ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

KLUCI MARTINE,PETŘE-tak jsem psala a musím znovu,protože se to nezobrazilo,tak snad to tady nevyrazí až napíšu tohle:-)Vždy když čtu co píšete,tak mi je líp,jste super:-)Petře,kam na ty hlášky chodíš?ta postel mně dostala:-)tak mu jí kup a uděláš si další radost:-)A taky by mně zajímalo jak si poznal,že Martin je z Moravy asi jsem něco nepostřehla:-)Martine taky mi to hodně lidí radilo pořádně se naštvat,jenomže já ho milovala tak moc,že prostě jsem to nedokázala,a proč to přátelství?víš my měli rozchod nerozchod,takže jsme vůbec nevěděla na čem jsem,první měsíce jsme se nebavili a já nejedla,nespala,nedokázala normálně fungovat a potřebovala jsme mít jasno,takže až když jsme začali spolu mluvit jsem dokázala jíst,spát i fungovat a dostávat z toho,takže vlastně antidepresivum,samozřejmě,že ze začátku jsem doufala v návrat,ale pak jsme pochopila,že je to blbost a že mu už nemůžu věřit,protože to není ten co jsem s ním byla ty tři roky:-(takže kamarádi,akorát teď mi je moc smutno kvůli tomu prstýnku,že já za něj nestála abyli jsme spolu roky,to mně dost ponížilo,přitom jsme si ho zasloužila a on to moc dobře ví,prostě škoda,že nejsem slepice,měla bych se líp:-)

To Martin: Martine na pivo...Ahoj Petře, jak jsi poznal , že jsem z Moravy?:D
Myslím, že společného máme víc než jen poslední rozchod, řekl bych i ty vztahy předtím. Nenávist je druhá porozchodová fáze,ale je lepší odpustit a úplně se od toho odprostit, protože i nenávist svazuje a brání se od expartnera odpoutat.
Básničku jsem četl, mně se líbila, zas tak tragicky bych to neviděl, já jsem blbnul víc, doprošoval, brečel,dnes toho lituju. Naštěstí jsem ustál touhu mu rozbít hubu, to bych ze sebe udělal úplného blba. No Reverend už je z toho úplně venku,jednou taky budem neboj.

To Martin: Martine na pivo asi nezajdeme, protože jsi určitě z Moravy, takže dost z ruky. Jinak máš pravdu společného máme asi dost. Hlavně co se bývalého vztahu týče. Už se Těšim až budu jako Reverend, až na tohle budu koukat s nadhledem a bude mě pouze mrazit v zádech. Já děkuji bohu že jsem byl natolik při smyslech, že jsem nedolejzal , akorát jsem jí složil tu depresivní básničku. Nejradši bych si utrhnul ruku v rameni za to. Udělal jsem ze sebe blbce. NJN Slovo zpátky nevezmeš, stejně jako nevezmeš zpátky výstřel z pistole a obojí dokáže zabít. Teď se jenom modlím, abych Jí nikde nepotkal, páč se moje obrovská láska změnila v nenávist. Což je super, ale musel bych se kousat do rtů, abych Jí něco peprnýho neřekl. Kriste pane soused ze zhora se vrátil a cinká lahváčema, to se zase opijou a budou souložit. Tak to mám po spaní :-) Já mu snad koupim novou postel. Ta jeho vrže jako revmatickej kloub :-)

To. Robert. Jseš naprosto normální.Pokud někoho opravdu miluješ,tak se přeci nemůžeš oklepat hned. Jak už tu bylo vícekrát psáno, to umí jenom emoční děvka. Nejhorší je, když si začneš v tom smutku libovat a dělat ze sebe chudinku. Chce se to opravdu zdravě naštvat. Přeci se nenecháš od někoho, kterému na Tobě nezáleží psychicky a fyzicky zničit. Já jakmile začnu vzpomínat na bejvalou, tak si okamžitě vynadam. Pokud to jde tak i nahlas a snažim se něco dělat, nebo myslim na to co budu dělat zítra a tak prostě najít si něco na co se těšim, i kdyby to měla bejt prkotina. On je život moc krátkej na to, aby sme se trápili lidmi, kteří nás mají na háku. Čím víc na ní budeš myslet tím to bude horší. Vím to podle sebe. Bojuju seč mi síly stačí. Dneska jsem si po dlouhé době vychutnal i oběd a měl jsem radost i z blbejch ředkviček co jsem si koupil. Mám z toho radost z toho důvodu, protože jsem na tom byl tak špatně, že jsem po rozchodu 10 dní nic nejedl. Zjisti při jakých příležitostech na ní myslíš a těm se vyhýbej. Tak to dělám já. Zatím musím zaklepat funguje to, i když mám slabé chvilky,ale tomu se nikdo neubrání. Nejsme stroje.

