ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

... nevěšte hlavu,dámy... je spousta pravých chlapů co je pro ně spokojenost a štěstí jejich partnerky na prvním místě... dříve či později,( a věřím tomu že dříve) určitě na někoho takového narazíte....

... nevěšte hlavu,dámy... je spousta pravých chlapů co je pro ně spokojenost a štěstí jejich partnerky na prvním místě... dříve či později,( a věřím tomu že dříve) určitě na někoho takového narazíte....

N., mělo cenu teda chodit ke kartářce, když ti řekla jen to, co jsi věděla i předtím a co je jasné každému? Že jsou dvě cesty - buď vy spolu nebo každý jinde... tak tyhle dvě možnosti jsou přece vždycky... Že to nemáte ještě dořešené je prostě proto, že je to ještě brzo, taky žádná novinka... Přesně tak, jak to řekla Karin, věřit sama sobě... až dojdeš k tomuhle, tak bude vyřešeno...

Gabčo, to je hrůza, jak se to u tebe pořád nelepší, teď už jsou i fyzické projevy - vlasy, opary... Drž se, holka, bude určitě líp, zas budeš spokojená, neztrácej naději, snaž se, ať je malý co nejvíc v pohodě, v rámci možností...

Nechci kartářky podceňovat, ale pokud něco ví o psychologii, stačí jen bedlivě pozorovat a z chování, gest, řeči zjistí dost. Ale chápu, že když je člověk down, tak uvítá když někdo nějaké řešení navrhne. Taky jsem měla období, kdy mi to pomáhalo, ale samozřejmě ze všeho se stejně musíme dostat sami nebo spíš chtít se dostat. Jak píše Karin - věřit sám sobě. Rozchodem jde seběvědomí do háje a trvá nějakou dobu než se to srovná,ale tochu věřím, že všechno má nějaký svůj důvod, proč se to děje. Mě to vždycky nasměrovalo na nějaké nové zájmy a s tím přišli do života i noví lidé, nové příležitosti...

Zdravim vsechny, zrovna jsem dorazila domu...takze byla jsem tam, sla jsem tam s tim, po pravde jak to citim, tak to tady pisu, ze jsem vedela, ze je konec, moje mamka u ni kdysi byla a vse co ji predpovedela ohledne nemoci(kartarka nevedela, ze je nemocna), tak se splnilo, proto jsem chtela vedet, jestli mu mam na dobro po Vanocich zbalit poslednich jeho par veci... a zbalim. Nerekla jsem ji co udelal, nerekla jsem ji nic, ale jak videla moje karty a moje a jeho datum narozeni, tak mi rekla dost srozumitelnych veci... ze to je vul, ktery vse podelal, ze tam je nejaka zena ktera je starsi, ze on nevi co chce a ze jsme meli krasny harmonicky cas kdysi nez to vse zacalo... presne to jsem vedela a rekla mi, ze i vidi obe moznosti, bud on zjisti a uvedomi si co udelal, vrati se a zacnem znova, nebo ne a je konec... no a protoze tomu neverim, ze on si to tak brzo uvedomi, tak vim, ze je konec. Posral to, rekla mi. A taky rekla, ze to mezi nama neni jeste uzavrene a vyresene, coz neni, takze nez se to vyresi, tak nema cenu zacinat si neco s nekym jinym novym. A to je pravda. Ze se mam prvne ja dat dohromady. Nic jsem ji nerekla o zdravotnich a psychickych problemech, proste nic. Mluvila o jeho znameni, jak se chova, jaka cisla ma v datumu a tak. Takze mi nerekla v tomhle nic noveho. Bavily jsme se jeste o praci, protoze ta je pro me moc dulezita a o rodine, takze jsem si neco vyslechla, necemu verim a necemu ne. Je to tak a beru to jako zkusenost.

