ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

MARTINE-je to tak,mně tajil...Petro, to chceš říct, že s Tebou chodil a rok měl jinou?? A ty sny o nevěře se Ti zdály ten poslední rok? Pořád je s ní?Chlapi takoví nebývají:(Nebo aspoň většina. Chjo, proč ty vztahy jsou tak složité. Někdy by bylo jednodušší vše řešit silou:)

MARTINE-je to tak,mně tajil novou partnerku skoro rok,takže byl to pro mně šok velký a bolestivý,proto už nemám sílu věřit nikomu a ničemu

MARTINE-no kluci kde vězíte?:-)tak jsme si s Radkou udělali dámskou jízdu:-)ale chyběli jste nám nebojte:-)
No já myslím,že oproti Radčiným zkušenostem jsou všechny problémy malicherné.Ale každý si něco nosí,každý má jiné trápení,takže stydno ti určitě nemusí být,protože tě momentálně bolí rozchod a příště to zase může být něco jiného a proto jsme tady na této diskuzi,aby jsme se podělili

Holky, koukám, že jste tu měly dámský klub:) Musím uznat, že naše problémy jsou malicherné a je mi stydno, nevím,jestli raději nemám mlčet. Skláním se před vámi obdivuji vaši sílu...určitě každá ještě zažijete štestí a lásku, musíte věřit a ono to vyjde:)

Ona mi Martine přesný...Petře k té básničce.....jsi frajer.To bych nesvedl ani za rok,určitě se to holkám líbí. A vím, že se u Tebe mísí hněv s láskou,asi Tě zklamu,ale myslím, že ji pořád miluješ.Ale jsi na dobré cestě. To že k Tobě nebyla upřímná...už jsem to tu psal, nechcou si u nás úplně zavřít vrátka(tak o novém partnerovi mlčí).

Tak středočeský kraj na...RADKO-no hledám už i mimo obor,prostě cokoliv i brigádu,ale fakt zoufalá situace,životopis mám všude možně,píšu i do firem kde nikoho nehledají jen aby si prostě dali můj životopis do databáze,pohovory mám zmáknuté i průvodní dopisy a napsaný životopis,ale prostě není ho kam poslat,to se mi fakt ještě nikdy nestalo,vždy jsem našla práci hned a prostě bylo na výběr,teď fakt nevím co se stalo,při mateřské jsem si chodila přivydělávat a dokládala jsem zboží,teď prostě ani tam není místo,takže sleduji všechny možné stránky a posílám a posílám,protože mi práce moc chybí a to jsem doma měsíc.Takže žádné práce se nebojím ani té manuální.No já taky na jazyky moc nejsem,umím akorát anglicky a to jen základ,komunikativně už ne,protože jsem ho nikdy v práci nepotřebovala,akorát tak napsat mejla to zvládnu anglicky,ale mluvit ne.

Tak středočeský kraj na tom ještě snad tak zle není ne? To dojíždění tě možná nakonec stejně nemine, protože administrativa je zrovna obor, ve kterém se hledá hodně těžko. Ale může se to obalamutit tím, že zatím vezmeš cokoliv a pak se časem uvidí. Když jsem přišla sem do Prahy, tak jsem odešla z hodně jisté práce také z administrativy a šla jsem úplně do jiného oboru. A firma zkrachovala. Byla to katastrofa, v té době jsem ještě platila hypotéku a pak tady bydlení v Praze.. taky jsem dlouho nemohla nic najít - v Praze jsou hodně zaměření na jazyky - které bohužel naše generace nemá a zaměstnavatelé tu mají z čeho vybírat - je tu hodně mladých lidí. Chvíli jsem se plácala po různých brigádách, až se mi povedlo se dostat aspoň na kasu na brigádu - už to bylo slušnější. Po pár měsících mi dali i smlouvu a já se uvolnila a uklidnila i když to finančně nebylo zrovna nic moc, ale už to nebyla taková katastrofa. Hele a pak najednou (jak jsem v té zoufalé době posílala životopisy kam se dalo), tak najednou mi přišla naprosto nečekaně nabídka v jakou jsem už ani nedoufala a jsem zpět ve svém oboru. Ale přišlo to v době, kdy jsem se tak nějak smířila s tím, že holt už zůstanu u něčeho jiného a mimochodem i tam mi zrovna ve stejnou dobu nabídli postup...tak to nevzdávej ani ty a klidně vem do začátku i něco jiného, pokud se něco naskytne. Můžeš si nechat životopisy na různých portálech, můžeš si nechat zasílat nabídky, můžeš zkusit rekvalifikaci, pokud jsi na pracáku - za to je i lepší podpora, než když jsi jen v evidenci - zkus stránky mpsv - tam je hodně informací. Jsou různé portály na práci, jak psát správně životopis, jak si hledat práci, jak probíhají pohovory...zkrátka, jak si najít práci.

