Academie Ochránců

E.,
tak som to nemyslela:) Nezaoberam sa tym, co bude. Ale o to viac by sme mali vnimat to co je prave teraz a preco je to tak.

:-)d., "co sa z kratkodobeho hladiska.....", to je, nezlob se na mně, jen plané teoretizování. Ano, máš kus pravdy, ale kdo z nás ví či vidí tak daleko dopředu?

ještě pro d. - ano, je pravda, že člověk by měl vědět, co stojí za jeho snahou pomáhat. Skoro bych se vsadila, že u těchto lidí je snaha pomoci vždy upřímná, alespoň ve velké většině. Pýcha, kterou máš zřejmě na mysli, když pochybuješ o jejich motivech, daleko nevede, takový terapeut by si za chvíli ani neškrt a byl by přinejlepším pro smích.

Co sa z kratkodobeho hladiska javi ako pomoc ci riesenie, z dlhodobeho moze byt pravym opakom.

d., ne každý vyhledává pomoc proto, aby se domohl pohodlného života dle svých představ. To bychom si nerozuměly. Je spousta lidí, kteří se obrací na ty zkušenější právě proto, aby jim pomohli najít chyby a zorientovat se v sobě. Vždyť dobrý léčitel kromě toho, že pomůže vyřešit akutní situaci, vždy také zmíní hlubší důvody a příčiny, které k danému problému mohly vést. Pro spoustu lidí je to velká pomoc.

10. 11. 2006 12:00:55, E.
d., z Mírových příspěvků necítím, že právě on by se pasoval na toho povolaného. On hledá lidi, kteří něco umí a jsou ochotni učit. Někdo se taky cítil na to, aby tě naučil číst a psát. Nenechal si to pro sebe, proto se tady můžeš svobodně vyjadřovat.
***
E., nepisala som o nikom konkretnom.
Vseobecne, kazdy by mal skumat sam v sebe, co ho vedie k tomu, co naozaj stoji za jeho snahou ci tuzbou pomahat.

Este k tej nezodpovednosti, o ktorej pise E.

Ja si skor myslim, ze je to prave o nauceni sa konecne prijimat zodpovednost za nase skutky.
Vsetko co nas stretne ci postihne nas stretlo ci postihlo z nejakeho dovodu. Odpovede z akeho su v nasom vnutri.
Ja si nechcem nieco ulahcovat tym, ze pobezim k liecitelovi s ocakavanim, aby mi pomohol. Pomohol k comu? Aby boli okolnosti take, ake ich chcem mat? Prijimam okolnosti take ake su, pretoze su mojim vlastnym dielom.
Zmenime seba - zmenime okolnosti (bez chcenia menit).

..a přiznám se, že jsem hned nepochopila tvůj dodatek. Ne, nepsala jsem o sobě, psala jsem o případu, který mám v živé paměti z předešlých dnů. Tímto netvrdím, že já chyby nedělám, jen jsem chtěla tvoji domněnku uvést na pravou míru.

Máš zpoždění, Lokomotivo. Ke svému výplodu jsem se srdnatě přihlásila hned v následujícím příspěvku:-)

Pro autora tohodle, co se nepodepsal

"pokud chceme někomu pomoci, přestaňme mu pomáhat, nemá cenu komukoli cokoli vysvětlovat, naco školu, o které píše Míra, když je stejně všechno tak, jak má být.... to jsou řeči odtažitých pseudoduchovních nabubřelců, sedících na bílých obláčcích a shovívavě shlížících na ubohé smrtelníky, kteří se pídí po hozeném laně. Kde byste byli s tímto postojem, kdyby se vám např. dusilo dítě astmatickými záchvaty, doktoři by si nevěděli rady a vy byste hledali alternativu, tak by vám někdo moudrej připomněl, že nejste dostatečně duchovně vysoko, abyste si mohli pomoci sami. Ty vaše "vysoké"postoje jsou hrozně pohodlné, protože jsou bez zodpovědnosti. Mnohem bližší je mi prostý člověk s ochotou pomáhat druhému a který se nebojí odpovědnosti a chyb, protože kdo nic nedělá, nic nepokazí, že. "

Ja sem to dite, co se dusilo astmatickymi zachvaty. A pricina... muj otec me nutil byt tim, co si vysnil a nedovoloval mi byt tim, kdo skutecne jsem :o)

prestante mu "pomahat" a treba se to zlepsi :o)

E.,
právě, že na vše se dá nahlížet z více stran, je fajn si ty strany ukazovat a přemýšlet o nich. Proto u také diskutujeme.
:)

Evelyn, tvůj příklad s mužem na vozíčku se dá nahlížet z vícero stran, můžu nabídnout snad jiné hledisko, aniž bych si činila nárok na pravdu - agresivní tendence u lidí po těžkých úrazech jsou časté, pravděpodobně v důsledku vynuceného klidu a nahromaděné energie, i toto se dá léčit, není to konečná. Které zlo je menší - ivalida, který potřebuje soustavnou péči nebo tyran? Kdo to ví. Dále - tento příklad se nedá brát jako ilustrativní. Zprostředkovaným vyléčením či vylepšením situace se člověk lepším nestává, je pravda, že každý na sobě musí pracovat hlavně sám, pomoc v tomto směru je ale vždy žádoucí a přínosná. Nevěřím, že v případě, ve kterém se pak ocitne ta žena, již není pomoci, i tehdy se může na někoho obrátit.

