ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Emočně nestabilní porucha osobnosti: porucha osobnosti, u které je výrazná tendence jednat impulsivně bez uvážení následků spolu s afektivní nestálostí. Běžné jsou výbuchy násilí nebo hrozivé chování, zvláště pokud se s dotyčným nesouhlasí.

Závislá porucha osobnosti: je charakterizovaná povzbuzováním jiných lidí nebo dovolováním jim, aby za něho přebírali odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí, podřizování se osobám na nichž je závislý, pocity že není ve své kůži, když je sám, stálými obavami, že bude opuštěn osobou, ke které má těsný vztah a omezením schopnosti dělat všední rozhodnutí bez nadměrného množství rad a ujišťování druhými.

Výše popsané jsou důvody, proč už nechci žít s Igim. Popis životních útrap je jednostranný, z mé strany by to znělo asi trochu jinak. Nehledě na to, že spousta věcí jsou nesmysly a nepravdy /do mobilu jsem vlezla jednou kvůli věřitelům - proč bych si měla nechat vybrat byt exekutorem jen proto, že slepě důvěřuji/ ale nechce se mi to rozebírat. Poskytla jsem bydlení, stravu a věrně stála po boku i přes neustálé problémy, dluhy , dělila jsem se o první poslední. Vydržela jsem tři roky, ale už jsem nedokázala být chápavá k tomu, proč pořád něco nejde. K tomu po tolika letech bez práce, na krku děti i přítel, už jsem nemohla. Zůstala jsem bez peněz, začalo haprovat zdraví. Tak se odstěhoval. A já se pomalu zvedala ze země. Stále jsem ho milovala, tak jsem pak ještě fungovala jako holka na telefon. Trávila jsem s ním každou volnou chvilku, samozřejmě jen když měl čas a zbytek času jsem čekala až se vrátí z léčení z práce a ještě odjinud, ale o tom radši pomlčím. O žárlivosti vím své, můj partner žárlil snad i na moji postel. Svoji agresivitu už vůbec nezvládá, komunikace probíhá jen za jeho řevu a mlácení do věcí, popřípadě držení mě pod krkem. Mám z něj strach, naposled na mě syčel, že nevím, čeho je schopný, ze své agresivity viní mě - já ho provokuju /tím, že mluvím klidně/ a nenechá se kvůli mě prý zavřít...tak to nechápu, to mě dorazilo, pokud neuvažuje tak, že nebude agresivní proto, že by někomu mohl ublížit, ale proto, že by ho mohli zavřít....tak to má docela problém. Protože jednou se mu v tom afektu zatmí před očima tak, že asi pak těžko bude vysvětlovat....ona mě provokovala. To říká každý alkoholik o své manželce, kterou mlátí.O nějaký flirt samozřejmě vůbec nejde, to byla jen poslední kapka, poslední zrnko důvěry. Kdybych měla z čeho brát naději, že ten vztah za to stojí, přenesu se přes daleko horší věci. O partnerství už dávno nešlo. Jako partneři jsme se rozešli už před dvěma lety a já se s tím vyrovnávám dosud. A když si přečtu jeho výše uvedený text, sama nechápu, proč k němu pořád cítím náklonnost. Láska nemá logiku.U mě už teď ale nastoupil pud sebezáchovy. Víc k tomu nemám co říct.

Jo a Dianě přeji, aby se jí dařilo stále lépe, třeba s tím novým klukem. Beton zatím rozbíjet nemusíš, uvidíš, jak to postupně půjde. Držím palce!

Igi, opravdu to nemáš lehké. Souhlasím ale s holkama nade mnou. Bohužel nemůžeme nikoho nutit, aby se choval podle našich představ, a tak pracujme sami na sobě.

K tomu, jak jsem včera psala, že se se mnou chce bývalý "normálně bavit, jako se baví známí" dodávám, že já se s ním v dohledné době scházet nechci a už vůbec ne s jeho kamarády. Uvědomuju si, že i já jsem dělala v našem vztahu chyby a nevylučuju, že někdy v budoucnosti, až tohle bude za mnou s bývalým třeba pokecám. Trvám ale na tom, že dotyčným kamarádům jsem nikdy nic neudělala, naopak jsem jim pomáhala a oni se na mě vykašlali, takže s nima se fakt bavit nechci. No, držme se všichni :-)

Igi, je to teda opravdu silny kafe ten tvuj pribeh. Souhlasim ale s Katerinou, moc se mi nelibi, ze vztah te dostal takhle na dno. Tvoje partnerka ma byt krome jineho tva nejlepsi pritelkyne a zivotni opora, to nejak v jejim chovani nevidim.

