ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Věř tomu že se...Jsi hodná, že na mě myslíš, ale to je asi seznamka pro lidi tvého věku.
A čím je ženská starší, tím má paradoxně větší požadavky, tím nemyslím ale peníze nebo majetkové poměry.
Prostě bych chtěla, aby se případný nový muž přibližoval aspoň trochu tomu ztracenému.
A ty mysli na mimčo.
:-)

Když čtu o vaši létech -...Věř tomu že se zamiluješ::)

přeji ti to moc a strašně...Tak skús rychlé rande.

Když čtu o vaši létech - 28 roků, 35 roků, tak si vzpomínám, že v té době se zamilovat bylo nesmírně snadné.
Zato teď!!
A nejhorší je, že se ta láska prostě musí prožít a přežít, že s tím nejde nic jiného udělat. Píšete mi všichni z duše, ale chybí mi tu "žena".
Na smrt kvůli nešťastné lásce myslí někdy každý z nás, ale jen opravdu duševně oslabení něco takového udělají. A vy všechny si raději uvědomte, jaká by to byla škoda umřít v tomhle věku.
Já mám dva roky po rozchodu, je mi už celkem fajn, ale zamilovat se nemůžu.
A to mám mnohem méně času než vy všechny/všichni.

já jsem an toho pravého...Ale to víš, že to půjde a určitě se zase zamiluješ...ale ten čas, mrcha, léčí tak pomalu. Mám podobné stavy jako Ty, pořád si s ex "povídám", řeším ve fantazii různé věci, jednou mě to hodí nahoru, pak zas dolů...ale i to je normální a není to na psychiatra!!! A s touhle porozchodovou fází moc nehne ani psycholog, to si musíme prožít...a pak se se opět zamilujeme a opět podstoupíme stejné riziko, že nás potká další těžký rozchod. Jinak Ti doporučím, je to sice napůl odborná četba, stáhni si z www.ulozto.cz knihu Jeronýma Klimeše Partneři a rozchody

já jsem an toho pravého vlastně čekala také 6 let od rozchodu s prvním mužem, kterého jsem milovala...ten, kvuli kterému ted trpím byl má druhá láska a nejvetší... nevěřila jsem, že někoho ještě potkám, nekoho, koho bych opravdu od srdce milovala..a potkala...jenže on mi zlomil srdce...ani nečekám, že bych potkala někoho třetího...jde to vubec? myslím, že bych tak silného citu nebyla už schopná

Já sem to taky prožívala...přeji ti to moc a strašně závidím, kéž by mě jednou potkalo stejné štěstí,...zatím je to naopak, když se zamiluji, je to katastrofa...

Tak pod tohle se podepíšu,...rozumově vím, že je to pravda...ale necítím to tak...jsem ve stadiu, kdy si můžu namlouvat co chci, jiní do mě můžou hučet, ale mě to stejně nepřejde, stejně ho budu milovat, stejně se budu trápit...je to běh na dlouhou trať a u mě tuplem na dlouhou... abych se nezbláznila, tak si namlouvám, že je šance, abychom se k sobě jednou vrátili...i když mi rozum říká, že se to stát nemůže, ten hlas vzadu mi našeptává, je šance a utěšuje mě, kolíbá a mně je pak chvíli fajn...dokonce se kolikrát přistihnu, že se na ten návrat k němu těším a plánuju - nedělám to schválně - občas mi pristě tak hrábne a já přemýšlím o tom, jaké si pověsíme do obýváku závěsy..přemýšlím o psychiatrovi

To máš naprostou pravdu,...Ahoj,tak to bych jednu tu hodnou bral.

Děkuju :-)
vím, že nejsem...Já sem to taky prožívala tak jak to prožíváš ted´ty a moc sem se trápila zustala jsem sama 6 let sama tedˇčekám miminko a je to krásnej pocit budu ti držet palce a drž se.

Nic ti jeste porad neutika,...Tak pod tohle se podepíšu, lépe bych to nevysvětlil

Nic ti jeste porad neutika,...snad máš pravdu :-) přála bych ai, aby to tak bylo...abych si jednou řekla, že to, čím jsem si prošla mi k něčemu bylo právě proto, abych mohla být pak tolik štastná...ale nevěřím tomu...
každopádně děkuji za podporu...ono se tohle lépe probírá s lidmi, co prožívají to samé

Ale zlato musíš si víc...Děkuju :-)
vím, že nejsem první ani poslední, neprožívám tohle poprvé, proto je to horší...člověk už věří tomu, že si peklem prošel, najde člověka, se kterým je to báječné, říkala jsem si - KONEČNĚ ! - vyhovoval mi ve všem, a najednou se vše zhroutí jak domeček z karet a topí se v bahně... a musím s ekoukat an to, jak je s ní, i když s ní štastný není a zustat s ní do budoucna ani nechce...

Nic ti jeste porad neutika, mne je 35 a spousta mych spoluzacek a vrstevnic zaklada rodinu az ted nebo v nedavne minulosti. A hlavne, co se ti ted jevi jako uplne nemozne, muze byt do roka uplne jinak. Ani se treba nebudes stacit divit, jak se to potom rychle obrati. Znam takovych pribehu z okoli dost, jeden rok krize a beznadej a potom najednou, casto diky neuveritelnym nahodam, uzasna zmena k lepsimu. A kvuli tomu je ten zivot zajimavej....

byla jsi mladá, v 18cti se...Ale zlato musíš si víc věřit a nejsi ani první a ani poslední to bude dobrý neboj a zbytečně se nestresuj.

Ahoj já když sem byla ve...byla jsi mladá, v 18cti se to možná snáší lépe, víš, že máš život před sebou,...mně je 28 a už mám ty hodnoty jinde, chci rodinu, manžela, děti... nákupy ani disco mi z deprese už nepohou, i když dřív ano...kámošky mi také moc nepomohou, nemám žádnou, která by byla bez partnera, i když se mi snaží věnovat a pomoct, není to nic platné, mluví o tom jak mají doma to a to a jak plánují budoucnost...a mě to bolí, já nemám co plánovat

To asi napadne každého, v...je mi 28, vždycky jsem si přála mít děti do 30 let, ale to už nestíhám...3 roky minimálně mám co dělat, abych se s tím vyrovnala, pak bude trvat nějakou dobu než najdu vubec někoho, s kým bych si ty děti přála...to může trvat věčně, tolik toho času nemám....dokonce mě napadlo, že svedu svého bývalého a třeba náhodou by se mi podařilo otěhotnět, on by se mnou kvuli dítěti zustal...ale to by nebyl štastný ani jeden z nás, ani to dítě...

HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA

HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA

HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA