ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Laro, závidím a zároveň přeju, že už máš nového úžasňáka...já se v tom hledání pořád plácám, laťka je příliš vysoko. Ale humor ještě neztrácím!!!

Lucajdo - urychlit to nejde, každé dušičce trvá rekonvalescence jinak dlouho. Jsou ovšem způsoby, jak se snažit to neprodlužovat - koníčky, sport, kamarádi.
Jinak ještě k Luskovi.. ve svém prvním příspěvku psal, že chce také jiný názor na jeho problém, tak by mě zajímalo, jaký byl nebo byly ty předešlé názory, než se sem zapjil. Nechci mu dávat ´kartáč´. Jen si myslím, že nepotřebuje utěšovat, nemá proč. A když říká, že má dilema, tak jen z toho, co napsal, mi to nepřipadá jako dilema. Dilema by bylo, kdyby nevěděl, jestli se má nebo nemá rozejít. On, tedy soudě podle toho, co píše, spíš neví, jak se má rozejít. Tak já, jako holka, bych určitě spíš ocenila (samozřejmě asi až po delší době, když už by to nebolelo a dokázala to zhodnotit s odstupem), že si se mnou o svých pochybnostech narovinu promluvil, snažil se vysvětlit, co cítí nebo se alespoň pokusil. Netajil mi to, prostě se mnou jednal jako s partnerem a ne jako s někým před kým tají tak zásadní pocity. Ale je jasné, že každý jsme jiný a pro někoho může být lepší, když se ten druhý po rozchodu ukáže jako ´podrazák´.
No, zažila jsem obojí. S odstupem si víc vážím toho, kdo se zachoval férově.

Naděje je. Většinou v tom, že potkáte někoho jiného, a často lepšího. Zatím to vypadá, že se mi to povedlo, zakřiknout to nechci, trvá to krátce a díky těm špatným věcem z minulosti si toho opravdu hodně vážím. Hlavu vzhůru :-)

Vyvolávači, bohužel mám, byla to moje první láska, první chlap v mém životě, budoucí táta mých dětí, chtěla jsem se o něj do smrti starat, za 8 let jsem se nepodívala na jinýho, protože jsem na to neměla sebemenší pomyšlení. Vzhlížela jsem k němu, inspiroval mě, abych byla lepší člověk, rozuměli jsme si téměř ve všem, každý nás měl za dokonalý pár, kterému se chtěli vyrovnat...a pak fůůůůůůůůůů a bylo to pryč. Už to nebolí, ale hlavou si občas zakroutím. Vydrž!!!

Úžasná písnička na bolavé srdce. http://videoklipy.loveme.cz/cz-sk/lucie-bila-esemes/Pošlete také svým bývalým miláčkům. Radí 9 psychologů z 10 :-)))

Luci, ani to nechtěj urychlit, je to léčebná fáze, sice hodně bolí, ale každá vteřina má smysl. Ono to totiž člověka neuvěřitelně posílí. Teď ti to přijde směšný, neskutečný, blablabla kecy, ale je to tak.

Ano Di, to je ve vztahu k ex.

To Diana: bohužel to (tedy aspoň pro mne) deprasivní je. Ale asi si tím musí projít každý. Jen jsem si myslel, že jsem to já, kdo má to štěstí, že bude v životě milovat jen jednou. Nebyl jsem na to absoulutně připraven (ale to asi není nikdo), všechny plány jsem měl spojeny se svou (už bohužel bývalou) přítelkyní. Vím, že to bude znít jako klišé, ale opravdu jsem přišel o smysl života. Teď jde jen o to, abych jej co nejrychleji zase našel. Btw, máš podobnou zkušenost?

Děkuju vám všem - taky přicházím na to, že bude lepší se nějakou dobu nevidět. Právě ji píšu "poslední dopis", kde ji chci požádat, aby se odstěhovala, abychom se nějakou dobu neviděli. Chce, abych byl její nej. přítel, ale to zatím nezvládnu, snad k sobě někdy najdem cestu... Už jsem se rozhodl!
To: Rainmaker - To mám úplně stejné, "Každá minuta trvá 10 let" v noci čekám na ráno a ve dne na noc. Co se to na tom světě děje?
Tajně si přeju aby to dopadlo jako u MM.
I když si říkám že to asi takhle bude lepší. Celou tu dobu jsem tady byl jen pro ni. Ale teď jsem tady pro všechny mé drahé přátele, kterým na mě záleží a mají mě radi a já mám rád je. Přátelství je opravdu někdy víc než láska! Děkuju Vám za podporu, jste zlatí!

