DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI

pro Alenu: červená je věc pohledu. Svět jak ho vidíme my je vlastně naší představou. Čili my známe červenou pod názvem červená, ovšem divoch v Africe jí má třeba pojmenovanou úplně jinak... To o čem tady hovořím se týka axiomů. čili pevně daných věcí, které jsou shodné pro každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, a já nevím čeho. Jung to nazval jako Archetypy. Mluvím zde o základním chápání těchto archetypů. Čili principů. Každý zná princip oběti, smrti, lásky, rozkoše, úspěchu, neúspěchu atd. disharmonie mezi těmito principy vede k disharmonii na duševní úrovní, která se tělesně projeví jako nemoc. Třeba nesoulad v partnerství se může projevit na párovém orgánu v těle. Např. ledvinovou kolikou... neakceptování sexualty se projevuje požíráním sladkostí, která pak vede až k cukrovce... atd.

Pro všechny co jsem píšou. rozhodl jsem se že se pokusím o jeden malý experiment. protože po ránu chodím na brigádu( roznáším noviny) pokusím se jít oblečen tak, abych dostal chřipku nebo se nějak nachladil... schválně jestli se mi to povede. Vím, není to dokazatelné, ale pokud mi věříte...Dále: I já jsem se nechal inspirovat knihou Nemoc jako cesta, nebo Nemoc jako řeč duše. Výborný je málo známý Prentice Mulford a jeho osm dílů Dar ducha, nebo Zlozvyk umírání. Mulford je křesťanský mystik ale on to náboženství podává úplně jinak než ty pámbíčkáři v kostelích. u nás to vyšlo znovu v devadestých letech. překlad Karel WeinfurteraPřichází čas abych ještě něco upřesnil:1. Život je neustálá změna a učební proces(Nikdy bychom se neměli zaseknout na mrtvém bodě a přestat přijímat nové věci)2.Spoléhejte se především sami na sebe(v životě dokážeme tím víc, cím míň si necháme vnutit)3.Jděte za svou věcí a nenechte se odlákat z cesty4.Naučte se odhadovat svá přání, aby jste nebyli zklamáni až se splní.5.Snažte se nikoho nepodceňovat ani nekritizovat(zbytečně vás to oslabuje)6.Jednete dle zásady, že co si neuděláte sami, nikdo za vás neudělá7. Považujet svou vůli za nejdůležitější hybnou sílu k překonávání překážek.8.Počítejte s tím, že štěstí a úspěch vám nikdo neodpustí (velmi pravdivá myšlenka, alespoň u nás v čechách)9.Netvrďte, že duše je víc než tělo, mohlo by se vám stát, že si z vás vaše tělo začne dělat legraci10. Můžete věřit každému, ale o své peníze a bezpečnost se vždy postarejte sami11.Najděte si "osudového" partnera, tedy člověka, se kterým se můžete rozdělit o všechny vaše radosti i strasti...Tohle je mé vidění reality. Co je to tedy realita? Viděli jste Matrixe? Nejsme jako ti lidé žijíci v iluzi, kterou ji někdo naprogramoval? Ano svalit zodpovědnost pouze na sebe je kruté probuzení, ale časem člověk může přijít na to, že ho naprosto nerozhází pohled na krásné celebrity na titulních stránkách časopisů, uvědomí si, že když vám někdo nabízí slevu není to nikdy zadarmo. Možná nikdy nezvolí ČSSD či KSČM, protože ví, že stát za něj nic neudělá. Pokud za vás něco udělá chce to desetinásobně zpátky. Pravda je to pohodlnější když za nás přemýšlejí jiní, ale pak si nesmíme na nic stěžovat. Nebo ano? Pochopíme, že jsme součástí přírody, že jí potřebujeme a pak nás snad napadne, že kácení stromků, nebo zabíjení kaprů, nebo vůbec zabíjení pro jakýkoli tzv. vyšší účel je projevem psychopatie... Toť vše. Libor