Holky stáhněte si z .ulož to. Divadelní hru. Jmenuje se to Můj báječný rozvod. Je to moc hezký.

Tak poslední dva dny opět těžká krize. A to už jsem byl docela v pohodě. Sedm měsíců od sebe a pořád to v hlavě nemám OK. A to jsme spolu nebyli ani půl roku. Asi fakt nejsem normální.

Tak poslední dva dny opět těžká krize. A to už jsem byl docela v pohodě. Sedm měsíců od sebe a pořád to v hlavě nemám OK. A to jsme spolu nebyli ani půl roku. Asi fakt nejsem normální.

Víte lidičky,když ty naše...Petro , ti co nás opuštějí si to většinou delší dobu připravují. A i u mne to bylo tak, že hledala plno důvodů k rozchodu a přitom hlavním důvodem byl někdo jiný. Oni si sami před sebou nechcou přiznat, že zklamali a v našich očích chtějí zůstat pořád dobří( pro případ neúspěšného nového vztahu), proto si myslí, že nový partner byl důsledek a ne příčina rozchodu.
Moc Ti nerozumím v tom, že přes všechno to trápení stojíš o jeho přátelství, možná už jsi dál,než my všichni tady, já to tedy nedokážu, po všech těch lží o to už ani nestojím. A to jsem si ji vážil víc než vlastní rodiče,ale asi proto to tak bolí.
Taky jsem přemýšlel, jestli ten vztah nebyl jen faleš,ale je to hloupost, myslím, že nikdo není dobrovolně v takovém vztahu,prostě se zamilovali a šli za hlasem svého srdce...nechť jim to dlouho vydrží, možná za další tři roky zjistí, že opět milují jiného:D Neboj bude líp nám všem:)Držte se.

Víte lidičky,když ty naše příběhy čtu,tak jsou všechny vlastně se stejným koncem,milujeme někoho koho vlastně ani neznáme a kdo nás nakonec zradí,že chce někdo ze vztahu odejít to se dá pochopit,nikoho nemůžeme nutit,aby zůstal,když nechce,ale co mně zaráží,že málokterý z těch co opouštějí dokážou jednat na rovinu,že řekne pravdu do očí,že nepodvádí,nepřetvařuje se,ale prostě čeká,tahá za nos a ubezpečuje,že je vše ok a pak přijde nečekaná rána,která toho milujícího doslova srazí k zemi:-(a ten co odejde je volný,nic ho nebolí,netrápí a zůstane jen jeden co prožívá bolest a trápí se vzpomínkami:-(prostě stejný scénář:-(a přesně jak řekla Lída,po rozchodu si člověk toho co odešel jenom idealizuje a vzpomíná jen na to hezké,jen u mně bohužel nic špatnýho na co bych mohla vzpomínat opravdu nebylo a byl to rozchod nerozchod,jakoby mi to všechno udělal schválně:-(Jinak včera jsem došla k závěru,že možná celý můj vztah byl jedna velká lež,že zřejmě umí takhle hezky oblbovat a šlo mu to tři roky a já nic nepoznala-miláčku sem miláčku tam,mám tě rád jako nikoho atd.a za celé ty tři roky jsem od něj nedostala žádný hodnotný dárek,čokoládu,kytky,to ano a byla jsem v sedmém nebi a proč to říkám?protože jsem se dověděla,že ta co mně nahradila dostala od něj po pár měsících vztahu prstýnek,já vím je to malichernost a nejsem ješitná ženská ani si na tomhle nezakládám,ale ranilo mně to,protože já mu za ten prstýnek nestála ani po 3letech vztahu:-(

Radko, je videt, ze to mas v hlave srovnane dobre a preji ti, abys co nejdriv nasla zase nekoho jineho.
Jsi silna zenska, co vsechno jsi zvladla, klobouk dolu!
Clovek si musi cenit vsech zkusenosti, ktere udelal a vsech hezkych chvil, ktere kdy s kym uzil. Kdyz nekdo nucene vypadne ze vztahu, idealizuje si ho.
Uzivej si svobody, podnikej vylety s kamaradkami a ver, ze se zase nekdo objevi, komu na tobe bude opravdu zalezet.