Ahojky, to byste nevěřili, jak se mi po tom, co jsem sem včera večer vše napsala ulevilo.. Dokonce mám za sebou noc, kdy jsem se ani nevzbudila.. A cítím se o mnoho lépe. Je to až neuvěřitelné, jak člověku pomůže jen to, že se někomu svěří.. Doufám, že se taky někdy dočkám stavu v jakém je třeba Di. Ale asi to moc urychlit nejde, co?? :(

Dobré ráno, nějak se nám to tu zvrhává do depresivních stavů...

MM, to si říkáš kámoška? Zapomněla jsi mě uvést mezi příběhy se "špatným" koncem! :o)

Adam to asi myslel ve vztahu k bejvalce...ne do budoucna, že?

Vyvolávači, 11 let? :o( Hrozný jak se to člověku všechno připomene, když to čte...

já jsem pro pozitivní přístup: jednou prostě musí být líp! to by si měl říkat každý, kdo to momentálně nezvládá!

Adame, to je strašně kruté, tohle snad ani přijmout nejde... to už by to pak člověk mohl rovnou všechno zabalit...

Sunny, jedinou tvou nadějí je, že žádná naděje neexistuje. To když přijmeš, tak jsi vyhrál.

Ahoj Sunny, řekl bych, že vím přesně jak se cítíš. Se mnou se rozešla přítelkyně cca před 3 týdny po 11 letech vztahu. Je mi taky úplně nanic. Vím, že to čas asi zahojí (i když je teď těžké tomu uvěřit), ale když ten čas běží tak děsně pomalu. Každá minuta trvá 10 let. Večer sedíc sám doma se těším na ráno, jen abych přežil noc, ráno zase na večer a tak pořád dál... Je to těžké, ale musíme bojovat. Tuhle bitvu za nás nikdo nevyhraje, to musíme sami... Pokud budeš chtít, ozvi se na muj mail: rainmaker.vs"centrum.cz , můžeme pokecat a dodat si aspoň naději :-).

Sunny, cítím s tebou, řekla bych, že vím naprosto přesně, jak to teď máš, není zas tak dlouho, co jsem prožívala totéž... Je to těžké najít teď ten správný postup, ale začni určitě tím, že se budeš snažit spát, jíst, prostě fungovat, i kdyby ti v tom měly částečně pomoct nějaké tabletky předepsané odborníkem, neboj se toho, myslím, že když bys je bral tak, jak to doktor určí, tak by měly pomoci a ne ublížit...
V mém vlastním případě pomohlo to, že jsem ho NEKONTAKTOVALA, kromě asi dvou mailů, těsně po rozchodu, kdy jsem si potřebovala ujasnit, že je to konec, protože se mi tomu prostě nechtělo věřit... mám kolegyni v práci, která mě strašně podržela (kromě partičky tady...) a ta si prožila něco podobného, přítel se s ní rozešel po několika letech, kvůli jiné, po měsíci se ale vrátil a mají teď už několik let krásný vztah... tak jsem si řekla, že tomu ten měsíc dva dám, jestli se třeba nestane zázrak, tzn. držela jsem si takovou malou naději někde vzadu v dušičce, že by se mohl vrátit a že bychom mohli být zase spolu... ale navenek pro okolí jsem se tvářila, že jsem prostě rozejitá, že se dávám dohromady a že to je prostě uzavřená kapitola... cítila jsem se strašně, tobě to nemusím teď povídat, že jo?
No a osud tomu asi nějak chtěl, že cca zhruba po měsíci jsme se potkali a já jsem byla hrozně šťastná, že ho vidím a podle toho, jak se tvářil on a co říkal, jsem nechala znovu naplno ožít naději, že bychom to mohli zkusit znova... no a zatím to vypadá, že se to daří...
Ale jak vidno na příkladu Adama nebo N., tak jsem asi spíš výjimka, takže v tobě nechci povzbuzovat nějaké plané naděje... Soustřeď se teď prostě na sebe, základní životní potřeby, zaměř se na nové koníčky, prostě zabít co nejvíc času činností a postupně se ti bude zlepšovat nálada, uvidíš...