Knihy o pozitivním myšlení a o síle podvědomí mohou být taky dobrým pomocníkem v těžké životní situaci. Jistě, žádný náš osobní problém za nás nevyřeší, z žádné nemoci nás nevyléčí. Mohou nám ale naznačit cestu, povzbudit nás, abychom se nepoddávali osudu. Podobně mohou působit i příspěvky v tomto diskuzním fóru (díky, Libore), ale pouze na ty z nás, kteří se chceme na svět dívat pozitivně. Vím, že žádná kniha asi nedokáže změnit člověka, který je celý život zvyklý stěžovat si na nespravedlivý osud. Jistě, někomu pomůže, když se ze svých problémů vypovídá (třeba i tady, taky bych tu z dřívějška našla pár svých příspěvků v podobném duchu), dají se tu najít i užitečné rady pro lidi trpícími různými nemocemi. Tu hlavní sílu ale musí najít každý sám v sobě a pokud bych se dívala na svět pesimisticky, asi bych ji nikdy nenašla.Každý asi známe ve svém okolí někoho, kdo si při každé příležitosti stěžuje, co nepříjemného ho potkalo a na každou námitku odpoví, že nám se to mluví, když nás nic podobného nepotkalo. Na druhé straně možná znáte i lidi, často třeba tělesně postižené nebo vážně nemocné, kteří mají chuť bojovat se svým osudem, dokáží v sobě najít neuvěřitelnou sílu a ještě dokáží rozdávat kolem sebe optimismus a dobrou náladu. Tito lidé určitě vidí svoji situaci realisticky (po tomto vidění světa tu někteří volají), ale současně se dokáží dívat na svět pozitivně. Často jsem slyšela, a určitě nejen já, že řadu z nich teprve nemoc přiměla k zamyšlení a ke změně přístupu k životu. Proč ale čekat až na nemoc a nezačít se změnou svého přístupu k životu dřív, jak nás k tomu nabádá Libor?Když už jsem začala o knihách a často tu zaznívají námitky, že je nemožné myšlením ovlivnit zdraví. Tuto knihu jsem sice nečetla, ale vím, že velmi pozitivně ovlivnila jednu moji známou. Jmenuje se Nemoc jako cesta a podle toho, co mi o ní řekla, se věnuje tomu, jak často právě nesprávným myšlením a přístupem k životu dochází ke vzniku nemocí. Protože tohle není knížka určená jen k přečtení, ale vede člověka k tomu, aby na sobě pracoval (a můj zdravotní stav mě k tomu zatím nenutí - možná i díky pozitivnímu přístupu k životu), zatím jsem ji nečetla. Po takové knize většinou člověk sáhne v situaci, kdy opravdu naléhavě potřebuje pomoc. Vím, že ona sama s touto knihou pracovala asi půl roku a její zdravotní stav to ovlivnilo způsobem, nad kterým i lékaři kroutili hlavou. Sama sice obhajuji pozitivní pohled na svět, ale to neznamená, že se někdy nedostanu do situace, kdy budu "na dně" a nebudu vědět, jak dál. Jen doufám, že v takové situaci mi třeba podobná kniha nebo několik pozitivně laděných myšlenek od stejně smýšlejících lidí pomůže najít cestu. Když vidím např. svoji bývalou spolupracovnici, kterou nečekaně ve 40 letech roztroušená skleróza přivedla na invalidní vozík, nejsem si jistá, jak bych sama podobnou situaci dokázala zvládnout. Někdy se nám naše životní problémy zdají nezvadatelné, ale jsou lidé, kteří musejí zvládat mnohem složitější situace a o to víc si zaslouží náš obdiv. Věřím tomu, že bez pozitivního myšlení by to určitě zvládali mnohem hůř.

