ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj holky

To, co tady...BOŘKU,tak ty si mně fakt dostal,která šťastná je po tvém boku?:-)to bylo krásný a od chlapa dvojnásob.Rozchod bolí a přebolí,chce to čas a přesně jak říkáš u každého to je individuální,mně vzpomínka na bývalého pořád píchá u srdce,takže opravdu to nejde hned,ale jednou to bude pryč...

volej kartářku ezo.tv Sára...No, nevím, spoléhat se na něco takového... Věštec může pomoct, ale i ublížit. Zažil jsem obojí. Tak opatrně...

psichicky všicki :)

volej kartářku ezo.tv Sára -708 ta se na to podívá a pomuže jak dál mě velmi pomohla i psichicky moc jí jsem vděčná.

mají pravdu, svět není černobílý. Ale přiznejte si, že ten koho jste roky milovali není "ten pravý", to chce nejen odvahu, ale hlavně čas :)

to Borek: krásně napsaný,...Ale Pepa to napsal líp.
I když tam měl pár chyb.

to Borek: krásně napsaný,...Amen

to Borek: krásně napsaný, skoro se opravdu nechce věřit, že to psal mužský :) Ale děkuju za ty povzbudivý a snad i pravdivý slova. Určitě nejen mně pomáhá něco podobného číst. Musíme doufat, že bude líp. Že to dokážeme, odprostit se od někoho, kdo za to asi nestojí a začít pomalu žít.

spíš jako údiv :) Já chlap jsem, ale takhle bych se fakt nevymáčk... ty tady ty holky poblázníš :)

ty snad nejsi chlap :)Docela by mne zajímalo jestli je to miněno jako kompliment, nebo to druhý:-D

ty snad nejsi chlap :)

Ahoj holky

To, co tady čtu je hrozně smutný a deprimující. Nejste ale sami, kdo takovou bolest a podobné příběhy prožívá. Zažil to asi každý, dokonce i chlapi. I Ti největší tvrďáci, kteří si hrají na neempatické „Donchuany“, mívají, nebo dříve či později budou mít takovou zkušenost. To je život. V takových zpovědích často padají slova, jako -byl to ten pravý,jediný na celém světě… To je nesmysl. Ten pravý by asi byl muž, který by Vás miloval a přitahoval jako vy jeho, vážil by si Vás, chtěl by být s Vámi. Pokud odejde, nebyl to ten pravý. A i kdyby jste nebraly tenhle fakt, tak prostá pravda je, že jste v životě poznaly nepatrný zlomeček mužské populace, mluví sama za sebe. Tvrzení, že právě tenhle kluk byl pro Vás ten jediný a pravý, je úplně mimo. Na světě žije přes tři miliardy mužů. Pravda je, že se s většinou z nich nesetkáte:), ale ještě jich poznáte dost a dost, a třeba zjistíte, že spousta z nich toho vašeho „Pravého“ s přehledem trumfne v mnoha rovinách.
Rozhodně ale neradím vytloukat klín klínem, myslím tím zkoušet se zamilovat do někoho jiného. Dokud si tenhle ukončený vztah úplně nevyřešíte, budete jenom způsobovat bolest. Těm náhradním chlapům, ale především sobě. Dokud jste zamilované, dokud Vás ten rozchod trápí, tak na vztahy zapomeňte. Pořád by jste ty nové uchazeče srovnávala se svým bývalým, a protože Vaše růžové brýle ještě nejsou dole a vy jste stále zamilované, tak Ti nový adepti prostě nemají šanci. Především Vy sami se musíte smířit a vyrovnat s tou ztrátou. A to chce čas. Někdy hodně času. A čím delší byl vztah, tím víc času budete potřebovat. Kolik, to je individuální. Někomu stačí týden, jinému měsíc, někomu 3, někdy klidně i rok. Ale jedním si, holky, buďte jistý. Dřív nebo později to přebolí. Vždycky to tak je. Jakmile budete schopný se juknout za sebe, a budete se moct při vzpomínce na ten vztah usmát, a vzpomenout si ne na bolest, frustraci a deprese, ale na to hezké, aniž by Vás to srazilo na kolena, tak je čas znovu hledat…:-)
A k Tvému problému, Alenko….. Myslím, že by jsi si měla vzít k srdci to, co píše Petra. Má naprostou pravdu. Jestliže muž má o Tebe zájem jenom tehdy, když Tě může ztratit, pak není o co stát. Jednou potkáš kluka, nebo chlapa, který si tě bude vážit a bude Ti dávat co potřebuješ a co si zasloužíš, a totéž i Ty jemu. Máš celý život před sebou, tak ho neutápěj v neperspektivním vztahu, který stejně už pro Tebe skončil. Pokud máš na něj i hezké vzpomínky, tak si je nezošklivuj tím, že budeš dál zůstávat. Roztáhni křídla leť. Život na Tebe čeká:-)