Ahoj lidičky, tak jsem přežil sám další noc mezi čtyřma stěnama. Hodně jste mi včera pomohli, dokonce se mi tak ulevilo, že jsem se musel pořád smát. Jel jsem v MHD a tam bylo tolik krásných žen, dívali jsme se vzájemně do očí. Oči Miluju. Moje žena měla (má) nádherné oči...
Ale ted je mi zas mizerně. Mám strach, že už nebudu MILOVAT. Chybí mi objetí, pohlazení...
Jaktože v minulosti spolu lidé dokázali zůstat celý život v dobrém i ve zlém, a dnes každý něco hledá (vzrušení, vášeň, něco nového). Přitom to co hledá je právě to co ztratil.
Pro Lucajdu - přesně vím jak se cítíš, prožívám to stejně. Nejhorší je, že se s tím musíme vyrovnat sami. Držím ti pěsti

http://cz.iq-test.eu/?d=9024 Mezinárodní IQ test...Podpořte ČR

Díky moc Eli. Snažím se o to víc věnovat škole - jsem na vejšce... Ale ani tam se mi momentálně nedaří :( Ale díky za podporu.. Jinak jen co bude lepší počasí, tak se chystám na brusle, které jsem si pro radost pořídila. Tak doufám, že se na nich nikdy nepřizabiju ;)

Lucajdo, prostě musíš počkat, až to přejde. Nic moc s tím teď nenaděláš. Hlavně se k němu nevracej. Já věřím, že mu chybíš, však jste spolu taky byli dlouho, ale prostě to na společný život nestačí. To by časem ani tobě nestačilo. Je jasné, že na jiného teď nemáš ani pomyšlení, tak začni trávit čas třeba sportem. Nebo prací, tak to řeší plno lidí z téhle diskuse jsem koukala (včetně mě tedy!). Přeju hodně síly, nebude to žádný med, ale čeká na tebe někde prostě báječnej chlap!

Ahojky všichni. Vaši diskuzi čtu od vánoc, ale odhodlala jsem se napsat až teď :( Jen nevím, odkud vlastně začít... Chodila jsem se svým nyní už ex 3 roky. Byla jsem naprosto šťastná, dělala jsem pro něj první poslední, milovala jsem ho opravdu z celého srdce. Někdy o prádzninách se rozhodl, že pojede na rok do Anglie - v tom ze začátku problém nebyl. Věřili jsme tomu, že to zvládneme, ale jak se blížil čas jeho odjezdu, začal se dost měnit (přikládala jsem to cestovní horečce). Trochu se to pokusím zkrátit... Týden před odjezdem (někdy v říjnu) se rozhodl, že bude lepší,když se rozejdeme... Nesla jsem to těžce, ale za 3 dny byl zpátky a vše bylo zase při starém. Takže jsme si každý den volali přes skype a psali až do vánoc. Pořád jsem věřila, že vše bude fajn a že ten rok uteče jako voda. Jenže přijel sem úplně někdo jiný. Vůbec se o mě nezajímal - první setkání po třech měsících byl jen letmý polibek a obětí... Plány, které jsme měli vymyšlené se nekonali.. Ale já byla šťastná, že ho vidím a mohu mu být na blízku. Jenže před silvestrem přišel s tím, že je definitvní konec. Že prý se už rok trápí a že to tak bude lepší. NIKDY nic takového nenaznačil a tak mě to opět znovu sebralo. Ale tvrdil, že zůstane sám a že chce být sám... Jenže já mu v té době ještě zařizovala věci po úřadech a vše vyřizovala z jeho emailu. No a co čert nechtěl, vyřizovala jsem ještě pojištění (samozřejmě z jeho emailu) a našla email, který jsem vidět neměla... Začal chodit se svou nejlepší kamarádkou, kterou zná od narození (mimochodem je o 5 let starší a jeho nejlepší kamarád prohlásil, že by radši chodil s chlapem). V tom emailu jsem se dozvěděla, že jel v podstatě za ní, že jinak by tam neodjel a že s ní chodil už když odjel - takže mě tu 3 měsíce tahal za nos, ale na zařízení úřadů jsem byla jaksi dobrá.Zhroutila jsem se, ale moc mi pomáhala vaše diskuze. Vše by probíhalo asi normálně - začala jsem se dávat do kupy, jenže on se před 2 týdny ozval, jestli prý nevím jeho heslo na skype (přitom sám moc dobře věděl, že si ho měnil po novém roce).. Od té doby jsem absolutně mimo - jsem asi zpátky tam, kde jsem byla po vánocích, skoro bych řekla, že je to ještě horší.. Zas mi nalhával, jak je chudinka sám - přitom z důvěryhodných zdrojů vím, že jsou spolu dál.. Nevím, jak ho vymazat ze srdíčka :( Hlava už moc dobře ví, co je zač. Jak mi lhal, jak mě využíval... Ale jak mám poručit srdci?? Doufám, že mi trochu poradíte a že se nezlobíte, že jsem vstoupila do vaší diskuze...
Mějte krásný večer...