Charlie,máš naprosto pravdu. V životě by mnenenapadlo zapojit se do takovéto diskuze,kdyby mne trochu nerozhodil návod Libora na předcházení nemocem.Chtěla jsem jen naznačit,že někdy máčlověk pocit,že nemá vlastní osud ve svých rukách, že je to věc daleko složitější. A než se stát za každoucenu optimistou / což v mém případě ani nelze,přestože jsem o to celý život usilovala,je lepší si přiznatskutečnost/ Jak se bude vyvíjet ta moje,to nevím,zatím uzavřená do sebesnad nejsem, to bych nebyla schopna účastnit se této diskuze, ale sama si uvědomuji,že tomu moc neschází. Stá?a

Stáňo, chápu, taková zkušenost jistě nepotěší. Problém ale je, když se zatvrdíš a uzavřeš a sama sebe přesvědčíš o tom, že protože ses x krát zklamala, bude to tak vždycky. Pak už na skutečnost a priori nahlížíš skrze černé brýle. Tím nechci říct, že bys měla zaměnit černá skla brýlí za růžová ani že změnit pohled na věc(i) je jednoduché. Vím z vlastní zkušenosti (kterou nikomu nepodsouvám, protože zkušenost ostatních může být úplně jiná), jak vratké je subjektivní vnímání objektivní reality, jak se může pod vlivem nejrůznějších okolností rychle a výrazně měnit (až mám někdy skoro pocit, jako by objektivní realita vůbec neexistovala).

Sari, mluvis mi z duse. Je to presne tak, jak pises. Alespon ja to tak citim a z vlastni zkusenosti vim.

Libor to možná myslel jinak. Jistě, červená je pořád červená. Ale buď ji budeme my sami vidět jako hnusnou barvu, co se nám nelíbí a připomíná červené světlo zákazu na semaforu, nebo uvidíme červenou barvu jako krásnou, užitečnou a voňavou červenou růži. Určitě taky vidíš ten rozdíl. Jasně, je těžké v něčem, co nám přijde hnusné, najít nějakou pozitivitu. Ale stojí za to to zkusit, protože svět kolem vás se najednou opravdu změní k lepšímu, ačkoliv je to vlastně tentýž svět co předtím. A to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Charlie,máš pravdu, že vztahy jsou takové,jaké si je vytvoříme.Právě proto,že jsem důvěřovala lidem v práci a chtěla jsem,aby se věci hýbaly ku prospěchu, dělala jsem po nocích směrnice,dopadlo to tak, že jsem ke konci byla vytížená 14 hodin denně a když jsem omarodila,slíbila jsem šéfovi, že budu docházet alespoňna 2 hod./nedovedeš si představit tenstrach z kontroly, neměla jsem vycházky_/. Bylo to neúnosné, přestojsem to nejdůležitější zvládla a jakto šlo, nechala jsem se uschopnit.Přijdu do práce a stůl mám odstěhovaný. To překvapení, kdy po 10 létech vysilující práce máš výpověď na stole s tím, že se tvoje fce ruší.Víš,co mne na tom nejvíc mrzí? Právěten příšerný strach lidí se za někohovzít.Kdy ti po straně kolegové tvrdí,jaká je to lumpárna,ale nikdo se neozve.Co si mám potom o tom všem myslet a jak mám věřit, že se zase nezklamu?

to Libor: Libore, precti, co jsem napsala. Pro jistotu to podstatne jeste zopakuji: "prirodni zakony jsou entitou naprosto nezavislou na nasem vnimani". Napr. cervena barva je cervena (dane dobre meritelnou vlnovou delkou), at je nekdo barvoslepy (a vidi je treba sede), nebo neni. Nevim jak jeste jednoduseji to napsat, abys to pochopil i ty. Pozadej pripadne o vysvetleni nekoho s lepsim vysvetlovacim talentem, nez mam ja :-)