Mimochodem pro všechny tady - objevila jsem úžasnou knížku, koho by to zajímalo. Jmenuje se: Požádej a je ti dáno od Esther a Jerry Hicks - přečetla jsem jedním dechem ještě v nemocnici. Dalo mi to tu první sílu na překonání nejhoršího začátku a určitě se tím chci zabývat dál. Zkuste na ní juknout, pokud máte možnost. Mám takové zkušenosti, že hodně věřím většině z toho, co se v ní píše...

předchozími vztahy, po určité době, kdy všechno přebolí si uchovávám jen to hezké a žiju prostě dál. Nechci se zabývat tím špatným a živit si to v sobě. Jen jsem prostě asi neměla to správné štěstí na toho "pravého". Myslela jsem si to u toho posledního. On opravdu přesně vyhovoval mým představám. Jen jsem bohužel pro něj byla taková nálepka na právě ukončený letitý vztah a to není správné načasování. Myslím si, že se sám v sobě nevyznal a nebyl dostatečně srovnaný s minulostí. Sice tvrdil, že to měl v sobě srovnané už dlouho, jen neudělal ten poslední krok, který udělal v době, kdy mě poznal. Ale pak si zřejmě uvědomil, že zahodil tolik let - nevím. Jeho přátelé byli ze začátku dost nadšení. Nechápu, co se pak stalo. Ozvala se po dlouhé době ta jeho ex - a najednou jako by otočili. Najednou byly všechny původní pravdy někde jinde. Nerozumím tomu, ale důležité je, že já jsem prostě pro něj nebyla ta pravá. On to prostě necítil tak jako já i když samozřejmě začáteční zamilování bylo krásné. Ale najednou ochladl a už to nebylo ono. A to si prostě nikdo nevynutí. Přidaly i jeho pracovní problémy, které měl v poslední době.. prostě celkově špatné načasování...

Radko, odpovidam tobe,...Lído, děkuji ti za tvůj názor. Ale musím přiznat, že ani jeden z mých bývalých mužů, ani expřítel vůbec nebyli stejní. Manžel, se kterým jsem si zažila domácí násilí byl ten typ, jak píšeš dobrohloupý, ale neskutečně žárlivý, vadilo mu, že mám kolem sebe spoustu přátel - na ty jsem měla na rozdíl od partnerů velké štěstí - naopak v tomhle vztahu jsem byla ta akční spíš já, jemu mé aktivity vadily, měl obrovské komplexy, které si pak začal vybíjet právě tím, že mě začal mlátit. Bylo to vážně peklo na zemi. Posledního exmanžela jsem poznala díky tomu, že jsme dělali stejnou práci, což nás hodně sbližovalo. Byl to spíš pecivál, nejraděj vařil, měl rád domácí pohodu, televize, klid, byl v povaze pravý opak toho předchozího. Jen to pití byla jeho velká slabina - nepil pravidelně, o to to bylo horší - byl tzv. kvartální alkoholik, když ho to chytlo, tak to stálo za to. S ním jsem byla dalších 10 let a vcelku to byly hezké roky, když vynechám jeho občasné úlety a když zapomenu na ten konec, co se s ním dělo ve chvíli, kdy nastal problém s tím, že jsme vyhořeli a ze dne na den neměli kde bydlet a postupně oba přišli o práci - najednou to prostě už všechno neunesl a začal dělat průšvihy - prostě slaboch. Můj poslední expřítel byl první takhle akční, ale byl to abstinent, věkově o rok starší než já - myslím si že akorát. Rozdíl mezi námi byl v tom movitém - v tom jsi se trefila - on je podnikatel, takže žije v úplně jiných počtech, než já, která jsem se o sebe víceméně starala celý život sama bez jakékoliv pomoci a předchozí manžely jsem spíš často živila já, protože jsem mívala větší plat, než oni - po většinu mého života - neříkám, že úplně vždycky. Ale byla jsem to většinou já, kdo se prostě víc staral. Teď jsem poprvé zažila v tomhle určitou svobodu a bezstarostnost, i když jsme spolu nežili, pořád jsme byli každý ve svém, ale bylo to příjemné nedělat si starosti při výletech apod., jestli na to mám... Samozřejmě, že si v sobě to hezké hodlám uchovat, dělám to i s těmi

Radko, odpovidam tobe, protoze muzu byt tak v tvem veku. Vis, mne se zda, ze jsi si vybirala same akcni chlapy, no a ti maji zase tu stinnou stranku, ze piji, delaji dluhy nebo jsou preletavi. Kdybys mela od zacatku dobrohloupeho moulu, tak by sis to, cim jsi prosla, usetrila.