Igy, jediný řešení je asi smířit se s tím, že to nestojí za nic, zamknout tenhle zapadlej krám se zkaženým zbožím a spálit most. Nechtěj pomoc od člověka, který Tě poslal na kolena a ještě si do Tebe s chutí kopne.Nic logického nevymyslíš a chyby nenapravíš. Začni znova a uvidíš, že se Ti začne dýchat lépe. Přeju hodně síly.

Jen bych snad ještě dodal.. Vím, že nejsem bez chyb a perfektní partner.. Takový není nikdo..
Aby mě snad někdo neříkal, že nevím o svých problémech..

Novinky? Pořád přemýšlím nad tím proč a myslím, že mi to začíná docházet. Ne, nezlobím se na ni. Myslím, že ji docela chápu, proč to chce ukončit. Za ten důvod se zlobit nemůžu. Můžu se zlobit jen za ten způsob, jaký (byť i nevědomky - mohla to dělat podvědomě) zvolila.
Abych to trochu shrnul - Poznali jsme se náhodou před 5lety, kdy jsem ještě hrával na automatech (gambler). Já byl tehdy sám 2 roky a ona končila s přítelem, který ji podváděl, po 5-ti letech. Bylo to nádherné a zároveň těžké.. Komplikace na komplikaci. Mohli jsme spolu probírat všechno a taky jsme to dělali. Díky ní jsem si uvědomil, že život může být ještě hezký. Ale bez gamblu. Měl jsem tehdy hrozný období a než jsem nastoupil léčbu, bydlel jsem dokonce v zimě 14 dní u kamaráda v garáži.. Hustý, když na to vzpomínám. Hrozně jsem chtěl být s ní a veděl jsem, že jiná cesta, než léčba není. Po léčení mě vzala k sobě. Bylo to někdy těžké a vycházeli jsme spolu a zvládali všechno společně. Jenže už tehdy jsem začínal občas poslouchat výčitky, že ji jednou opustím kvůli mladší a tak. Prostě "pozůstatky" po tom, co byl přede mnou. Věděl jsem, že bude trval min. 10 let, než se zbavím všech dluhů a věděla to taky ona. Pak tři roky to všechno nějak šlo a bylo nám, myslím že oběma, velice krásně. Jenže pak musela odejít z práce, kde byla od školy (18let) a to ji hodně poznamenalo. Já se sice snažil to nějak zabezpečit finančně, ale ještě jsem nebyl připravený psychicky. (Překonali jsme to. Moje rodina jí pomohla k místu, kde je zatím dodnes. Už tam není tak spokojená a hledá si něco jiného.) Pak jsem začal mít problémy v práci já a začali jsme to cítit finančně o dost víc. Nestíhal jsem splácet dluhy a tak. Odešel jsem do jiné firmy, jenže tam jsem byl skoro 2 měsíce v kuse a pak to skončilo ze dne na den. Šel jsem na neschopenku, abych dobil baterky. A tehdy to začalo být drsné čím dál víc. Celou dobu jsem měl trv. bydliště u rodičů (kvůli poště a tak) a často jsem od přítelkyně slyšel, že by bylo dobré, abych se tam ukazoval aspoň jak to půjde. A já, protože jsem měl jen neschopenku a peněz málo, jsem tam tedy jezdil. Naše komunikace se zhoršovala tím víc, čím dýl jsem marodil. Hladal jsem práci. Jednoho dne dosáhly její výpady, když jsem byl zrovna u našich, únosné hranice. Ono se neposlouchá dobře a pořád dokola, jak jsem zase u maminky. Sočil jsem do auta, zajel tehdy ještě "k nám", sbalil věci a odstěhoval se na domek, který tehdy rodiče koupili. Topení v "Petrách", studená voda a WC suché na dvoře. Jistě si vzpomenete, jak tvrdá byla zima v roce 2005..:( Bylo to peklo.. Ne kvůli pohodlí.. Já opravdu náročný nejsem. Ale kvůli těm hádkám. Jak jsem ji vyměnil za maminku (přitom rodiče tam nebydleli, byl jsem tam naprosto sám), jak jsem se na ni vykašlal a že stejně měla pravdu, že jsem si někoho našel a tak.. Byl jsem opravdu zralý na psychinu. Tak na dně psychicky jsem do té doby nikdy nebyl. Tenkrát, když to bylo nejhorší, jsem se zbalil a šel na "přejezd".. Už jsem nemohl.. Mám to pár metrů a v cestě mi stojí herna s barem. Stavil jsem se na panáka na kuráž.. A zůstal tehdy až do rána ve společnosti... automatů.. Paradoxně i když se tomu dá jen těžko věřit, tak mi tehdy asi ta závislost zachránila život..:( Ještě asi dvakrát jsem byl hrát, ale pak jsem toho naštěstí nechal.. Dodnes jsem čistý.
