ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj N.,

no...co na to říct...asi to bude znít hnusně, ale obávám se, že ses dostala z bláta do louže...nebo spíš do pořádně blátivý louže. Shrňme si to...jeho situace: má tebe, kdykoliv se mu zachce, tak může přijet, vykecat se, vyspat se s tebou...cokoliv. K tomu má ovšem ještě další holku, která dokud mu to bude žrát...tak naprostá pohoda, ne? Má vše a nemusí se vázat. Nevaž se, odvaž se...mě napadá. A tvoje situace: musím to sem vůbec psát? :o(

Mrzí mě, žes to nedokázala, ale nikdo tě nemůže soudit, je to jen a jen tvůj život.

Dobre rano,
Di takze klidny vikend, super.

No me se v patek ozval ex, ze nasi kamaradi nas zvou s nima na pivo jestli taky pujdu, takze jsme sli, stara particka (ja a 3 chlapi), vecer byl fajn, klukum nelezlo do hlavy, proc se nedame dohromady zpatky, co se deje, chovali jsme se normalne tak jako vzdy, nakonec byli vsichni u me na noc, tak jako za starych casu, az na to, ze ex spal s nima v jine mistnosti. V sobotu odesli, ex zustal a uvaril mi obed, zustal cely vecer, na celou noc, kdy jsem to vecer nevydrzela a rekla dost, ze to tak dal nejde, ze to nechapu to jeho chovani. Ze vim, ze me nemiluje, ale on, ze chce nam byt na blizku, ze nas ma moc rad, a tak jak jsem rekla kdysi tak ted to zopakoval, ze neumime zit spolu, ale ani bez sebe. Nevyresilo se tim padem nic, nakonec to skoncilo krasnym milovanim, kdy se obcas zapomel a rekl mi tak jako kdysi. No a vcera odesel az vecer, ze dekuje, ze mohl byt s nama, ze mu bylo hezky. Jeste dodavam ze jsem se ho zeptala proc tehdy rikal, ze se chce vratit a nevratil se, proc ty reci a ciny kolem toho, takze se chtel vratit, ale potom rozhovoru pred silvestrem, kdy jsme volala jeho mamce a oni se pohadali, ze proste nevi. Jinak me pozval na jeden vikend do Prahy, ze me tam chce vzit, ze budem spat u jeho rodiny. Dalsi vec, jestli spolu pojedem v lete pod stan a jeste s klukama tak jako kdysi. Ja to nechapu!!! A vim co mi reknete, ze si se mnou jen zahrava, ze kdyby chtel tak se uz davno vrati, ale on se porad vraci, jen ne natrvalo. Tim, ze v tom byl i sex, tak stale vim, ze se nedokaze ode me odpoutat, nidky nespal s holkou jen tak, nikdy nemel jen tak nekoho na jednu noc, a rikam si, kdyz me mohl podvadet s tou kamaradkou, tak proc bych s nim ted nemohla byt i ja, kdyz on je s ni porad... a jak to vim? Moje blba dedukce, v patek me vyzvedl autem a na sedadle byl listek z kvetinarstvi, ze tam hodinu pred tim koupil kytku, pro me nebyla, tak v tom je asi porad ona.
Vim, ze me nemiluje, probrala jsem se z te agonie, ale taky vim, ze me potrebuje k zivotu, tak jako ja jeho. Jenze rozdil je ten, ze ja ho z celeho srdce miluju, ne jako to zamilovavani na zacatku kdy se dva lidi poznaji, ale opravdu ho mam hluboko v srdci a pod kuzi. Sam rekl, ze to nejde bez sebe byt, ale nevime jak dal. Nevim co delat. Vcera jsem ani nebrecela potom co odesel, jen tupe zirala na tv, pak jeste napsal sms na dobrou noc a ze dekuje.

Dobré ráno všem a vítám nově příchozí.

Karenino-zase jeden příběh na román...exotické prostředí, silný scénář, to by klaplo, kdyby to nebyla něčí realita, která bolí, co? Jak je vidět, problémy se táhnou napříč všemi klimatickými pásmy...co budeš dělat? Vrátíš se domů?

Můj víkend byl tentokrát girls friendly. Žádný rande, žádnej chlap, nic. Jen můj sexuální úlet překvapil, myslela jsem, že to bude klasický průběh...dostat do postele a už se neozvat (což bych protentokrát uvítala), ale ouha...nechce se vzdát tak snadno...já ho ignoruju.