No, ale zase bys mela treba dobrohloupe moulovite deti - holky nebo kluky, ktere by kazda nevesta jen zneuzivala a cely zivot by sis rikala, ze ti neco uteklo (to je tak trochu muj pripad).

Kdyz jsi sama zminila, ze pratele tveho expritele se snazili vas rozestvat je to znamka toho, ze jste asi nebyli rovna dvojice. Bud vekove nebo co se tyce movitosti nebo zdravi.

A tak ja bych na tvem miste byla rada za ty hezke chvile, co jsi s nim prozila a do budoucna bych se poohlizela po nekom mene atraktivnim, kdo ti bude verny a oporou v zivote, ve zdravi i v nemoci.

RADKO-já vím jak to myslíš,ale já opravdu nedoufám,že se k sobě vrátíme ani se neuzavírám novým možnostem,já prostě už do žádného vztahu nepůjdu,protože už se nenajde někdo kdo by mně chytnul za srdce jako on a zase by mně někdo zklamal a to už nedovolím a nemám důvod dělat,že se neznáme,právě to by mi ubližovalo víc,protože jsem s ním prožila nejhezčí roky života a to,že mi ublížil jsem mu odpustila já sama,takže je s jinou a já mám svůj život,je mi to líto pořád a chybí mi,ale nemám důvod ho zazdít úplně,chtěl jít,tak šel,ale když zavolá nebo napíše nemám důvod ho ignorovat,protože mně to vždy potěší,já sama ho nevyhledávám,takže je to pouze jeho iniciativa a já si přála,aby jsme zůstali kamarádi,jeho prostě ze srdce nevymáznu ani když se už třeba neozve,takže násilím ho ze svého života opravdu odstraňovat nebudu,zkusila jsem to a nepomohlo mi to,je mi líp teď,když máme kamarádsky vztah.A když by se přece jenom našel někdo kdo by mně chytnul za srdce jako on,tak bude první komu to řeknu:-)tobě moc držím palce taky

a že mi to pomůže nebýt pořád sama se svýma myšlenkama. Jenže šok - jdu na kontrolu až za 3 týdny a tak mě čekají další 3 týdny samoty, kdy tady fakt někdy šílím. Poctivě se snažím zakazovat si hezké vzpomínky a myslet na cokoliv, co je s ním spojené. Snažím se aspoň trošku číst, i když mi to moc nejde, moc dlouho se nevydržím soustředit, snažím se připravovat se a plánovat si, co všechno budu dělat, až budu uschopněná. Stahuju si hudbu a třídím fotky a prostě se pořád snažím zaměstnávat mysl jiným směrem. Příští týden jsem objednaná k psycholožce, tak jsem zvědavá, jestli mi pomůže se někam pohnout z tohoto místa. Určitě odmítám antidepresiva, ale hodlám ze sebe vyčistit všechnu minulost a jít dál. Zkus to taky Petro, uvidíš, že se ti hodně uleví. Moc ti držím palce...

Petro, Petře, Martine - moc vám všem děkuji za podporu. Je to fakt příjemné, že si tu člověk může vylít aspoň trošku srdce a navíc vidí, že s tím i vy všichni bojujete - každý po svém. Myslím, že Martin a Petr to vzali za ten nejlepší konec. Petro, zkus ještě přehodnotit ty svůj postoj. Vím moc dobře, že je to hodně hodně těžké. Pro mne byl můj poslední exmanžel také nejlepší přítel, také jsme byli v nepředstavitelné harmonii (pokud byl střízlivý a nedělal zrovna další a další průsery), také když jsme se po roce od rozvodu náhodou potkali jsem znovu cítila ten závan toho, co mi celý ten rok od rozvodu tak strašně chybělo. I přes to, že jsme se celý rok ani jeden nekontaktoval, tak jsme si pořád měli toho tolik co říct, zase jsem do toho spadla a nějaký čas jsme se stýkali - já byla zrovna po té těžké operaci a jeho občasná přítomnost mi hodně pomáhala. Ale nikam to nevedlo. Zase jsem byla blokovaná a žádná perspektiva do budoucna. Tak jsem se sebrala, odešla do Prahy, změnila práci, šla bydlet na ubytovnu a i on když za mnou do Prahy naposled přijel, tak mi řekl, že si zažádal o překlad do Prahy, že by chtěl zase se mnou být a zase to byla jen lež a zase zmizel a už jsem ho od té doby neviděla. A už ho ani nikdy vidět nechci. Teprve potom jsem byla schopná se z toho dostat a otevřít se opravdu cele novým možnostem. Věř, že tě to opravdu silně blokuje a jakmile to uzavřeš, tak se teprve pohneš z místa i když je to opravdu tak těžké, že si člověk říká, co je horší. Já se i teď tady díky vám všem a vašim příspěvkům držím zuby nehty, abych svého expřítele nekontaktovala. Zatím se držím, ale je to někdy hodně těžké. Jsou dny, kdy si v sobě živím vztek a zlobím se na něj a jsou dny, kdy se probudím, protože se mi o něm zdá a už neusnu - zrovna včera jsem byla vzhůru už od 3.30h a celý den jsem na něj myslela. Je mi to hodně líto a strašně mi chybí, ale nikdy v životě se nesnížím k tomu, abych se doprošovala čehokoliv. Není mi lehko, už jsem si myslela, že půjdu už do práce