A pak to šlo pořád dokola.. rozchody, návraty, klid, hádky, rozchody.... Loni už mí rodiče prodali byt a přestěhovali se na domeček. Začala velká rekonstrukce. Já se nezastavil.. Byla tady v létě se mnou co chvíli.. A už jsme se i domlouvali, že jak to nejhorší opadne, že se zase přistěhuju zpět.. Jenže - když k tomu mělo dojít, tak jsem slyšel - Už tě to tam s vašima nebaví, zase hledáš azyl a já tě mám vzít zpět?.. A pod. Hrozně mě to ranilo a doufal jsem, že ji to přejde. Nepřecházelo. Navíc jsem začal dělat ještě školu, takže jsem byl přes týden "vě světě" v práci, sobota přes den škola (někdy i neděle), po škole výpomoc na baráku pak, když chtěla a nebylo moc dusno, za svou přítelkyní.. Takhle až do posledního týdne před vánoci. Udělal jsem nej. chybu za posledních 5 let. Pod tlakem okolností jsme se s ní rozešel.. Už jsem to nemohl vydržet. Nechtěl jsem ji nijak ohrožovat a taky jsem nemohl už snášet ty scény.. Už tehdy věděla, že když si bude stát pořád za svým "kafe-mlýnkem", tak mě to hrozně vytočí.. Od doby, co jsem se odstěhoval jsem začínal být v těchto hádkách nebezpečný. Podotýkám - NIKDY, OPRAVDU NIKDY BYCH JÍ NEUBLÍŽIL.. RADŠI SI ZLÁMU RUCE!!
Bylo to loni hrozné.. Já nemohl spát s tím pocitem, že jsem udělal hroznou blbost, ona zase vzteky na mě, že jsem to udělal a tak. Výčitky na obou stranách. Asi v půli Ledna se za mnou zastavila.. kecali jsem v aute a pak nad ránem, na její popud, jsme se milovali u mě v kamionu. Byl jsem hrozně nadržený, ale chtě jsem, abychom si to užili. Snažil jsem se nespěchat, aby to bylo pro ni hezké.. A co neslyším.. Tys měl jinou? Že ti to tak dlouho trvá.. ? To bych ještě překousl, protože jsem věděl, že s jinou prostě nemůžu.. A ani jsem to nezkoušel - FAKT! Jenže pak po milování, když jsem si v pohodě povídali, začala zase s "mojí maminkou".. blbé kecy.. Že ji jsem vyměnil za maminku a tak. Celé to zkazila..:( Apk jsem nějakou dobu "válčili" tady, v jiné diskusi. Seznámila se tak s klukem a začali si psát přes mail, icq a tak.. Začal jsem žárlit.. asi přirozeně.. Jestli si mohla povídat se mnou a povídala si radši s ním, tak se mi asi nikdo nebude divit. Oba mi tvrdili, že tel. na sebe nemají.. jenže pak se podřekli a já jí vlezl do mobilu.. Nemohl jsem se ovládnout.. Hádka, vysvětlování..nakonec jsem připustil, že může mít pravdu, když říká, že o nic nejde.. Něco podobného jsem udělal už před tím.. jenže to jsme jen zkoušel jestli funguje jeden "vir" a poslal jí ho do mailu.. (přeposílal mi její poštu do mého). Pak jsem to zrušil.. Vím nemá se to.. Jenže ona mi lozila do mobilu naprosto pořád.. Prostě mě nakazila svou žárlivostí..:( Po Velikonocích se situace začala měnit. Byli jsem oba už klidnější. Já jezdil každý víkend k ní a byli jsem spolu. Snažil se jí pomáhat, jak jsem mohl, ale finančně to moc ještě nešlo. Až na občasné hádky kvůli blbostem to docela šlo.. Hádají se přece všichni.., ne? A aby věděla, že udělám cokoli, tak jsem pomoc na baráku odsunul na skoro nulu a začal přemýšlet i o přerušení