Jinak jsem se věnovala jen sobě a kamarádkám. Po měsíci jsem se zase vrhla do cvičení (nemůžu se hnout), uklidila jsem si, četla jsem si, byla jsem s holkama...pohodička! Jo a včera se mi vrátilo ze soustředění to moje zlatíčko, co "neví, co ke mně cítí", tak jsem mu večer napsala, odepsal za 2 vteřiny, tak jsem sebrala odvahu, zavolala mu, zase půl hodiny naprostýho souznění po telefonu, ach jo. Byl roztomilej, ale neutrální. Bála jsem se, ale nabídla mu, jestli se nechce sejít, prý moc rád a že má nabito, ale že to nějak zařídí. Takže...plán je takový: měl narozeniny, takže mu dám nějakou pěknou bonboniéru, pusu na tvář ... a pak už budu jen milá, empatická a neodolatelná :oD. A uvidíme, chci vědět, že jsem pro to udělala všechno. Co vy na to?

A jakej jste měli vy víkend?

Zdravim vsechna zlomena srdicka v teto diskuzi.Mam za sebou cerstvy rozchod za velice blbych okolnosti, moc me to boli, ale kdyz tak ctu o jinych, rikam si, ze bych na tom mohla byt i hure. Ale kazdy to proziva hodne silne, at uz je na tom hur nebo lib nez ti ostatni...
Pred dvema lety jsem se blaznive zamilovala do cizince a aniz bych ho poradne znala, odjela s nim zit na ostrov, odkud pochazi. Nechala jsem vseho, zacinajici kariery, predchoziho pritele, byt,mestsky zivot, proste vsechno jsem hodila za hlavu a spakovala se. Musim rict, ze jsem prvnich par mesicu zila v neuveritelnem euforickem stesti, uzivala si romantickeho zivota na morskem brehu po boku prekrasneho muzikanta, ktery me zboznoval a byl na me pysny a na to, ze jsem za nim prijela. Postupne jsem si byla vic a vic jista, ze to je ten pravy zivot a muz pro me, ze dokazu vsem doma, ze neslo o pouhou letni romanci. Zacala jsem se ucit jazyk toho kraje, snazila se zapadnout mezi mistni lidi. Mluvili jsme o svatbe, detech... Postupne se ukazalo, ze muj pritel uznava trochu jine hodnoty, nechce se mu pracovat, resit kazdodenni problemy, nechce delat spoustu veci jako ostatni lide, protoze on je JINY... Resili jsme materialni krize, pricemz ja s VS diplomem chodila uklizet do hotelu (nemohla jsem dlouho sehnat praci sve profese), on by se ale k nicemu takovemu nesnizil. Bylo to prvni varovani, ze muj zivot s nim asi nebude uplne jednoduchy. Presto jsem ale pokracovala v budovani sveho noveho zivota, ignorovala styskani po domove, snazila se podporovat sveho bohemskeho partnera. Nicmene problemu bylo stale vice, po roce a pul jsem podporu potrebovala ja, protoze jsem zacala tapat, co vlastne mam se svym zivotem na ostrove delat. Muj zivot tam byl on a ja uplne zapominala na sve sny, prizpusobovala se prostredi, jak jen jsem mohla. On ale, cim vice problemu mel sam se sebou, tim vice spatnych veci videl na me. Abych to zkratila. Posledni dva mesice to uz byla takova agonie, odhanel me od sebe a vycital, jak ho svym nestestim delam nestastnym, jak za plno jeho problemu mohu sama, jak jsem nevdecna a jak se nedokazu adaptovat, jak nemuze unest zodpovednost za to, ze jsem frustrovana. V tu chvili uz jsem vydelavala hodne penez v poradnem zamestnani, on ale nemohl zadnou praci sehnat, svuj hnev obracel proti me. Ale ja se drzela zuby nehty, polykala urazky, ponizovala se, po nocich jsem brecela a zebrala, at me od sebe neodhani, at nam da dalsi sance. V tu chvili uz byl ale asi rozhodnuty to se mnou ukoncit. Zivila jsem ho, on to prijimal s cynismem. Ponizovala jsem se jako nikdy v zivote. Minuly tyden me vyhnal uplne.
Musela jsem se odstehovat na sousedni ostrov, kde mam jeste stale dobrou praci, a i kdyz bych se nejradeji okamzite rozjela do Cech, vim, ze bych nemela nic uspechat.
Jsem v cizi zemi, prakticky bez pratel, placu kazdou noc a ptam se PROC... Mam urcity pocit viny, treba jsem mohla udelat vic, treba jsem si za to prece jen mohla sama. Nejhorsi je ta nejistota, kdybych aspon vedela, ze je to kvuli jine zene. Rozesel se se mnou ale asi jen kvuli sobe samemu. Nechapu jak mohl odhodit to vsechno krasne, a odkoponout me pote, co jsem do toho vztahu investovala skoro vsechno co jsem mela, zila daleko od sveho domova a blizkych, snazila se prizpusobit jemu...
Boli to a chvilemi si rikam, ze zivot bez nej me uz nikdy nemuze tesit. Racionalne si ale uvedomuji, ze by to mohlo byt horsi za nekolik let, kdy bychom uz mozna meli po svatbe a ja mela deti s cizi narodnosti.
Tak se v tom tak placam, neustale omilam coby kdyby, a co bude dal, jak mam zit bez nej, jak zapomenout... Je mi ale lito vsech maminek, protoze ty jsou na tom mnohem hur nez ja. Bez zavazku se da vsechno asi zvladnout lepe. Nemohu si pomoct, ale chlapi jsou nevyzpytatelni. A zeny silne!