A ještě jednu věc, holky. Pokud si chcete pomoct, a podpořit se, to je dobrá cesta, ale pozor, netopte se v těch sračkách navzájem. Pokud si budete navzájem vykládat, jak byl úžasnej a jak se s tím nikdy nevyrovnáte, tak se z toho časem sice taky dostanete, ale bude Vám to trvat o polovinu dýl. Vím, že sdílená bolest je poloviční bolest, ale nesmí to dojít za hranice masochismu. Sebelítost stranou. Zkuste žít. Není to možná jednoduchý, ale pokud Vás přátelé podpoří a pomůžou Vám, budete to zvládat líp.

Tak se, holky, držte, já Vám budu pro změnu držet palce, a přeju hodně štěstí. Ať tenhle boj co nejdřív vyhrajete.

Je mi 21 a jsem nešťastná,...Ahoj Alenko,jsi ještě mladičká a byl to zřejmě tvůj první vážný vztah.Píšeš,že teď cítíš k němu odpor a nevíš co dělat,myslím,že jsi na nejlepší cestě jak z tohodle vztahu úplně ven.Nebo si dokáže představit být po boku někoho ke komu cítíš odpor,vadí ti jeho doteky a podobně?Určitě ne.Jak říkám,jsi mladá,takže možností potkat toho pravého máš nespočetně moc.Píšeš,že máš hodně kamarádek,tak běž s nima do společnosti,koukej kolem sebe a znovu se do někoho určitě zamiluješ,protože si mladá a není možné,aby ses ve svém věku znovu nezamilovala!Takže svého expřítele pusť k vodě,bude to bolet,budeš vzpomínat,tak to po rozchodu bývá,ale zapomeneš a potkáš někoho koho doteky ti vadit nebudou a kdo bude s tebou chtít být pořád a ke komu se budeš moct přitulit stejně jako on k tobě a rád.Tvůj expřítel zřejmě dostal strach ze samoty a tak jsi mu zase dobrá,předtím přece byl radši ve společnosti jiných než tě ztratil,tak ať si v tom pokračuje,když si tě nevážil a ty běž žít,bez něj!!!

Je mi 21 a jsem nešťastná, nevím kudy kam. Po dvou letech jsem se rozešla s přítelem, je o 4 roky starší. Rozešla jsem se s nim z důvodu, že rok na mě neměl moc čas, stačilo mu vidět se jen 1-2krát v týdnu. Víc ho to netáhlo a když jsme se viděli, tak to ještě byl čas trávený s více lidmi. Stěžovala jsem si na to, ale hádky obracel proti mě a vždy jsem z toho vyšla já jako ta špatná. Hodně upředňostnoval ostatní jeho blízký lidi. Na začátku vztahu takový nebyl, to byl velice pozorný a jezdil za mnou kdykoliv mohl, s tím, že beze mě nevydrží a musí mě vidět. ke konci vztahu už moc nejezdil za mnou kvuli našim hádkám a mě to bolelo, protože jsem to vše chtěla vyřešit. Moc nekomunikoval, tak jsem to ukončila.. Bylo mu to jedno, nedal najevo žádný city, že by mu to vadilo.. Po pár dnech se začal ozývat a brečet, jak ho to mrzí a prosí mě do dnes abych se vrátila k němu, že už bude mít více času na mě a bude vztah se mnou rozvíjet. Začala jsem se s ním stýkat, a proběhly i nějkaé intimnosti , ale začala jsem cítit k němu nějaký odpor, moc mě už ani nepřitahuje. Začaly mě i odpuzovat věci fyzický, kterých jsem si nikdy nevšímala. Když jsem s nim byla, tak jsem pořád po něm dychtila, objímala ho já první, tulila se k němu já ... A nemohla se ho nabažit.. Ted je to nějaký obráceně.. Nevím, jtestli se vracet, nebo ne.. Mám v sobě i nějaký strach ze samoty a spíš je to možná závislot, abych měla jen tak někoho. (přitom kamarádek mam hodně) . Prosím poradte mi