RADKA-myslela jsem spíš nápady jak si obveselit život,jak prostě žít a těšit se ze života,jen prostě pořád něco řeším:-(na podnikání už kašlu, já pracuju od skončení školy v administrativě,dále jsem léta pracovala na celnici,což byla práce kterou jsem milovala,jen jsem pak byla přeřazena dál a kvůli malé jsem nemohla dojíždět a musela jsme skončit a nechala se ukecat na práci jako oSVČ a v červenci jsem s tím skončila a hledám prostě normální práci na normální úvazek.Středočeský kraj cca 50km od Prahy

A můžu se tě zeptat na tvůj obor v jakém jsi pracovala? A co ty tvé nápady? Ty by se nedaly zrealizovat? Pokud to nechceš psát tady veřejně, můžem se domluvit i jinak. Jsi teď na pracáku? Jsou možnosti rekvalifikací, existují i možnosti dotací na podnikání, dá se leccos. Určitě, jestli jsi plná nápadů, tak se s tím dá něco dělat. Odkud jsi? (kvůli lokalitě zaměstnání)

Já vím, doba není lehká....RADKO-díky,je až neuvěřitelné jak jsi silná žena jak i přes svoje trápení dokážeš povzbudit ostatní,i teď když vím co máš za sebou ty,tak prostě svoje trápení vidím jako naprosto malicherné:-(a holt budu muset vydržet,protože opravdu může být i hůř,stačí mi tohle zklamání,dal mi vše co mi tak chybělo,lásku jakou jsem nikdy nezažila se vším co k ní patří a nakonec stejně přišlo zklamání,takže fakt není v ničem žádná jistota.Teď jsem se upnula na tu práci a hledám a hledám,jen nejhorší je,že ani pořádně není kam ten životopis poslat a někam daleko kvůli malé dojíždět nemůžu,takže já jsem pořád něčím svázaná a přitom bych měla tolik nápadů,elánu,tolik chuť žít,ale prostě nemůžu

Já vím, doba není lehká. A je kolem nás spousta trápení, takže jde o to vybrat si, které je snesitelnější. Máš to v hlavě srovnané a je to samozřejmě tvůj život a máš zodpovědnost. I tak ti moc držím palce a neboj, práci seženeš až tomu budeš už nejmíň věřit, tak to přijde - je to jako se vším. Hlavně ani to nevzdávej a posílej životopisy a zkoušej, co se dá. A bojuj u toho i za sebe i v tom manželství to jde. Měj se ráda a važ si sama sebe. Dokázala jsi toho také hodně podle tvých slov, tak na to nezapomínej.

Rozumím ti a vím moc...RADKO-děkuji,ale ty jsi byla na tom mnohem hůř,protože tě bil a týral,takže to bych nelenila ani vteřinu a utekla od něj,takže to by mi dítě určitě vyčítalo,že jsem s takovým člověkem zůstala,ale manžel je jinak v pohodě a skvělý táta a dcerka je na něj hodně vázaná,takže mně by ten odchod jednou vyčítala kor kdyby se mnou třela bídu,protože vím co je přijít o práci,vím co je když se ti v další práci nedaří a není teď vůbec žádná jistota a manžel mně teď prakticky živí a já už měsíc scháním jinou práci a nemůžu sehnat,to se mi ještě nestalo,protože jsem vždycky práci měla a právě s vidinou větších peněz a že bych mohla z nenaplněného manželství odejít a uživit sebe i dítě sama jsem začala pracovat jako oSVČ a dopadlo to špatně,takže kdybych teď byla sama,tak je to v háji:-(tři roky vztahu ve který jsem věřila jsou taky v háji,takže opravdu je taková doba,že není žádná jistota a musí člověk zvážit jestli to nebo ono by byla výhra