Aničko, taky jsem si to prožila a věř,že bude lépe, ale jelikož máš dítě a já taky, budete se s ex pořád vídat, u nás je to na čtyřku, co spíš na 5ku. Je to hrůza, domluvili jsme se,že si bude brát syna jednou za 14dní na víkend. Ale teď si ho chce brát občas i v týdnu a spí s ním u tchyně, která bydlí o pár domů dál. Je to hrozný, domluva fakt strašná, mě přijde, že spolu už nikdy normálně nepromluvíme. A to jsme spolu byli 12 let a bylo to moc fajn. On odešel, má jinou a vybíjí si na mne vztek, asi to není tak jak by chtěl. Je mi z toho nanic. Drž se, plakej, nadávej si, nic v sobě nepotlačuj, zkus to, třeba ti bude lépe než mě.

laura: my každopádně z toho vztahu můžeme vyjít s vztyčenou hlavou a to je hlavní!!
dneska už končím a budu tady zase zítra!
mějte se všichni krásně! pa

pro jedno kvítí slunce nesvítí holka najdi si jiného borce je jich tu nejmíň milion tak se snaž já mám 3 děti které miluji s manželkou jsme se rozešly protože jsem se zamiloval do jiné ženy máme to sice jednodušší protože jsme majetnější a máme rozdělený majetek ale bolelo to oba a zvládli jsme to ty nemáš děti s tím pánem co bys dělala kdybys je měla to by teprve bylo na mašličku tak hlavu vzhůru a najdi si jiného draka papa

Aničko, prožívám právě podobné chvíle, manžel mě opustil kvůli jiné a byli jsme spolu 19 let! Dnes mě moc pomohla moje dobrá kolegyně v práci,která to taky prožila. Byla tvrdá a to asi potřebujeme víc než litování a falešné naděje. Řekla i : JSI KRÁVA, ON TĚ NECHCE. PROČ CHCEŠ CHLAPA, KTERÝ TĚ NECHCE!!! OPAKUJ SI TO!!

Zní to hrozně, ale od rána na to myslím a je mi líp. Je to totiž asi to nejhorší, co si nechci přiznat, ale až to udělám, vím, že se mi uleví. A tak ti říkám : NEBUĎ KRÁVA!!!ON TĚ NECHCE A TY SE NA NĚJ VYKAŠLI!!!

Aničko,přečti si řádky výše,vždyť bolest je tak podobná,všichni,kteří umíme mít rádi se chováme po rozchodu stejně,člověk hltá každou naději,byť sebemenší.Přemýšlíme,kde jsme udělali chybu a všichni doufáme,že se partner vrátí a vše bude jako dřív.Nevím,co Ti napsat na Tvé rozbolavěné srdíčko,snad ať bolest ustupuje a každý nový den Ti dá sílu a naději.

Kotlár Laco: děkuji za podporu, ano s tím časem mi to radí spousta lidí, ale mám strach, že to může trvat to trápení celý život, zvlášt, když já nikoho nemám, kdo by mě měl rád, bydlíme v jedné vesnici a na stěhování opravdu nemám finance ted a jednou za 14 dnů si chodí pro dceru, nechápu proč to udělal, když se tolik chtěl ke mě vrátit, tvrdil, že jsem jediná, kterou v životě miloval a bude milovat a to mu vydrželo jen 2 měsíce, ona tomu teda trošku pomohla, protože si na mě vymyslela spoustu lží, co nebyli pravda a nakonec jsem se dověděla, že ona se mu už prý dlouho líbila, na povrch vyplouvaj věci, který bolej víc a víc. Tolik bych toužila po úplné rodině, myslela jsem časem i na víc dětí a ted zůstala jen hrozná bolest v srdci a zklamání, každého s ním srovnávám.