Ahoj Stáňo, to já jsem zase přesvědčený o tom, že vztahy jsou takové, jaké si je lidé dělají. Pokud jsou špatné, asi zúčastnění nedělají dost pro to, aby tomu tak nebylo (nebo to třeba ani nechtějí nebo nechtějí dost nebo... něco úplně jiného). Proto i kdybych měl bezpočet negativních zkušeností s mezilidskými vztahy, vztahy samy o sobě NEJSOU špatné (to si mohu dovolit tvrdit a považovat to za objektivní, neboť z logiky víme, že "existuje-li alespoň jeden..."). A tak nakonec právě to, že člověk často podléhá ve svém úsudku a postojích pouze zakoušené (a tedy velmi omezené) výseči reality, je zkreslené a zavádějící. Věř mi, že podobné "vymývání mozku" (v negativním směru) znám dost dobře - sám mám často pocit, že je všechno špatně, že se všechno posr... (když se ale oprostím od negativních emocí, které mi podobné bludy našeptávají, uvědomím si, že všechno černé rozhodně není). Nemusíš mě podezírat z toho, že bych ti tvé přesvědčení o stavu světa chtěl vyvracet a že bych tě snad chtěl obracet na "pozitivní víru" (rozhodně nemám v tomto směru takové ambice jako Libor). Tohle jsou totiž věci, které se těžko vysvětlují a o kterých někoho, kdo jim nevěří, sotva přesvědčíš. Jak věci vidíme, je především volba každého z nás.

Ahoj Charlie,myslím si, že špatné.I když se snažímnepřipouštět si negativa, která se namne hrnou z tisku a televize, mám dost svých vlatních zkušeností. Lidése bojí o práci, v zájmu zachování místa jsou schopni neskutečných podrazů. Stáňa

Libore,pokud je někdo ve srabu a očekávámod něj, že navodí optimistické myšlení, jedná se podle mne o opakreálného uvažování. Stáňa

Stáňo, a jaké jsou v dnešní době mezilidské vztahy?

Aleno a Stáňo... myslím, že nejsem optimista za každou cenu... Já nemám rád rozdělení na tělo a duši, pozitivní a negativní a tak... ale jak jsem to měl pojmenovat, aby to bylo do očí? nezavírám oči před ničím. Ty věci které jsou mi nepříjemné, chápu jako výzvu. Jinak si myslím, že člověk svůj život může( musí) ovlivňit. Tahle planeta určitě není poseta jen mlékem a strdím jak sepíše v bibli. Nejde o milování všech, ale o jejich nepodceňování. Jsou lidé kteří jsou mi nepříjemní to je pravda. No a? Tak se s nima prostě nebavím a basta. Když se podíváte na jakoukoli magickou školu, každý adept se učí vidět svět v rovnováze tj. neduálně. Stáňo Ty jsi mi neodpověděla... Co je realita? Aleno, já myslím, že jsem pochopil co jsi měla na mysli... S těmi zákony se mýlíš. Oni jsou nezávislé na nás, ale my jsme závislí na nich. Přečti si prosím tě všechno co jsem až doposud napsal. Člověk má svůj osud plně v rukou a záleží jen na něm. Nepromyšlený život nestojí za žítí jak říkal Sokrates...

Libore,věc je daleko složitější.Každý je jinak vnímavý,jinak se vypořádává se stresem. Víš, co je to desimulace?To je naopak stav, kdy se člověk snaží za každou cenu být optimista.Hledá ve všem to pozitivní,jak říkáš, že je nutné a poté dojde k takovému přetížení,že nastanou problémy daleko větší.Kdybyse podal situaci,možná by pro oslabení organismu prodělal i nějakou nemoc,proti které nečelil dletvých rad, ale nezadělal by si na problémy daleko větší, např.psychosomatické.To,čím chceš ostatním pomoci,je sice věc záslužná,ale všeobecně známá.Každý není schopen samoočištění a v dnešnídobě, kdy jsou mezilidské vztahy takové,jaké jsou,je velice těžké dá-vat rady, jakým způsobem čelit nemocem.

Dekuji Stane, ze snad jako jedina diskutujici pochopila moji nadsazku. Myslim, ze hlavne extrapolaci veci do vyhrocenych situaci a prikladu se tribi nazory a teprve to dokaze alespon nekterym lidem otevrit oci.

