ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

ženo, pokusím se svůj život porovnat s tvým.
Co se týká mých dvou manželství, byla jsem vždycky motor, organizátor a živitel.
Byla jsem vždycky ta, která musela všechno vymyslet a zrealizovat, postarala se o děti, o bydlení, o jídlo...
Pravděpodobně jsem si ale pokaždé vybrala špatného muže, tj. takového, který to vůbec neměl rád.
Pokud zmiňuješ nemoc, tak s tou jsem byla jako vdaná docela sama.
To, co jsem v životě hledala, mi dal jen přítel, který mě před dvěma lety opustil, jen on sáhl až na dno mé duše a zjistil, co bylo třeba, aby pak splnil všechny mé sny, i ty nejtajnější.
Po tom, kdy jsem v životě ztratila všechno, na čem mi záleželo, nemám vůbec pocit, že bych měla nějakou stabilitu. Spíš to vidím tak, že dožiju jak se dá.
Pravda ale je, že i to jde, našla jsem ve své samotě zalíbení.
A dokud na mě neprší a nemám hlad, nebudu si stěžovat.
Mám spoustu krásných vzpomínek.

ženo - ty by sis mohla...Díky za hezká slova. Ale je to o osobní zkušenosti (kterou má hodně lidí, i ty sama) draze zaplacené. Slzami, roky života, probdělými nocemi, týráním sama sebe hledáním chyby, zdravím a hlavně ztrátou důvěry k dosud nejbližšímu člověku a naprostou deziluzí. Je toho mnohem víc, týká se to i rozpadu širší rodiny, existenčních starostí a praktických věcí, toho jak to zasáhlo a poznamenalo děti a ostatní členy rodiny, je to o ztrátě některých přátel, nebo "takypřátel". O tváři milované osoby, kterou jsme do té doby neznali, o charakteru všech zúčastněných.
Ale naučila jsem se (snad) vidět klad i v tomhle. To co po té smršti zůstalo má větší stabilitu a hned tak mě něco nezaskočí. To není málo a nakonec jsem ráda, že to tak je. Občas si třeba představím, že se mnou ex zůstal a já onemocněla s ním po boku. O hodně let starší, o další roky s ním šťastnější a tedy závislejší a on se stejnou "opravdovou životní láskou", kterou zahrnul mojí následnici. Jde mi mráz po zádech!
Jsem si jistá, že takhle to je lepší, i když tehdy mi to tak nepřipadalo.
A nemám ráda utrpení a bolest. Dodnes si pamatuju tu svou, tehdy. Tak se snažím ulevit těm, co to prožívají teď. A moc dobře vím, že každý to má jinak a že můžu poradit jen to, co pomáhalo mě osobně. Jediné co je pro všechny společné je blahodárné působení času, i když ta doba je individuální.
Ještě k těm rokům, já se cítím vyrovnanější, čím jsem starší (i když se taky ledasčím trápím), přesto že se po fyzické stránce cítím hůř. Je to lepší než naopak, aspoň pro mě. Třebaže bych samozřejmě nejvíc uvítala cítit se dobře po všech stránkách, pokud bych si jó musela vybrat, tak tuhle variantu.

ženo - ty by sis mohla otevřít poradnu, máš to všechno v hlavě tak pěkně srovnané a ještě lépe to dovedeš napsat.
Rozesmála mě zmínka 007 o vlastním věku, ale uvědomila jsem si, jak těžko jsem kdysi dávno nesla třicáté narozeniny, zato čtyřicáté jsem překonala docela lehce, i přesto, že jsem tehdy vůbec netušila, že nejkrásnější roky teprve přijdou.
Ráda bych poskytla 007 nějakou útěchu, ale myslím, že lépe napsaný návod, jaký dala žena, nesvedu.