Aničko,teď asi poslední co chceš slyšet je věta - čas Ti pomůže.Ale nebyla by na místě.Spíše zamyšlení,jakého člověka máš ráda a trápíš se pro něj.To,že si našel ošklivou a blbou,neřeš.To je jen a jen jeho věc.Ale vypovídá o něm,o jeho charakteru.Neponižuj se,vím,jak strašně to bolí,jsou chvíle,kdy si člověk má chuť sahnout na život a všechnu tu nesnesitelnou bolest ukončit.Ale to není řešení.Všechno přebolí.Jsou prostě chvíle v životě,kdy se nám nechce ani dýchat a musíme.Vydrž a pokud to bude neúnosné,poraď se s psychiatrem / neboj se toho,pomůže a poradí / nebo si najdi alespoň kamaráda na psaní,nejlépe se stejným trápením.A ještě něco - vždy,když máme takovou bolest v srdci,myslíme si,že nám nikdo nerozumí a nechápe.Není to pravda.Utěšují a povzbuzují vždy právě ti,kteří tohle utrpení prožili a vědí,co to je.Hodně sil,Aničko.

Ahoj, potřebuju se vykecat trošku. Byla jsem s manželem 6 let. Máme 3 letou dcerku, loni jsme se rozvedli, žádost jsem podala já, dlouhodobě jsme měli problémy, on to řešit nechtěl,nekomunikoval se mnou, 3 měsíce po rozvodu, jsme spolu skončili v posteli a on mi řekl jak moc nás obě miluje a abychom to spolu zkusili znova, tak se stalo, žijem v jedný vesnici. Každý den jsme k němu s malou chodili a bylo to jak druhý líbánky, zamilovala jsem se do něho po druhý. Po dvou měsících to ukončil kvůli jiné. Byla to hrozná rána, ona je tak strašná, že každej tady říká kam dal oči, alkoholička, ošklivá a nedodělala ani základní školu, mě řekl, že ke mě nic necítí, že se mu nelíbím a hned za týden si ji nastěhoval domů, je to už půl roku a pořád to bolí, nejím, nespím, nemůžu se z toho vzpamatovat. Když je vidím spolu, je to jak rána nožem. Takhle se ke mě choval před šesti lety. Mám chut se zabít, poradte jak to překonat, snažím se chodit do společnosti, za kamarády, ale nic nepomáhá

Ptv, tak to je fakt skoro neuvěřitelné, na jakého poctivého člověka jsi narazila, věřím, že to rozjasní den, naděje, že dobří lidé ještě nevymřeli! Přeju ať ti dobrá nálada vydrží co nejdéle! Já ji teď mám nastavenou nějak permanentně, holky moc vám přeju ať co nejdřív najdete ty pravé (nebo alespoň ty, co se tomu blíží...) a taky to zažíváte!

MM, taky moc gratuluju!!! Myslím, že všichni tady máme radost s tebou.

Co se týká N., taky souhlasím.
N., chtěj po něm jasné stanovisko, jestli se nedovede vyjádřit, přestaň se s ním stýkat úplně. Tohle tě ubíjí.

Ještě vám musím napsat, že mám dnes radost a příjemný pocit, že jsou ještě dobří lidé. Zajela jsem si teď do lékárny, vyzvedla léky na recept, a když jsem nasedala do auta, nějak jsem vytrousila stovku, asi když jsem hledala klíčky. Nevšimla jsem si toho, ale před chvílí mi ji jeden pán přivezl do práce. Zjistil si v lékarně podle receptu moje jméno, pak vypátral, kde pracuju a na kole v tomhle příšerným počasí přijel! Úplně mě to dojalo, že jsou ještě takhle poctiví a milí lidé. Chtěla jsem mu za to něco dát, ale rozhodně to odmítl, tak jsem mu děkovala se slzičkama v očích. Ta stovka pro mě není částka, kterou bych neoželela, ale dojal mě ten pán.
Tak mám dneska i přes to počasí sluníčkovej den. A přeju ho i vám všem. :-)

Vim, ze mate obe pravdu. Zitra se uvidi co a jak.

O Valentýnu mi ani nemluvte, bude to můj první opuštěnej...už aby tyhle "poprvé" byly za mnou. Taky jsme to nijak neslavili, ale maličkost jsme si dali, nebo zašli na večeři. Hezká teorie o těch dárcích a kytkách i mimo svátky, MM, ale popravdě...jestli to tak máš, tak se ho drž, protože je to vzácný!

Gratuluju k výsledku testů!!! A držím palce, aby to tak hladce šlo i nadále...jo jo, ty se mááááš, ale závidím v dobrém.

Jinak jsem ráda, že se v názoru na N. shodneme.

N., je to těžké, že jo, jenom utekly jedny citově náročné svátky, už je tu za chvíli další... Valentýna jsme se rozhodli s přítelem bojkotovat, tohle je trošku moc importovaný svátek na můj vkus a mám povětšinou pocit, že ho sem zavlekly supermarkety, aby mohly nabízet růžové odpornosti a tunu srdíčkových sladkostí - prostě další kšeft... Ale nic proti tomu, když si někdo slaví, je to každého věc, jen je prostě můj názor, že vhodný čas pro obdarování květinou nebo něčím milým je kdykoli, nejen, když to diktují média a supermarkety...

N. myslím, že je u vás opravdu čas na ujasnění situace, tohle se nedá zvládat, tu nejistotu, na tvém místě bych už od něj asi vyžadovala nějaké definitivní slovo...

Di., tak to je paráda, že ti večeře vyšla, to ráda slyším... Jinak ohledně jídla jsem včera měla taky výjimečný den, byli jsme navštívit tchyni (no papíry na to nemáme, ale prostě je to tchyně :-) a ta se vždycky překonává, když přijedeme, takže byly samé dobrotky, obvykle se držím a snažím se spíš jít do zeleniny, ovoce a tak, ale včera to bylo prostě na oslavu toho, že dopadlo dobře testování mimi na možnost výskytu vrozených vad...

Dobra rano vsem,
Carmen souhlasim s Di si precist tuto celou diskuzi, stoji to za to.

Di takze vecer byl podle tvych ocekavani? To je dobre, ze to probehlo v klidu a bez nejakych emoci.

MM verim, ze musis mit obrovskou radost z mimi. Asi ti tady tise zavidime :-)

Jeste ke vcerejsku, jak odesel napsal nekolik sms z domu, dnes rano taky, na zitra se chystam na neho s tim co vlastne chce, bud ja nebo nic, a definitivni konec. To se takhle neda vydrzet, uvidime jak to dopadne. Jelikoz se blizi ten svatek zamilovanych, tak nevim proc, ale tusim jak ho znam, ze neco chysta, tak samo na zitra.

Zdravím, tak se nám to tu zvrtlo v diskuzi o vysněných vozech. (Taky Audi, ale raději A3 :-) Malinké a rychlé :-) ) Je vidět, že už nás některé věci netrápí tolik, jako před pár týdny :-) což je super!

Já přeji všem krásný a pohodový víkend, doufám, že i přes menší zdravotní indispozice, které mě navštívily (ach jo!) si ho pořádně užiju. Povedlo se mi potkat milou a hezkou duši, na kterou se moc těším. Tak jen doufám, že to nevezme tak rychlý konec, jako to vzalo rychlý začátek :-) Všem držím palečky!

Ahoj všichni, omlouvám se, že vám to sem zas tahám, ale včera jsem poprvé viděla mimi celé, všechno na svém místě, ručičky, nožičky a tak... :-) připadá mi to neuvěřitelné, jaké rozlišení a zvětšení ten ultrazvuk má, vzhledem k tomu, že mimi má teď cca 6 cm... :-)

Jinak ještě něco málo k motorkám a autům, o kterých jste se bavili včera - seznámila jsem se se svým milým kdysi dávno na nějakém chatu a nalákal mě na projíždku na motorce, na které já jsem předtím nikdy nejela... Byla to 125, pro mě tehdy úžasný stroj, hodně jsme se na ní najezdili, na výšce bylo toho volného času prostě víc - po ČR jsme dělali okružní jízdy, spali ve stanu, když už se nám večer dál nechtělo... a všechny věci (např. na týden) jsme měli připevněné na té motorce - teďka už nechápu, jak se nám to povedlo... ale to byla prostě krásná doba, fakt ráda vzpomínám... motorka už je dávno pryč, postupem času nás okolnosti donutily přejít na auto (práce...), v současné době vlastní přítel staršího bavoráka 2,5 z pětkové řady (kombinace benzín-plyn, a ještě že tak, protože jenom na benzín bychom se asi nedoplatili... :-) je to nádherné obrovské auto a líbí se mi, co to dělá, když šlápnu na plyn... :-) ale staroušek už začíná čím dál častěji zlobit, tak asi půjde z domu... navíc to teď vypadá u přítele na firemní auto... Jinak se mi moc líbí Audi A6, měla jsem ho možnost i řídit, známí mi půjčili, první automat, co jsem zkoušela řídit a nedostatek pedálů mě poněkud vyváděl z míry... :-) ale autíčko fakt bomba, akorát na můj vkus trošku přerostlé na parkování ve městě...