bych trpela hladem nebo tak neco :) nemuzu si vyskakovat, kupovat vse, co se mi libi, ale tak to prijde casem zase :) tesim se, ze se postavim na vlastni nohy a nebudu muset byt zavisla na tom, jestli me partner pri studiu podporuje nebo ne :)

jinak kupovidu ex dneska napsal (vcera se za cely den vubec neozval) a ze pry jen aby vedel, na jak dlouho asi tak ten pocitac chci a jak je pry ve skole :))))) ze by mu vrtalo hlavou, ze jsem byla vecer a rano tak vyladena? :))))

Di, Peťko, je fajn číst, jak se daří. Těm ostatním, co se (zatím) nedaří to dává naději, že bude líp. Peťko, nemít peníze je blbý, ale věř, že tohle se dá řešit podstatně snáz, než vztahový věci. Je pravda, že jsem nestudoval na fulltime v zahraničí, ale i tak jsem stíhal při studiu ještě makat tak, že jsem dokázal stát na vlastních nohou. Ale holky to mají v tomhle težší, ne vždycky dostávají na stejných pozicích stejný prachy, jak chlapi.

Tak prachy je to jediny, co mi chybi :))))) jsem full time student a mam jen part time job - takze to ted budu mit jen tak tak... hlavne, ze jsem to s nim v zari resila, ze jestli mam jit do skoly na full time, ze co kdyz se teda rozejdeme a on, ze at jdu, ze me chce podporovat...

no ted uz se neda nic delat :)

Petko, mluvíš mi z duše!!! Přesně tak!!! Doufám, že nás tu někdo neodsoudí za nafoukanost, ale já si taky myslím, že nakonec se budu smát já, zájem od chlapů taky je, ale já taky nechci (zatím) a jak to popisuješ...tvůj ex skončí stejně rychle, jako začal, tohle nemůže dopadnout dobře.

Prachy-to je teď to jediný, čeho mám dost, takže je taky obstojně roztáčím - od toho jsou, ne? :oD

asi mi tak nejak doslo, ze sama rozhodne nezustanu - i kdyz ted nejakou dobu chci byt -, ze je o me porad zajem a hlavne asi to, ze timhle rozchodem bude ve vysledku trpet on a ne ja...

vzdycky vsem radil, jak si dat time off po jednom vztahu, nez se skoci do druheho a jen v podstate jen "prestoupil" a navic se mu sem ona hned stehuje... stravili spolu 8 dni, pul roku na telefonu a jeden vikend a najednou stehovani? nevim, ale nejen ja si myslim, ze tohle nebude mit dlouheho trvani...

joo, a rozhodla jsem se neresit prachy, utratit vsechno, co mam, abych alespon na tri dny na vanoce prijela domu :))) tak uz se hrozne tesim :)

Pane bože...jak je to všude ÚPLNĚ stejný!!! :oD Kéž by ti to vydrželo, protože tohle je přesně ono, takhle se to musí dělat. Mám radost, že se nám tu "daří" poslední dobou, nepřijde vám?

tak par novinek ode me :)
Vvecer jsem ze sebe mela super pocit

Renčo, ahoooj! Ráda tě "vidím" po dlouhý době a jsem ráda, že jsme asi obě v podobný fázi...lhostejnost! Nevím, co to z jeho strany mělo znamenat, od tý doby co mám odstup, tak je příšerně schlíplej a depresivní, ale to už není můj problém. V práci OK, bavíme se naprosto normálně, někdy je i sranda, ale veškerý narážky, kontakty, pokusy o cokoliv úspěšně blokuju...s čím dál tím menšími problémy. On stále nikoho nemá, prý ho to "nezajímá". Já jsem taky sama, ale začínám zjišťovat, že pár opravdovejch chlapů ještě po tom světě chodí (tátu nepočítám :oD).

Přesně tak, Reny, kdyby se nám tohle nestalo, tak nás smete něco jinýho, možná že je dobře, že jsme si tím prošly, silnější z toho vyjdeme určitě!!!

Chapu te..Mam ten stejny problem..Pritele mam rada,ale neklape to jak v sexu tak i v jinych vecech a predstava rozchodu mi taky nahani husi kuzi,ale taky si rikam jestli to neni jen obava z myslenky,ze nechci byt sama..jenze co kdyz nekde ceka nekdo lepsi nejen pro me,ale i pro nej.

No nevím. Já se právě nacházím v té fázi vztahu, kdy vím, že pokud něco neudělám tak nebudu šťastný. Trošku to nechápu, protože partnerku mám rád a při představě rozchodu se mi rozklepou kolena. Ale vím, že to musím udělat, jinak se asi zblázním. Stalo se Vám někdy něco podobného. Podotýkám, že žádnou "náhradnici" nemám. Nevím, možná se hlavně bojím samoty :(

Proč tyhle všechny trable řešíme jenom my, holky. Proč to také tak nebolí ty hajzly ?