Bohužel jsem ten typ,který...tu bolest za tebe nikdo neodtrpí, ale pokusím se dát radu z praxe. Zkus se zaměřit na kratší časové úseky, tak jak ti to bude vyhovovat, stanovit si vždycky bod, na který se vždy nasměruješ. Třeba že večer dávají tvůj oblíbený film, kamarád tě pozval na pivo, dítě píše písemku, nebo ho jdeš doprovodit na kroužek. Zkus žít od drobnosti k další a postupně zjistíš, ře intervaly se prodlužují. S dětmi je to těžké, nejspíš budou malé, předškoláci nebo první stupeň. Je dobře že jsi s nimi co nejvíc. Asi si neuvědomuješ, že tě to dobře vybavuje do budoucna. Budou se postupně osamostatňovat. Setkíní s tebou můžou být pro ně příjemná a ty nebudeš utahaný táta, co přijde domů a chce mít klid. Když budeš mít jen trochu štěstí, tak ve chvíli, kdy se začnou děti od otravujících rodičů odtahovat a vyhledávat aktivity co nejdál od nich, ty můžeš být ten, kterého naopak vyhledávají a rádi se s ním vidí. Tím nemyslím, aby ses jim podbízel, ale jestli jim s tebou bude příjemně, tak to bude plus pro ně i tebe. Až pak budou dospělé, může ten vztah pokračovat ve stejné linii důvěry a milých setkání a věř, že to u dospělých dětí a rodičů nebývá vždycky. A ti, co se mají rádi se často setkávají jen při určitách příležitostech - svátky, nedělní oběd atd. Ale málokdo třeba zajde s rodičem jen tak do kina, na pivo, jen tak na kus řeči zacvičit si...
Tvoje děti a ty to ale můžete mít už zažité a prakticky své zvyky neměnit, pokud se k takovému stavu, kdy bude setkávání pořád příjemné, propracujete.
Je to sice slabá útěcha teď, kdy ti děti tolik schází a kdy bys s nimi nejraděi byl pořád, ale víc ti neumím nabídnout. Na rozdíl od jiného je ale tohle fakt a jestli budeš na vztahu s dětmi dál pracovat, tak se o něm sám jednou přesvědčíš.
A ty tvé roky jsou opravdu hezké, i když to tak momentálně nevypadá. Ale nejsi už žádný jeliman, máš zkušenosti a přitom nejsi dědek a dlouho ještě nebudeš. To není špatný základ do dalších let.

Čas jistě pomáhá a tedy...Bohužel jsem ten typ,který se bude otřepávat dlouho.Ano,nechybí mi jen ona,ale i děti.Snažim se s nimi vidět každý den alespon chvíli.Ale není to to pravé.

Samaro, možná tomu...To je právě to,říkal jsem si,za rok to bude v poho a ono nic.Cas je asi dobrý lékař,ale léčí opravdu pomalu.A docela jsi mě rozesmála.Mám po třicítce a mladě už opravdu nevypadám.I když ríká se,že to jsou nejkrásnější léta,tak nevím.

Ahoj,tedy pokud mohu tykat.I...Čas jistě pomáhá a tedy pomůže i tobě. Ale 11 let se nedá "zahodit" během jediného roku, zvlášť když člověk ztratí nejen jistotu života s partnerem, ale i každodenní styk s dětmi. A každý jsme nastavený jinak, někdo je schopen "otřepat se" poměrně brzy, jiný v řádu měsíců, jiný zas let. Mě samotné to trvalo nějaký ten rok, ale byla jsem "rozejita" po 20 letech. Na druhou stranu jsem netrpěla tím, že by ex odvedl děti, i když i to bylo tenkrát ze začátku ve hře. Jestli ale navštěvuješ psychologa, děláš dobře, člověk má dělat všechno, co mu pomáhá unést to břemeno, které mu bylo naloženo.
Pro Samaru - nejde o to provokovat, nebo rozhodit partnera. Prvotní je opravdu ta opora, že s sebou někoho člověk má. Pocit viny ten, kdo opouští většinou nemá, pokud tvrdí že ano, bývá to součástí proslovu k opouštěnému, aby sám nevypadal tak sobecky. Ani nejde o to, že by si mohl myslet že ti neublížil. Pokud tě opustil kvůli jiné, tak se může nanejvýš zamyslet, jestli udělal správně. Jiný muž po tvém boku může být nezávazný, ale naznačuje, že v tobě někdo našel kvality, které ex evidentně přehlédl. Taky může /ale nemusí/ zapracovat i jistá žárlivost, která kupodivu občas zacloumá i těmi, kdo opustili. To není z mé hlavy, kdysi mi totéž říkal psycholog. Neměla jsem na něco podobného stejně jako ty ani pomyšlení, ale po pár letech zapracovala náhoda. Můj ex mě zahlédl na jediném rodinném setkání, kdy jsme se viděli. Bavila jsem se s pohledným mužem kterého neznal, kolegou jedné mé dcery. Evidentně se mu rozvířila kolečka v hlavě, jak usilovně přemýšlel, kdo to může být a jak jsem k takovému sympaťákovi vůbec přišla. Navíc byl můj "partner" velmi galantní, lehce mladší a protože ex za ty roky, co jsme se neviděli hodně sešel, tak rozdíl mezi nimi byl dokonalý. Byl to pro mě příjemný pocit, i po těch letech a jsem ráda, že jsem viděla chlapíka, pro kterého jsem si málem vyplakala oči, jak mu vrtá hlavou "co, kdo a jak"