To: Reverend. Máš pravdu,...
Petře, dalšího vztahu se neboj, až příjde čas tak to prostě bude a ona tě bude mít ráda právě kvůli motorce, fitku, sportu, práci.... (nebo čemukoliv z tvých koníčků), bude tě za to uznávat a bude ji to s tebou bavit. Nejde o to, že do dalšího vztahu půjdeš poznamenanej - ale o něco jiného, ty tam půjdeš se zkušeností a to je deviza jak pro tebe, tak taky něco, co tvá budoucí přítelkyně ocení, resp. bude to dobré pro vztah - pro rovnocenný vztah a ne pro vztah, kde jeden může vše a druhý je fackovací panák. Nic se neboj s kámošema to bude v pohodě, to, že jsi na ně "kašlal" ti odpustěj a navíc, příjdou další přátelé. Každopádně tvůj rozchod lidi okolo tebe pěkně protřídí:
A)lidi kteří budou na její straně (jak to s ním mohla vydržet??)
B)neutrální lidi - alibisti (vaše věc, je nám to jedno) - to je nejpočetnější skupina
C)a těch kterých je nejmíň - ti kteří znají pravdu a ví jak se k tobě zachovala a jak ti to ublížilo.
Jinak je super, že jsi vysadil antidepresiva a že něco děláš a jsi "v pohybu".

RADKO-jak jsem si teď přečetla co všechno si prožila,začínám mít pocit,že zlé věci se dějí jen dobrým lidem a osud je pořád zkouší a tebe dvojnásob:-(možná se ti teď zdá,že už nemáš sílu,ale ty jí máš hodně a věřím,že zase vstaneš a bude ti fajn,mrzí mně tvůj poslední vztah,že nevyšel:-(
MARTIN-to že "šuká" s jinou mi je teď tak nějak už jedno,to neznamená,že mně nemá rád,nějaké city i z jeho strany ještě zůstali,my si pořád rozumíme a když s ním přestanu mluvit nebude mi líp,protože když jsme spolu nemluvili nebylo mi vůbec líp,líp mi začalo být právě až když jsme kousek po kousku začali skládat zpět aspoň přátelství,když mi dal najevo,že ještě pro něj existuji,až to mi pomohlo normálně fungovat,protože jak už jsem tady někde psala,každému pomáhá něco jiného,takže je to ironie,ale pomáhá mi vlastně on sám se z toho dostat.A jestli s ním mluvit budu nebo ne,stejně nezapomenu,takže kontakt s ním mi spíš pomáhá než ubližuje a ozývá se on sám,já nepíšu ani nevolám ani už nehypnotizuji telefon jestli se ozve,prostě kamarádi,i když samozřejmě vrátit čas bych chtěla a mazlit se sním,ale začít znovu už ne,nevěřila bych mu

Petro, připomíná mi to mě, když jsem kamarádům brečel,jak je úžasná, co mi přesto všechno pořád píše v mailech, jak jsme plánovali, milovali se .....a oni jen suše odpověděli" má to jen malou chybičku, šuká teď s jiným". Vím, že toto si slyšet nechtěla,ale kdyby Tě měl rád, tak je s Tebou. A to,že se Ti ozývá, je jen jeho pojistka, na případný neúspěch jeho nového vztahu. Až Ti zase bude psát, neodpovídej nebo mu napiš, ať už Tě nekontaktuje, je to cesta do pekel, vím jak je to těžké, také pořád miluji ex,ale takto se nepohneš z místa.

Petře, když si čtu tvé příspěvky, mám pocit,jako bych je psal já:) Nezajdem na pivo?:D

Radko, po tom všem, co jsi zažila...klobouk dolů. Nevím, proč je život k někomu tak krutý a někdo zas oj..ává druhé( tím nemyslím naše politiky, ti oje.ávají nás všechny). Musíme doufat, že bude líp:)