Di: nevím, ještě jsem si nepřečetla úplně všechny vzkazy, ale vypadá to, že už se snažíš se o nic nesnažit... Asi si s tebou fakt jenom hrál (hraje). Já myslela, že se určitě dáte dohromady. Vždyť on ti pořád dával nějaké naděje...Možná, že kdyby se k tobě choval odměřeněji, tak už by si z toho byla venku.
Ach jo, je to všechno hrozně složitý a všichni si tím asi jednou musí projdou (a asi to není na závadu). Cítím, že mi všechno to špatný dalo něco dobrého. A doufám, že už si nikdy takovým rozchodem s někým, koho tak miluji, neprojdu, ale i kdyby, tak už budu možná o něco silnější!
A Vám všem, co si teď takovým peklem procházíte, přeji hodně štěstí a hlavně hodně síly!!!!!!!!!

Ahoj všem, jsou to snad skoro už 2 měsíce, co jsem sem nenakoukla a je toho tady spousta novýho! Ani jsem to všechno zatím nepřečetla.
A co nového u mě? Z naprosté zamilovanosti a následného zoufalství z rozchodu jsem se dooprovady dostala do fáze lhostejnosti. Ani nevím, jak jsem to tak rychle zvládla, asi mi pomohli kamarádi a nějaká snad vnitřní síla... Nevím... Ale teď pro mě není žádný problém potkat ex i s jeho novou holkou (se kterou si tedy myslím, že už s ní není, ale on to popírá)a klidně se s ním dát do řeči. Dokonce mi i sám od sebe někdy zavolá, ale to tedy většinou, když něco potřebuje. Jsem pořád v kontaktu s jeho maminkou i ségrou. Ani jedna zatím nepřijala žádnou z jeho dvou holek, co po mně měl, tak mě to docela i těší :-) (taková trochu zlomyslnosti...)
Ze začátku jsem se snažila koukat po jiných klucích, dokonce jsem absolvovala i 2 rande, ale nějak jsem si uvědomila, že mi to tak, jak to teď mám, prostě vyhovuje. O víkendech vyrážím s kamarády ven a vždycky se dokážu perfektně bavit a navíc už je teď sníh, takže víkendy trávím na horách! Taky jsem zase přibrala to, co jsem v depresích shodila... Což jediné mě na tom štve...
Radši se snažím nemyslet na to, jak jsem se ztrapňovala a ponižovala tím, jak jsem mu pořád volala a psala mu, jak ho miluju a že ho budu pořád milovat...Bylo to fakt hrozný a jemu jsem musela lézt maximálně na nervy, ale asi jsem si tím musela projít (a on pěkně se mnou :-)

Ahoj všem, jsou to snad skoro už 2 měsíce, co jsem sem nenakoukla a je toho tady spousta novýho! Ani jsem to všechno zatím nepřečetla.
A co nového u mě? Z naprosté zamilovanosti a následného zoufalství z rozchodu jsem se dooprovady dostala do fáze lhostejnosti. Ani nevím, jak jsem to tak rychle zvládla, asi mi pomohli kamarádi a nějaká snad vnitřní síla... Nevím... Ale teď pro mě není žádný problém potkat ex i s jeho novou holkou (se kterou si tedy myslím, že už s ní není, ale on to popírá)a klidně se s ním dát do řeči. Dokonce mi i sám od sebe někdy zavolá, ale to tedy většinou, když něco potřebuje. Jsem pořád v kontaktu s jeho maminkou i ségrou. Ani jedna zatím nepřijala žádnou z jeho dvou holek, co po mně měl, tak mě to docela i těší :-) (taková trochu zlomyslnosti...)
Ze začátku jsem se snažila koukat po jiných klucích, dokonce jsem absolvovala i 2 rande, ale nějak jsem si uvědomila, že mi to tak, jak to teď mám, prostě vyhovuje. O víkendech vyrážím s kamarády ven a vždycky se dokážu perfektně bavit a navíc už je teď sníh, takže víkendy trávím na horách! Taky jsem zase přibrala to, co jsem v depresích shodila... Což jediné mě na tom štve...
Radši se snažím nemyslet na to, jak jsem se ztrapňovala a ponižovala tím, jak jsem mu pořád volala a psala mu, jak ho miluju a že ho budu pořád milovat...Bylo to fakt hrozný a jemu jsem musela lézt maximálně na nervy, ale asi jsem si tím musela projít (a on pěkně se mnou :-)