Nevím, jestli tohle je...Samaro, možná tomu nevěříš, ale možná by ho to rozhodilo, některým mužům imponují sebevědomé ženy, které si dovedou poradit.
Ty znáš sice svého přítele nejlépe, ale jsi teď citlivější než obvykle a třeba to všechno nevidíš docela reálně.
Ostatně - vyhnout se spolešným akcím je jistota.
A pro 007 - milovat ještě rok po prožitých 11 letech je celkem v normě. Je to slabá útěcha, s tím časem, ale bohužel čas je jediný, kdo to může spravit. A protože jsi ještě mladý, spravit to může i nová láska. Věř, že zase bude líp.

Neloučím, jen si myslím,...Ahoj,tedy pokud mohu tykat.I kdyz tady v tom nemusime delat asi rozdil.Beres ohledy na muze.Prostor jste nam urcite nevzaly,jen to hodne asi nechavame v sobe.Vzdyt jsme silne osobnosti.Nejsme,mam toho za sebou dost,ale odchod pritelkyne po 11 letech a dvou detech me dostal na DNo.Ani smrt meho velkeho kamarada na motorce me nedostala k praskum a psycolozce.Omlouvam se,pisu to z mobilu a nejsou tady carky a hacky.Vsichni tady pisete o case,ale ja ji miluji i po roce po rozchodu.Dostanu se z toho nekdy?

Dana BUAHOVÁ
603 830 674
...Podpal pipko!

Dana BUAHOVÁ
603 830 674
NABÍZÍM MYCÍ PROSTŘEDKY ZA NÍZKÉ CENY
PROVÁDÍM ÚKLID ,ČIŠTĚNÍ KOBERCŮ,kOUPELEN,kOUPELNOVÝCH ZÁSTĚN
vŠE jAKO NOVÉ
volejte:i zapujčuji stroje atd.

Závislost na: chatování, dobré jídlo, ICQ, internet, kamarádi, Lide.cz, móda, muzika, pc hry, sex, televize

Jazyky: čeština

rada jsi budu někim psat
Co nesnáším: ulhane chlapi

Oblíbené jídlo: svičkovou
Oblíbený film: ruřovka
Oblíbená kniha: časopise
vrátit na základku čestino!!!!!!!!

tie bola yosáára kopřiva

Já bych volila cestu chodit...Nevím, jestli tohle je úplně dobrý nápad. Nechci, aby to vypadalo, že se snažím za každou cenu provokovat... Navíc si nemyslím, že by expřítele rozhodilo, kdyby mě viděl s jiným chlapem. Spíš si myslím, že by byl rád, protože by to bral tak, že už nemusí mít pocit viny (jestli tedy nějaký vůbec měl) a že mi vlastně vůbec neublížil...