Rozumím ti a vím moc dobře, jak je to těžké. Vím, že dítě drží tak, že dokážeš sama v sobě překousnout tu vnitřní bolest z nenaplněného vztahu. Ale s odstupem už taky vím, že to, že mně drželo v tom tyranském manželství to, že mám holky, o které bych se nedokázala sama postarat, také jsem se neskutečně bála, že to nezvládnu finančně, také jsem nikdy v nikom neměla oporu, navíc jsem riskovala, že ex ublíží holkám a mně vyhrožoval, že mě zabije...když jsem pak podala žádost o rozvod a dostala se mu do ruky, bylo to fakt strašný. Ale víš co byl pak paradox? Že po letech mi holky řekly, že to období, kdy jsem to vyhrála a rozvedla se a byla jen s nima sama, v to období, kdy ony byly celé dny doma samy, protože jsem dělala na směny, byly doma i noci samy a pak když jsem šla do toho kurzu, kde jsem si zvyšovala kvalifikaci, tak to bylo tak, že jsem každé ráno jezdila ve 4h ráno a vracela se po 21h večer a holky musely všechno zvládat samy - bylo jim 9 a 10 let, ta starší chtěla na gympl - musela si všechno sama vyběhat a zařídit...tak paradoxně na tohle období vždycky vzpomínaly úplně nejraděj a já si tolik vyčítala, do čeho jsem je zatáhla. Ale i z nich spadl ten všeobjímající stres a i ony byly najednou volné. A i když byly na tolik věcí samy, tak byly pyšné na to, že to všechno také zvládají. Těžko se to vysvětluje, dokud to člověk nevidí až zpětně. Dnes vím, že jsem to měla udělat mnohem dřív. Bojuj sama za sebe - dítě vyroste a jednou ti to může vyčíst. A ty jsi taky silná - cítím to. Vím, že jsi schopná to zvládnout a věřím tomu. Kdybys potřebovala poradit s některými věcmi, můžu ti někdy na sebe dát mail - v některých zákonech se trošku vyznám...Vím, že jsi schopná to i finančně zvládnout sama i když to lehké není, ale je to osvobozující.

Péťo, to není pravda - ty...RADKO-víš teď když jsem zažila tohle zklamání a bylo to mé největší zklamání v životě a když čtu ty tisíce příběhů velkých lásek a pak bolestivý rozchod,tak asi si člověk nemá z čeho vybírat a má asi žít to co má.Můj manžel je hodný,nikdy mně nebil,netýral,je výborný táta,ale není mi oporou jako partner a teď opravdu vím,že můžu z bláta do louže.Já se vdala mladičká a nebyla jsem ani těhotná,prostě z lásky,imponovalo mi,že je manžel starší,viděla jsem v něm jakousi ochranu,byla jsem zamilovaná a vdaním jsem na sebe převzala zodpovědnost za všechno,za sebe,za něj i za společné problémy a i za dítě.Vše jsem musela řešit sama,žádná ochrana ani opora,sehnala jsem bydlení já,vyřídila úvěr já,když jsem měla svůj problém vyřeš si ho sama,společný vyřeš si ho sama,prostě manžel byl,ale já vlastně vše řešila sama.Já jsem například hrozný mazel,nedělá mi problém jít ruka v ruce,políbit lásku na veřejnosti,přitulit se,mazlit se a v sexu si sebevědomě troufám říct,že jsem dračice,manžel není romantik a já to přehlížela,takže jemu vadilo držet se za ruce,políbit mně někde venku,vše co jsem udělala bylo špatně,pořád mi vyčítal peníze a já lítala jako hadr a dělala vše jak chtěl on,on uvaří,uklidí,postará se o dítě,v tomhle je skvělý,ale když jsou problémy,tak sem na ně sama a vždy za vše můžu já,takže zlom nastal po letech manželství kdy jsem byla v práci sexuálně obtěžována a odrazilo se to i na mé váze a zdraví a manžel nic neudělal,já chtěla z té práce odejít a on mi řekl že to neutáhnem z jednoho platu a já tam trpěla další tři měsíce a to byla pro mně poslední kapka a já manžela přestala milovat...jenomže asi nevyskočím nikde a sama žít opravdu nemůžu,protože opravdu bych to finančně sama nezvládla a dítěti nechci ničit život,protože dokud jsme spolu,tak má všechno i domov,takže hlavně kvůli dítěti.A po tomhle zklamání už nevěřím nikomu a ničemu,prostě můžu dopadnout i hůř