studia.. Jen, abych ty víkendy mohl trávit s ní celé. Jenže se to zase začalo kazit.. Byla nespokojená a já to začínal cítit. Začala navrhovat odloučení a tak.. S tím jsem já ale nesouhlasil.. Proč taky? Já se mohl přetrhnout a teď se máme odloučit? Proč? Pak jsme se už většinou jen hádali.. Přes prázniny jsem měl pár problémů v práci, za které jsem nemohl a stálo mě to dost peněz, takže jsem jí zase nemohl pravidelně fin. vypomáhat.. Trápilo mě to a věděl jsem, že zatnu zuby a budu dělat, co budu moct, abych to nějak zvládl. A pak jsem si zvrtnul v práci kotník a následně se z toho vyvinula trombóza žil v lýtku.. Myslel jsem, že když jsem tedy doma, že za mnou bude jezdit, jak bude moct.. Jenže nee. Má často zdravotní problémy a tak bývá hodně unavená.. To se pochopit dá..Ale i tak - ví, že ji mám hrozně rád a že jsem tady sám, nikam nemůžu a přesto i když jezdí každý den z práce kolem, tak se nestaví.. ani se nezeptá, jestli něco nepotřebuju.. Když už za mnou přijela, tak jsem ji o berlích obskakoval a dělal, co na očích jsem viděl.. Auto opravoval, spotřebiče které přivezla a tak.. Milování? Snad jednou.. by so to tak dalo nazvat.. Jinak to byl jen 2x sex "za odměnu".. Jednou mě nazvala partnerem, pak kamarádem, pak zase partnerem.. pak se mi neozvala třeba týden vůbec.. Kdo by se mi divil, když se ve mě probouzely žárlivé pochyby? Chápu, že si to představovala jinak, ten náš život.. Ale člověk často míní a život mění.
Přestože jsem měl několikrát možnost jí nahlédnout do mobilu.. už jsem to neudělal a snažil se věřit.. Dostaly mě její řeči, že to takhle nejde dál a ať si najdu jinou.. Já tohle prostě udělat nemůžu.. A pak jsem si JEDNOU napsal s tou známou..Není sice škaredá, ale jako partnerku bych ji asi nechtěl, takže jsem tím ani nic nesledoval..
A myslím si, že toho se právě chytla, jako záchraného pásu, aby měla "důvod" to mezi námi skončit.
Přiznat totiž věřejně, že zjistila, že chce "normálně" žít (a to se v dluzích nedá) a že to neodhadla nemůže.. Nedovolí jí to její povaha.. Své chyby nepřizná ani sobě i když o nich ví. Jezdí mezi abst. gamblery na setkání a jistě si myslí, že kdyby tohle řekla, tak by ztratila "body".. Není to tak.. Dokážu to pochopit..Smířit se s tím bude těžší.
Ale za co se na ni nejvíce zlobím je to, že mě dokázala tak zmanipulovat, že jsem jí málem fyzicky ublížil.. (Ono posluchat dvě hodiny - Našel sis babu, tak ať si tě nechá.. Třeba bude trpělivější, Zradil jsi mě a tohle bylo poslední v čem jsem ti ještě mohla věřit, Nedotýkej se mě - bůh ví, co jste spolu dělali... A já na to chvílemi klidně, chvílemi tak, že jsem se bál i sám sebe : Není to tak. Nic jsme spolu neměli. Nic jsem tím nesledoval, Proč bych tady byl a snažil se Tě přesvědčit, že se mýlíš a slyšíš trávu růst? Proč bych se nsažil tě přesvědčit, když bych chtěl být s ní? Ku.. Nic jsem s ní neměl!! A pod.) Tohle byla hrozná chyba - vím.. Jenže já jí to chtěl vysvětlit a přesvědčit ji, že se mýlí!! Tak jsem se hrozně bál, že ji ztratím kvůli hovadině.. :( Po našem posledním setkání mi napsala, že tak, jak se bála, se ještě nebála.. Takže důvod našeho rozchodu je jasný.. Já jsem NEBEZPEČNÝ A BOJÍ SE MĚ. Proč jsem někdy takový už pátrat nechce.. Ono je jednodušší léčit důsledky, než příčiny.. A víte, co je na tom nejhorší?? Že se amatérsky zajímá a psych. vztahů.. A dělá tolik chyb..:(
Takže závěr - já jsem nemocný (krom gamblerství - i když neh

Díky, holky, máte pravdu...když to nezkusím, tak to nezjistím.

Leni, to je vážně dost zvláštní stav tohleto...necháváš to jen tak plynout nebo máš nějakej "plán"?

Alice, jo, jo, ale to pokračování...no snad se zase nezaseknu na tom nesprávným místě 8 let.

Jinak víkend opravdu hezký nebude, dnes se do noci učím, zítra celý den ve škole a večer zkouška :o( už aby byl červen!

Di, neboj se a zkus to, za to nic nedáš, všechno vyléčí až čas, ale už to že jě nekdo kdo s tebou něco dělá je krásné, protože nejhorší je když nemáš pocity a jsi robot. ten beton zatím rozbíjet nemusíš, ještě počkej jak to bude dál, jestli se ti bude líbit i za měsíc, pak ani nebudeš vědět jak, ale spadne sám, najednou zjistíš že se někde skulinka v betonu našla a celej spadnul, no a kdyby to nevyšlo, tak už víš jak to bude pokračovat, beznaděj, bolest, bojování, no a pak najednou zase jde život dál, jen další šrám. Ale zvládneme to. Takže neboj se a s chutí do toho - a půl je hotovo :-D
tak všem přeji hezký víkendík, zatím svítí sluníčko, tak nás třeba nabije nějakou energií do dalších dní a půjdeme s úsměvem.

Diano, vazne se neboj. Jen toho kluka predtim poradne podrob analyze..:) No masochismus to asi opravdu je, protoze s nim jedu, i kdyz vim, ze uz ho zpatky nechci. Ne ze bych ho uz nemilovala, ale jeste jednou si dat rozchod zase za ctvrt roku se mi nechce. A vztah bez mracku to tedy nikdy nebyl, ani kdyz byla pohoda. Ale vazne, co tim ty chlapi sledujou? Najednou jedeme na vikend, vzdycky mel plno prace. Koupil mi prstynek, prvni po roce a to teda po rozchodu!!? Nechapu.

MM, díky, jak se máš ty??? Stále nebe bez mráčků...?

Nevím, co mám dělat, bojím se rozbít ten beton, kterým jsem si musela zalít ty zbytky srdce, aby to vůbec přežilo... :o(

Dianko, strašně ráda tady čtu, že snad možná se našel někdo, kdo ti probudil motýlky v břiše... Budu držet palce, ať z toho máš jen samé příjemné pocity... prostě si jen naplno užij každou hezkou chvíli, kterou to přinese!

Leni, ten správný pojem bude asi fakt masochismus... no však uvidíš, jsem zvědavá, jak víkend na horách dopadne, doufám, že dáš vědět, jak to probíhalo...

Já se už strašně těším na lyže, vidím to podle stále se množícího sněhu na moc pěknou lyžovačku... na vlek to je kousek, cca půl hoďky pěšky, no nežiju já ve skvělém místě? :-)

Leni, díky...no právě že s chutí do toho jako joooo, ale zároveň se bojím jako blázen, ty 4 měsíce mi přijdou jak sto let...že snad ani nebudu vědět, jak na to! Trapný, co? Kolik mi je? Báječnej...zatím si netroufám soudit, skoro vůbec ho neznám, ale..."něco" se mnou dělá už teď...nevěřím ale, že zrovna JÁ si nebudu muset projít tím kolečkem přííííšerných schůzek, jako tady lidi líčí ... :oD To bych nebyla já.