Já nevím ty karty, numerologie... tomu se vyhýbám. Klíč je spíš v tom, aby člověk věřil sám sobě

Já spíš než kartám věřím numerologii. Někdy je dobré když člověk umí pojmenovat svoje klady a zápory a umět si chránit svoji Achilovu patu.

pro Manolu: ahojky, taky mám pocit, že jsem nějak podvědomě ve stresu i když se snažím na rozchod nemyslet, tak ex tu pořád figuruje a bude, protože malý ho potřebuje a ve mě se to jitří. U nás je to už tak rozesr..é, že to vypadá, že nás čeká soud. Mě padaj vlasy, je mi furt zle od žaludku, dělaj se mi opary...ch jo!! A musím říct, že je fakt lepší počkat na další vztah. Já se začala scházet nějak brzy potom s jedním klukem, potřebovala jsem někoho kdo mě vezme za ruku, řekne milé slovíčko, ale najednou jak to s bývalím jde vše do kytek, tak ztrácím energii na nějaký nový vztah...a pomalu to uvadá. Asi jsem pořéd tajně doufala, že se ex vrátí ke mě a dítěti, ale asi si člověk musí sáhnout na samé psychické dno, aby pak mohl už jen nahoru.

No jo, no...nakonec je prostě rozchodem ovlivněno x dalších lidí...asi nikdy nezapomenu na výraz mýho táty, dvoumetrovýho, stokilovýho chlapa, když jsem jim to přijela na chalupu říct, byla to vteřina, pak se zase dal dohromady, abych se mu mohla vyplakat na rameni, ale to obrovský zklamání, že věřil někomu, kdo ho vlastně zradil...bylo to tam. Jenže jak tomuhle předejít? Neseznamovat nikoho s nikým? To nejde...i když moje mamča už oznámila, že do svatby nechce nikoho poznávat :oD

Kartářky a spol.- víte, co je zvláštní? Že k tomuhle člověk inklinuje většinou v situaci, kdy je mu zle, například já těmhle "vědám" nikdy nevěřila a po rozchodu jsem měla cuky nechat si udělat horoskop...a proč? Proč mě to nikdy dřív nenapadlo? Protože jsem ztratila sebejistotu ... a z toho oni těží. Když ke kartářce, tak jedině v případě, že jsem v POHODĚ a i tak brát s rezervou.

N., rozmysli si to pořádně s tou kartářkou, já tomu nevěřím, myslím, že ti to rozhodně nic neulehčí, spíš naopak! Adam má pravdu, řekne ti, co chceš slyšet... Na budoucnosti je přece krásné (ale i nebezpečné) právě to, že netušíme, co přinese...
Kdyby ti kartářka řekla nějaké špatné věci, tak si rozumově řekneš, že tomu nebudeš věřit, ale někde uvnitř to bude hlodat a nakonec tě dostane na kolena právě to "hlodání"...

takyMatko, souhlasím téměř ve všem...

No jo, no...nakonec je prostě rozchodem ovlivněno x dalších lidí...asi nikdy nezapomenu na výraz mýho táty, dvoumetrovýho, stokilovýho chlapa, když jsem jim to přijela na chalupu říct, byla to vteřina, pak se zase dal dohromady, abych se mu mohla vyplakat na rameni, ale to obrovský zklamání, že věřil někomu, kdo ho vlastně zradil...bylo to tam. Jenže jak tomuhle předejít? Neseznamovat nikoho s nikým? To nejde...i když moje mamča už oznámila, že do svatby nechce nikoho poznávat :oD

Kartářky a spol.- víte, co je zvláštní? Že k tomuhle člověk inklinuje většinou v situaci, kdy je mu zle, například já těmhle "vědám" nikdy nevěřila a po rozchodu jsem měla cuky nechat si udělat horoskop...a proč? Proč mě to nikdy dřív nenapadlo? Protože jsem ztratila sebejistotu ... a z toho oni těží. Když ke kartářce, tak jedině v případě, že jsem v POHODĚ a i tak brát s rezervou.

N, jen ne ke kartářce! Vyhozený čas, peníze a znovuotevření starých ran. Řekne ti, co chceš slyšet. Je to ohledně toho i nějaký téma na Doktorce, ale tohle vím z vlastní zkušenosti. Za část sraček, ze kterých jsem se hrabal a v podstatě hrabu do dneška, vděčím kartářce. A i kdyby to dokázala - chtěla bys třeba vědět, kdy a jak umřeš, že třeba už nikdy nikoho nepotkáš atd? A to vědomí, že to je osud a že s tím nemůžeš nic udělat? Já tedy ne.