Péťo, to není pravda - ty máš teprve všechno před sebou a ty to určitě nevzdávej. Mně bylo 32, byla jsem s dvěma malýma holkama a potkala toho posledního manžela. A po něm jsem zůstala s hypotékou na krku a i z toho jsem se vylízala. Všechno se dá - jen to ty nevzdávej. Jsi pořád ještě hodně mladá!!!! Svou velkou lásku ber jako hezkou vzpomínku, vyřeš manželství, osvoboď se a jdi dál...Půjde to uvidíš. Vždycky to jde, ale musíš sama chtít. Musíš se na to naprogramovat, že to opravdu chceš.

Péťo, musím být taky...RADKO-takhle nemysli,jsi svobodná a na věku nezáleží,najde se ještě takový a ty budeš mít teď čas na sebe a je jedno jak dlouho,ale prostě dáš si dokupy svůj život od základu a už jsi s tím začala a to bude cesta k tvému úspěchu,mně je sice něco málo přes 30,ale já mám svázané ruce jinýma věcma,takže já už nemůžu nic a velkou lásku jsem už prožila,teď už budu řešit jenom problémy

Péťo, musím být taky trošku realista. V mé věkové kategorii už není tak velká pravděpodobnost ještě najít lásku na celý život. Budu ráda, když vůbec něco, co se nějaké lásce bude podobat potkám. Ale myslím, že pokud ano, tak budu ráda i za to. Leda, že si ještě počkám na ten věk, až ti hodní chlapi ovdoví - je to drsný co? Ale psycholožka mi to včera řekla docela natvrdo...

Máma mě taky hrozně...RADKO-tak to je hrozný a je mi to moc líto:-(to se není co divit,že to nosíš v sobě a nedokážeš na to zapomenout a bolí to pořád,vždyt to byla máma:-(pak za tvé trápení,které tě provází celý tvůj život může hlavně ona:-(ta psycholožka to z tebe všechno vytáhne,bude to na víc sezení,ale dostane tě z toho a uleví se ti a pak se to odrazí na všem a potkáš lásku na celý život

Máma mě taky hrozně mlátila. Dokázala mě mlátit vším, co jí zrovna přišlo pod ruku - většinou, když jí popadl nějaký její vlastní vztek, který si potřebovala na někom vybít. A dokud neviděla krev, tak se neuklidnila. Dokázala mě shodit na zem a kopat do mě - to nebyly takové ty normální výprasky...Ona mi nikdy nedala svou lásku - ani kousek

Já vím, jak jsi to Péťo...RADKO-naprosto ti rozumím,některé zklamání člověk tak nějak přežije,že mu to pak ani nepřijde jako zklamání a někdy je to taková rána,jako teď,že se z toho člověk bude dostávat léta.S mamkou tam asi byla u tebe nějaká křivda z dětství a vzhledem k tomu,že to byl tvůj nejbližší člověk,tvá krev,tak o to víc to bolí a nemůžeš to překousnout,ale já myslím,že tě z toho ta psycholožka dostane,hodně pomáhá i kinezilogie,tam tě totálně odblokují,protože strašně moc věcí se ukládá do podvědomí a s tím pak člověk žije a od toho se hodně věcí odráží