Budu ráda, za každou odpověd

Ahoj Pa, přesně souhlasím a cítím to samé, jak popisuješ - pláč, letargie, apatie, deprese, smutek... nevím, s tím zlepšením, zlepší se to, ale pak se to zas vrací zpět. Už jsem si myslela, že se to zlepšuje, ale teď se cítím zase hůř :( Taky jsme od sebe asi 2 měsíce. To je přesné, jak píšeš, že sis myslela, že ti pomůžou přátelé, rodina, jenže nakonec je v tom člověk skoro úplně sám. Pokud bys chtěla, ráda si o tom napíšu víc, hlavně teda to vzájemné povzbuzení, ale spíš na mailíka - [email protected] :-)

Ahoj Pa, mluvíš mi z duše....Ahoj AE, je to strašně těžké a je to přesně tak, jak tady píšou holky. Člověk prochází různými fázemi od hrozného pláče, přes naprostou letargii, odmítání všeho, přes deprese a pak se to začne zlepšovat. My jsme od sebe skoro 2 měsíce, od začátku jsem hrozně chtěla, aby se vrátil, ale teď nevím. Nechci v to doufat, protože to ubližuje jenom mě. Já vím, že mu chybím, že mě má pořád rád, ale ví, stejně jako já, že my dva spolu nemůžeme žít. Rozdíly jsou příliš velké... Já ten rozchod vlastně taky chtěla, několikrát jsem mu v hádce řekla, že už toho mám dost. On to jenom rozseknul. Jak to bylo u Vás, prostě se jen sbalil a odešel. Má jinou? To mi přijde hrozně bezcitné, když to někdo udělá. Koukám na lidi okolo sebe, jak naprosto nechápou to, co se se mnou děje. Vždycky jsem byla silná, se vším jsem se dokázala poprat, ale tohle mě nějak srazilo k zemi. Vždycky jsem si myslela, že mi pomůžou přátelé, rodina, ale nakonec jsem v tom vlastně zůstala sama... A jediný, kdo mi pomůže jsem jen já :-( Ale aspoň si můžeme takhle pomoct, i když jsme asi každá úplně z jiného konce ČR a vůbec se neznáme :-)

AE, já jsem to v první...Ahoj Pa, mluvíš mi z duše. Mně taky hrozně chybí, ale myslím, že já jemu ne. A to bolí, strašně moc. Dát znovu někomu srdce je moc těžký, ale nikdo ti nikdy nezaručí, že ten nový tě opět nezklame, nezradí. Takže ať to udělá znovu ten původní, pokud by se chtěl vrátit nebo ten další, v tom už není tak velký rozdíl. S tím se musí vždy počítat, nikdy není nic jistýho. Jenže já už taky nevím, jestli budu mít vůbec sílu znovu do toho jít. Cítím se tak sama, kamarádi nemají skoro čas...:( Pokud se ti neozval 14 dní, to ještě není tak dlouhá doba, třeba tě překvapí a ozve se za dýl a bude milejší a uvidíš co a jak dál...

Vždyť je to úplně jasné, když napíšu červená, tak přece každý musí pochopit, že se tím myslí růžová. Myslím, že to napovídá název té barvy.

Nemyslím si to. :-)

Nerozumím, proč jsem to...Myslím že téma napovídá už název a první příspěvek