Leni, nejsi blbá, nikdo nemá právo tě soudit, masochistická možná, ale blbá rozhodně ne! :oD

Igi, hlavne se s tim tolik netrap, je mi jasny, ze je to blba rada, ale proste si porad opakuj, ze se nic tak moc nedeje, zivot jde dal a jestli ona nebyla ta prava, tak jeste stesti, ze jste spolu nezustali!! Kdyz se s tebou rozesla, tak proste byt ani ta prava nemohla, protoze ta te bude milovat silene moc a silene dlouho!! Takze co? Nic se nedeje! Jen to ted bude bolet, hodne, ale zlepsi se to! A bude zase krasne!

Diano, to mam velkou radost!! S chuti do toho! A povidej, je proste bajecnej?:)
Co Igi, nejake novinky?
Karin, nechod s nim nikam, ja s nim jedu na vikend na hory a dosla jsem k zaveru, ze jsem nenapravitelne blba... Komu neni rady...

Karin,jsi skvělá,jen tak dál,jdeš správnou cestou.

Igi, ty duše citlivá...ta báseň je moc krásná, tajila jsem při jejím čtení dech :o) Dá se to aplikovat i na opačný pohlaví a je to realistický až běda.

Karin-jestli můžu radit, tak prozatím nepřistupovat, já to tenkrát párkrát zkusila, sejít se mimo práci a pokaždý to skončilo slzavým údolím na obou stranách, nevyslovenými výčitkami a další bezesnou nocí...nebrat! Dokud nebudeš uvnitř jakž takž v pohodě, tak nebrat! Co si jako tímhletím léčí? Černý svědomí? Grrrrrrrrrrr........

Mám já nějaký novinky? :oD ... mám, včera jsem se, přátelé moji, nadechla a skočila, nemůžu uvěřit, že jsem to udělala, opravdu jsem skočila, snad nebude dopad moc tvrdej...dala jsem jednomu klukovi telefon...poprvé od "R"...a psali jsme si do noci...ještě teď se musím do toho telefonu dívat, abych se ujistila, že se mi to nezdálo :oD. Sbírám odvahu na rande...nějaký nápady, jak to udělat co nejrychleji? :oD Motýlci v břiše už začínají ožívat... :oD

Jiří Dědeček - Kdo přijde po mě

Už mě má holka, už mě střídá,
ztratila se mnou celej rok,
kdo přijde po mně, ať je třída,
já jsem jen opilec a cvok.

Už mě má holka, už mě mění,
já bysem do tý lásky kop,
stačí dát čistý povlečení,
abysem zmizel beze stop.

Pár věcí ovšem nevyčistí,
ty jsem jí natlouk do hlavy,
kdo přijde po mně, ten to zjistí
a zmocní se ho obavy.

Uslyší od ní moje věty,
možná i celý souvětí,
objeví moje tajný světy
s mou holkou ve svým objetí.

Tak jim to zvolna začne skřípat,
až jednou, takhle v neděli,
ona mu řekne: "Ty jsi případ.
Jestli chceš, budem přáteli."

Už mě má holka, už mě střídá,
s módou je nutný držet krok,
kdo přijde po mně, ať je třída,
já jsem jen opilec a cvok.

Kdo přijde po mně, čerti vědí.
Ten chlápek s tváří tajemnou,
ten po mně pro ty po něm zdědí
to, co já po těch přede mnou.

Ahoj, zkus třeba tohle: http://www.sweb.cz/alarzach/osvobozeni.html na té stránce najdeš také anketu, kolik lidí to vyzkoušelo a kolika lidem to pomohlo.

Ahoj všichni. Igimu doporučuji totéž, co bylo řečeno. Prostě tomu nech čas a o nic se nesnaž, když se to minulo účinkem.

Mě se dnes sám ozval bývalý přítel. Prý, že mě nemůže jen tak useknout ze života a rád by zašel někdy na kafe a "normálně" si pokecal. Na mojí námitku, že už mě usekl odpověděl něco v tom smyslu, že by se chtěl se mno normálně bavit, ale vidí, že by se naše debata nejspíš zvrhla "špatným směrem". O čem bych si s ním asi měla "normálně" vykládat? Jak se mají s kamarády ve svém novém bytě? TO nemám zájem. Ještě mi srdceryvně psal, jak jeho kamarád z bytu by se mnou taky rád zašel jen tak posedět, ale bojí se. To se mu opravdu nedivím!