Janča - poslední věta je 100 % pravda.
Jak toho ale docílit, aby nám "to bylo jedno"? Křivda a pocit ponížení, smutek - to je jako kámen na duši, který táhne ke dnu a neumožňuje se svobodně nadechnout a začít nový život. Děsím se, že se té koule na noze v podobě mého minulého života (20 let manželství) nezbavím. Nechci ale s tím žít. Je to půl roku co mě opustil manžel. Bojuju, ale jsem už unavená.

Je to tu zajímavá diskuse.Pokud to budu brát ze svého úhlu pohledu, tak logicky každá matka je ráda když si její dítě vybere
úspěšného partnera, chce, aby syn nebo dcera byli šťastní a o to víc to pak musí mrzet když vidí, že "dítě" dělá chybu, rozchází se s potenciálně dobrým partnerem. Připadá mi, že to chce všechno tak trochu "žehlit". Pro další vztahy - dokud nám není jedno, co ex partner dělá, jak žije, nemá smysl začínat něco nového vážného, většinou to je jenom náplast na "ránu".

No a zitra mam tak nejak velky den, tak mi drzte palecky... jdu ke kartarce. Minuly tyden jsem se tam objednala a jsem zvedava co mi rekne. At to bude cokoliv, tak to chci vedet. Jestli je to konec, tak at se vsim vsudy.
Jinak vcera to bylo vyroci, kdy jsme se zasnoubili a zitra vyroci celkove co jsme spolu byli, tak tu sedim, koukam na net, vzpominam a brecim. Vcera jsem nastrojila stromecek, nechtela jsem vubec, ale neumim si Vanoce bez toho predstavit, takze at to mam doma aspon trochu hezke.
Drzim Vam vsem palecky, hlavne kdyz jsou ted ty Vanoce, i kdyz nasi ex jsou volove, tak jednou jsme je mely nebo nektere mame i nadale rady a o to to je horsi.

Zdravim vsechny, napsala jsem tady tak dlouhy prispevek, ale sekl se mi net a cele se to smazalo... jak naschval, fakt.
Di, hrozne Ti fandim, neumim si predstavit, ze bych to zvladla, kdyz tam byl ex... proto jsem tehdy nesla na ten obed k jeho mamce, protoze byl doma.
Jinak pro vsechny, v sobotu jsem byla na pivko se spoluzakem od ex, je to i muj byvaly kolega, jednu dobu jsme vsichni spolu pracovali. Kdyz jsem mu to rekla, tak nechapal, nepoznaval ho, proste jen kroutil hlavou a ja to taky nechapu porad. Ale na druhou stranu jsem se po nekolika mesicich fajne bavila, ja sama a par chlapu u stolu, bavili jsme se o vsem, a bylo mi opravdu hezky. Kluci rikali, ze jak zase nekam vyrazi, tak me vemou sebou, ja je zase na oplatku pozvala jednou ke me na obed, vi, ze umim dobry segedinak :-)
No a jak dopadla pojistka? vcera jsem ji vzala, odnesla do schranky k ex, nenapsala, nezavolala, jen jsem si pobrecela, kdyz jsem odchazela, je to hrozne, proste me to porad jeste nepustilo. No a dneska jsem si psala s jeho mamkou, v patek je sama doma, tak se k ni stavim, koupila jsem totiz kazdemu z nich neco maleho na Vanoce. Ja to tak beru, ze kdyz mas nekoho rad, tak bys mu mel dat neco, i malickost, ale at oni vi, ze je mas rad. Ted mi mamka psala, ze jsem jim prirostla moc k srdci, ze ona se snazi z toho dostat, ale tatka je porad spatny. Moc je to mrzi, ze se mu snazili domlouvat, ale on ma svou hlavu. Ze jsem hezka a hodna holka, ze ted poznali, ze si me on nezaslouzi, podle toho jak se zachoval, ale co maji delat jednou je to jejich syn. Ja je zcela chapu a nechci aby mu domlouvali. On sam musi poznat, ze to podelal.