Libor si dost protireci. Pise neco o "individualni ceste a vnimani prirodnich zakonu". Rad bych uvedl, ze prirodni zakony jsou entitou naprosto nezavislou na nasem vnimani. Neco na zpusob, ze po zivote prijde nevyhnutelne smrt. Naopak vira v to, ze pak prijde jeste neco jineho je ten "optimismus". I kdyz vlastne, skonci-li nekdo v pekle, tak je to spis pesimismus :-)A optimismus je vlastne take vira stejne tak jako verit ve vlastni vuli, tzn. verit ve vlastni schopnosti a v sebe. Rozhodne to nikomu neberu, ale rada tzv. optimistu konci zivot v zoufalstvi, kdyz zjisti, ze se jejich optimisticka vize nenaplnila.

Ahoj Mischko, krásně jsi to napsala. Na Tvůj věk jsi velice chytrá a rozumná bytůstka. Ale holčičko, svět je plnej zlých a závistivých lidí, není to tak jednoduché. Bylo by pěkné, kdyby všichni lidi přemýšleli jako ty, ale to je jenom sen a krásná pohádka. Život je daleko složitější. Ale přesto je fajn, co jsi napsala a buď taková napořád. Přeji Ti hodně štěstí v životě. Lada.

Dobrý večer, zdravím všechny, tato rubrika mne velmi zaujala, je mi sice teprve sedmnáct, takže mé životní zkušenosti jistě nejsou ještě toliko veliké, ale pár jich už mám. Pročetla jsem si několik příspěvků, většinou jsou to názory, jak pro tak proti, které se možná perou v každém z nás. O této problematice jsem přečetla spoustu literatury a z velké části souhlasím s Liborem. Jsem ráda, že se najde i někdo jiný, kdo má podobné názory. Krásné knihy jsou také například od Luise Hay, možná o ní někdo slyšel. Myslím, že naše mysl je nástroj, mám ji a používám, tak proč ji nepoužívat pro sebe. Myslím, že hodně důležitý je vnitřní klid a s ním ruku v ruce jdoucí láska k sobě samému. Je hodně těžké říct si, tak a teď začnu myslet úplně pozitivně, protože jakmile se na to člověk soustředí, hnedka mu na mysl začnou vyplavovat různé negativity. Strach a černé myšlenky mne jenom zaslepují, okrádají mne o projevení lásky, okrádají mne o mojí sílu. Ale třeba to jsou také andělé v černém hábitu, strach z pádu je vlastně mým přáním, udržet se. Občas když na mne příjdou, černotinky mohu si třeba představovat, jak mne posilují, nebo je mohu jen pozorovat. Mrzí mne hodně věcí, které jsem kvůli strachu neudělala. Myslím, že je hodně důležité žít tady a teď. Mnoha lidem nezávidím jejich situaci, tolik ráda bych jim pomohla, vám všem, ale mohu vás pouze povzbudit svou láskou a přáním. Zkuste si představit svět, kde bychom všechno dělali z lásky, ne z té která zaslepuje, ale z vnitřního míru. Víra je silná, cítím, že ano, Libore, podporuji vás a ráda si tu s vámi o tom budu psát, aluníčko v duši všem, krásnou dobrou noc!!!! Mishka

Hmm zajímavě se to rozjelo. Stáňo? připadají Ti mé myšlenky nerealistické? Co je to vlastně realita? Určitě ten kdo je nemocný, tomu opravdu není do smíchu, ale má šanci bojovat s tou nemocí, neodevzdat se jí, to je to čemu říkám pozitivní myšlení... V podstatě každý člověk má možnost volby, i když žádnou možnost zdánlivě nemá. Také jsem se musel hrabat ze sraček. Nikdo mi nepomohl, jen má vlastní vůle. To je to co nazývám pozitivní myšlení. Ne nějaký církve nebo sekty kde čekají na spasitele, ale individuální cesta a vnímání přírodních procesů. Pozorovat věci kolem sebe a a učit se. toť vše. Souhlasíš?