Suverénka rozhodně nejsem....Já bych volila cestu chodit na akce které chceš absolvovat s kamarádem. Nejlépe takovým, kterého bývalý přítel nezná, třeba vzdáleným bratrancem, bratrem přítelkyně, kolegou studentem. Jednak by ses necítila na akci sama a měla oporu, jednak by bývalému příteli nezaškodilo vidět tě s někým jiným a trochu si lámat hlavu kdo tě to doprovází, pokud byste se náhodou potkali. A pokud byste se tam nesetkali, píšeš že akce pořádají přátele vás obou a tamtamy bijí rychle. Tenhle důvod je sice trochu zlomyslný, ale jen doplňuje ten předchozí - mít s sebou oporu.

http://www.kartytarotvyklad.cz/

Kniha je lék na všechno

Dobrý den,
rád bych Vás pozval na nový knižní portál:
Literarium.cz, Co na literariu najdete? Recenze knížek od známých kritiků a novinářů - ale taky třeba od Marka Ebena,Martina Němce či Haliny Pawlowské. Zábavné video s jubilujícím spisovatelem Vladimírem Páralem.Tabulky TOP10 ze známých knihkupectví a distribučních firem. A články o knihách a lidech kolem knih psaných z různých úhlů pohledu.
Rádi Vás tam všechny uvidíme.

Ahoj já s přítelem čekám prcka a načapala sem ho unás doma v posteli s jinou a nevím zda si mám mimčo nechat já už sem v 10 tejdnu a eště sem mu to neřekla.Myslíte si že se ten vstah dá eště zachránit? já si nejsem jista na 100% jistli ti zabere a mam mu to strach říct a nebo se mám na něj rači vikašlat.

Samaro, jestli ti můžu...Suverénka rozhodně nejsem. Já vím, že by nebylo v pořádku se s ním vídat, ale taky nechci přijít o kamarády. Psala jsem bývalému, ať neleze na akce, kde budu já. Že ho nechci vidět. Tak doufejme, že to bude respektovat...
A nevím, jestli ho vůbec ještě někdy chci vidět... Nechci mít za kamaráda člověka, který ze mě udělal trosku.

Samaro, jestli ti můžu radit, vyhni se akcím, na kterých bude tvůj ex, to nikdy nedělá dobrotu a kromě toho, neděláš na mě dojem suverénky.
Tohle půjde teprve až se vyrovnáte s minulostí.
Myslím, že by kamarádi měli pochopit, když jim řekneš, že se nechceš setkat se svým přítelem.
Přeju ti, abys byla co nejdříve duševně fit.

Milá Samaro, máš to teď...Většinou lidi píšou, že moc nemůžou po rozchodu spát. Já to mám tak nějak obráceně, spím hrozně moc (víc než 10 hodin denně) a stejně jsem pořád dost unavená, taky mnohem míň jim, takže nějaké to kilo také dolů spadlo... Je šílené, co dokáže stres udělat s tou fyzickou stránkou těla.
To s těmi sinusoidami je pravda. Taky se sama sobě chvílemi divím, jak brilantně to zvládám a pak to na mě z ničeho nic znova celé spadne a já nejsem schopná myslet na nic jiného než na něj a ty společné plány do budoucnosti...
Já mám také ještě problém s tím, že jsme měli většinu kamarádů společných a tihle kamarádi bydlí ve stejném městě jako bývalý přítel, takže teď už k nim nemám takový přístup jako tehdy, když jsem tam napůl bydlela... A také se strašně bojím, že až bude někdo z kamarádů pořádat nějakou akci (oslavu narozenin apod.), tak tam bývalého potkám... Nemám na to, abych se mu vůbec podívala do očí... Navíc bych mu za to všechno musela dát minimálně pěstí, protože by mě určitě znova popadl ten vztek, který jsem cítila, když jsem se dozvěděla, že má jinou, že o tom všichni věděli a jediná já jsem věřila, že by mi nelhal a nic nezatajoval. Jediná já jsem si o něm myslela, že je upřímný člověk. Udělal ze mě naivní krávu. Teď bych nejradši nafackovala jak jemu, tak sobě (za tu naivitu, na kterou čas od času doplácim)...