Tak se podívejme, jak to někdy i s tou pomocí může být:
K mému příteli, skvělému léčiteli, přišla zoufalá žena s mužem na vozíčku: "Pane XY, prosím vás, moc vás prosím, pomozte mému muži, uzdravte ho." Léčitel se koukl, vidí a říká: "Paní, bylo by pro vás moc dobré, kdybyste stav svého manžela přijala, smířila se s ním a byla za něj vděčná. Nezlobte se, nemohu mu pomoci." Ale paní tak dlouho prosila a žadonila, až léčitel svolil. Vyléčil jejího manžela. A co se nestalo? Muž začal svou ženu týrat, psychicky a později i fyzicky ji terorizoval. Se slzami v očích a velkou bolestí přišla k léčiteli a řekla: "Měl jste pravdu, měla jsem jeho nemoc přijmout jako dar."
Tak, i takovou podobu může mít pomoc. Kdo udělal chybu? Žena? Léčitel? Víme vždy, oč žádáme? Víme, proč o něco prosíme? Ale chybami se člověk učí. Tak to vždy bylo a bude.
Míro, Tvůj úmysl pochází z čistého a dobrého srdce. Lidé by ale měli vědět, že za své zdraví a svoji životní situaci musí nést odpovědnost. Měli by i oni přiložit ruku k dílu a nepřijít jen se slovy: "Pomozte mi." První otázka by měla směřovat k nim: "Co jste vy ochotni udělat pro své zdraví? Jste ochotni změnit stravu, myšlení, své návyky?" A teprve po kladné odpovědi by mělo následovat jakési nasměrování správným směrem. Možná by se to ani pomocí nemuselo nazývat. Jen nabídkou se sebou něco udělat.

Učitel se učí od svých žáků,já rád se budu zdokonalovat od jiných a zároveň svoje předávat dál

to, že někdo něco učí, neznamená, že musí být nutně bez chyb a dokonalý. I učitel je jen člověk.

d., z Mírových příspěvků necítím, že právě on by se pasoval na toho povolaného. On hledá lidi, kteří něco umí a jsou ochotni učit. Někdo se taky cítil na to, aby tě naučil číst a psát. Nenechal si to pro sebe, proto se tady můžeš svobodně vyjadřovat.

E.,
je to relativne.

Ale ak ma niekto potrebu zakladat nejake skoly, lebo si mysli, ze ma na to, ze je povolany a vyvoleny k tomu, aby pomahal, ci viedol inych, nech sa paci.
Uprimne, kazdy ma moznost vyberu.

Máš pravdu, d., ale to je ještě hodně daleko a do té doby lidé budou potřebovat podporu.

Len taky maly detail:
Kto rozhodne o tom, kde je ten vyvoleny, nadany, ci ako ho to nazyvate?
Ja neviem, kazdy sa hrabe pomahat inym a castokrat nedokaze pomoct sam sebe.
Moj pocit je jednoducho taky, ze castokrat pomoc nie je pomocou - tak ako to pise Lokomotiva. Je to nas subjektivny pocit, nalinkovana "moralka" spolocnosti o pomoci, ktora je v skutocnosti castokrat falosnym altruizmom.
A aby k omylom nedoslo, mali by sme si utriedit pojmy a nehadzat rozne druhy "pomoci" do jedneho vreca. Ak si nevieme sami odoperovat slepe crevo, neznamena to, ze aj nase duchovne smerovanie mame zverit "povolanym". Proste su veci, na ktore naozaj musime prist kazdy sam. Skusenost je neprenosna.

A len tak mimochodom, z kniziek to nemam. V 15tich som sa rozhodla, ze nebudem citat ziadnu tzv. "duchovnu" literaturu, pretoze chcem (nadsadene povedane)sama zo seba vydolovat to, co tam ma kazdy...

Raz budeme musiet totiz naozaj vsetci odhodit barlicky vo forme kostolov, chramov, mesit, modlitieb, relikvii, guruov, spovednikov, liecitelov... a postavit sa konecne na vlastne nohy.