To MM: zpochybnovat muzes vsechno. Samozrejme tak jako muzeme diskutovat, jestli je "normalni" se schazet s "EXskorotchyni", tak muzeme probirat, jestli je normalni zit v paru nebo ve trojce, apod. Urcite se najde hodne lidi, kteri budou vyhody napr. te trojky obhajovat. Tahle diskuse by asi nemela cenu.
S tim, ze lide meni to dobre, i kdyz jsou relativne spokojeni - samozrejme, to mas pravdu, v dnesni dobe cim dal tim vic. Skoro kazdy rozchod je hodne bolestivy, ale neni to nic proti rozvodum, kde jde jeste o vztahy k detem. Zodpovednost za deti, obetovani se pro partnera, ktery se obetoval nam, atd., coz driv bylo ve vetsine manzelstvi samozrejmosti, to se stava stale mene moderni. Driv by okoli neverne lidi odsuzovalo, dnes jim spis fandi.
Ma to sve vyhody - zadna rozumna zena nezustane s muzem, ktery ji fyzicky nebo dusevne trapi, coz se driv delo. Ale i nevyhody - clovek nemuze na nikom a na nicem stavet, vzdy musi pocitat s tim, ze se vse pracne spolecne vybudovane zhrouti, bude nucene pod cenu prodavat, delit atd.
Ale faktem zustava, ze k chopeni se te prilezitosti, ktera se naskytne, v zdanlive dobre fungujicim vztahu, tenduji vice lide, kterym ve vztahu neco chybi a nebo maji nizsi barieru zabran a zodpovednosti.
Pro ty, kteri/e se octli nedobrovolne sami, tak rozchod vytvari sanci to lepsi ziskat. Di ma pravdu "mozna" se to povede, mozna ne. Ale proste se o to musite vsemozne snazit. Neni lepsi pomsty pro partnera, ktery nas opustil, nez si najit nekoho lepsiho. To ted mluvim z vlastni osobni zkusenosti.

Neumím si představit Dianou popisovanou situaci. Neumím si představit, tohle dělat, po osmi letech, po třech měsících, s mužem, kterého jsem milovala. Absolutně mi to nejde. Komedie je slabé slovo. Fraška.

Teda sorry, že zasahuju, do té vaší diskuze takyMatko-Diano, ale myslím, že takyMatka to bere fakt trošku moc zkrátka, protože poslední věta, že "když jsem ve vztahu, který se mi zdá jakž takž dobrý, tak mě nic nenutí ho měnit a poznat nějaký lepší" tak nejak nevystihuje úplně realitu, že člověk nežije ve vztahu s partnerem na pustém ostrově, kde by na něho nepůsobily další věci, lidi, příležitosti, okolnosti... prostě záleží v jakém rozpoložení se člověk právě nachází, když na něj ty různé okolnosti "narazí", že prostě hodně lidí odchází i z dobrých vztahů, prostě v nějakém hnutí mysli nebo záchvatu šílenství, nebo naopak v záchvatu prozřetelnosti? Prostě nic není černobílé... a myslím, že otázka co je "normální" je hodně relativní...

Všem děkuji a uznávám, že komedie je to skutečně černějšího rázu :oD. Dnes mi ještě navíc vyčetl, že jsem mu nenapsala, že jsem dorazila OK domů!!! No comment...

Adame, o tom jsem přesně mluvila :oD.

takyMatko, dobrá, zamyslím se nad tvým názorem, jsi chytrá ženská a dobře argumentuješ, to je hnedka diskuze! Popořadě: jak to působí na něj, je mi šumák, že to normální není? Možná...uznávám, že netuším, jak dlouho to bude udržitelný, co se stane, až budu mít já novou "tchýni" a ona novou "snachu", nevím, ale problémy řeším, až nastanou. Dál si to vystihla přesně, ale já už kašlu na jeho pohnutky, prostor k dýchání? Bude to samozřejmě silně subjektivní, ale nemyslím si...měl nade mnou navrch a proto to klapalo, doteď to pořádně nedefinoval, v čem to bylo a já už starý rány rozevírat nehodlám. To úsloví je pravda, ale vždycky je tam to slovo "možná", takže "možná taky ne", ale to už neovlivníme.